poslal lidovykazatel
Možná si vzpomenete jak
ten či onen politik či člověk působící veřejně si nejednou
stěžuje na to,
jak byl v médiích špatně citován, nebo to,
co řekl bylo vytrženo z kontextu, či to, co údajně řekl,
vlastně nikdy neřekl a je to jen nějaká “novinářská zkratka”
komentátora..
Politici se samozřejmě snaží tomu různě
bránit. Například president Václav Klaus má na svých webových
stránkách sekci, která se jmenuje: "Co Klaus neřekl".
Jiní politici se brání zase tím, že zakládají osobní blogy a
tam poměrně detailně popisují své myšlenkové pochody, aby bylo
jasné, jak danou věc myslí.
Chci říct, že nejhůř v
tomto ohledu je Bůh, kdy v určitých křesťanských kruzích lidé
běžně
říkají: "Bůh mi řekl ... ",
ale nakonec se ukazuje, že
jen mizivé procento těchto výroků je pravdivé. Takové výroky
jsou schopny napáchat obrovské škody nejen na tom, kdo je
vyslovuje, ale i na okolí. Škoda, že se Bůh v tomto ohledu nemůže
bránit, je mi ho strašně líto. Respektive může se bránit, ale
kdyby začal, asi víme, jak bychom všichni dopadli. Za falešné
proroctví je podle zákona smrt. Tak obrovské množství výroků,
které údajně řekl On, i když On je neřekl !!!
Odkud se
teda tyto výroky vzaly ? Mám za to, že se ve většině případů
vycházejí z fantazie, kterou v menší či větší míře má
každý člověk, spolu s vnímáním působení Ducha Svatého.
Přičemž daný člověk si omylem myslí, že vlastně ta jeho
fantazie je mluvení od Boha.
Fantazie totiž funguje podobně, jako
bychom se někoho na něco ptali a následně dostali odpověď.
Proto se podle mě schopnost fantazie omylem zaměnuje za schopnost
slyšet od Boha.
Všimněme si jak fantazie
funguje. Představme si, že potřebujeme něčím zabavit malé dítě
nebo chceme někoho potěšit netradičním dárkem nebo chceme něco
vhodně ozdobit. Ve všech případech vědomě či podvědomě
děláme to, že se nejprve zeptáme své mysli, co dělat a potom
nás obvykle něco napadne.
Prostě použijeme fantazii. Schopnost
fantazie také například hojně používají skladatelé hudby nebo
výtvarníci.
Mám za to, že fantazie je určitá
schopnost mysli, kterou Bůh stvořil a dal všem lidem jako dar, aby
ji využívali, vzájemně se těšili nejrůznějšími nápady,
tvořili krásně věci, fantazii člověk používá také například
u milování nebo vaření atd.
Podobně je tomu i s rozumem, ten
také Bůh stvořil, abychom byli schopni něco vypočítat,
zkonstruovat, naplánovat atd. Obojí však rozum a fantazie jsou jen
věci stvořené, je to dar, je však nesprávné, pokud fantazie či
rozum jsou postavené na roveň Bohu nebo dokonce nad Boha.
Jestliže
nás v mysli něco napadne a je to hezký a milý nápad, děkujme
Bohu, že nás taková věc napadla. Nikdy však raději neříkejme:
"Bůh mi řekl". Jsem přesvědčený, že toto je příliš
silné označení.
Jsem věřící už 19 let ale snad ani jednou
si nemohu dovolit tvrdit tak silně, že bych o něčem řekl: "Bůh
mi řekl". A když jsem si někdy myslel, že mi něco Bůh řekl
a začal podle toho jednat, například jsem jednomu člověku
prorokoval, že do třech měsíců něčemu porozumí, ukázalo se,
že to nebyla pravda. Byla to jen moje fantazie, kterou jsem povýšil
na roveň toho, že ke mě mluví Bůh. Sklidil jsem nakonec jen
ostudu.
Drazí bratři a sestry, fantazie je
krásný dar schopnosti mysli, který věřím, že máme používat,
podobně jako rozum ( což je zase jiná schopnost mysli ), věřím
taky, že díky fantazii můžeme o Bohu poznávat různé věci,
podobně jako rozumem můžeme mnohé o Bohu poznat, neměli bychom
však klást naroveň naší fantazii a Boha. Bůh samotný je víc
než naše fantazie.
Bratři a sestry, prosím nepoužívejte
raději vůbec slova: "Bůh mi řekl", Raději řekněte:
"Možná, že se mýlím, ale vnímám, že je Boží vůle to
či ono" anebo “ Vnímám z Ducha to či ono”, ale říct:
“Bůh mi řekl” je dle mého soudu už silné a zasahuje do
přilišné osobní blizkosti Boha a tudíš pokud se mýlíme,
můžeme tak našeho nebeského Otce zraňovat.
Buďte v
pokoji
Zdenda
