 |
Právě je 492 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116491898
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal houslicky1 Toto jsou moje nové osobní stránky zaměřené na mou víru.
|
|
poslal Nepřihlášený Ahoj Hrozně mi chybí tady v Čechách církev, která by věřila v to co bible říká, necukrovala to lidskými výmysly (aby se to lidem víc líbilo) a nebyla zasažená různými zlozvyky prázdnými frázemi a kletbami jaké Češi slepě papouškují a přebírají z USA.
Bohužel jsem toho dost slyšel z kázání v církvi Milost z 19.6 2021(myslím že to říká Petr Kuba) kde říká jednu kletbu za druhou např. "tatáž utrpení se naplňují na vašem bratrstvu po celém světě Amen = ať se tak stane" , "v tých by tě mohl ďábel porazit amen= ať se tak stane"atd. Předpokládám, že Kuba ví moc dobře, že amen znamená ať se tak stane, ale zvykl si používat prázdné fráze co nemyslí vážně kde amen je takové náboženské vole vole, ale co není ze srdce vážně míněno, je naškodu - lidé to vycítí. O těchto zlozvycích z USA píšu na Grano Salis " Bludy z USA" 15.5.2021 http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2471563
Kubova teorie, že Branham padl (kde to sebral, že padl???) a dokonce že to bylo z pýchy je víc než podivná (že měl Branham podivná kázání o vztahu Evy a satana a jiná tvrzení, která v bibli nejsou je jedna věc, ale podobné výmysly co v bibli nestojí má spousta kazatelů -jako že křesťané nezažijou pronásledování *****m a jiné věci což explicitně v bibli nestojí ale oni si to jen vydedukovali jako svědci jehovovi ) ale to přece neznamená že padli!!! Pokud Kuba myslí, že Branham padl, protože zemřel poměrně mlád v autonehodě (?) tak je to ale hodně hrubý úlet a nesmysl! Potom by mohl tvrdit, že Štefan padl, protože zemřel ukamenován poměrně mlád. Branhamovi myšlenku, že tak jako byl poslán Eliáš a Jan před příchodem Ježíše, tak i on byl tak poslán, to řekl Branhamovi i Bůh skrze anděla v tom nebyla z jeho strany žádná pýcha, jen víra v Boží slovo z úst anděla. Branham byl velmi pokorný, když dřel léta v komunálních službách aby uživil rodinu a nebral od sboru co pastoroval žádné peníze! Který z dnešních pastorů takto v praxi - nikoliv žvaněním, prokázal svou pokoru? Branham ani nepřijal přez mlion dolarů co mu bylo nabízeno, protože pokorně prohlásil že uzdravení dělá Bůh, né on. Patrik Popp
|
|
poslal Nepřihlášený Andělé ve svatyni |
|
poslal leonet Žijeme ve světě, kde nejen dětská oběť není bohužel nic
výjimečného. Následující slova pocházejí od jednoho syna misionáře.
Před časem jsem byl pozván
na setkání žen a mužů zastupujících několik desetiletí misijní práce. Jako děti
jsme byli posláni do internátních škol a hostelů, protože naši rodiče šířili
evangelium. Dnes mi to připadá nepředstavitelné, ale tehdy se to od nás očekávalo
a byla to norma. Patřilo to k naší povinnosti, k oběti, kterou jsme přinesli,
aby druzí mohli slyšet o Ježíši. Někteří lidé na našem srazu, byli tak hluboce
zraněni, že v rozhovoru nebo proslovu počítali zmínky o Ježíši či o Bohu, a
když napočítali do šesti, zvedli se a odešli. Zkrátka to neunesli.
|
|
poslal Nepřihlášený Vážení bratři a sestry ve sborech Bratrské jednoty baptistů,
na jednání Rady zástupců sborů 3. 11. 2018 v Brně jsme byli seznámeni s dokumentem „Oficiální prohlášení pěti sborů a jejich stanovisko k situaci v BJB“.
Toto prohlášení bylo prezentováno zástupci čtyř sborů (Jablonec, Kroměříž, Kuřim, Lovosice), ke kterým se přidává stanice děčínského sboru v Jílovém (zástupci nebyli přítomni). Bylo nám oznámeno, že se v uvedených sborech a stanici rozhodli uskutečnit kroky vedoucí k vystoupení z Bratrské jednoty baptistů. Přestože se zdá, že vedoucí oněch sborů část svojí kritiky směřují zvláště k některým postojům pražského sboru Na Topolce (instalovaná kazatelka, postoj k praktikované homosexualitě), je zřejmé, že odsoudili BJB jako celek, ze kterého musí pro uchování čistého svědomí před Pánem vystoupit.
Toto zevšeobecňující odsuzující hodnocení našich sborů odmítáme, je pro nás velmi bolestivé a nezakládá se na pravdě. Ve vší pokoře před Pánem církve vyznáváme, že v našich sborech máme v úctě Písmo svaté a přijímáme ho jako autoritu v otázkách víry a života, jak o tom také vydávají svědectví i naše zásady a stanoviska. Kazatelé v našich sborech upřímně, podle svého nejlepšího svědomí, s modlitbou o vedení Duchem, týden co týden usilují přinést posluchačům správný výklad Písma. Nezakrýváme skutečnost, že nemáme ve všech otázkách stejné chápání Písma, jsou mezi námi rozdíly, někdy na sebe narážíme a také spolu ve všem nesouhlasíme. Přesto vynakládáme upřímnou snahu na dosažení jednomyslnosti v základních otázkách víry a praxe. Pokud tedy autoři tohoto prohlášení hovoří o někom, kdo svévolně nakládá s Božím slovem, není to realita ostatních sborů BJB.
|
|
poslal Nepřihlášený Prohlášení má obsahem i formou podobu teologického traktátu o zásadách a podmínkách křesťanské pospolitosti, která se drží Písma a navazuje na nauky a svědectví,jež jsou jeho věrným výkladem. Jako takové se ovšem z principu týká celé církve Kristovy, nikoliv jen sborů BJB, i když jde formálně o „stanovisko k situaci v BJB“, protože dělení na baptisty a ty ostatní je jen historická a sociologická souvislost, která pro otázku pravdivosti toho, co tu je na ono téma říkáno, nehraje žádnou roli.
Ve své preambuli mluví Prohlášení o tom, že Písma Svatá byla pro baptisty historicky vždy závaznou autoritou pro osobní i sborový život. Že takto Písmo bylo a je mezi baptisty chápáno, je jistě pravda a baptisti v tom nebyli a nejsou zdaleka sami: To, že se Písma Starého a Nového zákona vůbec zachovala, svědčí o jejich nesporné autoritě v celé „ekumeně“, čímž míníme celek církve jako boží stavby (oikos) ve světě. Vědomí závaznosti vycházelo z přesvědčení o božském původu svědectví, kolem nějž byla komunita víry ustavena a které vždy také sama tvořila (autorita je tu bytostně spojena s „autorstvím“ – s vědomím toho, díky čemu tu jsme a kdo jsme). To má na mysli i citovaná formulace z Vyznání víry z roku 1886, odkazující na 2Tm 3,16, kde se mluví o „božském vdechnutí“ (theopneustos).
Závaznost byla ovšem od počátku chápána různě. Samo citované místo z apoštolského listu z toho vyvozuje, že „písmo“ je „užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému skutku dobrému hotový“ (v EP: „je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“). O tom nikdo v celých dějinách církve nepochyboval. Co konkrétně to znamená, záleželo na svědomí i představivosti těch, kdo si toto apoštolské „napomenutí“ osvojili.
|
|
poslal Nepřihlášený Oficiální prohlášení pěti sborů a jejich stanovisko k situaci v BJB
Pro baptisty, byla historicky vždy Písma Svatá závaznou autoritou pro osobní i sborový život. Protože si to doba postupně žádala, byla formulována nejrůznější baptistická vyznání víry, která obsahovala biblické pravdy a která jednotlivé sbory zastávaly. Ne jinak tomu bylo i v případě prvního baptistického sboru v Praze. Jeho kazatel Jindřich Novotný st. vydal Vyznání víry u víře pokřtěných křesťanů, obyčejně baptistů zvaných v roce 1886, rok po založení sboru. O naprosto zásadním významu Bible pro baptisty pak svědčí skutečnost, že první článek tohoto Vyznání je O Slovu Božím a výslovně se v něm připomíná, že Písma Svatá "pravdivě Duchem Svatým vdechnuta jsou". Na tuto bohabojnou službu svých předků chceme i my vědomě navazovat a s pomocí Boží se stejně držet těch základních pravd, které v naší zemi právě v minulosti vedly k založení baptistických sborů.
Žel tyto základní pravdy, na kterých byla naše Jednota založena, se v poslední době vytrácí. V průběhu posledních sedmi let jsme se pokoušeli upozorňovat na nejrůznější skutečnosti, které se v BJB objevují a jsou v rozporu s biblickým učením. Činili jsme tak na sjezdech delegátů skrze řady návrhů, které však byly vždy zamítnuty a k jejich obsahu se ani nerozvinula námi očekávaná biblická diskuze.
I v tzv. Prohlášení 5 sborů a Výzva všem členům Jednoty šlo především o snahu oslovit a varovat každého jednotlivého člena BJB na nebezpečí stále více se šířícího vlivu liberální teologie, která naši jednotu zhoubně odklání od původního směru BJB stojícího pevně na Božím slově. Je nám upřímně líto, že naše Jednota o čistotu učení založeného na Písmu nejeví takový zájem jako naši předkové. Mrzí nás, že nadsborová jednání se nesou spíše v duchu politiky, osobních preferencí a postrádají hledání pravdy založené na Boží vůli zjevené nám v Písmu. Jednotě chybí duchovní ostražitost a důsledkem toho se postupně odbourává a prolamuje jedna biblická doktrína po druhé. Naše největší námitky se dlouhodobě týkají následujícího:
|
|
poslal karels Den reformace je svátkem a připomínkou začátku reformace v některých evangelických církvích, zejména luterských. Luteráni ho obvykle slaví 31. října na výročí uveřejnění 95 tezí reformátorem Martinem Lutherem v roce 1517.
Jako protestant se pochopitelně hlásím k reformaci a jako každý rok zvěřejňuji článek o tomto svátku.
|
|
poslal Nepřihlášený Máte někdo osobní zkušenost s touto církví ?
|
|
poslal Nepřihlášený Pohádka o "Pyšné princezně".
|
|
poslal Nepřihlášený Vychází druhé číslo Zpravodaje baptistických sborů v ČR, v němž naleznete vedle podnětného čtení několik pozvánek na nadcházející události v baptistických sborech jako jsou díkuvzdání, výročí, instalace nebo konference.
|
|
poslal Neprihlasena Tímto svým posledním příspěvkem bych ráda u končila mou sérii o přátelství, lásce a možném negativním vlivu církve na vztahy, zejména skrze toleranci k hříchu nebo k chování, které je obecně považované za špatné a nevhodné. Líbilo se mi vaše oslovení, tak jsem se nakonec zaregistrovala jako Nepřihlášená. A pokud budu na něco reagovat, tak tady nebo pod předchozími články. Ten poslední se nachází zde a z něj se dá dostat na ty starší:
Může sbor vrážet klín hříchu mezi věřící přátele? (po čtvrté)
A teď moje reakce na vás, kteří jste ještě měli trpělivost a nějaký zájem se mému příběhu věnovat :-). Postoje těch, co mi jen nadávali do upírů apod. a pak bez omluvy odešli mne sice mrzí, hlavně těch co se tu jinak prezentují jako úžasní a Pánovu Slovu věrní křesťané, ale to už je jejich věc, že jim víra bez skutků mrtvá nepřipadá. Prozradili o sobě mnohem více než by si vůbec byli schopni připouštět...
|
|
poslal Nepřihlášený Vážení a milí, nějak jsem si zalíbila si s vámi povídat prostřednictvím mých článků a snad se na mne nebude zlobit, když v tom svém zalíbení zatím pokračuji :)
Předchozí reakce najdete tady: http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470589&mode=&order=0&thold=0Moc se mi líbí, co píše uživatel Tele. Ano, vím, že píšeme oba dva obecně, ale přesto myslím, že nacházíš porozumění toho, co mne tížilo a já si zase z Tvých odpovědí mohu vzít cenné rady, někdy spíše potvrzení pro sebe. Víš sice sdílím, ale sdílím celkem málo a zatím i to, že mi někdo napíše pár hřejivých slůvek, je mi před Pánem povzbuzením. Nejde říci, že by mi nešlo o přátelství, samotnou mne teď zarazilo jakpak jsem to vlastně napsala. Prostě na prvním místě musí být Pán, alespoň to považuji za důležité. A pokud by mi Pán nějak dal najevo, že se přátelství s ní mám zřeknout, jsem připravená (snažím se o to být) se přátelství s ní zříci, nebo alespoň na nějakou dobu v sobě potlačit. Právě nechci být vedená nějakým svým sobectvím nebo představami. Chtěla bych to, co je dobré pro ni. Ve skrytu duše bych si však určitě přála, abychom si nadále byly tak blízké... no, nevím, jak to nejlépe vyjádřit, ale jak jsi psal uživateli Tele dále, všechno jsi krásně vysvětlil. Jsem ráda, že to tak vidíš. Když se nad tím zamýšlím, tak přesně tak to prožívám také. Musí tam být skutečná láska. Pak můžeme i skutečně citlivě pomáhat. četla jsem si to Tvé mnohokrát a bavilo mne se nad tím zamýšlet. |
|
poslal Nepřihlášený
Volné pokračování mého sdílení o přátelství, církvi, vztahu s Bohem a o tendenci k hříšnému chování. Nyní pod novým názvem, což záhy vysvětlím. Pro nově příchozí uvádím odkazy na původní články: http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470581&mode=&order=0&thold=0
http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470585&mode=nested&order=0&thold=-1
Přiznám se, že po předchozích komentářích jsem se znovu cítila dlužná nějak reagovat. Chtěla bych vám všem poděkovat za váš čas, který jste mé výpovědi věnovali. Aniž bych k případu mé kamarádky chtěla vyzrazovat o mnoho více než jsem dosud udělala, pokusím se reagovat na některé zajímavé myšlenky. Než začnu, tak omluva, že minule konečný text neměl odstavce tak, jak jsem je posílala. Nevím proč. A asi nebyl dobře čitelný - je mi to líto, náhled vypadal o hodně lépe. Budu reagovat na jednotlivé uživatele k tomu, co sami psali. Postupně jsem si také uvědomovala jednu věc, kterou mi nakonec potvrdil uživatel Willy. Původní název článku jsem volila dost nevhodně a v některých mohl vyvolávat určité předsudky, jež mi ti méně citliví a méně empatičtí taky dávali hodně najevo. Můj dnešní článek bude volným pokračováním předchozích dílů, a to především formou odpovědí na příspěvky jednotlivých uživatelů. Tam k tomu všemu také zmíním více. Ráda bych však, aby bylo jasné, že pokud jde o mou kamarádku tak na prvním místě nejde o mé přátelství vůči ní, ale o to, aby sama setrvávala na Boží cestě, hledala Boží vůli pro svůj život, nalézala ji a měla dostatek síly od Pána jej následovat. Kdybych mohla vrátit čas, raději bych své články nadepsala jinak, nějak ve smyslu: "Může sbor vrážet klín hříchu mezi věřící přátele?"(Nakonec jsem se před odesláním mého článku rozhodla přeci jen reagovat už pod touto novou hlavičkou. Mnohem lépe vystihuje to, o co mi od počátku šlo. I když samozřejmě, že ten klín je vrážen především mezi člověka a Boha. Nicméně sama jsem to prožívala spíše takto, podle toho jaký pocit u mne převládl. A dokonalí nejsme a máme snad jako citliví a milující lidé nárok na to něco prožívat a ne číst jenom verše z bible a těmi pak necitlivě šermovat a ohánět se jimi po druhých.)
|
|
poslal Nepřihlášený původní článek tady: Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli?
Vážení a milí, podívala jsem se na vaše různorodé odpovědi. A nakonec jsem si říkala, že bych asi měla napsat něco více. Je to pro mne hodně osobní, tak se budu opatrná a sdílet spíše v náznacích. Snad spíše pro vás, ať můžete posoudit sami, jak se vám dařilo promlouvat do mé, do naší situace. Žádnou skutečnou pomoc ani radu jsem určitě nečekala, to bych svěřila opravdu málokomu. Zajímaly mne osobní jiné zkušenosti ostatních. A třeba bych v tom našla něco, co by oslovilo a povzbudilo i mne. Místo toho přicházela spíše hodnocení. A někdy bych bohužel spíše řekla soudy. Docela zbytečné, snad dobře myšlené, ale pramenící z neznalosti. Možná i z toho, že jsem sama chtěla zůstávat tak trochu v pozadí, a nesnažit se zalíbit :(
|
|
poslal Nepřihlášený Na internetu jsem narazila na článek Marianny Otterové. Oslovil mne, promlouvá do mé situace. Paní Marianna se před pár lety rozhodla odejít z církve. Svou víru si uchovala. Vedly jí k tomu tři problémy: náboženský, politický a sociální. Ten poslední obsahuje řadu postřehů, které prožívám také.
Elitářský prvek popisovaný v článku se začal projevovat u některých vztahů, zejména s mou skvělou kamarádkou. Nejsem z jejího sboru, ale dlouho jsme si rozuměly a měly hezký kamarádský vztah. Následně se stalo, že kamarádka začala mít nějaké osobní problémy. Sdílely jsme se spolu, důvěřovaly si a vše probíraly jako opravdové sestry. Po nějaké době se její situace začala zlepšovat. Pak asi po roce a něco se vše začalo vracet do starých kolejí. Začala se právě příliš upínat na tu svou komunitu z církve. I když stále v nejtěžších chvílích utíká za mnou, mám pocit, že už to není to, co bývalo. Že už si tolik nevěříme, zpochybňuje mne a z jejích slov jsem pochopila, že jí ta její komunita od mne odrazuje. A právě často i v radách, které ani nejsou podle bible. Je to spíše podle zvyků v jejím společenství, ke kterému se tak ještě více upíná. Její problém se tím jenom prohlubuje a vůbec neřeší. Jsem z toho dost smutná a nevím, co s tím. Jsme spolu čím dál méně. Pokud zrovna není na dně, tak si na mne mnohdy ani nevzpomene a vážný problém, co má, odkládá, přehlíží, vlastně ani nevím. Bojím se o ni. Jedná se o normální běžnou církev, ale z toho co jsem mohla poznat je tam něco nezdravého.
Máte někdo s něčím podobným jako popisuje paní Marianna zkušenosti? Co si o tom myslíte? Z mého pohledu klíčové jsem potrhla a jsem zvědavá, co si o tom co paní zdejší věřící myslí. Není to až sektářké chování, co je tam popsáno a co prožívám u své kámošky také? Dále své trápení rozebírat neplánuji, mám ale pocit, že by mi snad pomohlo více takového sdílení o sociálních vazbách v církvi a jejich vliv na vazby mimo ni.
Pokračuji vlastním článkem, který je přečíst celý na odkazu dole:
|
|
poslal oko Úkolem pastýřů je hlásat pravdu, ne ji zamlčovat ve jménu falešného soucitu. Přivádět hříšníky k pokání, nikoli k sebeobhajobě, vychovávat jejich svědomí, ne je chlácholit rozmělňováním norem. Největším ohrožením spásy není hřích, ale jeho popírání v podobě zkaženosti nebo nestydatosti.
|
|
poslal Nepřihlášený Voda při křtu prý není symbolem očistné boží milosti, ale je symbolem smrti, pohřbu a potopy. Nic co se nenarodí z vody a Ducha nevejde do božího království. Rodíme se snad z vody jako symbolu smrti? Hloupost. Voda je a vždy byla symbolem života. Voda smývá nečistoty. Voda při potopě smyla hříšnou nečistotu z povrchu zemského. Byli to lidé, žel ano. Byli to lidé, kteří pro svou nepolepšitelnost nenalezli u Boha milost, a tak na ně přišel boží trest. Co lidi před potopou mohlo očistit? Voda? Nebo boží milost? Milost Noe u Boha nalezl, a voda (potopa) nad ním pak neměla svou moc. Voda se při potopě stává očistným nástrojem, který odstraňuje všechny nečisté, nepolepšitelné a neomilostněné lidi. Voda a boží milost spolu úzce souvisí. Není to samo sebou, že Bůh si jako symbol své milosti vybral právě vodu.
Všechno živé potřebuje vodu. Všechno živé hříšné potřebuje boží milost. Voda osvěžuje, omývá a očišťuje. Stejně tak i boží milost.
V plodové vodě se vyvíjíme a přicházíme na svět, rodíme se. V boží milosti se znovuzrodí náš duch, který byl pro hřích mrtvý. V Duchu dále náš duch roste a rozvíjí se.
Ve vodě se můžeme utopit, stejně jako se můžeme utopit v boží milosti, kterou jsme nepřijali. Je to odmítnutá boží milost, která proti nám svědčí.
Jan křtil vodou k pokání. Voda je symbolem boží milosti. Jan neříká nic jiného než: "kajte se a boží milost vás očistí, uschopní vás přijmout toho, kdo přichází po mě. Ten vás bude křtít ohněm Ducha". Kristus na to navazuje slovy: "nic co se nenarodí z vody a ducha nevejde do nebe". Tím potvrzuje křest Janův i křest svůj. Voda (boží milost) a Duch.
Křest začíná pokáním a přijetím očistné boží milosti. Po očištění je člověk schopný přijmout Krista v Duchu. Křest je jen začátkem něčeho, co se dále duchovně rozvíjí. Správným začátkem obřadního křtu je osobní zkušenost s pokáním, následným očištěním boží milostí a ohněm Ducha spalujícím hříšnou vazbu. Ze začátku to není nic závratného, týká se to většinou hříchů, kterých jsme se po dlouhá léta nebyli schopní zbavit. O těchto hříších si myslíme kdo ví jak nejsou závažně, a to proto, že nás dlouhé roky spoutávali. Vysvobození pak euforicky vnímáme jako něco úžasného, a přitom je to jenom začátek. Po křtu se naučíme utíkat se se vším ke Kristu, v něm máme vždy jistotu odpuštění. Ke Kristu se utíkáme se svou slabostí, svým hříchem, který nám Bůh v pravdě Ducha ukázal. Kajícně si hřích uvědomíme, prosíme o boží milost, ta nás očišťuje, následně Kristus přichází s ohněm Ducha a hřích a vazby na něj navždy spaluje. Křest je proces ve kterém toto probíhá neustále.
Spálit v hříšníkovi všechno najednou, tak to by shořel jako pleva. V boží milosti a žitém křtu se postupně očišťujeme, zbavujeme se pout hříchu, a co je hlavní a nejdůležitější je, že prohlubujeme svůj vztah k Bohu a duchovně se rozvíjíme. Hříšník zahlcený hříchem žádný vztah k Bohu nemá. Je od Boha hříchem oddělený. Po první zkušenosti s pokáním a očištěním, osvobozením se od pout hříchu, získává člověk i svou první duchovní zkušenost s Kristem. Začíná se v něm vztah ke Kristu prohlubovat, a čím je vztah s Kristem hlubší, tím je očišťování intenzívnější.
Časem nás další poznané, tedy doposud v nás skryté hříšné vazby, začnou ke Kristu ještě více přitahovat. Ze zkušenosti s Kristem totiž víme, že všechno co mu kajícně odevzdáme, On spálí ohněm Ducha a promění, a my se toho navždy zbavíme. Kajícné modlitby ve stylu "Pane ukaž mi prosím další hřích ve mě" jsou proto na denním pořádku.
Bůh to opravdu geniálně zařídil. V Kristu odpustil lidstvu hříchy, a proto můžeme za Kristem přicházet kdykoliv, a náš hřích nás křesťany od Boha neodděluje, právě naopak. Utíkáme se pro odpuštění ke Kristu, ve kterém je nám dávno odpuštěné, jelikož za nás všechny prosil Otce na kříži. Kristus nám pak nejenom že odpouští, ještě i náš hřích zahlazuje. V Kristu je všem lidem hřích dávno odpuštěný. Kdo zatím Krista nepřijal, ten nemá na odpuštění v Kristu svou účast a jeho hřích mu zůstává. Zůstává majitelem hříchu, kterého se v Kristu může snadno zbavit.
Odpuštěný hřích neznamená nutně- zahlazený hřích! To jednomu zdejšímu diskutujícímu stále nejde do hlavy. Když píšu "o nás", píšu o těch co Krista ve křtu přijali. Což se žel zatím nevztahuje na ty, kteří Krista nepřijali, a proto stojí venku a nemají zatím na odpuštění v Kristu svou účast. Bůh neodpustil hříchy přímo "nám", ani "jim". Bůh odpustil hříchy všem lidem v Ježíši Kristu. To znamená v osobě Krista! A proto je odpuštění a spása pouze v Kristu! A kdo chce mít na odpuštění svých hříchů v Kristu svou účast, ten se musí nechat pokřtít a svůj křest žít, tedy přijmout Krista za svého spasitele a nechat se jím postupně proměňovat a vyučovat.
Hlásáme Krista ukřižovaného. Starý člověk v nás musí zemřít, a nový se musí v Kristu znovuzrodit! Nebojte se jít za Kristem když zhřešíte, vždyť právě proto Kristus přišel, aby hledal a zachránil to, co pro hřích zahynulo.
|
|
poslal Nepřihlášený V úterý 16. února 2016 zemřel prof. PhDr. Miloslav Pojsl, vedoucí
Katedry církevních dějin a dějin křesťanského umění Cyrilometodějské
teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Na přání zesnulého
se pohřeb bude konat v kostele českobratrské církve evangelické v úterý
23. února ve 13.30 hodin. Zádušní mše svatá bude sloužena v olomouckém
kostele sv. Mořice ve středu 24. února v 9.00 hodin.
Prof. PhDr. Miloslav Pojsl (8. května 1945 – 16. února 2016) studoval
historii a archivnictví v Brně, teologii v Olomouci a dějiny umění v
Praze. Stál při obnovení Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci
(CMTF) v roce 1990 a v letech 1991–1994 zde působil jako proděkan. Byl
členem mnoha univerzitních grémií v Olomouci i na jiných univerzitách v
České republice.
Zabýval se dějinami umění křesťanského starověku a středověku, byl
respektovaným znalcem dějin Velké Moravy, olomouckých biskupů,
Velehradu, sakrální architektury a vývoje pohřbívání v křesťanské
tradici.
|
|
|
