Poslední den Mistra Jana z Husince - 6. červenec 1415
Datum: Sobota, 06. červenec 2002 @ 09:45:55 CEST
Téma: Historie


Poslední den Mistra Jana z Husince - 6. červenec 1415

Husa přivedli do kostnické katedrály až po velké mši. Sešlo se tu velké zasedání koncilu. Král Zikmund usedl s ko- runou na hlavě na čestné místo, přítomná knížata před ním držela říšské jablko, žezlo a meč. Hus stál pod silnou stráží u lešení, které udělali kvůli němu. Nejprve podrobně a dlouho četli celý záznam o Husově procesu, pak 260 článků Wiklefových a jejich odsouzení, a když Bertold de Wildungen začal číst poslední redakci článků Husových, Hus hned článek první, který byl o církvi, začal vykládat. Ale kardinál Zabarella přikázal biřicům, aby ho donutili mlčet. Hus prosil, aby mohl odpovídat. Řekl: "...aby se tito kolemstojící nedomnívali, že jsem držel bludy - vždyť potom se mnou učiníte, co vám bude libo," ale v řeči mu zabránili a on poklekl a začal se zbožně modlit.

Potom četli výpovědi svědků - zase mu nedovolili se bránit. Když přečetli, že tvrdil, že je čtvrtá osoba v trojici, žádal jméno svědka, který to dosvědčil, ale předčítající řekl, že není třeba, aby zde byl jmenován. Když mu vytkli odvolání ke Kristu, řekl hlasitě: "Ó Pane Bože, hle, již tento koncil tvoje skutky a zákon zatracuje jako blud!"

O klatbě řekl, že ji netrpěl vzpurně, ale pod odvoláním. Když řekl, že do Kostnice přijel svobodně a s královým glejtem, přítomní se prý na Zikmunda podívali a on se zarděl.

Pak četli rozsudek a Hus, ačkoliv mu v tom bránili, odpovídal i na něj. "Vždy jsem si přál a i dnes si přeji účinnější poučení z Písma..." Když odsuzovali jeho knihy, řekl, že mu v nich nedokázali jediné bludné slovo. A jak mohli zatratit jeho knihy psané česky, když je nikdy neviděli?

Rozsudek byl uchystán ve dvojím znění: kdyby odvolal, odsoudit jej k doživotnímu žaláři, a když neodvolá, pak jej jako nenapravitelného kacíře zbavit kněžství a předat světské moci. Přečetli znění druhé, a podle katolického svědectví prý Hus zbledl a řekl zlomeným hlasem: "Bože všemohoucí, jaký to rozsudek proti mně je vynesen!" Podle Petra z Mladoňovic Hus poklekl a hlasitě se pomodlil: "Pane Jezu Kriste, odpusť všem mým nepřátelům, ty víš, že mne křivě obžalovali, křivé svědky proti mně vedli a křivé články proti mně vymyslili!"

Potom mu poručili, aby se oblékl do mešních rouch, a sedm biskupů, pověřených jeho odsvěcením, jej vyzvalo, aby odvolal. Hus vystoupil na lešení uprostřed chrámu a s pláčem řekl přítomnému lidu: "Nemohu to učinit, abych nebyl lhářem, abych neurazil své svědomí a Boží pravdu a abych nepohoršil tak veliké množství, kterému jsem kázal." Začali jej tedy odsvěcovat - odebírali mu znaky kněžství: kalich, štólu, ornát, a ke každému pronesli proklínací formuli. Hus to nazval rouháním a pronášel k jednotlivým aktům zbožné formule vlastní a pokorně se modlil. Tonzuru mu prostřihli nůžkami na čtyři strany a řekli: "Již církev odňala od něho všechna církevní práva a nemá více s ním co činiti. Odevzdáváme ho moci světské." Pak na jeho hlavu vložili papírovou korunu s třemi namalovanými ďábly a nápisem " Toto je arcikacíř!" a řekli: "Svěřujeme tvou duši ďáblu!" Hus sepjal ruce se slovy: "A já ji svěřuji nejlaskavějšímu Pánu Ježíši Kristu."

Král Zikmund pokynul vévodovi Ludvíku Falckému: "Jdi, vezmi si ho." Z katedrály šel průvod na popraviště přes město oklikou. Kostnice byla plná lidí, sběhli se zdaleka na vzácnou podívanou. Falckrabí Ludvík s družinou vedli průvod na koních, dva jeho sluhové provázeli Husa, který nebyl spoután, z obou stran. Vpředu, vzadu i po stranách šlo a jelo na tisíc ozbrojenců. Hus zpíval cestou žalmy. Popraviště bylo v lukách při cestě na Gottlieby. Hus, když došel ke vztyčenému kůlu, poklekl a dlouho se modlil. Zástupce koncilu kněz Schorand k němu přijel na koni a shora s koně mu nabídl zpověď. Hus odmítl: "Není třeba, nejsem smrtelně hříšný." Po modlitbě povstal a hlasitě, aby ho slyšeli i přátelé okolo, řekl: "Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evangelium a kázání tvého slova chci trpělivě a pokorně vytrpět."

Falckrabě pokynul katovi. Kat Husovi dovolil rozloučit se s jeho žalářníky. Hus jim děkoval za všecko dobré, co pro něho učinili. Kati ho svlékli ze šatů a za ruce dozadu stočené ho provazy uvázali ke kůlu, zaraženému do země. Za krk ho k němu připevnili silným řetězem. Pod nohy mu dali dříví promísené slámou, a rovněž dřívím střídavě se slámou jej obložili až po bradu.

Falckrabí Ludvík a říšský maršálek přijeli na koních a znovu se zeptali, jestli chce odvolat. "V pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal, dnes radostně chci umřít." Oba muži tleskli rukama, biřici dříví a slámu polili smolou a hranici podpálili. Hus zazpíval tři verše litanie, pak ho oheň zalkl. Potom se už jen potichu modlil. Umíral asi tak dlouho, než by se mohly odříkat dva, nejvýše tři otčenáše.

Mrtvé tělo zůstalo viset u kůlu za řetěz. Srazili jej i s kůlem na zem, znova obložili dřívím a pálili, kosti i lebku roztloukali. Spálili i šaty a všechen popel i oharky vhodili do hlubin Rýna, aby si Češi nemohli nic vzít na památku.

Janu Husovi bylo toho roku čtyřicet čtyři let.

Podle knihy E. Kantůrková: Jan Hus, Melantrich Praha 1991 zpracoval B. Chán









Tento článek najdete na Grano Salis
http://www.granosalis.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=898