Výzva charismatickým vedoucím
Datum: Středa, 25. říjen 2006 @ 20:56:50 CEST
Téma: Charismatici


jakobin poslal:

Předmluva

Při jakémkoliv novém vanutí Ducha, či když se v církvi objeví nové důrazy, je zapotřebí, aby vedoucí rozsuzovali nové pohledy, učení i praktiky. Je samozřejmé, že nové věci budou odlišně vnímány. Ale pro evangelikály, kteří považují Bibli za neměnné slovo Boží, je Písmo měřidlem a normativním standardem pro jakékoliv učení i praxi.



Jako výraz touhy po jednotě v pravdě sponzorovalo „The Centre for Contemporary Ministry“ několik konzultací pro evangelikální vedoucí, kteří se současně angažují v rámci charismatického hnutí. Proběhly dvě jednodenní konzultace v Londýně a tři třídenní v Bawtry Hall. Konaly se v letech 1994 až 1996 a byly navštíveny více než stovkou vedoucích z široké škály denominací.

Výsledkem byl návrh prohlášení, který byl těmi, kdo se těchto konzultací účastnili, připomínkován. Závěrečné prohlášení bylo konzultováno s vedoucími Evangelikální aliance a ještě před publikováním zasláno k okomentování většímu počtu charismatických vedoucích, kteří se zmíněných konzultací neúčastnili. Prohlášení, které vzešlo ze série setkání v Bawtry Hall, je adresováno všem evangelikálům, zvláště pak těm, kteří žijí v charismatických církvích. Jeho cílem je podnítit obnovení ústředního významu Písma coby základu pravdy a měřítka pro veškeré učení i praxi.

Výzva charismatickým vedoucím

Záměrem setkání v Bawtry Hall bylo provést revizi současných trendů v charismatickém hnutí. Termínem „charismatické hnutí“ označujeme intenzivní práci Ducha svatého v životech věřících, které začalo v 60. letech 20. století. Průvodními znaky tohoto hnutí bylo znovuobjevení křtu v Duchu svatém a nadpřirozené manifestace Ducha, o kterých pojednává apoštol Pavel v 1.Kor. 12. Tyto projevy Ducha považujeme za pokračující celosvětové Boží jednání v souladu s jeho plánem spasení po Kalvárii.

V současné době však vidíme novou potřebu zkoumání učení a praxe, které byly v rámci charismatického hnutí mnohdy radostně přijímány.

Cítíme nutnost zabývat se směřováním tohoto hnutí a vidíme jako nezbytné, aby charismatické hnutí obnovilo přijímání primární autority Písma ve všech věcech víry a praxe tak, aby celá rada Boží mohla být pravdivě prezentována jeho současné generaci.

Mějme se na pozoru!

Věříme, že všechny národy na světě budou muset čelit nadcházející nebezpečné době, proto je životně důležité, aby byl Boží lid připraven.

Je nezbytné zastávat a zvěstovat biblickou víru jednou provždy danou svatým.

Je zásadně důležité, hlásat jasné, nefalšované evangelium světu a církvi prezentovat učení nekontaminované podvodem a omyly. Pouze takto budeme moci naplnit své základní poslání.

Nebezpečný klam

Boží dílo vždy bylo, je a bude napadáno nepřítelem, a proto je důležité střežit jej před podvodem.

Do charismatického hnutí se vplížilo množství omylů.

Teologie náhrady nás nejen oloupila o židovské kořeny, ale navíc upřela místo Izraeli v Božím záměru pro poslední čas. Úzce spojena s teologií náhrady, je teologie Království nyní a falešná eschatologická naděje na vládu církve nad národy před návratem Krista. Přímým důsledkem těchto učení je nepřipravenost Božího lidu na hrozbu přicházejícího hnutí New Age, a ducha Antikrista.

Charismatické hnutí bylo ovlivněno Hnutím pozdního deště a Zjevením Božích synů s jejich důrazy na vznik vyšší formy křesťanů, jejichž úkolem má být příprava cesty k druhému příchodu Krista.

Kansaští proroci jsou zcela zřetelně také součástí tohoto způsobu uvažování, ale mnoho charismatických vedoucích selhalo v jejich rozpoznání coby falešných proroků. Toto pak připravilo cestu pro Torontské „požehnání“ s jeho nebiblickými projevy.

Je třeba také zmínit taková falešná učení, jako je učení prosperity a některé aspekty duchovního boje, především praktiky týkající se teritoriálních duchů a zabírání měst pro Boha.

Evangelizace mocí příliš zdůrazňovala důležitost „divů a zázraků“ na úkor jasného evangelia.

Často jsme přinášeli kázané evangelium jako zábavu spíše než nepohodlné usvědčení z hříchu a volání k pokání.

Důraz na divy a zázraky sebou také přinesl jistou naivitu, která se projevuje vírou, že cokoli nadpřirozeného musí být z Boha. Toto dále připravilo cestu pro nekritické přijetí Torontské zkušenosti.

Nemůžeme nezmínit pastýřsko-učednický model a učení o pokrytí, kdy vedoucí vyhledávali nepřiměřenou míru autority nad členy svých sborů. To vedlo ke stavu, kdy věřící již nezkoumali duchy ani nerozsuzovali dle biblických kritérií učení, která jim byla předkládána. Následně církev zabředla do různých druhů nových svodů.

Netvrdíme, že vše bylo špatné. Mnoho nových podnětů přišlo původně jako korekce nedostatků z minulosti, ale jejich přílišné zdůrazňování přineslo v mnohých případech své vlastní problémy a připravilo cestu k oklamání. To se stalo také v případě působení a darů Ducha svatého. Toto nesprávné pojetí vedlo k povýšení duchovní zkušenosti nad Boží slovo.

Zkoušky či soud?

Písmo jasně hovoří o tom, že Bůh zkouší svůj lid. Když Bůh seslal manu, zkoušel lidská srdce, aby viděl, zdali budou zachovávat nařízení ohledně jejího sběru a užití. My jsme byli jako děti Izraele - chápající se požehnání, ale často ignorující příkazy Božího slova. V mnoha případech jsme ve zkouškách neuspěli.

Nevědomost, ignorace a neposlušnost nakonec vede k Božímu soudu.

Žalm 106 zaznamenává, že Bůh vyhověl žádosti Izraelitů, ale poslal zhoubnou nemoc.

Máme za to, že jsme hledali různé formy zkušeností, aniž bychom vzali v úvahu Boží slovo, a proto na nás padl Boží hněv. Nyní zakoušíme zhoubnou nemoc v podobě falešných zážitků a pseudokřesťanské teologie a praxe.

Výzva k hnutí založeném na biblickém základě

Slýcháváme prohlášení, že nyní, když máme zjevení pro současnost a rostoucí zkušenost s Duchem svatým, můžeme méně spoléhat na psané Slovo. Toto však považujeme za naprosto nesprávné.

V následujícím provolání žádáme všechny naše bratry a sestry, kteří jsou součástí charismatického hnutí, aby hledali Pána v pokoře a v pokání. Je třeba rozeznat pýchu a aroganci v nás, která otevřela cestu nepříteli a zanedbávání písma, což nás vystavilo jako kořist svodům a oklamání.

Proto vyzýváme naše bratry:

1. Přijměme primární autoritu Božího slova

Věříme, že pouze Písmo je svrchovaným zdrojem autority ve věcech víry a praxe.

Selhání mnohých vedoucích v obojím - jak ve výuce, tak v povzbuzování ke studiu písma, zapříčinilo zanedbání mnoha důležitých aspektů biblického vyučování, a vyústilo v ignoraci biblické pravdy a ponechání členů jejich sborů na pospas svodu.

2. Obnovme biblickou doktrínu spásy

Kázání evangelia musí zahrnovat jasné volání k pokání a zvěst o ospravedlnění pouze z víry. Jen takovéto evangelium nás osvobozuje od věčného soudu. Jsme v nebezpečí užívání povrchních zvěstí a metod, které lidi okrádají o skutečné poznání spásy.

3. Obnovme objektivnost naší víry

Dnes jsme mnohdy povzbuzováni k subjektivním zkušenostem a praxi, které nejsou poměřovány Písmem.

4. Obnovme pravdu na místo klamu

Některá kázání i učení v charismatických sborech jsou založena na tak zvaných „vyučováních ze zjevení“ tj. na mimobiblických, či dokonce falešných proroctvích. Je třeba nového důrazu na pravdu obsaženou v Božím slově.

5. Obnovme skutečnou jednotu.

Pravá jednota může být založena pouze na pravdě. Dříve než se Ježíš modlil, aby byli jedno, modlil se „Posvěť je pravdou. Tvé slovo je pravda.“ Toto je správné pořadí, neboť pravda vede ke skutečné jednotě. Abychom nalezli tuto skutečnou jednotu, je nutná větší otevřenost mezi těmi, kteří zaujímají odlišná stanoviska. Je třeba se naučit vyjadřovat své odlišné pohledy a zvažovat je ve světle biblické pravdy.

6. Obnovme význam Boží svatosti

Samotné charismatické hnutí dospělo k ležérnosti vůči Bohu. Ačkoli On je naším otcem, je také svatým Bohem. Ježíš často oslovoval Boha „Svatý Otče“. Bez postoje posvátné úcty k Bohu máme jen malou šanci k rozvoji skutečného a zralého křesťanského charakteru.

7. Obnovme biblické porozumění misii a smyslu církve

Doktrína druhého příchodu Krista byla dnešní církví mnohdy překroucena či zanedbána, což způsobilo, že církev není připravena na poslední dny. Církev se musí plně nasadit v misii a vydat jasný hlas o věčné naději hynoucímu světu a připravit se jako nevěsta Kristova.

Toto provolání není výzvou k návratu k mrtvému formalismu, ale k životu ve slově Božím, v moci a světle Ducha svatého. Není to plísnění Božího lidu, ale povzbuzení nás všech k milování Pána celým srdcem.

Je to výzva k poslušnosti jeho přikázáním a záměrům. Nemá vyústit v do sebe zahleděné vnitřní zkoumání, ale v životadárné svědectví o Boží lásce a Boží milosti světu.

Není k znehodnocení jakéhokoli minulého Božího jednání v charismatickém hnutí, ale je voláním ke všem věřícím, (mezi které zahrnujeme sami sebe), abychom byli Církví živého Boha, sloup a opora pravdy (1. Timoteova 3:15)

Pán Ježíš poslal důrazné varování církvi do Sard, a my věříme, že je to poselství, které platí i dnes pro nás:

Zj. 3,2: Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření!

Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem;

Prohlášení připravili:

Ray Borlase, Andrew Edwards, Peter Fenwick, David Forbes, Philip Foster, Clifford Hill, Russell Howell, Roy Lycett, David Noakes, ve spolupráci se všemi z Bawtry Hall Counsel.

Originál tohoto prohlášení je zde:

1. http://www.apologeticsindex.org/sva-04.html/


Překlad jakobin.





Tento článek najdete na Grano Salis
http://www.granosalis.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5791