20 let k odpuštění
Datum: Pátek, 09. leden 2015 @ 09:16:57 CET
Téma: Intimity


Moje manželka se jmenuje Věra, jak příznačné. 

Tak jsme si tu spokojeně žili 25 let spolu, vychovali jsme dvě děti, poté, co se mi stal úraz a dostal jsem částečný důchod, jsme žili skromně, ale snažil jsem se vydržet bez dluhů, i když s mínusy na sporožiru. Když jsem sledoval krimi zprávy, exekutorské řádění, dluhové pasti, bezdomovce, říkal jsem si, to se nám nikdy nemůže stát, když vydržím ve skromnosti. 

Jak hluboce jsem se mýlil.

Psal jsem na Grano coby jeden z mála těch, co měli na srdci Boží slávu a říkal si, že mě nemůže zavrhnout. 

Chtělo by se mi napsat, jak hluboce jsem se mýlil, ale nemůžu, jelikož neznám Jeho záměr se mnou a s mou rodinou. 

Náš příběh začal asi v listopadu, kdy jsme se nečekaně dostali na sporožiru z +3000 na -11000 kč. 

Zeptal jsem se manželky, která měla 25 let na starosti finance a veškerou volnost v nakládání s nimi, zatímco mě stačilo 50-100 kč na týden, jak je to možné, že když dáme 3 dohromady 20 000, utratila 30 000. Odpověď byla vyhýbavá a zněla v tom smyslu, že si nevšimla kolik vybírá a omylem vybrala 8000 kč a tím to vzniklo. Vše prý bude v pořádku, protože za to budeme žít příští měsíc. 

Člověk milující, člověk odpouštějící, i když se zdviženým prstem. 

Opravdu, nějak zázračně z toho vybruslila, vydržela asi půl měsíce nevybírat a na konci přišel výpis, že jsme +1000kč. Jsa uklidněn, pokračoval jsem ve spokojeném žití nastoleném roky zkušeností, kdy jsme každou hrozící kalamitu včas zažehnali. 

Jako bych ale něco cítil, začal jsem ve sklepě pomalu dělat zásoby, kdy v akci jsem nakoupil po kile či dvou sůl, cukr, rýži, konzervy, toaletní potřeby a říkal si, že se to může v dnešní nejisté době hodit, kdyby došlo k nějakému Black outu, válce, finanční tísňi. 

Vysušil jsem na radiátoru pet lahve a do nich jsem nasypal sůl, cukr, rýži. Ztvrdlý chleba jsem sušil nakrájený na kostičky v sítku taktéž na radiátoru, posléze až ho bylo více jsem ho při 80°C přejel v troubě a odnášel do nádobky ve sklepě.   
Tak jsem chtěl pomalu pokračovat, stejně jako naše chytré válkami a bídou poučené babičky mívali pro zlé časy zavařeniny, uzené, a různé zásoby potravin. Dokonce mám ve sklepě nachystaný batoh s nejnutnějším na přežití, pokud by dorazili muslimáci, aby byl odchod do lesa včas. 
Po mnoha pokusech jsem zjistil, že na čajové svíčce, kterých jsem v akci koupil sto, nelze dostat vodu do varu, jedině v případě, že si ji vyrobím do prázdného kelímku sám a dám místo jednoho knotu čtyři vedle sebe. Za deset minut voda potřebná k životu vřela a var ničil možné bakterie. 

A tak zaujat přípravami, jsem si ani nevšiml, že jsme se dostali na sporožiru znovu nečekaně do mínusu, který znamenal strop pro výběr - 15000 kč. 

Jednoho dne jsem sešel do schránky pro letáky a byl tam nějaký dopis. Nu co, ty chodí s výpisy neustále. vezmu ho do ruky a zablikala kontrolka....Cetelem!

Co nám může chtít cetelem???? 

Já přece mimo společných oprav šestibytovky, kdy si každý musel vzít na venkovní opravy 200000, žádnou půjčku nemám. Zvědavost a tušení bylo silnější, než možnost, že si to schytám za to, že jsem jí otevřel úřední dopis na její jméno, jak jsem si musel v minulosti párkrát vyslechnout. Tak sakra jsem její manžel a nemáme před sebou co skrývat. 

Vzal jsem tedy skalpel a odlepil jsem s ním boční stranu, že ji po přečtení zase zalepím, abych si to neschytal.....

Už jsem ji nezalepil!

Následoval horký telefonát manželce do práce: Jak sis mohla vzít půjčku 50 000 kč, když nemáme na to, abychom ji spláceli?
Na co jsi to potřebovala?
"Jak sis dovolil mi otevřít dopis", oponovala manželka ve snaze najít čas pro odpověď.   
Jsme přece manželé a dopisy týkající se obou jsou určeny oběma, na to já. 
Vytáčela se, mlžila, až nakonec přiznala, že je dala do výnosného obchodu a vydělá na tom, abychom měli pěkné vánoce. 
Ani lev tak nezařve, jak jsem tenkrát zařval já, ale byl to jen zoufalý pokus to ještě zvrátit. Před očima hrozící katastrofa v neschopnosti splácet a exekutory jsem viděl už klepat na dveře. 

Doma pak pokračovaly výslechy. Kdes je dala, komu?
Nakonec přiznala, že jednomu pánovi, za kterého v obchodě zaplatila půjčkou a on si odvezl v autě elektroniku za padesát litrů. 
Ale bude to zpátky a s krásnou nadstavbou. 

Tu noc jsem poprvé nespal. 11. prosinec, krokoměr mi v kuchyni zkolaboval. Když jsem okolo čtvrté znaven šel lehnout, bylo to spíš z vyčerpání, než chuti spát. 
Odešla do práce. 
Chodím po kuchyni, na jídlo jsem druhý den nesáhl, jak jsem se půl roku snažil zchudnout na 85, podařilo se během noci a ještě o jedno níže. 

Tomáš!!!!

Syn bere po operaci zad, kdy mu dávali štěpy do páteře 4500 kč částečného. Nikam nechodí, nic neutratí, za čtyři roky si naspořil 70 000 kč. Jeho úspora je taková moje obrana proti finančnímu stresu. Kdyby už nebylo kam zajít pro peníze, určitě máme v něm rezervu, která by nás zachránila před exekutory. 

Nervozně kouřím na balkoně a hlavou se mi honí existenční otázky. Náhle zápal!
"Tome!"
Kde máš peníze?
Chvíli ticho. 
Mamka si je vzala.....rána do týlu! 

Žhavá linka do práce. 
No, já jsem je dala ještě tomu Peťovi na ten kšeft......
Znovu zařval lev ve mně, o kterém jsem neměl ani tušení.

Znovu doma otázky, výslechy, hladovka, nespaní. 
"Kdo je ten Peťa?"
Nevím jak se jmenuje příjmením, on se mi představil jako Peťa. 
Jak jsi k němu došla?
No, jak k nám do zahrady chodila ta hodinářka Majka, tak ta mě s ním seznámila. Ona je chuděra cikánka, má čtyři děti a neměla peníze. Já jsem ji teda půjčila 1500 před rokem a ona neměla na splacení, tak mi poradila, že její bratranec dělá nějaké kšefty s elektronikou a loni mu to vyneslo milion. Tak mě s ním seznámila a Majka mu taky dala 50 000 kč, které si půjčila od jedné babičky, já sem mu dala těch 50 a 70 od Toma, on dal 330 a teď je to ve zboží, tak čekáme na peníze, které z toho budou. 
Šmarjá, ty si tele, tys dala tolik peněz cikánovi? Máš aspoň podpis?
Ne, on ztratil občanku, a jmenuje se nějak na D?????
Ale Majka ho zná. 

Bože, za co?

Zase několik nocí pěší turistiky a ušetřeného jídla. 

Znovu cigareta na balkoně a blesk v hlavě. Mobil, servis 24, zůstatek na sporu -15000 kč. 
Blesk mě našel! 

Žhavá linka do práce. 
Kde jsou naše peníze na živobytí? 
Nooo, víííš, já jsem mu dala po výplatě i dvacet tisíc ze sporožira, oni by to nemohli dokončit a potřebovali ještě na zboží, jinak by to zkrachovalo, a peníze bych zpátky nedostala. 

Božeeeeee, pomoz mi!!!!

Jak mám vyjít na dvacetjedna dní se třemi stovkami. 
Okamžitě do spořitelny: "Paní, mohla by jste zrušit dispoziční právo mojí manželce?" Není problém. 
Doma jí beru kartu na výběr v bankomatu a po pětadvaceti letech se ze mně stává hospodář. 
Jak se s ní vybírá? 
Uraženě: "si to zjisti."

Skončila její neomezená nadvláda nad rodinnými penězi, kdy jsem se tolik roků nestaral, kde jdou peníze a proč nikdy neušetřila, protože jsme jakž tak vycházeli.

Další noci propočtů, jak vyjít se třemi stovkami do výplaty. Tabulky, nová aplikace do mobilu, záznamy aktiva pasiva, domácí rozpočet, sporo, kapesné, přemýšlení, jak splatit půjčky, z kterých hrozí exekutor. 

Přijela dcera z Prahy, sama má málo, ale dala mi šest stravenek po pětaosmdesáti korunách. 
Sláva! Vydržíme!
Rychle, kde jsou akce, á supernova, a mají tam  mléko za deset. 
Jedu na kole a přiberu polévky za čtyři čtyřicet. 

Volám další den švagrovi, co se stalo s jeho sestrou. Je aktivní katolík a stejně aktivní šetřič peněz. Nemůže pochopit, jak to Věrka mohla udělat. Slyšel jsem, že na Slovensku jsou někteří lidi v moci nějakých šamanů a dělají, co oni chtějí. Mimochodem, dala vám těch 25 000 kč, co jsme vám poslali, když u nás prosila, že jste v problémech?

?????????????

Jakých pětadvacet? O ničem nevím. 
No dvacet jedna jsem ji půjčil a čtyři si brala od Babičky na dárky. 
Ale my měli pod stromečkem každý sprchový šampon???

Žhavá linka.
"Kde jsi dala těch pětadvacet z Kunovic?
Noo, taky tomu cikánovi, oni mě říkali, že nakupovali za ty peníze drogy a jestli jim nedám další, že mě udají a půjdu na třicet roků sedět. A že to musí dokoupit, jinak peníze zpět nedostanu. 

Pro Boha živého, kde ses dostala k mafii, ty, ženská z dědiny, s kým se to stýkáš????
No, oni mi ukázali sáček s nějakým bílým práškem a že mě při tom natočili a teď musím dávat, nebo mě udají. 

Znovu bezesné noci v pochodu přes kuchyň, když se pokoušíš na chvíli lehnout, svírá tě na prsou taková bolest a strach o budoucnost, že nedokážeš ležet a snažit se usnout, odhodíš peřinu a jdeš pochodovat. Ráno s oteklýma očima z donucení pozdravíš vzbudivší ženu a pokračují výčitky a hádky. 

Každý večer volá Péťa a chce další a další peníze, aby se akce dokončila. 

To už nezvládneme, říkám, jde se na policii, a tam jim všechno po pravdě řekneš, jak tě vydírají a že už sis půjčila tolik, kolik jsem v životě neviděl a já to mám teď soplácet z těch sedmi čid?
Víííš taťko, jestli jdeš na tu policii, tak já se musím přiznat, já jsem si ještě půjčila od kamarádek důchodkyň, co jim vozím vajíčka 54 000 kč a dala jsem mu to. 

Božeeee....pomoz mi, ať ji nezabiju!
No a čtyři tisíce od děcek, přijel taxikář a že je prostředník a odvezl je pryč. 

Nemám slov a mám jít na policii. 
Na policii pětadvacátého samozřejmě vrátný a dopravák a že máme teda s tím naším story přijít po svátcích v úterý. 

Další noc, já doma, manželka že jde vynést koš a pokecá s Ditou. Za hodinu mi volá její kamarádka, že měla v noci Věrka schůzku s tou mafií a že jestli se nevrátí do hodiny, tak mi má zavolat a mám volat na policii. 
Rychle bundu, pepřák a letím tam, já, co se nikdy v dospělosti nebil, zachránit co se dá. Doletím k obchodu a slyším od našeho domu, jak mě volá manželka. 
Klečí schvácená, a říká: " taťko, oni mi sebrali ten nový mobil za sedm a zlaté prstýnky. Já jim to nechtěla dát ale žeprý je to zástava a za dvě minuty to mám zpátky i s těmi penězi, co mi dluží."
Do půl paté ráno nám pak volali, že to dali do zastavárny a jestli nedá dva tisíce, že oni ji chtějí pomoct a půjčili si osm, tak už to v životě neuvidí, zastavárník, nějaký hospodský klade podmínky. 
"Nemáme za co jíst, kde vezmu do rána dva tisíce?" zoufale opakuje moje žena. Potřebuju ten mobil, mám tam kontakty. 

"Máš smůlu". 

Od té doby mobil neviděla, zlato prý bylo její, tak ať se nestarám, vlastní teď mobil z roku 1920 a s tím natáčíme každý den přes můj jeho nestydaté další a další požadavky. 

Mezitím jednoho večera volali, že dostane mobil a to zlato, za dvacet minut u obchodňáku, ale musí přinést třináctset. Volám na 158, jestli je chtějí chytit, ať jedou s námi, tak přijeli maskovaní za hodinu a půl, a co jsme chtěli. Po dlouhém vysvětlování říkám že už nic, že měli přijet dřív. 

Byli jsme třikrát na policii, vydírání, cigánská, doslova cigánská mafie, prosím o pomoc, že s ní nemůžeme dál sami bojovat, že už nemáme nic, a to nic budeme z toho nic splácet dvacet let podle mých propočtů, že ji vyhrožovali drogami, policisté se usmějí a že s tím se nikdy nesetkali a ten prášek bude cukr. 

Třicet dnů to skoro řešíme, nespíme, stres, nikdy bych si nemyslel, že s tímto se setkám. dal jsem policistům i ty nahrávky, zjistil na googlu identitu toho cigána a až jsem poslal do Prahy stížnost, že nám nechtějí vzít trestní oznámení a tvrdí, že jim to dala dobrovolně, a že je to na občansko právní spor, dojeli pro mne ráno mercedesem, sepsat trestní oznámení. 

Neustále volá, že už mu došly peníze na konto, že už budou dnes, pak zítra, další čekání, bezesné noci, strach, policie čeká, vrátí to, nevrátí, nechává nás jednat. 
Cigán každý den slibuje, vždy je nějaký problém, druhý den už to bude, až předevčírem přiznal, že peníze už nebudou, nějaký bílý člověk s nima zmizel. 
Vyhrožujeme policií, až dostane strach, slíbí jít k notářce a na třetí pokus se tam dostaví, aby podepsal částku 250 000, které nám sebral a které teď budeme splácet, čímž jak jsem druhý den pochopil, se osvobodil od trestného činu, a teď nám bude v možném občanskoprávním sporu  měsíčně splácet z toho, co nemá. Čili nic. 

Měl podmínku, proto podepsal svou svobodu a naše vězení. 

Píšu to sem proto, aby jste také nezničili svou budoucnost, jako my a věděli, že nevíte dne ani hodiny, kdy se z života stane peklo. 

Četl jsem různé rady, jako "dokud člověk nezemřel, není na dně", "člověk má mít jen tolik peněz, kolik potřebuje, zbytek je chlubení", na dvě minuty mi to pomohlo, a teď už spoléhám jen na Boha, kterého slávu jsem vždy vyzdvihoval, že On dokáže zvednout z toho bláta i nás. 

Amen






 
 




 






Tento článek najdete na Grano Salis
http://www.granosalis.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2469540