|
Právě je 285 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116531854 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme.
Vloženo Středa, 29. říjen 2008 @ 23:07:49 CET Vložil: Olda |
poslal Colin "Cizinec dovolí..." pravil John Scotta v slavném českém filmu. Cizinec pravil, že římská (rozuměj katolická) církev je nereformovatelná. Jde jen osobní mínění, a je skutečně pouze subjektivní - jak poctivě upozorňuje.
Ve skutečnosti takové výroky neznamenají nic víc, než že dotyčná entita nikdy neudělá to, co by dotyčný chtěl.
Jak je to ale s reformami a reformovatelností ve skutečnosti, tj. historicky? Historicky je nabíledni, že bez toho, aby se mnohokrát v minulosti reformovala, dnes by žádná církev nebyla. Dva tisíce let je pro normální smrtelníky nepředstavitelná doba - a jaká instituce kromě církve má tak dlouhou kontinuitu? Žádná, že? Je to zázrak sám, že církev dosud existuje. A tím nemyslím samozřejmě jen tu katolickou.
V dějinách se církev zásadně reformovala mnohokrát, po některých z těch reformací zůstala církevní instituce, která si říká katolická, a poslední zásadní reformace mě málem zastihla: byl jsem již na světě, leč ještě nevěřící. Jedna z těchto historických církevních reforem pak nese název "reformace", a to je zrovna ta, o níž vědí i nevzdělanci. Vědí o ní ne proto, že by to byla jediná reformace církve v dějinách, ale proto, že tato Reformace přinesla důsledky, které vidí i každý "pohan": roztrhala identitu přinejmenším západní katolické instituce na církve národní a po několika generacích s trpkými zkušenostmi náboženských válek vybudovala identity nové.
Někteří ovšem považují pouze tu část církve, která se reformovala kalvínsky radikálně, za církev reformovanou. No, je zajímavé sledovat, zda-li jsou tyto církve evidentně refomovatelnější, než církve reformované tzv. "protireformačně". Snadno zjistíme, že rezistence proti reformám, která je vlastní každému velkému tělesu, je v těchto církvích stejná. Přesto si musíme všimnouti, že je zde v precedentu nabídnuto jednou provždy východisko: Každou takovou církev můžete relativně snadno reformovat tím, že stvoříte novou denominaci. Jakmile totiž jednou přestala být jednota bohem, křesťané tohoto kvadrantu, kterým obvykle říkáme evangelikálové, museli vynalézt jiné pojetí jednoty Božího lidu: jednoty duchovní, jednoty v díle, nikoli nutně ve strukturách.
Reformovatelnost katolické církve se projevila v našem století právě v tom, že tato gigantická církevní entita dokázala opustit svoji původní reakci na protestantskou reformaci, totiž ultramontanismus. Pro ty, kdo nevědí - jedná se o církevní myšlení, které hledělo zejm. ve stol. XIX. překonat stav, kdy i katolická církev byla převážně roztrhána na církve národní, tím, že "zbožštilo" nárok římského papeže vládnout veškeré té církvi, co ultramontanisté prohlašovali za Církev svatou, pomocí pyramidálně chápané autority: katolík je ten, kdo žije v jednotě se svým farářem, kněz je ten, kdo žije v jednotě se svým biskupem, biskup s metropolitou, jenž zastupuje papeže. "žije v jednotě" se ultramontanisticky rozumělo bezpodmínečnou poslušnost. Takto se předávala katolická autorita. Dnes v katolické církvi převažuje právě opačný přístup k autoritě, přestože tento ultramontanismus není mrtev a stále ještě se učí.
A je to právě tato zkušenost s dynamicky reformovanou katolickou církví, která u obeznámenějších evangelíků, kteří nejsou přístupni nějaké další reformě církve, způsobuje kopřivku - kdykoli slyší něco o ekumenismu. Tvrdošíjní by totiž potřebovali, aby za tvrdošíjné byli jmíni ti druzí.
Colin
|
Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 00:19:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Jejej, díky za tu vážnost, že jsem tu i vypůsobil článek.
Jasně, uznávám, že katolická církev je reformovatelná. Třeba takovou radikální reformu, jakou je přijetí nových formulí na zakončení mše svaté je fakt potřeba ocenit ;-). Pak lidé, kteří věří slovům Ježíše, už nejsou prokletí, ale jen exkomunikovaní, odloučení bratři, to se teda nestalo reformou, ale tak-nějak evolucí. Mše se místo v latině slouží třeba i v češtině. A v Otčenáši se použijí o sto let novější slova. Zkrátka radikální a nekompromisní reformy.
Když jsem Coline psal o reformovatelnosti, nemyslel jsem tím organizaci organizace a nějaké drobné katolické spory o učení. Myslel jsem samozřejmě "reformu" ve smyslu příklonu ŘKC k bibli, křesťanství a podobně. T.j. že by ŘKC místo spoléhání na Královny nebes, očistce, a stvoření, místo eucharistií a mší, odpustků a jisté nejistoty spasení, místo zázračných medailek, křížků, soch, obrazů a posvátných sloupů a návrší začala lidem předávat víru Živému Bohu, Boží moc ke spasení, věčný život v Ježíši Kristu a tak podobně.
Trochu jsem nepochopil ten "právě opačný přístup k autoritě", co je tím jako myšleno? Že papež musí poslouchat kardinály, ti zase biskupy, ti zase kněze a ti zase laiky? Nebo tak, že je nyní vyžadována ze strany papeže bezpodmínečná neposlušnost?
|
Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Colin v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 06:38:02 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No jasně - úplně ti chybí pojetí času. Správně jsem napsal, co "reformovatelnost" v tvých očích znamená. Ale dějiny světa na tvé názory nehledí a dějí se. A v nich se i katolická církev reformovala zásadně, nikoli v prkotinách, jen jiným směrem, než jsi své křesťanství reformoval ty osobně. Tvá představa, že nějakou reformaci "uznáš", až budou reformovaní úplně všichni, naplněna nebude, takže to, co se skutečně stalo, můžeš dál ignorovat.
A tím, co jsi nepochopil, míním např. skutečnost, která pohnula mým křesťanstvým: existenci Taizé, evangelického to vynálezu, bezproblémů považovaného katolickými autoritami za autentické křesťanství, ba součást Církve, nikoli kacířství, jak by tomu nepochybně bylo ještě před sto lety. Čeho myslíš, že se antiekumeničtí aktivisti typu skaaly bojí, ne-li toho, že dnes příslušnost k Církvi i podle katolických teologů záleží ve víře v Krista, a nikoli ve vnější poslušnosti?
|
]
Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 09:08:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vidím, že jsi se pod jiným nickem opět vrátil ke svému původnímu povolání na tomto webu :-)
Nuže, pozdvihněme své lebky! |
]
Re: Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: cristiano v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 12:08:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://prokrestany.cz | Pastýři, to snad né... to nemůžeš myslet vážně, že jsi kdy pochyboval, že grano-destroyer by byl papežským nunciem někdy odvolán :-)
Cristiano
|
]
Re: Re: Re: Re: pod jiným nickem? C olin; Moc se nesnažil :-) (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 19:25:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Pastýři,
No pod jiným nickem :-). C olin; Moc se nesnažil :-).
r |
]
Re: Re: Re: Re: Re: pod jiným nickem? C olin; Moc se nesnažil :-) (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 19:27:46 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | C olin; Moc se nesnažil :-) - to víš, konkordát ještě nemají, tak se C_Olin snaží jen do výše své odměny :D.
r |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: pod jiným nickem? C olin; Moc se nesnažil :-) (Skóre: 1) Vložil: Bertik v Pátek, 31. říjen 2008 @ 12:36:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No je fakt reformovany že tvůj nick "foxovec" je lepší :-)))) |
]
Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 18:52:29 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Coline.
Nejsem reformátor a není na mne, abych nějakou reformaci uznal nebo neuznal. Rozumím ti, ale jak asi budeš tušit, tak "po svém". Ty píšeš "zásadní reforma", "reformovatelnost" a myslíš tím "posun nějakým směrem" třeba i ve velkých věcech.
Já bych tu reformaci (římsko)katolické církve spíš nazval slovem "deformace". Kdybych předpokládal, že na počátku bylo něco dobrého a teď je to, co vidíme. Ale z toho, co se dovídám, to na nějaký dobrý počátek nevypadá. Jinak řečeno - katolická církev je zcela jistě schopna pro ni zcela zásadních reforem, které se jejího okolí nijak extra nedotýkají. Nemám problém s tím že se reformuje - ať to dělá jak umí, to je celkem její věc, třeba přes Taize.
Je fakt, že já jsem svoje křesťanství ještě nezreformoval, v tom bude asi ten problém. Nevím, jak jsi na to, že "jsem já osobně zreformoval křesťanství" přišel? To, co jsem na začátku svého křesťanství přijal - to je spasení v Ježíši Kristu a s tím související hodnoty jako je třeba pokoj s Bohem, moc k odpuštění hříchů, rozvázání duchovních svázaností či vyhánění démonů, schopnost vítězit nad hříchem nebo prostě schopnost mít rád kohokoliv, bych asi velmi nerad reformoval.
Zbytek příspěvku o tom taize a antiekumenismu nějak nechápu. Z čeho soudíš, že jsem nepochopil Taize?
|
]
Re: Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Colin v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 19:38:32 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Cízinče, za svůj život jsi podle vlastního svědectví prošel zásadními zvraty ve víře, včetně toho, že jsi prošel několika denominacemi. Jestli to znamená, že se nic nezměnilo, tak se usmívám. Dokumentuješ tímto jeden velký, specificky křesťanský problém: slova nejsou pojmy a nemají žádný vlastní význam, vyjma významu relativního vzhledem k účelu za nímž byla použita. Cokoli může u valné většiny křesťanů znamenat zase cokoli, podle momentálního účelu.
Já nevím jak ty ve své branži, ale kdybych takhle mluvil já, přesvědčoval bych své zákazníky, že krize nejsou....a nebudou. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pátek, 31. říjen 2008 @ 07:08:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tohle je asi opravdu o pojmech. Jednou tu napíšu článek o víře. Tys psal že jsem "křesťanství reformoval já osobně". Za křesťanství považuju víru a poslušnost slovům Ježíše, to je prodej života člověka do jeho království. Ježíši jsem začal důvěřovat když mi bylo nějakých 21 let a do jeho království jsem se dostal o rok později.
Ty máš zřejmě představu, že předtím jsem měl "nějakou křesťanskou víru" a pak jsem jí osobně zreformoval na "jinou křesťanskou víru"? Jenže já jsem předtím žádnou křesťanskou víru neměl, ani jsem nevěděl, že je možné mít věčný život a přejít z království temnoty do království syna Božího, že je možné být zachráněn a mít věčný život. To byla pro mne po té dvacítce totální novinka. Nebylo co reformovat, to bylo spíš o bourání lidských výmyslů a novot a jiné nové stavbě od velmi starých základů.
Čili prošel jsem velmi základními zvraty ve víře, ale nebylo to v křesťanské víře. Každý něčemu věří, věří v něčí moc - budhisti, komunisti, evolucionisti, katolíci, evangelíci, ... Pro některé lidi je "víra jako víra". Ano - víru máme všichni přibližně stejnou, někdo trochu silnější, někdo trochu slabší, ale každý věřímě někomu jinému a pro mne je toto podstatný rozdíl. Jako křesťané víme, že nezáleží na tom, jak velkou máš víru, ale na tom komu věříš.
Když jsem pak procházel "několika denominacemi" a církvemi jsem nemusel křesťanskou víru měnit. Ve všech církvích, ve kterých jsem byl jak jsem se postupně po Čechách stěhoval, měli stejnou víru Ježíši, jako já. Ať už to byly ČCE, KS, SŽ, AC nebo "nezávislí".
Když jsme u toho, která moje slova myslíš že nemají žádný vlastní význam? (myslel jsi to asi na mne?) Asi jsi myslel to slovo "víra"? To je fakt relativní.
Krize je taky relativní. Pro někoho je krize když nemá druhý den co jíst a když mu zabijou jednoho člena vlastní rodiny navíc. Pro tvoje klienty je krize když si za svoji výplatu nemůžou koupit tisíc hamburgrů, ale o deset méně. Což je samozřejmě tragédie těžko k přežití a je potřeba jít stávkovat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Colin v Pátek, 31. říjen 2008 @ 14:01:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Cizinče, krize není relativní. Je to sice složitý konstrukt, ale krize právě probíhá a je jí (a nám lidem) úplně jedno, jestli si někdo vymyslí takový "argot" že z toho bude nekrize. Je to stejně srozumitelný pojem jako zima, léto - a je jedno, že někomu je v létě zrovna zima. ...a právě tak relativně, jak vnímáš slovo krize, požíváš slova křesťanství, víra, věda - jax to mnohokrát předvedl.
Poctivěji ses pokusil vypořádat se slovem "církev". Je třeba poznamenat, že ses vyhnul tomu, co to JE církev, a zabýval ses pouze otázkou JAK VYPADÁ. Ale to je přijatelné. Méně přijatelné jest, že z toho čouhá apologie, z které má vyplynouti předem, že katolická církev nevypadá jako církev - podle tvého názoru tedy - a tedy to asi církev NENÍ. Tady je potřeba se nad tou sofistikou zastavit a uvědomit si, že katolická církev JE církev. Na tom nic nezmění ani případná nepodoba. Slavný Ivánek JE Ivánek, i když má zrovna medvědí hlavu. A Nastěnka je ta, kdo to VÍ. Nesplete ji podoba. Tak já jsem tady ta Nastěnka, a ty jsi cizinec.
Kořenem toho mého článku je ale polemika s absolutními soudy o údajné nereformovatelnosti cizího tělesa, které se evidentně za určitých okolností reformuje - což je důležité téma: každý z nás by se měl starat o případné reformy té množiny, jíž jsme prvky. A sice proto, že Ježíšově církvi se nepodobá žádná dnes existující církev, ani ta moje, ani ta tvoje. O to jde.
Colin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Sobota, 01. listopad 2008 @ 00:49:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jejej, jestli bylo kořenem článku jen tohle, tak s tebou docela a úplně souhlasím. ŘKC ať se reformuje sama a jak se bude reformovat je čistě její věc a s námi to nijak nesouvisí. Reformace ve smyslu toho slova "Reformace" jak to slovo 99% lidí chápe se od ní očekávat nedá. Můj postoj je takový, že by mne ani nenapadlo ŘKC reformovat a vlastně nikdy za můj křesťanský život mě taková hloupost nenapadla, na to znám ŘKC moc dobře.
Já si dokonce myslím, že je v pořádku, když ŘKC říká, že je jediná pravá a exkomunikuje či proklíná lidi, co věří bibli, dál buduje a rozvíjí celou tu sestavu různých liturgií a pobožností k různým mocnostem, buduje sloupy a nosí kosti, poslouchá různá nová a nová zjevení Královen a Neposkvrněných, ctí pradávnou víru našich předků v různé ochránce horníků, zemědělců či řidičů, atd. Alespoň jsou věci jasné a otevřené, nejsou maskované. A to je dobře.
Ježíšově církvi se nepodobá žádná dnes existující církev, ani ta moje, ani ta tvoje. Tohle už je jen tvůj dohad. Popsal jsem charakteristiku slova církev a potkal jsem za život hodně uskupení, které se "hodně" podobaly tomu, co bible označuje slovem církev, některé víc, některé méně. Je tady více lidí, kteří si myslí totéž. Tahle tvoje věta je tedy zjevně nepravdivá.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Colin v Neděle, 02. listopad 2008 @ 20:39:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dobře. Tak ta věta je velmi subjektivní. Nejsou na tom všechny církve bledě - jakkoli se té apoštolské podobají málo. A Reformace se od dnešních katolíků skutečně očekávat nedá - proč taky? Po pěti stoletích? Jsou snad na tom protestanti lépe, než katolíci? Psaw!! |
]
|
|
Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 12:17:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jako katolík chápu reformu v církvi coby vnitřní očistu celého společenství věřících. Jako ovoce pokání a obrácení. Hudební nástroje je potřeba čas od času doladit, pokoje uklidit. Věci, které se používají a neleží za sklem ve vitríně (a to by křesťanství nemělo) mají neustále tendenci chátrat. Jejich stálá funkčnost je vykoupena úsilím a námahou. Volbou úzkých dveří a strmé cesty. I my lidé buď kráčíme s úsilím vpřed, uskutečňujeme se, nebo v pohodlí chátráme, promarňujeme čas svého života.
Podle mého názoru se reformace zrodila z původního úsilí o reformu církve, jako reakce na hříchy části kléru i tehdy panujících nespravedlivých poměrů. Potud by to bylo v pořádku. Hřích je třeba odmítat a snažit se o návrat k čistotě Kristova učení.
Ale reformisté šli dál. Ve snaze se vymezit proti stávajícím strukturám církve začali hlásat i věci věroučně nové, do těch dob neslýchané. Tělo Kristovo není tělem Kristovým, zůstává pořád chlebem, hříchy není potřeba vyznávat, stačí jednou za čas obecně uznat, že jsme hříšní. A hříchy jsou nám přece odpuštěny už dopředu a ani nejzávažnější nejsou překážkou pro naše spasení. Církev apoštolů a tedy apoštolská není nositelem pravé zvěsti evangelia. Tím je "solla scriptula" a pod....
To všechno jsou ale věci, které ani Kristus, ani apoštolové nikdy nehlásali. Jsou natolik závažné, že kdo je vyznává, nemůže mít nadále účast ve společenství věřících, vyznávajících pravý opak.
|
Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 12:36:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | oko: začali hlásat i věci věroučně nové, do těch dob neslýchané ...
Oko, neklam. Velmi dobre vies ze ani napriek inkvizicii, ani napriek mazaniu historie a ani napriek svetskej, politickej moci sa vam biblicke krestanstvo nepodarilo zlikvidovat ... To znamena ze biblicke krestanstvo nevzniklo "odchodom z katolicizmu" ale tu bolo vzdy, aj v casoch stredoveku kontinualne, napriek tomu ze ste biblickych krestanov vyvrazdovali, mucili a prenasledovali po milionoch ... Tie klamstva co o krestanoch pises su hodne akurat tak tej velkej NEVIESTKY sediacej na siedmich vrchoch ...
Pozri:
Římsko Katolicka Církev Katolík Ares: Ano, čistě logicky Písmo není a nemůže být zárukou Pravdy Proč protestuji proti principu Sola Scriptura Katolický útok na desatero Božích přikázání Katechizmus versus Biblia Patří Apokryfní knihy do Bible ? Bible je Slovo Boží Sú rímski katolíci krestania? Ja som Kresťan, vy ste Rímsky Katolík Učení katolické církve ve světle Božího slova Rímsko katolické doktríny a praktiky jsu v protikladu s Biblii !!! Petr a papežství
|
]
Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 19:14:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | oko, některé věci vidíš velmi dobře. Ten závěr tvého příspěvku je také ten podstatný důvod, proč když se římský katolík stane křesťanem velmi brzy z ŘKC odchází. Víra Ježíši a víra jeho slovům je jen velmi těžko a pracně slučitelná s celým tím ansámblem "Jediné Pravé Svaté, Všeobecné a Apoštolské Církve".
Jestli ti to v ŘKC dovolí, zkus si přečíst, jak se stalo třeba Lutherovi to, že se z něj stal reformátor. Jestli to bylo tím, že to byla " reakce na hříchy části kléru i tehdy panujících nespravedlivých poměrů. " nebo jestli v tom třeba nebylo něco trochu jiného. Taky mě to překvapilo, když jsem to zjistil. Když je člověk součástí nějakého náboženského systému, jsou hříchy toho systému a lidí v něm to poslední, co je vůbec schopen zahlédnout nebo připustit.
Chápu, že třeba spasení z milosti a víry, víra bibli či odpuštění hříchů v Ježíši Kristu je pro katolíka věc naprosto nová a do té doby neslýchaná. Taky jsem to zažil a později mi nějakou dobu trvalo, než mi došlo, že "nové a neslýchané učení" je relativní pojem.
Neodpustím si poznámku: Jestli jsou nějaké věci, které Kristus či apoštolové nikdy nehlásali, tak je to třeba stavění sloupů Neposkvrněné, očistec, "dávání na mše" či odpustky, první den boha Slunce jako den odpočinku, porcování a vexlování s kousky lidských těl, nošení zbytků lidských těl na podnosech, spoléhání na stvoření, rozdělení církve na "duchovní" a "laiky", tvorbu zázračných posvátných předmětů a některé další zajímavosti, které bys jistě dokázal taky jmenovat.
|
]
Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 31. říjen 2008 @ 09:01:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Všechno, cos v posledním odstavci vyjmenoval, jsou věci nepodstatné, při podrobném rozboru mající však hluboký základ. Namátkou: na mše nedáváme, vysvětlil jsem ti to posledně. První den po sobotě se scházeli k bohoslužbě už první křesťané. Máš to v Bibli. Pro křesťana je Zmrtvýchvstání nejpodstatnějším okamžikem v historii lidstva. Který svátek je víc? Jsi opravdu křesťan?
(1Kor 15,17) A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, vaše víra je marná -
ještě jste ve svých hříších.
Rozdělení církve na duchovní a laiky:
(Sk 6,1-6) V těch dnech, když se rozmnožoval počet učedníků, pak
nastalo reptání helénistů proti Hebrejům, že jejich vdovy jsou
při každodenní službě zanedbávány.
Dvanáct apoštolů tedy svolalo shromáždění učedníků a řeklo:
"Nesluší se, abychom my opustili Boží slovo a sloužili u
stolů.
Proto ze sebe, bratři, vyberte sedm mužů dobré pověsti,
plných Ducha Svatého a moudrosti, kterým svěříme tu práci.
My se však budeme pilně věnovat modlitbě a službě Slova."
Ta řeč se tedy zalíbila celému shromáždění a vybrali Štěpána,
muže plného víry a Ducha Svatého, a Filipa, Prochora, Nikanora,
Timona, Parména a Mikuláše, proselytu z
Antiochie.
Ty postavili před apoštoly, kteří na ně po modlitbě vložili
ruce. Tvorba zázračných posvátných předmětů. SZ - Archa úmluvy - kdo se jí neoprávněně dotkl, zemřel. NZ - (Sk 19,11-12) Bůh pak dělal skrze Pavlovy ruce mimořádné zázraky,
takže lidé dokonce přinášeli šátky a zástěry z jeho těla
na nemocné a nemoci od nich odstupovaly a zlí duchové z nich
vycházeli.
Vidíš, že je to jen tvá neznalost, spojená s předsudky vůči ŘKC. Všechny tyto věci mají svůj základ v Bibli.
|
]
|
|
Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Colin v Neděle, 02. listopad 2008 @ 20:34:46 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | I já tě rád registruji....Boží požehnání! |
]
|
|
Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Pátek, 31. říjen 2008 @ 07:47:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) |
Reforma katolické církve spočívá v odklonu od těch odpadlých starších z Efezu, kteří nakonec všichni opustili Pavla (2Tim 1,15) a jeho učení a od vlků (neznovuzrozených) kteří tam vnikli zvenčí (Sk 20,29-30), a kteří neodpouští stádu tím, že je nutí věřit, že ještě nejsou spaseni, že jim ještě nebylo Kristovou Obětí odpuštěno a že jejich věčná spása závisí na nich samotných, na jejich skutcích. Také by se ŘKC musela odklonit od Diotrefa, který mluví zle o apoštolech a o jejich učení, nepřijímá je, a těm, kteří by je chtěli přijmout, nedopouští a z církve je exkomunikuje (viz. Trident), protože chce mít ve všem první místo on, a nikoli apoštolé.
ŘKC vznikla právě z tohoto malého zárodku, který vidíme už v NZ - odpadlí starší z Efezu, vlci zvenčí a Diotrefes. Z této skupiny vyrostli někteří tzv. církevní otcové, kteří byli u zrodu ŘKC.
Jinými slovy, ŘKC by musela useknout svoji hlavu (papeže a svůj klérus) a navrátit se k Písmům. Což samozřejmě neudělá. Hlava sama sebe useknout nemůže. Hlava má moc a té se nevzdá. Proto ŘKC zůstane až do konce anomálií křesťanství a pomníkem odpadlíků od Krista a Jeho apoštolů.
|
Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 31. říjen 2008 @ 08:34:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Gregu Spousa závažných tvrzení, historicky nedoložitelných. ŘKC přece neuznává Diotrefese, ale Pavla.
"a kteří neodpouští stádu tím, že je nutí věřit, že ještě nejsou spaseni, že jim ještě nebylo Kristovou Obětí odpuštěno a že jejich věčná spása závisí na nich samotných, na jejich skutcích."
V této větě jsou zhuštěny tvé omyly. Spaseni logicky ještě nejsme, zatím žijeme ve světě a soud nad námi bude vyřknut až po smrti. Kristovou obětí nám může být odpuštěno, ale také nemusí. Záleží, zda o to budeme stát.
Naše věčná spása záleží teď jen na nás. Bůh už pro to udělal maximum.
Tvoje představy spasení jen skrze víru jsou trochu mimo. Víra je dar. Bylo by od Boha nespravedlivé, že kdo tento dar nedostane, nebude spasen.
(1J 3,10) Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: žádný, kdo
nepůsobí spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha.
Působit spravedlnost můžeš jen ty sám a to svými skutky. Mnohokrát a na mnoha místech nás Bůh vyzývá k dobrým skutkům. Souzeni budeme právě jen za naše činy.
Pokud si vzpomínám, dle tvého mínění ty vlastně ani souzen nebudeš. Pokud jsem si tě spletl s jiným, sorry.
|
]
Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Sobota, 01. listopad 2008 @ 20:53:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Oko píšeš:
///Naše věčná spása záleží teď jen na nás.///
Hm. "Hezké". A Evangelium milosti znáš?
|
]
Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 31. říjen 2008 @ 09:08:27 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | (Jak 2 13-26) Neboť na toho, kdo neprokazuje milosrdenství, přijde
nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.
Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale
nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
Kdyby bratr nebo sestra byli nazí a postrádali by denní pokrm
a někdo z vás by jim řekl: "Jděte v pokoji, zahřejte se a
nasyťte!" ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co
je to platné?
Tak také víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
Někdo ale řekne: "Ty máš víru a já mám skutky." Ukaž mi tu
svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.
Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. I démoni tomu věří
- a třesou se!
Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je
mrtvá?
Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků,
když přinesl na oltář svého syna Izáka?
Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že díky těm
skutkům došla víra k dokonalosti?
Tak se naplnilo Písmo, které říká: "Abraham uvěřil Bohu a
bylo mu to počteno za spravedlnost" a byl nazván Božím
přítelem.
Vidíte tedy, že člověk je ospravedlňován ze skutků a ne jen
z víry.
Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka
Rahab, když přijala ty posly a propustila je jinou cestou?
Jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez
skutků.Gregu Není snad právě toto jasné Boží slovo? Jak tedy můžeš tvrdit něco jiného?
|
]
Re: Re: Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Pátek, 31. říjen 2008 @ 09:44:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Oko,
tohle už jsme nesčetněkrát probírali. Jakub zde vůbce neříká, že věčná spása je ze skutků, to by naprosto popřel jiných 150 míst NZ, kde se říká, že spása je BEZ SKUTKŮ.
Nebudu se snažit ti to vysvětlit. Jako skalní katolík si to vysvětlit nenecháš, musel by to být Boží zázrak a zásah, a ten se tak často neděje. Kdyby se děl, muselo by již mnoho katolíků prozřít. Takových je však jen hrstka.
|
]
|
|
|
|