Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
 mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 554 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116486703
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Jak z toho ven ?
Vloženo Středa, 10. červen 2009 @ 17:07:47 CEST Vložil: Stepan

Sekty poslal lu

Odešel jsi od charismatiků. Prozraď, prosím, jakým směrem jsi se vydal a kam až jsi došel.


Nedávno tu byl zajímavý článek podepsaný Farel s neméně zajímavou diskuzí. 


Osobně se domnívám, že pokud církev není charismatická, něco podstatného jí chybí. Je to totéž, jako když chybí charisma malíři, zpěvákovi, lékaři, paní učitelce či asfaltérovi, který nám opravuje silnici před domem. 

Dobře, shledal jsem, že ve sboru, do kterého chodím, a počítá se mezi charismatické či letniční, je manipulace a potlačování osobní svobody. Rozhodl jsem se odejít. 

Kterým směrem mám jít ? 
A kam až jsem došel ? 
Zůstal jsem na volné noze, či jsem našel společenství, ve kterém si lebedím ? 

Za odpovědi velice děkuji. 

Lu

Podobná témata

Sekty

"Jak z toho ven ?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 154 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. červen 2009 @ 15:25:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Jo, a jinak si myslím, že církev bez duchovních darů (a tím myslím duchovní dary, ne duševní :-) není církev, ale mrtvola. Je jako tělo bez života, bez ducha, v klinické smrti. Leží a nehýbe se. Některé životní funkce ještě pracují a tělo pomalu odumírá, dřív nebo později bude konec.

  U charismatiků a letničních bývá trochu problém, že ti, co se na ně koukají, se soustřeďují na dary, které "jsou vidět", speciálně na dar modlitby v jazycích, který je mezi křesťany velmi častý. Což někdy soustřeďuje i samotné charismatiky nebo letniční i diskuze okolo tématu na dary co "jsou vidět".

  Já teda miluju shromáždění církve, které se pořádně modlí v jazycích a nic proti nim nemám. Ale živě si dokážu představit shromáždění církve bez tohoto daru (nějakou krátkou dobu - třeba jedno, nebo dvě :-). Shromáždění církve bez tohoto daru je možné, protože je to osobní dar, dar určený k budování sama sebe a ne k budování celé církve.

  Na druhou stranu si nedokážu představit církev bez daru rozlišení duchů, slova poznání, proroctví nebo daru uzdravování. Teda dokážu si jí představit ;-) Výsledkem je církev, ze které postupně odchází bázeň před Bohem, pak bázeň před jeho slovem a pak už nemá co odejít. Tyhle dary (a další duchovní dary) jsou dary pro církev, pro shromáždění lidí, a jsou nezbytné pro fungování církve.


  Hezky jsou věci popsané v příspěvcích výše. Křesťanství je o individuálním vztahu člověka k Bohu, o Cestě, po které lze dojít před Boží trůn milosti (teď a tady), o velmi úzkém vztahu, který je nazván otec-syn. Teprve z tohoto vztahu vyrůstá vztah mezi lidmi - a to docela dlouho. Bratry a sestry si nevybíráš, je to s nimi jiné, než v nějakém intelektuálním klubu, kde se potkávají zájmově stejní lidé.

  Mě trvalo docela dlouho, než jsem našel zalíbení v církvi. Vlastně mě Bůh povolal pomáhat zakládat církve, tak bylo divné, když mě dlouhou dobu štvali lidi. Nejvíc mě štvalo to, že dělají kraviny a zásadně si do ničeho nenechají mluvit, dokud si nenabijou nechci říkat co a nenechají si do věcí mluvit ani potom.

  Ale před pár lety se stala změna - začali mě lidi bavit a tím mě začala bavit i církev. Je docela zajímavé, jak fungují principy vztahů, jak fungují lidé a jak Bůh s lidmi pracuje. No, a nejzajímavější na církvi jsou právě ty duchovní dary. Jo, a taky je zajímavé zakládat církve, vidět, jak vznikají, rostou, množí se.



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 10. červen 2009 @ 19:08:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím si, že je dobré jít směrem k Hospodinu. Navázat s ním osobní vztah. Pak nepocítím zklamání, když se ocitnu ve společenství, kde budou potlačovat mou osobní svobodu a já budu muset odejít. Asi nebylo o co stát. Nebude mi to vadit, protože jdu směrem k Hospodinu, mám s ním osobní vztah. Jsem Jeho dítě.
 Nebude mi vadit ani to, že církvi, pokud není charismatická,  může něco podstatného chybět, jak píšeš, protože já jdu za Hospodinem. Mám s ním osobní vztah. Potom mohu být na volné noze a nebo ve společenství, je to jedno.

Společenství je skvělá věc, protože tam jeden druhého obohacuje, ale když nastane doba, že jsem bez společenství, tak se nic neděje, jsem s Hospodinem, mám s ním vybudovaný osobní vztah. Ten vztah mě nese v samotě, ve společenství, v radosti i v bolesti. Všude kam mě Hospodin pošle, jsem s ním.



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Středa, 10. červen 2009 @ 21:48:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Osobně se domnívám, že pokud církev není charismatická, něco podstatného jí chybí.

To je zajimavej vyrok. Ja s nim asi vicemene souhlasim, i kdyz si asi pod "charismaty" predstavuju neco drasticky odlisneho od tebe, Lu. Kdysi jsem to tady vysvetloval Jirkovi Krupovi (on je snad z AC), ale myslim, ze s mym vykladem spis nesouhlasil.

No nic.

A.



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Středa, 10. červen 2009 @ 22:59:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já tedy nevím, kde se tu na GS bere zřejmě dost rozšířená představa, že charizmatické sbory jsou nějak náchylnější k nějaké manipulaci či potlačování osobních svobod.

Pokud někdo odejde z nějakého nepovedeného sboru (a je jedno, jestli patří tam či onam), měl by se spolehnout na to, že ho Pán Bůh nenechá ve štychu a dovede ho někam, kde mu bude moci lépe a radostněji sloužit. Nelze se přece zakopat na pozici a vylít dítě i s vaničkou. V neposlední řadě je potřeba uvědomit si, že to, co já vidím jako chyby, vůbec chyby být nemusí. Každý jsme jiný a prožíváme svůj vztah s Bohem jinak. Někomu vyhovuje sbor (církev), kde je vše nadefinováno a do detailu vysvětleno v nějakém "katechismu", jiný má radši větší svobodu. V našem sboru panuje jednota ve velké různosti, ale chápu, že pro mnohé by mohlo být kamenem úrazu to, že se v jednom sboru lidé neshodnou i na zdánlivě důležitých věcech.

Navíc považuju za zcela přirozené, pokud člověk během života změní svoji denominaci či církev. Jako lidé se neustále měníme a vyvíjíme. Podívej, v mládí může člověk preferovat život ve velkoměstě, ke stáru ho může velkoměsto natolik otravovat, že se odstěhuje na venkov. Pokud někdo chodí x let do jednoho sboru a získá pocit, že svůj vztah s Bohem bude lépe realizovat jinde, je to stejné. Problém ale mají ti, kteří ten svůj původní sbor (denominaci, církev) považovali více méně za nejlepší. U těch bývá rozčarování spojeno se snahou ospravedlnit se před sebou samým a nenechají si ujít jedinou příležitost, aby hodili hnojem. A ještě hůž na tom jsou ti, kteří hledají dokonalý sbor.



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 11. červen 2009 @ 01:24:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
lu
Ještě mě napadlo, že někdy je třeba odněkud vyjít, i když se to zdá být těžké. Abram vyšel z Uru, a asi také uvažoval, mám jít, nemám jít. Ani nejmladší už nebyl. Abrahám je otcem důvěry. On Hospodinu věřil i tam, kde už nebyla naděje, věřil, že má moc křísit i mrtvé. Žil v Jeho přítomnosti. Tak si myslím, že i my se nemáme bát odněkud vyjít, třebas i ze společenství, kde potlačují naši osobní svobodu. Bůh nás určitě povede dál.
A jak má vypadat společenství? To nám ukázal P. Ježíš. Lidé za ním utíkali, chtěli Ho vidět, chtěli se dotýkat Jeho roucha, chtěli s Ním mluvit. Myslím, že On nikomu nepotlačoval osobní svobodu.  V každém společenství by to mělo vypadat tak, jako kdyby ho vedl P. Ježíš. Vlastně je to tak, že Ježíš společenství vede, jenom je někdy překřičen.



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 11. červen 2009 @ 08:46:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Dobře, shledal jsem, že ve sboru, do kterého chodím, a počítá se mezi charismatické či letniční, je manipulace a potlačování osobní svobody. Rozhodl jsem se odejít. "...

To budeš po celý život jenom pořád prchat. Křesťan se do věcí  "obuje" a napravuje je. Zlu se musíš umět postavit a potlačování svobody je zlem. Ale nenajdeš společenství, kde by ses s ním vůbec nesetkal.

Je třeba očišťovat, neutíkat. Zvláště ti, kteří nemáte po smrti očistec.  :-)))



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 11. červen 2009 @ 13:04:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Viz Jaela. Každý člověk by měl předkládat svoje starosti a pochybnosti Kristu a prosit Ho aby nás vedl tam kde nás chce mít a kde je to pro nás nejlepší. Ideální je tak činit neustále, ne jen když jsme zrovna v pěkné bryndě a blížíme se zoufalství. V dnešní době máme spoustu charismatických umělců a málo umění na které by se dalo koukat. Každé charisma není od Boha a krom toho se dneska neučí řemeslu jako naši předkové. I nejtalentovanější umělci seděli dny, měsíce a roky v atelieru a učili se kreslit nebo sochat třeba bosou nohu nebo záhyb oděvu. Třít a nanášet barvy a manipulovat s balvany a přenášet rozměry a proporce. Charisma a zázraky v Bibli obvykle sloužily spíš jako znamení a pomoc chabé víře než jako předmět běžné denní potřeby který by měl vyřešit problémy tohoto světa. Prorok Eliáš nepřišel nasytit všechny vdovy ale jenom jednu. Pán Ježíš také nasytil a uzdravil určitý počet lidí jako znamení a často na to upozorňoval a vyváděl z omylu ty kteří čekali kouzelné království kde se jim bude dařit dobře na úkor jiných. Stavět je třeba hlavně na poslušnosti, drobné denní práci a na Kristu samém než na tom aby si člověk pěstoval vlastní falešnou svatozář a čekal na zázrak který udělá jeho povinnosti za něho.



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Čtvrtek, 11. červen 2009 @ 19:56:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Celý život můžeš procházet z jednoho společenství ( církve )do druhého a přesto nemusíš nalézt to co hledáš. Všude nalezneš něco co ti bude vadit ale to je TVŮJ  problém. Já si myslím, že víra je především stav srdce. Bůh je přeci všude stejný . . . i když to tady na GS občas tak nevypadá :-))

Víra je osobní vztah k Bohu, který si musí každý sám vytvořit, církev  nebo společenství jsou až na druhém místě. Takhle to zní jednoduše ale zdaleka to tak snadné není ale to je spíš na povídání někde u stolu . 
Honza



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. červen 2009 @ 14:10:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Lu.

  Já už jsem byl v několika charismatických církvích, takže tě docela chápu.

  Z té poslední jsem odešel docela vyděšený. Nebylo to ani tak manipulací, která je celkem všude, nebo duchovními útoky, které jsou taky hojné. Bylo to něčím jiným a v té době jsem si to docela dobře dokázal definovat.

 
  Myslím, že skutečná živá církev Ježíše se liší od jiných organizací v jedné důležité věci - jak se v ní zachází se hříchem.

  V klubu zahrádkářů nebo v Klubu přátel Jediného Pravého křesťanství se hříchy berou tak, jak jsou a zametají se někam do kouta, kde postupně hnijou a plesniví. V klubu přátel křesťanství trochu více, než v klubu zahrádkářů. Konce těchto organizací bývají nedobré.

  V církvi se hříchy vynáší na světlo, kde shoří. Vynést hřích na světlo je na začátku větší práce, než je zamést někam do rohu. Pro všechny, kteří se toho účastní - pro ty, co hřeší i pro ty, co mají ten hřích z jakéhokoliv důvodu řešit.

  Takže rozdíl nevidím v množství hříchů - těch bývá v křesťanských církvích navenek mnohem více, než v jiných organizacích. Ale je jich mnohem více proto, že se nezametají, ale řeší.


  Z církve, ze které jsme prchli, jsme prchli kvůli pomluvám. Na člověka, kterého jsme osobně znali, byla vytvořena pomlouvačná kampaň, která proběhla celou církví, na pastorálních konferencích a pomluvy dokonce šířili a předávali lidé, kteří daného člověka třeba ani osobně neznali. Jedna z celebrit té církve dokonce sepsala velmi osobní dopis o daném pomlouvaném člověku (bez osobní znalosti toho člověka!) a ten dopis byl šířen mezi pastory celé církve.

  To by mi ani nevadilo, tohle je v církvi "normální" postup toho Zlého. Normální reakce lidí, kteří žijí ve světlě je to, že to celé vynesou na světlo, a pomluvy spolu s ostatními hříchy vyhoří. V téhle církvi ale lidi pomluvy z druhé, třetí i páté ruky přijali za vlastní a dodnes si je drží. Pomluvy přijali dokonce lidé, kteří žili spolu s pomluveným bratrem v místní církvi přes deset let!

  Ve chvíli, když vyšlo najevo, kdo pomluvy strojil a proč a jaký byl jeho charakter, strčila víc jak polovina lidí v té církvi hlavu do písku a tvářili se, jako by "nic"! Desítky lidí, kteří pomluvy šířili po církvi, se v klidu začali soustředit na pomluvy jiných. Za dotyčným pomluveným z těch desítek přišlo jen pár se omluvit.


  To bylo pro mne kamenem úrazu. To, že lidé věří pomluvě zvenku zaštítěné "značkou nejznačkovatější" pastorů na pastorálce více, než člověku, vedle kterého deset let žijí, jsem nedokázal překousnout.



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. červen 2009 @ 19:46:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  S těmi duchovními dary (ne duševními) to vidím hodně podobně.


  Taky jsem hodně přemýšlel nad církví. Boží církev je živý organismus, tělo. A těla mají docela zajímavé vlastnosti.

  Jednou z vlastností je to, že těla (třeba i tělo člověka) se počnou, narodí, pak rostou a sílí, pak růst přestanou a pak - se množí. A pak taky slábnou, umírají.

  Církev je v bibli přirovnaná k tělu. Ale z nějakého důvodu se na ní díváme jinak. Když je nějaké tělo člověka veliké metrosmdesát, je docela normální. Pokud by ale někdo měřil tři metry, málokdo by ho chtěl následovat. Kdyby někdo měl metrovou hlavu a dvaceticentimetrové nožičky, taky by pro nás nebyl vzor.

  Kolikrát jsme viděli církev s velkým služebníkem a vzhlíželi k ní jako vzoru. Nebo koukali na obří megaloorganizace, těla o velikosti kilometrů a považovali je za normální.

  Možná máme špatné normy.



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Čtvrtek, 18. červen 2009 @ 09:47:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Narážíš na opakující se dilema a problém je na obou stranách. Charizmatické hnutí je exklusivní záležitost,kde jsou určité deklarované hodnoty postavené na hlavu. V Char. hnutí šlo o pokus uchopit boží věci lidským způsobem. Mnozí jedinci bez dostatečně vyvinutého charakterua ve velmi mnoha případech i vzdělání a slušného chování, dostali na základě biblických slov a násilném uchopování Božího království mandát (nebo si jej přivlastnili sami) prosadit toto jejich pojetí Božího království tak, jak si to sami představují. A že si to představuje každý trochu jinak, je ze zmíněné škály problémů patrné. Navíc do této realizace božích plánů zamíchali jak pejsek s kočičkou věci, které jsou příznačné spíše pro tento svět a neboží systémy. Předním nedostatkem je pojetí spravedlnosti, která má tak různorodý charakter, že se dá jako guma natahovat a to takovým způsobem, že i ta guma je proti ní mnohdy tuhá záležitost. V absenci práva a spravedlnosti, či její gumové formě vidím hlavní problém toho, co si přivlastňuje boží věci. Použiji li právě charizmaticky otřepanou frázi, tak bych řekl, že Bůh se k tomu nepřizná. Ostatní dezinterpretace Písma a zaručené pravdy pravdoucí jsou jen účel světící prostředky.

Druhá část viny padá na ty, kdo tomuto novodobému bludu uvěřili a věnovali mu své síly, finance, invence ....a prostě co se jen věnovat dá. Není to ale tak Olinovskovlčkovsky jednoduché, že jsou to přece svéprávní lidé, takže jejich hloupost padá na jejich vrub? Při prvním pohledu to tak vypadá, ale více souvislostí by nezaškodilo. Pokud se člověk obrací ke Kristu stává se božím dítětem. Jeho duch je dítě. Tím že je tento duch pojednou něčím, co přebírá (nebo by mělo přebírat) vládu v životě člověka, je chronologicky logické, že tento duch nemůže jednat, či uvažovat  DOSPĚLE. V tomto Olinovskovlčkovské příspěvky matou ty, kteří si řeknou. Je tak, mají přece možnost volby. Tím že ale Duch přebírá vládu ještě neznamená, že bude dospěle jednat. Děti mají tendenci věřit dospělým a stejně tak to probíhá i zde. Kdybych to chtěl trochu extremizovat, tak bych řek, že kdyby po duchovním narození přišla opice a uchopila nemluvně za ruku a odvedla do džungle dítě by neprotestovalo protože je dítě a chová se jako dítě. Toto je také moment, který charizmatické hnutí do důsledků zneužilo, Využilo emoční energii obrácení, konverze, znovuzrození ve svůj prospěch a nechalo se svým mateřským mlékem, do těla duchovního nemluvněte, proudit i bifenyly lži, bezpráví, dezinterpretace Písem a informační zaneprázdnění.

Vina která je některými jednoznačně přisuzována těm, kteří toto hnutí opouštěli a nešlo jim to, není na straně nemluvňat a není tam ani tehdy, když dospějí, protože dospějí v informačně deformovaném prostředí. Jsou od počátku zatěžováni strachem z nespasení pokud společenství opustí a je úplně jedno jestli je to děláno přímo z kazatelny, nebo podprahově. Naopak podprahové ovlivňování je daleko účinější protože si lidé říkají, že na to, že jsou mimo přišli sami a ty, kteří jim tohle sérum proti pravdě vstříkli, ani neobviňují. Vina je pak jejich věrným průvodcem a kamarádem, který se vrací tak dlouho dokud není vykopnut na základě převzetí celé zodpovědnosti za svůj život do vlastních rukou.

Lu je mi odkryté tvé dilema s dalším společenstvím. Doporučil bych ti jen hostování a ujasnění své situace.
V charizmatickém hnutí dochází k zastavení růstu víry na základě vstupu direktivního jednání do života věřících. Pan James Fowler
popsal jednotlivé body jak se víra vyvíjí a ty máš nakročeno k tzv. zvnitřnění autority. Tzn. že jsi pochopil, že autorita, která tě vede, tě nevede dobře. Musíš pochopit, že jsi jí svěřil zodpovědnost a autoritu nad svou vírou, avšak TO je pouze tvá záležitost. Dokud si autoritu a zodpovědnost neosvojíš tak, že bude ve tvém srdci, budeš mít pořád tendenci ji někomu svěřovat a tím se dočkáš dalšího zklamání z "církve" a manipulace s tvým životem pod záminkou, že budeš-li poslouchat porosteš ve víře. Opak je pravdou.

Mnoho lidí dnes žije v zajetí tohoto bludného systému autorit. Stále se poukazuje na to, že s má poslouchat a jak se má poslouchat, ale už méně se zdůrazňuje kdo se má poslouchat.


Farel



Re: Jak z toho ven ? (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Pondělí, 22. červen 2009 @ 22:31:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Luďku Pošli prosím tě Olinovi Pirminovi zprávu o jaký sbor jde, aby si zapíchnul barevný špendlík do mapy psychomanipulativních KS, AC, JB, CB atd. sborů. Asi mu to z jeho iluzí nepomůže, ale zdá se, že mu jde stejně jen o ty barevné špendlíky, tak ať si může chvíli misto se slovem globální pohrát třeba zase chvíli s tím špendlíkem.

F.

Stránka vygenerována za: 0.96 sekundy