Efez 6   · 

31‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.‘ ·  

32Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. ·  

33A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu. 

   Čili Kristus a církev mají vztah stejný jako manželé. Takže ty zkušenosti a city, které prožívám v zamilovanosti a v manželství jsou základem pro nás vztah k Pánu Ježíši a k Bohu. A víme, že zde důležitou roli hraje láska. Kristus si zamiloval církev, nás lidi a z lásky k nám se za nás obětoval.              Když se vžiji do svých vzpomínek, tak všechny vzpomínky jsou pozitivní a i po mnoha letech oživují a člověka posilují v citu lásky.    Pán Ježíš ve své době věděl, že lidem pojmy ženich, nevěsta a svatba jsou velice blízké, a proto na nich často stavěl svá podobenství, aby nám mohl přiblížit Boha.  

26Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“ ·  

27Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. ·  

28Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce. ·  29Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. ·  

30On musí růst, já však se menšit.      Je to rozhovor s Janem Křtitelem. Janovi se stala taková zvláštní věc. 

Jiný na jeho místě by byl naštvaný, protože lidé už přestávají chodit k němu, aby se nechali pokřtít a vyhledávají Pána Ježíše, který také křtí. Jako by mu říkali: Ten Tvůj křest asi není takový dobrý, a proto jdeme raději za Ježíšem. Ten je lepší. Většina lidí by se naštvala, protože to je naše ješitnost.      Jan ale není ješitným, neurazí se, ale upozorní, že on není přece Mesiáš, ale jeho předchůdce . A právě ted následuje to úžasné přirovnání.    Pána Ježíše přirovnává k ženichovi  a já jsem jeho přítel. Ženich je ten, kdo má nevěstu a já jsem rád, že jsem jeho přítel  a raduji se s ním. Já tu nevěstu vlastně mu připravil. Tou nevěstou jsou myšleni všichni, kteří se stanou učedníky a následovníky a budou součástí Kristovy církve. Janovi tudíž nevadí, že ho následovníci opouštějí On naopak má radost, že jeho přítel ženich získal veškerou pozornost  a je lidmi chválen  a uctíván.    A všimněme, že řekne, že on musí růst já tenčit.V  tom je úžasná pokora. Jiný by žárlil,on je se svojí úlohou a nynějším  stavem smířen. On svůj úkol od Boha zde na zemi dokončil.  A Jan na adresu těch, co mu vyčítají, pokračuje dál:

• 31Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všecky;
• 32svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
• 33Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
• 34Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
• 35Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
• 36Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“

 Jan uznává, že Pán Ježíš má Boží původ a tedy nejvyšší postavení. A já Jan jsem jen na zemi mu podřízený. On je nejvyšší vládce vesmíru, a proto mu patří, aby ho lidé následovali Někteří jeho svědectví nepřijímají, ale existují i ti, kteří ho přijímají. Vždyť kdo v něho věří, má život věčný. Ale vraťme se od těchto veršů zpět k našim pojmům. Nevěstu jako církev vidí i Jan ve Zjevení. Cituji: 22. kap. · 

7A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. 

 Pěkně to zní v parafrázovaném překladu: Duch i církev volají: přijď A všichni, kdo slyší, ať se připojí? Přijď. Kdo žízníš, pojd sem a čerpej zdarma vodu života. J

sou to jedny z posledních veršů asi devadesátiletého apoštola Jana. Nevěsta je tedy církev. A ona zve ty, kteří dosud nevěří .k prameni vody života. Je to podobné tomu, co říkal Pán Ježíš samařské žene, když s ní byl sám u studny. Pokud duchovně žízníš, tady najdeš uspokojení  své žízně. A to je i úkol nevěsty, církve. Pozvat je k prameni vody života. Ale je tu jeden háček. Ti lidé potřebují duchovně žíznit. A v tomto světě takových lidí  existuje stále méně.     Nevěsta, ženich a svatba hrají důležitou  roli v závěru lidských dějin. Příchod Pána Ježíše a poslední události vyjádřil Pán Ježíš ve dvou  podobenstvích . Začněme tím prvním: ·

1Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. ·  2Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. · 

3Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. · 

4Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. ·  

5Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. · 

6Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ ·  

7Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. ·  

8Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ ·  

9Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ ·  

10Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. ·  

11Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ ·  

12Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ ·  

13Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.   

Tady je popsána situace, když už Pán Ježíš  kraluje a  na zemi si přišel   pro svoji nevěstu jako ženich i jako král. Tou nevěstou je církev a ti , kteří už zemřeli a nemají svoji pozemské tělo. Jsou to ti, kteří žili pro Ježíše, žili vírou, pracovali i obětovávali se pro Ježíše… a ve víře i opustili tento hmotný svět. A kdo jsou ty družičky. To jsou současní žijící věřící. Věřící v tomto světě, kde vedle nich žijí miliony či miliardy nevěřících. A ti věřící jsou rozděleny na dvě skupiny. Moudré  a pošetilé. V tom podobenství všichni mají lampy  s olejem. bez oleje je ta lampa k ničemu. Olej je zdroj světla. A světlo má velký význam v praktickém i duchovním smyslu. O světle krásně psal Komenský ve svém díle Via lucis Cesta světla. Světlo to je poznání. A toto poznání se týká tří oblastí. Našeho objektivního světa, např. příroda, dále nás samotných, to je naše psychika a Bible, kde poznáváme Boha. Olej je často přirovnávám k Duchu Božímu. A o něm říká Slovo Boží toto: · 

8ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ 

 U Jana14 ·  

25Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. ·  

26Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. 

Takže Duch svatý přináší poznání, vysvětlení a připomenutí toho, Co Bůh lidem slíbil. A to je zadarmo nám dáno, to se neprodává se a je to v nás. My k tomu napomáháme modlitbami a studiem Božího slova, tou žízní po pravdě… Druhá skupina  pošetilých jsou také věřící,ale nevěnují takovou péči svému duchovnímu životu, nestudují tolik Boží slovo, nemeditují nad ním a asi se i tolik nemodlí. Zapadli to toho životního shonu, že duchovním věcem se téměř nevěnují. Našli si plno jiných radostí a málem na Boha zapomněli. Obrazně řečeno ve svoji lampě nemají olej. A až bude třeba, nemají si čím posvítit, tedy porozumět tomu, co se stane. A jaká je ta současnost, kdy dochází k příchodu Pána Ježíše na zemi, aby si ve svatebním průvodu vyzvedl svoji nevěstu? Lidé spí. Spánek je symbolem toho nevědomí o Bohu. A ten průvod přijde zrovna v době toho spánku. I ty moudré družičky spí. Překvapilo mně, že u židů se svatební smlouva uzavírala až rok před skutečnou svatbou. Tehdy ženich odepsal slib, že bude pak nevěstu chránit a pečovat o ni. A Pán Ježíš tu smlouvu potvrdil na kříži, kde za tu nevěstu zaplatil. A byla to vysoká cena. A my žijeme a lidé žili v té prodlevě čekání, kdy se ženich vrátí pro tu nevěstu, za kterou tolik zaplatil. · 

  6Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ · 

 

Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.   Kdo to asi křičel? To nebyli lidé, ale asi andělé. A věřící se probudí a slyší. Je tma a to ne jen ta fyzická, ale duchovní. Ostatní svět nevěřících toto vůbec nechápe. Ale ty modré družičky díku Duchu, oleji, chápou  a běží naproti svatebnímu průvodu, aby  sním odešli do nebe, kde má ženich svůj domov. Pro ně není problém tuto situaci pochopit. Hůře na tom jsou ty pošetilé. Ty mají zmatek a nerozumí tomu, co se děje. 

 8Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ 

 Ale už není čas na to, aby ty moudré jim podaly nějaké vysvětlení, protože by promeškaly svatební průvod.   

 A v závěru podobenství je důležité toto: ·  

13Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.   Můžeme říci, že toto podobenství Pán Ježíš použil, aby ukázal na závěr dějin. Asi těžko mu mohli lidé tehdy rozumět.