poslal Nepřihlášený Často se mluví o tom, že Češi jsou ateisté. Je to ale pravda?
Ateismus je filosoficky přesně definovaný pojem, se kterým mají
průzkumy veřejného mínění málo společného. Nakolik je tedy atheismus
skutečným postojem obyvatel České republiky - a nakolik je jenom
zmatením pojmů?
O českém ateismu se toho napsalo hodně - tolik, že se zrodila
zavedená klišé. Podle nich jsme nejateističtější národ v Evropě (a snad
i na světě), konkurují nám občas jenom Estonci, ale svůj primát si
(podobně jako v pití piva) nedáme vzít. Podle dalšího klišé je běžný
Čech na svůj ateismus náležitě hrdý. Necítí se jako nějaký enfant
terrible na základní škole, který se chlubí právě utrženou pětkou. Je
to postoj vyspělého, sečtělého a zorientovaného člověka. Podle dalšího
klišé je za českým ateismem těžká historie náboženských válek, jsme
přece národ, kde začala třicetiletá válka a počátkem všech našich
traumat je Bílá hora.
Nechci těmto tezím oponovat, určitě na nich něco pravdy bude. Řekl
bych ale, že s českým ateismem je to přece jenom trochu jinak. Není
třeba k němu hledat žádné devatero kouzelných klíčů, vysvětlení je
daleko prostší. Je za ním nechuť k jakékoliv organizované formě
náboženství. Duc***** je v naší rebelské české mysli vyhrazeno
tajemství a nemá být kodifikováno. A hlavně, když už kodifikováno je,
pak s takovou formou jeho vyjádření nechceme být osobně spojeni. Jaký
názor máme na nebesa (a na to, co se děje mezi nebem a naším balkónem),
to je pro nás osobní věc.
Obraz Česka jako ateistické země se vytvořil především na základě
výsledků sčítání lidu. To poslední jsme měli v roce 2001. Výsledky
nejsou věru příjemné církevnímu oku. Lidé se totiž mohli přihlásit k
různým kategoriím a ukázalo se, že evangelíků je u nás pouhé jedno
procento. Husitská církev je na tom prakticky stejně. A kdybychom
sečetli příslušníky všech ostatních protestantských církví, dalo by to
dohromady pouhá tři procenta.
Docela dobře dopadli katolíci s 27 %, ale i to je úspěch relativní,
když se podíváme do jiných evropských zemí, o Polsku ani nemluvě.
Skutečná "pecka" přichází ovšem ve chvíli, kdy se zeptáme, k čemu se
Češi vlastně přihlásili. Když sečteme dohromady kategorii "bez vyznání"
a kategorii "nic" (nebo-li "nezjištěno"), dostáváme šokující číslo: 68
%. Podle povrchního závěru z toho vyplývá: co Čech, to ateista.
Daná interpretace ale přehlíží poměrně důležitou skutečnost: že se
totiž většina respondentů vymezovala vůči uvedeným kategoriím jako
takovým. Nic naplat, v Česku se čtyři sta let po Bílé hoře musí začít s
klasickým definováním pojmů. Právě v těch totiž vládne veliký zmatek.
Musíme se ptát, co si běžný člověk představí pod pojmem "bez vyznání"?
Co chce komunikovat, když se nezařadí nikam? A mimochodem, co si
vlastně představí, když se řekne slovo "ateismus"?
Před časem se objevil jiný průzkum, který zjišťoval, nakolik jsou
obyvatelé té které země pověrčiví. Týkal se naneštěstí jenom střední
Evropy, ale i tak jsou výsledky mimořádně zajímavé. V kategorii "velmi
pověrčivých" najdete například ve Švýcarsku 23 % lidí. V Německu jich
je o 7 % víc. Ale nikdo nepředčí českou kotlinu, kde je "velmi
pověrčivých lidí" skoro polovina (47 %). Možná jsme se my Češi stali
moderním důkazem toho, co kdysi napsal britský spisovatel a myslitel
Chesterton, který prohlásil, že když lidé přestanou věřit v Boha,
neznamená to, že nevěří ničemu - právě naopak, začnou věřit všemu.
Pes je ale nejspíš zakopán ještě hlouběji. Objevíme ho, když se na
chvíli přestaneme zabývat církvemi a podíváme se na situaci politických
stran. Je přímo šokující, že dvě hlavní partaje: sociální demokraté a
ODS mají každá zhruba 20 000 členů. Jedna z těchto stran přitom vždy
vládne tomuto státu. Daleko menší vliv mají křesťanští demokraté
(KDU-ČSL) - 40 000 členů. A, div se světe, největší základnou disponuje
doposud strana komunistická, se kterou se už dvacet let nikdo nebaví.
Komunistů je (i při postupném vymírání) 60 000. A teď to hlavní: když
sečteme politicky organizované občany, dostáváme neuvěřitelná dvě
procenta.
V tomto světle nejsou výsledky církví vůbec špatné. Procento
evangelíků a husitů je vlastně úspěch. Tři procenta pro ostatní církve
jsou báječná. A 27 % pro katolíky, to je přímo zázrak. Žádné politické
straně se u nás o takovém bingu ani nesní.
Takže: lidé se v Česku o
politiku zajímají, ale nechtějí být spojováni s členstvím v konkrétní
straně. Stejně jako je zajímá duc*****, ale bez příslušnosti ke
konkrétní církvi.
Jsme tedy my Češi ateisté? Domnívám se, že nikoliv. Chceme být
prostě a jednoduše "nezařazení". Právě to je totiž kategorie ryze
česká. Mimochodem, i Jára Cimrman se v ní s vysokou pravděpodobností
nacházel.
Daniel Raus
Zdroj: www.nabozenstvi.com
