Básně ( v poezii i próze ) na cestě s Ježíšem

[Miriam]

Vyhlížím vítězství

Vyhlížím vítězství,
ve dnech, kdy láska zdá se vzdálená.
Nakonec bude vše snadné,
to jen teď se chvěji a modlím se schoulená.

Ve chvíli vítězství
člověk už se neohlédne zpátky,
to jen teď, ve chvíli bolesti,
úpím úzkost mezi řádky.

A ve víře přibitá
a ve víře stálá,
přijímám vše s pokorou
a dostávám víc, než jsem si kdy přála.

[Magdalena07]

“”Ve chvíli vítězství
člověk už se neohlédne zpátky”

Už teď jsme vítězové v Jeho Lásce k nám
Už teď se nemusíme ohlížet zpátky, protože je nám smazán dlužní úpis, už bylo za nás zaplaceno. V Jeho Lásce jsme zvítězili nad tím Zlým!!!

Halelujah
_________________
Magdalena

[brusle7]

[brusle7]

Vztah duše s Milovaným... Nikdy mi to nešlo nějak vyjádřit... Vždy to bylo spíše tajemství... Tajemství lásky... Včetně té úzkosti a čekání a setkávání...

Jsou to takové výkřiky duše... Z toho úžasu... Kdy ústa chtějí křičet a přesto jsou němá...


Brusle7

[Miriam]

Děkuji za milé komentáře. Doufám že se také přidáte s příspěvky

Pravda,
to je něco na srdci,
co stěží pojmou slova.

Pravda je,
co Bohu odevzdáš
a vrátí se znova.

Pravda je,
kdy už na nic nechceš si hrát.

Pravda je,
že nespoutáš to, co máš rád.

Pravda je světlo
a v světle je život všeho bytí.
Světlo zůstává v tom, kdo pravdou se sytí.

Pravda je stálá a nezná změny.
Zůstává táž na stupni vítězů i bez odměny.

A miluješ-li Pravdu, víc nemusím se ptát.
Z víry Bohu, víru v Tebe učím se pomalu znát.

[Miriam]

Maják
Ó Bože, všechno mého žití,

lampo, co na cestu mi svítí,

sílo mého srdce bití.

Stojím zde a hledím k Tvému majáku,

co vychází, když slunce zajde do mraků,

co nás neponechává na jedinkou chvíli tmě,

co uvnitř září, září vně.

Neznám noci ve Tvé blízkosti

a neznám dne bez ní,

samota, strach, úzkosti,

co lidské já vězní,

mění se v prach ve Tvé lásce.

I tesknota chutná tak nějak sladce.

Užasnu jak život, cos nám napsal, přesně na nás sedí.

Duše naše vědí

a milují úkol svůj na zemi

- cestičky dlážděné slzami,

rozchodů i setkání.

Neznám ztrátu.

To slůvko značí něco, co zapomenem v chvatu,

něco, co od nás odtrženo bylo násilím

a tohle já nemyslím.

Já myslím dát.

Dát, to co máš nejradši a dát to rád.

Udělat to, co mám, co mohu,

a navěky osudy, životy darovat Bohu.

[brusle7]

[Magdalena07]

Miriam, krásné a pravdivé

"Neznám noci ve Tvé blízkosti

a neznám dne bez ní,

samota, strach, úzkosti,

co lidské já vězní,

mění se v prach ve Tvé lásce.

I tesknota chutná tak nějak sladce.

Užasnu jak život, cos nám napsal, přesně na nás sedí.

Duše naše vědí

a milují úkol svůj na zemi

- cestičky dlážděné slzami,

rozchodů i setkání."
_________________
Magdalena

[Miriam]

Zvláštní chvíle


Ve zvláštní noční chvíli

vnímám prostor.

Ne ten, co skrývá tma či obzor,

ten prostor světa v pravém smyslu slova,

vnímaný poprvé - znova.

Znám to bezkonečno hlubin a vrchů

šepotem vznášených až k tvému sluchu.

Myšlenka, co vesmír obletěla

-chtěla-

vrátit se k tobě, k tvojí duši

a ozvěnou, co rezonancí buší

v jediném okamžiku popsat ti,

co na konci nekonečna uviděla.

Jen proto vrátit se k tobě chtěla.

Cítíš?

Poslouchej, to ona mluví.

Ve světě svém zkamenělí

nyní slyšíme lépe chvění její

pro budoucnost, co z přítomnosti

vzrůstá

a odlesk ní, co v noci zůstal,

zavlnil záclonou v mém pokoji

a ukryl se do třpytu hvězd.

[Miriam]

Děkuji všem za milé reakce. Básně jsou pro mě jako cesta k poznání pravdy, kterou vnímám v pocitu. Nikdy předem nevím, kam mě verše zavedou a jaké tajemství mi odhalí...

[brusle7]

Miriam, díky moc.

Kdysi tady na GS dlouhodobě sdílel básně Myslivec (jeden ze spoluzakladatelů tohoto DF), také myslím hodně vnímal pravdu z pocitu...

Cit nám (vedle rozumu) udává jakoby "barvu", "krásu", něco "navíc" vedle holých faktů. Je základem pro "širší a bohatější " vnímání.

U mne je to v podstatě tak, že při sdílení Boží krásy a lásky nemohu zdaleka tak sdílet rozumem, jako právě spíše jen tím citem, pocitem...

Brusle7

[brusle7]

Možná se ještě na tomto místě zeptám, zda někdo znáte nějakou současnou duchovní (mystickou) poezii, autory a jejich dílo? Pokud ano, poprosím o odkaz sem na DF, děkuji.

Brusle7

[brusle7]

[Miriam]

Co je to láska, a co není


Co je to láska, a co není?

Ta chvále bláhového potěšení?

Laskat dlaň a nechat se jí hřát,

nechat si říkat, jak máš mě rád?


Co je to láska, a co není?

To sladké jarní poblouznění?

Uprostřed rozkvetlých růží spolu stát,

společný život snít a plánovat?


Co je to láska!? … a co není …

To horké noční roztoužení?

Chvíle, kdy nemůžeš usnout, nemůžeš spát,

tisíce pohledů, jež toužíš milovat???


Co je to láska?

Život chodí na její práh!

Nejistá sázka,

a potom popel smrt a prach?


Co je to láska?

Pravdou se živí…

Hra? Slůvka,

co zítřek nepřežijí?


Co to je – láska?

Duše bez ní umírá.

Maskovaná sebeláska,

jenž bez citu cit předstírá?


Co láska je, a co není,

já ptala jsem se tolikrát.

Na úsvitu, před setměním,

já ptala se, ač měla strach:


„Co je to láska?“

Každý o ní slyšel, však stěží ji kdo zná.

Nejskvělejší krása,

ach jak ta, jak ta je líbezná.


Má zlatou hradbu a perlové brány,

život z ní proudí na všechny světové strany.

Láska není věc a není to duch.

Láska je místo, místo, kde přebývá Bůh.

[Miriam]

Možná se ještě na tomto místě zeptám, zda někdo znáte nějakou současnou duchovní (mystickou) poezii, autory a jejich dílo? Pokud ano, poprosím o odkaz sem na DF, děkuji.


Bohužel neznám nikoho...