 |
Zaznamenali jsme 112028476 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 28. únor 2011 @ 22:59:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Koukám, že máme úplně stejné zkušenosti. Až podezřele stejné.
Když jsem poslední dobou vzpomínal na minulost, vzpoměl jsem si i na tohle, když jsem se vždycky modli tu úvodní či závěrečnou antifonu.
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného Spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka,
jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života. –
Musel jsem to číst snad stokrát. Dodnes si topomatuju slovo od slova.
Ale nerozuměl jsem tomu ani jednou.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: ssns v Úterý, 01. březen 2011 @ 12:53:02 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No jo, jestli my nejsme příbuzní:-) Já jsem si k tomu ještě pořídil dílo Církev vítězná, Životy Svatých a Světic Božích (František Ekert, 1892, 4 svazky), protože mě štvalo, že v breviáři je o těch svatých na ten který den tak málo. Ty jsi byl v KC, takže jsi se orientoval v těch různých cyklech atp. Já ne, pročež jsem v tom plaval. Věřím, že náš Pán má smysl pro humor a řekl bych, že jsem ho tím svým modlením podle breviáře musel nutně pobavit. Úplně to vidím, jak si říká:"Á, tak Slávek si myslí, že dnes máme postní období - v září. A ani jsem nevěděl, že letos je nedělní roční cyklus C-A."
Zpětně bych řekl, že mi to leccos dalo. A asi ze všeho nejvíc mě potěšilo, že Ježíš modlitbu vysvětloval jako rozhovor s milujícím rodičem, kde člověk říká to, co má přesně na srdci. Přestal jsem s breviářem, když mi došlo, že se vlastně nemodlím, že to tak nějak čtu a že se těším, až budu moci na konci každého čtení k Bohu promluvit svými vlastními slovy. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 02. březen 2011 @ 19:51:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ty jsi byl v KC, takže jsi se orientoval v těch různých cyklech atp. Já ne, pročež jsem v tom plaval.
Ale nene, já taky ne. Tak dobrej katolík jsem nebyl. Jen jsem bydlel na kolejích s kamarádem, se kterým jsme pracovali u Saleziánů. Breviář jsme se modlili spolu, on rozuměl tomu, co kdy. Ale tenkrát jsem to bral vážně, takhle humorné jako tobě mi to nepřišlo...
Zpětně bych řekl, že mi to leccos dalo.
Jo, zpětně bych řekl totéž. Na rozdíl od růženců, adorací a kontemplací. Ale dnes už se také nemodlím poskládané natištené modlitby.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 11:53:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Modlitba srdcem, tento důvěrný styk s Pánem a jeho
přesvatou Matkou, je předchutí nebe, kde Boha budeme slavit a dívat se, dívat se a milovat, milovat a slavit (sv. Augustin).
Kristus sám nám jako člověk dává příklad modlitby. Modlitbou byly jeho jesle,
modlitbou byl jeho skrytý život v Nazaretě, a pak celé noci prožil v modlitbě v době svého veřejného
působení, zvláště před volbou apoštolů a přislíbením Eucharistie. Modlil se při
poslední večeři, jak čteme v 17. kapitole evangelia sv. Jana, a modlil se
i na kříži.
Právě tak činili první křesťané.
Zachovávali k modlitbě i pevný čas (srv.
Skut 3,1 nebo 16,25).
„Věz, že když řekneš Panně Marii
„Zdrávas!“ ona ti na pozdrav okamžitě
odpoví. Nemysli si, že ona je jako
jedna
z těch nezdvořilých žen, kterých je
dnes
tolik. Naopak: ona je dokonale zdvořilá
a laskavá. Když ji pozdravíš, ona ti
hned odpoví a bude k tobě promlouvat!“
(sv. Bernardin ze Sieny).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 12:09:27 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Myslím si, že bys tu měl častěji psát takto upřímně o opravdové římskokatolické víře.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: Willy v Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 16:42:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Souhlasím, Toníku,
čím víc toho tady čtu o opravdové řk víře, tím jsem Bohu vděčnější, že mě toho ušetřil.
Díky Bohu za Jeho lásku, Slovo, zaslíbení, Ducha a Jeho společenství, milosrdenství, milost a pokoj. Amen.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: FAD v Pátek, 04. březen 2011 @ 08:31:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko, když se snažíš vkročit na půdu svatou, neměl by jsi ji znečišťovat hanobením Mariina jména, která je pro nás víc, než ta, kterou se snažíš prezentovat ty a která se dle tebe snaží tlačit na místa, jež ji nepřísluší. To je jen rada, kterou nemusíš poslechnout. |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 01. březen 2011 @ 08:53:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Slávku. Za tu dobu, co se známe, jsem tě poznal jako člověka obecně široce vzdělaného a bystrého. To není pokus o lichotku, ale konstatování skutečnosti, jak se mi jeví. Dostal jsi hodně hřiven. Přesto nám cosi brání se pochopit. Vždycky porozumíš tomu, co chci vyjádřit, nějak úplně jinak. Jste si v tomto s Toníkem hodně podobní.
Já poukazoval na dvě věci, mezi kterými by měl každý z nás nalézt zdravou rovnováhu, podle svého povolání v životě.
Tak, jako máš svůj biologický rytmus, biologický řád - ráno vstáváš, večer jdeš spát, měl bys jíst zhruba pětkrát denně, zachovávat pitný režim, své tělo přiměřeně fyzicky pravidelně zatěžovat, tak i náš duchovní život by měl mít podobný řád. Když nebudeš dodržovat tento základní řád (nedostatek spánku, nepravidelná strava, stálé pracovní vypětí), velmi rychle se opotřebuješ a poškodíš si své zdraví. Ty třeba dopoledně pracuješ, ale kolem desáté si dáš pauzu na kávičku: a máš to jako obřad, takovou malou relaxaci. V poledne jdeš třeba na oběd. Jiný si udělá čaj o páté. Ať děláš jakékoli činnosti, v pracovní dny, nebo o veekendu, tyhle přestávky tvoří jakýsi rámec, slavnostnější chvilky, kdy se dá na chvilku vypnout od běžné činnosti.
To samé je i s modlitbou. Když si nenajdeš výhradně pro Boha během dne ani chviličku, je to nepoměr. Vždyť on ti dává 24 hodin! Vzpomenout si na Boha jednou za den tím, že se pomodlíš "Otčenáš," je spolehlivou cestou, jak se přestat modlit vůbec. Řád je vždycky potřebný pro správný chod věcí: jak v kosmu, tak i v lidském životě. Jestli nemáte ve svém vztahu s manželkou, s dětni vytvořený takový řád, upadnete do všednosti, která zabíjí lásku. V takto vyhrazeném časovém prostoru se člověk intenzívně setkává s Bohem (vejdi do svého pokojíku - Mt 6,6). Druhým takovým rozměrem pravidelné modlitby je modlitba společná. V rodině, v církvi (Mt 18,20). I třeba v růženci, aby mně nevytýkali, že na něj zapomínám. Ale nesmí to být bezduché opakování mantry, ale každým zdrávasem podaná růže Kristově matce, velebení Boha za to, že v ní vzbudil dokonalé nepřátelství se satanem a za to, že skrze ni nám seslal našeho Vykupitele. Pak je i v růženci cit a láska v naprosté plnosti vztahů: K bohu, mezi bližními, k svatým v nebi i andělům...
Děti si nebudou pamatovat, kolik po tobě zdědily peněz, ale budou si moc dobře pamatovat chvilky, které jste spolu strávili. Jen v takových chvilkách láska roste. Čas se stává moc cennou devizou, pokud ho vědomě dokážeme dát svým blízkým a Bohu.
To je ten první rozměr - vytvořit si v životě pravidelnost, řád.
Druhý rozměr našeho vztahu k Bohu, je brát všechno, jako modlitbu. To nikomu nespadne do klína samo, ale musí se to naučit postupně, po krůčkách vlastním životem. A nepodaří se to hned. Je k tomu potřeba hodně, hodně úsilí a Boží milosti. Pak se stává celý život oslavou Boha. Ráno vstanu a děkuji Bohu za sílu, za odpočinek, za krásný den. Při snídani děkuji za chuť jídla, velebím Boha, jak to všechno hezky zařídil. Když říkám manželce, jak je pro mě vyjímečná, děkuji Bohu, že mi ji do života dal. Pak dostává takové vyznání docela jiný rozměr a opravdovost. Děkuji za chuť do práce, za radost a touhu po seberealizaci - kterou ovšem zároveň chápu jako realizací Božího plánu. Proto veškeré nenadálé příhody vidím tímto pohledem a přijímám, jako Boží režii.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: ssns v Úterý, 01. březen 2011 @ 12:31:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No jo, asi jsem nechápavý. Ale může to být tím, že se nebavíme mezi osobně. Při normálním rozhovoru bys hned podle výrazu tváře nebo krátké poznámky poznal, že jsem něco pochopil jinak, než jsem myslel.
S tím druhým rozměrem souhlasím. U toho prvního je u mě drobný problém, že já si na řád nepotrpím ani v normálním životě. V Anglii se náš sbor dokonce scházel pokaždé v jiný den a jinou dobu. Na konci bohoslužby jsme se dohodli, kdy se nám to hodí příště:-) Najde o to, že bych si nenašel čas výhradně pro Boha, ale i tady se projevuje moje chaotičnost - jednou je to ráno, jindy v poledne. V otázce modlitby se opravdu plně nechávám vést tím vnitřním hlasem (nechci radši nic psát o duchu nebo duši nebo tak, aby zase nevznikl nějaký spor). Přirovnal jsem to ke vztahu se ženou (ale i mamkou, sestrou atp.) Není to tak, že bych k mamině chodil třeba každou druhou a řtvrtou neděli v měsíci. Když se prostě chceme vidět, zavoláme si a domluvíme se.
Řekl bych tedy, že se vlastně shodneme a jediný rozdíl mezi námi vychází z naší povahy. Ty máš očividně pozitivnější vztah k nějakému tomu řádu a já holt ne. Svého času jsem se nechal inspirovat takovou akcí, kdy bylo účelem přečíst Bibli za rok. Na každý den byly vybrané nějaké pasáže. Vypadalo to asi jako tenhle příklad, i když ten rozvrh byl trochu jiný. Kamarád, který se do toho taky pustil, byl asi jako ty a celkem bez problémů to zvládl. Já ne. Podle plánu z odkazu, jsem měl 1.1. přečíst Gn 1 a 2 + první žalm. No já přečetl ty dvě kapitoly, pak mě napadla spojitost s Kazatelem a přečetl jsem celého Kazatele. Pak jsem si uvědomil, že Kazatel argumentuje podobně jako Pavel ve Skutcích 17 a přečetl si to. Na žalm nedošlo, neboť jsem šel spát. Druhý den jsem dočetl celou Genesis atd. Nakonec jsem to pojal tak, že jsem Bibli četl v kuse tak, jak jdou knihy za sebou, a vždy tolik, kolik jsem chtěl. Dočetl jsem to podstatně dříve než za rok, ale ten řád v tom nebyl:-)) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bez modlitby nejsi křesťanem. (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 01. březen 2011 @ 21:33:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-) Taky mám sklony k chaotičnosti. Dá mi to docela zabrat dodržet nějaké předsevzetí. I já jsem se pokoušel modlit breviář - a nevydržel. A to jsem ho měl pohodlně a bez listování: http://breviar-op.cz/default.htm
Dodržovat řád mi nejde snadno. Chce to zdravou míru poznání, aby se člověk nestal otrokem řádu a nenakládal si něco, co není třeba. Ale jakýsi ten rámec v životě je potřebný u každého. Protože každý z nás je originál, skutečná podoba životního řádu bude u každého jiná. Řád má člověku pomáhat. Určitě se nesmí změnit na galeje.
|
]
|
|
|
|