Chtěl bych se zmínit o dvou svátcích, které jsou aktuální v těchto dnech na přelomu října a listopadu. Jeden svátek je protestantský a jeden katolický.

Čtení SZ: Jeremjáš 36: 1-32

Toto prohlášení platí i o vzniku Jeremjášovy knihy. Pojďme si shrnout celý proces: (1) Hospodin mluví k Jeremjášovi; (2) Jeremjáš diktuje všechna slova Bárukovi; (3) Báruk je zapisuje do svitku; (4) potom Báruk ze svitku předčítá lidu; (5) mezi posluchači je Míkajáš, který jde a vypráví velmožům, co slyšel; (6) velmoži si zavolají Báruka a Báruk znovu čte ze svitku; (7) nato velmožové vypráví králi, co slyšeli; (8) král si nechá svitek přinést a jeden z velmožů králi předčítá; (9) král slova ignoruje a svitek pálí; (10) Jeremjáš na Boží pokyn znovu Bárukovi diktuje všechna slova původního proroctví a přidává k nim další.

Tak vznikla Jeremjášova kniha, kterou máme v Bibli. Autorem je jak Duch svatý, tak Jeremjáš. Podobně jako Ježíš je 100% Bůh a 100% člověk a přitom 100% jedna osoba, tak i Bible je 100% inspirovaná Bohem a 100% zapsána lidmi a přitom 100% jedna kniha.

A teď k dnešnímu svátku: jak vznik Jeremjášovy knihy souvisí s Reformací? Vzpomeňte si, že k Jeremjášovi začal Bůh mluvit, když byl ještě chlapec, což bylo v době Jóšijášovy náboženské reformy. Co dalo podnět k této dávné reformaci, obnově zbožnosti? Bylo to (1) mocné kázání proroka Sofonjáše a (2) nalezení Knihy Mojžíšova Zákona. Jeremjáš tedy v dětství zažil duchovní obnovu Izraele, kterou dalo do pohybu Slovo Boží.

Tyto 2 zásady, (1) potřeba stálé reformy a (2) význam Písma, jako Slova Božího, sdílí i Reformace církve ze 16.stol., kterou si dnes připomínáme, a na kterou navazujeme.

Den Reformace - proč zrovna poslední říjnovou neděli? To bylo tak: 30.října 1517 kněz Martin Luther přibil na dveře kostela ve Wittenberku listinu s 95 články odsuzujícími prodávání odpustků. Prodavači lidem slibovali, že si koupí odpustku zaplatí přímluvné modlitby kněží. Ti se budou modlit za duše jejich příbuzných, které se trápí v očistci. Bůh prý modlitby kněží vyslyší, hříšným duším odpustí a dříve je z očistce propustí.

Tento Lutherův objev uvedl do pohybu mohutné hnutí Reformace, nesené třemi základními tezemi: Sola gratia, Sola fides a Sola Scriptura (pouhá milost, pouhá Víra a Pouhé Písmo), tj. spaseni jsme Pouze z milosti, kterou přijímáme Pouze vírou, jejíž pravost měříme Pouze Písmem. Tohoto odkazu se v protestantských církvích držíme dodnes: tj. že jsme zachráněni pro Boží království Pouze z Boží milosti, milost přijímáme Pouze vírou v Ježíše Krista a pravost naší víry v Ježíše měříme Pouze podle svědectví Písma. Tolik hlavní odkaz Reformace, který si zvlášť připomínáme na Den Reformace, tj. dnes. A teď, jak to souvisí s Dušičkami. Společným jmenovatelem je „očistec“.

Jak jsme si všimli, hybným momentem pro Reformaci byl Lutherův protest proti prodávání odpustků, a to vycházelo z pověry o očistci. Z této pověry o očistci vychází také Svátek zesnulých. (Všimněte si, že M. Luther zveřejnil svůj protest těsně před Dušičkami). Pověra spočívá v tom, že návštěvou u hrobu a modlitbou za duši zemřelého, jakož i zapálením svíčky, nebo i koupí odpustku se má ukrátit trápení duše v očistci.Schválně říkám, že se jedná o pověru v očistec a ne víru v očistec, protože nic takového v Bibli není. Celá ta představa je založena na jediné pasáži 2.Knihy Makabejské, což je tzv. kniha deuterokanonická a zdaleka nemá kvalitu zjeveného Slova Božího. Tam se píše: „Proto dal (Juda Makabejský) přinést smírnou oběť za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.“ (2.Makabejská 12:45). Tento mimobiblický text obhajuje modlitby za odpuštění hříchů mrtvým. Na podporu učení o očistci se používají i některé verše z Bible, ve kterých je zmíněn oheň, ale ve všech případech se jedná násilné překroucení původního významu (1.Kor 3:15; 1.Pt 1:7).

Takže Svátek zesnulých ve svém pravém významu odporuje všem třem zásadám Reformace. (1) Znevažuje Boží milost, když posílá zesnulé věřící křesťany do očistce a vysvobození lidské duše podmiňuje lidskými zásluhami. (2) Není založen na víře v Ježíše Krista, ale využívá lidskou pověrčivost. Přímo uráží zásluhy Ježíše Krista,

když považuje jeho oběť za nedostatečnou a chce ji doplnit lidskými zásluhami. (3) Ve svých představách o posmrtné existenci nestaví na Písmu. Učení o očistci je spekulace, která přímo odporuje Písmu.

Teď už není čas, abych zde vyložil celé učení Bible o posmrtném životě. Kdysi jsme to probírali dost podrobně na biblických hodinách. Jednoduše řečeno, jsou jen dvě alternativy: (1) na hříšnících, kteří nepřijali milost, zůstává Boží hněv, a budou spravedlivě odsouzeni; (2) hříšníci, kteří vírou v Krista přijali milost, jdou k Pánu, napřed jejich duše a po vzkříšení dostanou nové tělo. O očistci není nikde řeč. Vejdou v radost svého Pána.

Chtěl bych zakončit pozitivně: Jak mohu slavit Svátek zesnulých s čistým svědomím, v duchu Reformace, v pravdě Písma? (Také jsem byl včera u hrobu babičky a maminky).

Za druhé: V úžasu nad Boží milostí a s pokojem v duši při vzpomínce na ty, kteří sice byli hříšní, dopouštěli se hříchů, ale vírou v Ježíše Krista přijali milost, odpuštění, a nyní už jsou v radosti svého Pána. Nemusím mít strach, že jsou v očistci. Žádný očistec pro nedokonalé křesťany není. Je jen odstupňovaná odměna. Kristova krev stačí obmýt všechny hříchy. Každý upřímně věřící, byť i podléhal pokušení, ale přijímal milost a zápasil o posvěcený život, každý takový křesťan odchází po smrti přímo k Pánu. A my můžeme mít klid, že je mu lépe, než nám. On naše přímluvné modlitby nepotřebuje.

Za třetí: V bázni před Bohem při vzpomínce na ty, kteří odmítli věřit v Ježíše a přijmout milost, a tak na nich zůstal spravedlivý Boží hněv.

Za čtvrté: Ve vědomí odpovědnosti za ty, kdo dosud žijí. Protože posloužit ke spasení jim mohu jenom dokud žijí; pak už je pozdě.

Za páté: Pokud sám nemáš jistotu, kam po smrti půjdeš, platí to samé – šanci máš jen dokud žiješ. Dosud máš šanci uvěřit, přijmout milost, a pak se smrti bát nemusíš.