poslal papanicolau O Jairově dceři a probuzení.
I to co vypadá jako
beznadějné, mrtvé a ztracené, může za určitých okolností nabrat úplně
jiný směr.
K čemu nakonec vedlo Jairovo hledání Ježíše?
Jairus – představený
synagogy – hledal v chaosu davu Ježíše, jako poslední naději
na záchranu své umírající dcery. Měl v sobě jednající
usilující víru, a nezáleželo mu už na tom, jestli ho někdo
odsoudí, že Ježíše, kterého mnozí považovali za podivínského
heretika a narušitele zavedeného pořádku, žádá o pomoc v
osobní rodinné záležitosti.
Ježíš jakoby nikterak
nespěchal a ještě se zdržoval s nemocnou ženou a lidmi v
zástupu.
Začíná se Jairovi věnovat,
až když je z lidského hlediska pozdě. Až když Jairovi, řeknou,
že už to nemá smysl, že jeho dcera zemřela.
Tehdy Ježíš zasahuje a
povzbuzuje ho, aby neztrácel víru. NEBOJ SE, jen VĚŘ, bude
zachráněna.
Ztracená nebo malá víra se
pojí se ztrátou odvahy, s obavami, se zklamáním, zoufalstvím,
smutkem, s poraženeckým postojem, s obviňováním, se zatvrzením,
se spekulováním, spoléháním na vlastní zdroje. Cokoli není
podpořené vírou a důvěrou vede k minutí se cílem, k
neuskutečnění, k hříchu a k prohře.
Jairus, nesvěsil hlavu a
neodešel od Ježíše pryč. Ani ho nezačal obviňovat, že kdyby
chtěl, mohl pospíchat a nezdržovat se jinými záležitostmi. Dál
se držel Ježíše a přivedl ho až do domu, který ovládlo
naříkání, pláč a smutek. Ježíš přebírá autoritu a vybírá
jen úzkou skupinku, kteří mají vejít do pokoje k mrtvé. Její
stav se stal důvodem zármutku, beznaděje a zmatku celého domu.
Ježíš jasně konstatuje, že nezemřela, ale spí, že nad tím
nemusejí naříkat. Nedbá na posměšky. A přivádí Jairovu
dceru zpět z jejího smrtelného spánku do života. Neříká jí,
tak a ted se budeme modlit a zpívat. Řekne něco jednoduše
praktického, něco co teď ta dívka skutečně potřebuje: „Dejte
jí najíst!“
Někdy taky potřebujeme, aby
nás Ježíš probudil ze spánku. Aby nás uchopil pevně za ruku a
zakřičel na nás. Tak už vstaň! Potřebujeme, abychom se najedli
něčeho, co nám obnoví sílu, abychom byli schopni obstát v tom,
k čemu nás Bůh volá.
PROBUĎ se a POVSTAŇ! To jsou
slova, kterými Bůh několikrát skrze své proroky ke svému lidu
promlouval.
Izajáš
51:9 Probuď
se, probuď, oděj se mocí,...
Izajáš
51:17 Probuď
se, probuď, povstaň,...
Izajáš
52:1 Probuď
se, probuď, oděj se silou,...
Izajáš
52:2 Setřes
prach a povstaň,..
Izajáš
60:1 Povstaň,
rozjasni se,...
Micheáš
6:1 Slyšte nyní, co praví Hospodin: Povstaň,
veď soud s horami, nechť slyší pahorky tvůj hlas!
Mezi
probuzením a vstanutím je rozdíl.
Obojí
je však zásadní změnou stavu. Ze spánku smrti do života a
zaměřené činnosti. Z klidu a zapomnění, nevědomosti, z bezcílné a falešně zaměřené činnosti do probuzení a
vstávání k jasně danému úkolu a jednání.
Není
pravého probuzení bez pokání – bez uvědomění si, že
potřebuji Ježíše, /jako Jairus/ Není probuzení bez návratu a
setřesení prachu. Není probuzení bez jednající víry. Není
probuzení bez poznání duchovní slepoty. Není probuzení bez
rozpoznání, v čem spočívá podstata a pravé bohatství Božího
lidu. Není probuzení bez rozpoznání, za co stojí usilovat a
bojovat. Není probuzení bez uchopení od Pána za ruku. Není
probuzení bez Jeho vůle a volání. Není probuzení bez společného
chtění – bez zaměřené vůle, vytrvalosti a bez jednoty v modlitbě.
Z
výše uvedených citací i ze situace u Jairovy dcery vyplývá, že
ten kdo je povolán k probuzení, má okamžitě vstát a posilnit
se.. Obléknout se do síly, stát se mocným a rozhodným.
To,
čím se sytíme, by mělo být kvalitní. Ale je ještě otázka,
zda umíme ten pokrm zpracovat a získat z něho sílu, aby to
bylo dobré nejen pro nás samé, ale i zdrojem života pro ostatní.
Pán
Ježíš se ptá po služebnících, kteří jsou věrní, obezřetní
a umějí přinášet pravý pokrm v pravý čas.
Je
tu velké riziko, že i když jsme jednou probuzení – vyburcovaní
ze spánku, tak zase usneme. Pokud nemáme činnost a směr – pokud
jsme nevstali, nesytíme se Božím Slovem, nechodíme stále
s Bohem, můžeme usnout spánkem smrti.
Své
probuzení a pozvednutí popisuje i Pavel, když ho Pán Ježíš
zastavil a povolal ke službě:
Ale
zvedni
se, povstaň.
Neboť proto jsem se ti zjevil, abych
tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi
spatřil a co ti ještě dám poznat.
(Skutky 26:16)
V
poselství sboru do Sard, je také vybídka k probuzení jako jediné
možné variantě mimo odsouzení: Probuď
se a posilni to, co ještě zůstává
a
je už na vymření!
(Zj
3:2)
Apoštol
Pavel také svoji zkušenost popisuje Efeským:
5:14
a
všechno, co vychází najevo, se stává jasným. Proto se říká:
"Probuď
se, ty, kdo spíš,
vstaň z mrtvých a zazáří
ti Kristus!"
15
Dávejte
si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako
nemoudří, ale jako moudří;
16
nepromarněte
tento čas,
neboť nastaly dny zlé.
17
Proto
nebuďte nerozumní, ale hleďte
pochopit, co je vůle Páně.
Co
nás udržuje při životě - probuzené, ne-mrtvé, ne-spící - v
bdělém stavu, při síle v každodenním chození s Bohem?
"Můj
pokrm," řekl jim Ježíš, "je konat vůli Toho, který mě
poslal, a dokončit jeho dílo.
(Jan
4:34)
Co
je naším skutečným pokrmem?
Dana Popovská v Brně, červenec 2009
