Pokání = stav po celý život
Datum: Čtvrtek, 12. říjen 2017 @ 16:17:08 CEST
Téma: Kázání


Dnes žijeme naštěstí v krásné době. Nemáme válku, je tu celkem klid, docela je i slušná životní úroveň. Když to porovnávám se svým mládím, tak opravdu se v naší zemi máme až moc dobře, až si toho nevážíme. Ale přece jen tu existuje i určitá nejistota a obavy a i strach. Pořád je ten náš život něčím ohrožen. Něčím, kde na konci je smrt. Je fakt, že se nemá a nesmíme pořád na to myslet, to bychom se z toho pomátli. Strach škodí našemu tělesnému i psychickému zdraví.  A proto Pán Ježíš právě učedníkům říká toto:   ·  Matouš 6.34 Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.   Lehce se to řekne. Nedělejte si starosti o zítřek! A která maminka či tatínek nemají starosti, co bude zítra. Vzpomínám si, jak za první republiky měl dělník práci na den a co bude zítra nevěděl. neměl jistotu. Dnes jsou podpory v nezaměstnanosti, máme důchod, máme určité jistoty, ale přesto s e lide strachují.   Ano, nic se nesmí přehánět a trápení nad tím, co ještě tu není, nám škodí a bere radost z přítomnosti. Dlouhotrvající takový stav se může stát spouštěčem i různých duševních poruch.  Dnes ve světě je obrovská spotřeba antidepresiv, které užívají dokonce už i děti. Strach je u mnohých lidí jejich vlastnost. Ale nejde jen o živobytí.      Víme, že se bohužel můžeme setkat: s nemocemi, úrazy, haváriemi, přírodní katastrofami, zločiny a další a další.  Tohle trápilo lidi ale vždycky.  Nikdy nebyla doba, aby byl světový i politický mír. Byly i horší doby. To nejcennější, co nyní máme a co nelze zaplatit ani zlatem, je náš život. Můžeme si ho pomocí léků  a správné životosprávy prodloužit a žít i třeba sto roků, ale každý jednou zemřeme. Ovšem něco jiného, když člověk zemře tak je například  napsáno na konci Jobovy knihy.  
  • 16Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení.
  • 17I zemřel Jób stár a sytý dnů.
  Ale budiž to Jobovi přáno za to , co vytrpěl.  

  Takový skon života nás moc nepřekvapí. Je nám po zesnulém smutno, ale víme, že je to přirozený jev života.     Ale něco jiného je, když zemře mladý člověk a ještě k tomu bolestech, v utrpení, při mučení či jinak. Něco jiného je, když zahynou lidé v letadle, ve vlaku anebo při přírodní katastrově a stejně tak při třeba teroristickém útoku  a ve válkách.   Pak je tu velká otázka. Proč? A lidí, pokud vědí, že jste věřící, vás zastavují a ptají se stejně . proč. Umíte mi to vysvětlit? Proč to Bůh dopustil? A máme uspokojivou odpověď na takovou otázku a pro takové tázající. ??   Vraťme se dva tisíce roků napřed. Jsme v Jeruzalémě, kde se něco stane.   Učedníci a židé v době Pána Ježíše to nemají lehké. Izrael je okupován Římany  a ti někdy se velice a tvrdě chovají vůči židům.  A právě tady se  stane toto:   Písmo to takto popisuje. Cituji: ·  1Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.   Co se stalo?    Galilejci přišli do Jerusalema, aby tu uctili Boha  a  obětovali . To se nelíbilo Pilátovi, který o tom dozvěděl, a neměl jako pohan pro tohle jednání pochopení.  Dal rozkaz ke zmasakrování těchto   židů. To jistě ještě nebyli křesťané, byli to prostě  židé z Galileje.   Kdo to jsou galilejci? Krajané Pána Ježíše.     A tak se nedivme, že učedníci přicházejí a na Pánu Ježíši  chtějí znát jeho názor, protože je to zneklidňuje, podobně jako nás zneklidňuje to, když se dozvíme něco strašného  o našich blízkých.     A čekají na odpověď.   A ta odpověď je strašně překvapí.   ·  2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?     Pán Ježíš jim neodpovídá, ale vidí do jejich mysli.On ví, o čem oni přemýšlí, ale místo odpovědi dává   jim dá otázku  k přemýšlení.  Byli to větší hříšníci nebo nebyli?   Dovedu si představit, jak učedníci v duchu se diví. Jak by mohli být větší hříšníci? Vždyť se šli poklonit Bohu. Možná, že v někom mohla být i taková kacířka otázka. Proč je Bůh neochránil, proč zrovna oni.   A pán Ježíš pokračuje:   ·  3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.   Takže on říká, ne, nebyli větší hříšnici než ostatní, tečka. Ale to, že zahynuli potká i vás, každý někdy nějak zahyne, zemře, a neví  a ani jak a proč  a kdy.   Ale  teď ještě něco důležitého.  Nebudete-li činit pokání   Učedníci nechápou   A tak Pán ježíš dává další příklad   ·  4Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Silme a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? ·  5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“     Tady zahynuli  i zedníci. Nešlo o politickou událost, ale o neštěstí. Zemřít a zahynout ted můžeme růžným způsobem a každý.Ale jak se tomu vyhnout?A dá se tomu vyhnout?   Smrti se těžko vyhneme, ale věčnému zahynutí se lze vyhnout.     Protože Pán Ježíš říká, nebudete-li činit pokání. Čili možnost tu existuje. To stojí za přemýšlení.   A teď si pomysleme, že bychom takto měli odpovědět na už na začátku uvedené otázky svým tazatelům a  bližním a vůbec všem lidem.   Ptají se vás, proč tito či  tamti lidi potkalo neštěstí a zemřeli a ví jim odpovíte:   Nebudete-li činit pokání, také tak zahynete.   Nechápali by vás a nemůžeme se tomu divit. Odešli by od vás  a považovali vás za  duševně pomatené.   Nemůžeme se však jim divit.   Neví, co znamená pokání  a k čemu je to cesta.   Ale Pán Ježíš si může dovolit takto mluvit, protože to říká lidem, kteří už něco o pokání vědí a vědí více než my v 21. století.   ·  Matouš 3, 2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“   Kdo říká?     Přece Jan Křtitel, když se vrátil  z pouště,   17Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“   I Pán Ježíš, když se vrátil po pokoušení Satanem v poušti, říká totéž       Čili abychom pochopili, co Pán Ježíš myslel v odpovědi, musíme pochopit pojem pokání.     Pokání v hebrejštině znamená změna cesty, návrat proti ní v protisměru, ale i vzdychání a lítost. A v náboženském jazyce pak nové orientování se v našem jednání od toho, co je zlé a navrácení se k Bohu.   V Bibli máme mnoho příkladů pokání:     Marnotratný syn, který se vrátil zpět k motci.Petr po tom, co zapřel Pána Ježíše  a jiní a jiní.   Tady vidíte, že opravdu to byla cesta zpět. Úplně jiným směrem než před tím. A tak je to i  s námi. I my musíme, nechceme-li zahynout, změnit směr naší  životní cesty. A to o 180 stupňů.    Pokání je také i o lítosti  a pláči.   O Janu Křtiteli , který zdůrazňuje pokání, je ještě něco důležitého psáno.   ·  1Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v čudské poušti: ·  2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ ·  3To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘       A pán Ježíš říká o Janu Křtiteli:     ·  10To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘     Připravil cestu. To byl Janův úkol. Pokání je cesta k Pánu Ježíši a tím k věčnému životu. To je ta příprava na jeho přijetí.  bez pokání  Ježíše nepochopíme a správně nepřijmeme.A Jan na tuto cestu ukazuje.   Ale  vzpomeňme na to, jak dopadl Jan Křtitel? Přítel Ježíšův a tohle ho potká!! Hrozná smrt.     A dále je psáno toto, co se nám také může zdát nepochopitelné.   ·  12Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je. Pak šli a oznámili to Ježíšovi.   Takže Pán Ježíš se to právě dovídá.    A reakce?? Cituji:   ·  13Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním.   V tom posledním verši je zpráva o tom, že to uslyšel  a odplul na pusté místo, aby tam  byl sám   Jak bychom se zachovali my, kdybychom se dozvěděli, že náš přítel byl zavražděn. Co bychom dělali? Měli bychom náladu něco mluvit, pronést řeč, kde odsoudíme zlo a poštveme lidi proti králi a  vzbudíme emoce a zášť? Pán Ježíš odchází a odplouvá na pusté místo, aby ho nikdo neviděl, aby tam totiž plakal. Bůh pláče. Bůh pláče i dnes v nebi  a my to nevidíme. Pán Ježíš nemohl zasáhnout, nemohl Janovi pomoci. My nevíme proč? Nevíme , proč toto utrpení potkalo člověka, který tak sloužil lidem, aby mohli najít cestu k Pánu Ježíši. To je to tajemství, to je to, na co nemáme odpověď, ani dnes, když nám lidí říkají proč , proč, proč?           To, že Bůh pláče, neznamená, že je slabý. On  s námi cítí  a udělá vše proto, abychom přesto nezahynuli. My nevíme, proč připustil zlo. Je to tajemství.  A odpověd nemáme.   A tak jako Job neznal tajemství svého trápení, ani my dnes ještě  nejsme moudřejší.   My nemáme na různá utrpení odpověď tak jako to neznal Job. A proto Pán Ježíš učedníkům nedává odpověď, proč se tem masakr jejich krajanům stal, stejně jako proč Jan Křtitel tak zahynul, nemůžeme i my vědět víc.    Ale můžeme vědět, jak se vyhnout věčnému zahynutí.   K pochopení Pána Ježíše je potřeba pokání. A to se projevuje emocemi i činy. A každý si to musí prožít sám.   Tento duchovní proces, kdy přijímáme Pána Ježíše, se nazývá obrácení a nebo také znovuzrození. A není k tomu třeba učených knih. Pak  by přece pochopit Pána Ježíše mohli jen  ti teologicky vzdělaní.   A Jan ve svém evangeliu zachytil slova Pána Ježíše.   ·  16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. ·  17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. ·  18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.   Nevíme proč a známe k cestu k záchraně.   Tak, jak tedy odpovědět těm, kteří se nás ptají proč?     Milý příteli. Mně to také bolí, když slyším o utrpení lidí, o tom jak zahynuli a i já mám stejnou otázku jako Ty. A pak si uvědomím, že stejnou otázku položili i učedníci Pánu Ježíši, když jejich krajané byli zmasakrováni I oni   čekali , že jim Pán Ježíš dá odpověď, ale on jim odpověděl jinak, než si přestavovali,. Asi takhle. Každý z nás někdy zahyneme čili zemřeme.. Nevíme kdy jak  ani proč, Takový je tento svět.Ale Bůh nás  má rád a tak  to zařídil, že pokud jsme s Bohem usmířeni díky pokání  a víře v Pána Ježíše, pak s člověkem zahynulo  sice jeho tělo ,ale nikoliv  duch a Bůh nás vzkřísí ne k soudu, ale k životu. Takže na jedné straně to bolí, na druhé je naděje. A není důležité jak zemřeme, co budeme muset vytrpět, ale podle Pána Ježíše, je důležité, abychom byli spaseni a  spasení je dar pro každého, kdo činí pokání, věří  a miluje Ježíše Krista.Bůh tedy dopustí, to neznamená, že nezaviní, že nás potká bohužel i nějako utrpení a abychom pustili tento hříchem poničený svět, ale pro nás má lepší život, lepší existenci  bez utrpení a smrti v nebi.  Já to vnímám takto a přál bych Ti, abys to také tak pochopil a žil nadějí a vírou.





Tento článek najdete na Grano Salis
http://www.granosalis.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470644