"Neexistuje církev, která by neviděla v Písme svatém základ a normy svého jednání."/EEKat 988/
.
K tomu, co majú církve společné, "patrí Písmo svaté jako základ i norma života a jednání."
/KEKat 282/
.
"Mezi křesťany není sporu o tom, že Písmo svaté je základní mírou křesťanské víry, ustřední autoritou, skrz níž sám Kristus vykonáva autoritu v církvi a nad církví. Proto je všechno vyučování v církvi nakonec vykladáním Písma svatého, ovšem Písmo je zasa výkladem živého slova Ježíše Krista." /Joseph Ratzinger, Kirche, Ökumene und Politik, 72/
.
"Lidé jako autoři vyjádřili Boží slovo v řeči své doby, přiměřene  podmínkám své doby a kultury, pomocí tehdy obvyklých literárních druhú."/KEKat 48/
.
"Ústní a písemná tradice /předávání a podání/ vedlo pod veděním Ducha Svatého k vytvoření Písma a ke kanonizaci Starého a Nového zákona jako Bible církve."/FO Montreal 1963:II,5/
.
"Zatímco zbírka kanonických spisú Starého zákona byla v době prvotní církev již uzavřená, o rozsahu Nového zákona musela církev teprve rozhodnout. Měřítkem přitom bylo, že k Novému zákonu patří jen takový spis, ktorý svým púvodem a obsahem pocházel z doby zvěstování apoštolú. Který spis odpovídal tomuto měřítku, to se ukázalo především v bohoslužbě." /EEKat 1285/
.
"Atanasius, přední biskup alexandrijský /asi 295 - 373/ jako první prohlásil za kanonické 27 knih, které dnes máme v našém Novém zákoně, a jen těchto 27. Na Západě pak kolem roku 400 několik severoafrických synod přesne stanovilo počet a pořadí  přijatých knih. Tak byl asi kolem roku 400 kánon Nového zákona uzavřen."/EEKat 167/
.
V lutersko-katolickém dialogu bylo vyhlášeno: "Evangelium o Ježiši Kristu bylo od počátku předmětem tradování. Ze zvěstvoaní evangelia a v jeho službe vznikly spisy, ktoré byly později označeny jako Nový zákon. To staví do jiného světla starou kontroverzně teeologickou otázku vztahu Písma a tradice. Písmo a tradici už nelze exkluzivně /výlučně/ vykládat stavět proti sobě, protože sám Nový zákon je ovocem prvokřesťanské tradice. Přesto přísluší Písmu svatému jakožto svědectví konstitutívní tradice normatívní funkce vzhledem k  celé pozdější tradice ccírkve." /L - ŘK 1/17/
.
K reformačnému chápaní formulace "pouze Písmo": "Luther tím v žádném případě nechtěl odmítnout hodnotu tradice. Usiloval pouze o náležitý vztah mezi Biblí a cirkevní tradicí. Všechno, co odpovídá Písmu svatému, je pravá tradice; všechno, co odporuje Písmu svatému, je nepravá tradice."/EEKat 1283/
.
Dnes se Druhý vatikánsky koncil jasně vyslovil  pro jedinečné postavení Bible, zaatímco mnozí evangeličtí teologové opět získavají cit pro hodnotu  živé tradice celé církve. V ekumeně se rýsuje zhoda v tom, že Bible musí být záíkladom cirkevního učení."/EEKat 1283/
.
"Písmo a tradice nejsou rúzné výpovědi Božího Zjevení, ale rúzné spúsoby výpovědí jednoho a téhož apoštolského podání... ,Obojí má tutéž váhu pro zbožnost´/Vasil Veliký/. ,Přitom se Písmo chápe dík tradici, avšak neporušenost a kriterium /rozlišující znak/ pravdivosti tradice zajišťuje Písmo a jeho obsah´... Církev v síle Ducha Svatého udržuje, vysvětluje a předává apoštolskou tradici." /SK-O/1,6/