Bible
Datum: Úterý, 14. listopad 2017 @ 00:54:22 CET
Téma: O Bibli


Vyprávění patří k lidskému pokolení už od nepaměti. Vypravěči byli důležitými a váženými členy rodu, byli nositeli jeho historie a zárukou jeho budoucnosti.[1] Vypravování jednoduše patří k našemu kulturnímu dědictví a to platí i přesto, že jsme z různého prostředí.

Vyprávěný příběh byl jednou z možností, kterým jsme se dostávali už jako děti do bájných světů v naší vlastní dětské představivosti. Byli jsme to my sami, kteří jsme často domýšleli nejenom pozadí příběhů, ale také děj, kterým se příběh mohl ubírat, stejně tak chování jednotlivých postav vystupujících v příběhu. Z této fabulace jsme pak měli velkou radost, vždyť jsme se na příběhu sami spolupodíleli.

Příběhy se nejenom vyprávěly, ale také byly zapisovány nebo se podle nich natáčely filmy. Proč tomu tak je? Je to snad kvůli tomu, že téměř každý příběh odpovídá alespoň na některé naše nejhlubší otázky o naší existenci, o našem bytí, tedy „kdo jsem?“, „kam kráčím?“, „a co se mnou bude?“.

Rozměr každého příběhu ale nemusí být jenom tento, příběhy mají také svůj určitý společenský rozměr. Z příběhu můžeme vyrozumět, že náš osud není vypravěči lhostejný. Díky příběhu se tak dozvídáme, že někam patříme, že všichni máme ve své podstatě podobné obavy, na které se snažíme nalézt odpovědi. Příběhy mohou být a také často jsou určitým pojítkem ve vzájemném pochopení různých generací v tom samém národě, ale také nám umožňují vzájemné pochopení napříč různými národy.

Výjimečné postavení v lidské historii má ve vyprávění příběhů již tradičně Bible. Můžeme konstatovat, že Bible patří k našemu naprosto jedinečnému dědictví. Vždyť z biblických textů se dozvídáme nejenom o minulosti celého lidstva, tedy o naší minulosti, můžeme z ní také pochopit nejen chování celých národů, ale také motivaci při rozhodování jednotlivých lidí.

Domnívám se, že Bible rovněž odpovídá naprosto dostatečně na všechny dotazy o našem bytí. Je to především zjevení Pána Boha-Stvořitele, bez kterého by ztratila četba biblických textů z větší části svůj smysl. Pán Bůh je hlavním aktérem, který stojí za předivem biblických vztahů. Pokud máme i nadále o Bibli hovořit, musíme upřesnit, že Bible je souborem celé skupiny různých knih, které dále můžeme rozčlenit na jednotlivé příběhy.

Přeci jenom se od čtenáře cosi očekává. Je potřeba, aby do těchto příběhů jejich čtenář vstoupil. Vstoupit do příběhu znamená, že se posluchač či čtenář ocitne alespoň na krátkou dobu v dramatu děje příběhu, což ho jistě obohatí. Ne jinak tomu bude s biblickým textem. Abychom se setkali s Bohem Bible, potřebujeme vejít do příběhu. Potřebujeme vejít s úctou a porozuměním, potřebujeme odložit mnohé, co si neseme s sebou.[2]

Případné obtíže s jasným pochopením smyslu biblického textu, které se na naší cestě při hledání Pána Boha nepochybně vyskytnou, by nás v našem úsilí neměly odradit.[3]


Poznámky:

1. ALLISTON, Ruth et al. Jak vyprávět příběhy. 1. vyd. Praha: Samuel, 2005. 90 s.
2. HALÍK, Tomáš. Divadlo pro anděly. Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 257 s.
3.Ale oni jeho slovu neporozuměli.“ Lk 2,50 Dokonce i rodiče Pána Ježíše ne vždy chápali, co Ježíš řekl. Jak bychom mohli chápat my, když jsme nejenom kulturně, ale i časově na hony vzdáleni událostem z před 2 000 let.






Tento článek najdete na Grano Salis
http://www.granosalis.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470667