poslal Willy J 3:5-8 Ježíš (Nikodémovi) odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu/shůry. Vítr (řecky ‚pneuma‘ je ‚duch/Duch‘ i ‚vítr‘) vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk/hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
Tt 3:5-7 Když se však zjevila dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce, zachránil nás ne na základě skutků, které jsme my učinili ve spravedlnosti, nýbrž podle svého milosrdenství skrze koupel (Ef 5:26) znovuzrození a obnovou Ducha Svatého, kterého na nás vylil hojně skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce, abychom se ospravedlněni jeho milostí stali dědici podle/v naděje/naději života věčného.
1P 1:23 Vždyť jste se znovu narodili, ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží.
J 6:63-64a „Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená/neprospívá. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“
Z výše zmíněných veršů v Novém zákoně jasně vyplývá - musíme se narodit znovu! Musíme se narodit z Ducha či shůry, abychom byli obnoveni v našem duchu, neboli aby byl obnoven náš duch proto, aby v něm mohl přebývat Duch Boží a aby nám trojjediný Bůh mohl dát v Kristu svůj nestvořený věčný Boží život návdavkem k našemu lidskému životu, abychom mohli Boha vyjadřovat a zastupovat Jej uplatňováním Boží pravomoci vůči všemu živému v moři, na nebi i na zemi podle původního Božího plánu při stvoření člověka.
Musíme znovu narodit kvůli pádu člověka v zahradě Eden, kdy člověk ztratil schopnost a možnost Boha vyjadřovat. Bůh chtěl, aby člověk přijal božský život jedením ze stromu života představující Boha jako Život, ale člověk si vybral jiný strom, strom poznání dobrého a zlého představující Satana a jeho vladařství smrti, který Bůh zapověděl. Díky Bohu, že svůj plán nevzdal, ale připravil řešení v podobě poslání svého Syna, aby Jeho všezahrnující smrtí na kříži ukončil staré stvoření, starého Adama a aby se jako poslední Adam stal Duchem oživujícím (1K 15:45) a životem věřících v Jeho jméno, aby oni žili skrze Něho, Jeho životem pro Jeho vyjádření. On je Původce života (Sk 3:15), Původce věčné záchrany (He 5:9) a Prvorozený všeho stvoření (Ko 1:15).
I kdyby Adam (sveden Evou) v zahradě Eden nezhřešil, stejně by musel pojíst ovoce stromu života, aby měl v sobě božský život pro splnění úkolu, který mu Bůh dal (Gn 1:26-28) - Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.
Božím plánem nebylo, aby tento úkol člověk konal sám, nýbrž v zastoupení Boha, s Božím životem a Boží pravomocí v závislosti na Bohu a ve spolupráci s Bohem. Člověk, jak je psáno, měl panovat také nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. Ale jak je zmíněno ve třetí kapitole Genesis, místo, aby člověk panoval nad hadem, had byl příčinou pádu člověka. A tak jiný člověk - Ježíš příšel, aby hadovi rozdrtil hlavu a zbavil ho moci, kterou skrze hřích nad člověkem uplatňoval tím, že ho držel v otroctví hříchu a ve strachu ze smrti. Přišel, aby svou smrtí na kříži a prolitím krve koupil lidstvo zpět Bohu do Božího vlastnictví, aby Bůh svůj Boží věčný záměr s člověkem mohl uskutečnit a také proto, aby se skrze člověka mohl vypořádat se svým nepřítelem - Satanem - tím dávným hadem (Zj 12:9, 20:2) a obnovit nebe a zemi, které byly tímto nepřítelem poškozeny, poničeny a pošpiněny. K tomu dojde po tisíciletém Království, až tu bude nové nebe a nová země, na níž sestoupí z nového nebe od našeho Boha Nový Jeruzalém - Boží svaté město, které bude věčným vyjádřením trojjediného Boha skrze jednoho souhrnného nového člověka tvořeného Kristem coby Hlavou a Jeho Tělem, které je jeho nevěstou a budoucí chotí Beránkovou.
Bez Boha a Božího života v sobě člověk nemůže naplnit záměr, který měl Bůh při jeho stvoření a lidský život bez Boha ztrácí smysl a význam. Proto král Šalomoun jako Kazatel v úvodu své knihy (1:2) píše - Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost. Tuto větu Kazatel znovu opakuje v 8. verši poslední kapitoly, ale ve verších 13. a 14. píše - Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.
Bez nového narození z Boha/Ducha tedy lidský život nemá smysl, protože bez znovuzrození člověk nemůže naplnit věčný Boží záměr. Tož tak.
Drahý Pane, prosím, smiluj se nad námi, nad těmi, kteří budou číst tento článek a dej nám milost porozumět Tvému záměru, Tvé potřebě našeho znovuzrození a smyslu našeho života pro Tebe, abychom díky Tvojí milosti mohli s Tebou spolupracovat na Tvém díle při budování Tvého Těla v lásce jako uskutečnění Božího věčného záměru, pro nějž sis nás získal tím, že nám dáváš poznat Sám sebe takového, jaký jsi, a dáváš nám uvidět tvojí nebeskou vizi tak, jako jsi ji dal uvidět svým služebníkům a apoštolům Pavlovi a Janovi. Amen.
