Text je jedním z těch, kde naprosto nesouhlasím s tím, jak je přeloženo stěžejní místo tak důležité pro nás křesťany možností „božský bohatýr.“ V hebrejském textu je užito אל [El], což se překládá jako Bůh, opravdu nevím, z jakého prapodivného důvodu zvolili překladatelé ekumenické Bible překlad pro אל [El] termín „božský.“
Druhým textem, jenž je zásadním pro mou dnešní úvahu, je biblický text „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ (Izaiáš 45:15) Jakpak jsem dospěl k závěru, že se tento text týká Našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista? A jakpak z něj vyvodím závěr o vtělení Boha? Ono adjektivum, přívlastek skrytý מסתתר [mistater] se totiž vyskytuje ve Starém zákonu pouze ve čtyřech „exemplářích.“
Třikrát se ve Svatých textech Bible vyskytuje o králi Davidovi a poslední výskyt je v našem uvažovaném textu: „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ (Izaiáš 45:15) Soudím, že všechny výskyty onoho hebrejského slova מסתתר [mistater] – skrytý spolu souvisí. Nyní učiním s vámi, mí čtenáři, malý exkurs, kde objasním svůj pohled na práci s biblickými texty, rovněž tak i způsob, jakým uvažuji.
Jak může souviset výskyt stejného slova „skrytý“ s výskytem toho stejného slova u proroka Izaiáše? Podívejme se blíže na krále Davida a jeho „skrývání.“ Je řečeno: „Zífejci vystoupili k Saulovi do Gibeje a řekli: David se přece skrývá u nás na nepřístupných vrcholcích v Choreši, na pahorku Chakíle, na jih od pouště Ješímónu.“ (1 Samuelova 23:19) Ne jinak je tomu v ostatních biblických textech [1]
David se skrývá před králem Saulem, avšak Zifejci, což jsou židovští rodáci z města Zif, přicházejí za Saulem a Davida zrazují. Může nám tento text něco napovědět o Ježíši Kristu, respektive o vtělení Ježíše Krista? Já se domnívám, že ano! Ono skrývání Boha, podle proroctví proroka Izaiáše je determinované, určené skrýváním Davida. Jednoduše řečeno, pro porozumění biblického textu o skrývání Boha, si dojdeme pro výklad k biblickým textům týkajících se skrývání Davida, budoucího krále nad Izraelem.
Text proroka Izaiáše je nadto opravdu zvláštní, víte čím, vážení čtenáři? Není dostatečně „průkazné“, čí je promluva o „skrývajícím Bohu“, zda je to pokračující promluva Boha, nebo naopak řeč proroka. Celý odstavec v biblickém textu začíná promluvou Hospodina o Kýrovi jeho pomazaném. Pokud dobře nastudujeme zmíněnou pasáž, pak učiníme závěr, že jsou v textu jistá konstatování, která přesahují pouhého pozemského krále.
Pro jistou omezenost prostoru, která mi je dána, nemohu více rozebírat celý text o králi Kýrovi. Text končí konstatování „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ Já osobně tento text vztahuji na promluvu Boha, jako pokračující Hospodinovu řeč ke Kýrovi. Jistěže nebyl Kýros Bohem Izraele, z toho důvodu se domnívám, že náš uvažovaný text se týká Ježíše Krista. Mimoto je zde řeč o skrývání, což bych přisuzoval novému Davidovi, tedy Ježíši Kristu (Ježíš je syn Davida, nový David)
Až potud možná zní někomu výklad textu „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ značně podivně, ale budiž, nejspíš konstatujete. Jakpak jsem přišel na vtělení Boha, jakpak jsem dospěl k tomuto závěru? Pokud se David skrývá, skrývá se bezesporu v těle. Pakliže jsme vyčetli tento zásadní údaj, předpokládám na základě svého výkladu, který se vám snažím předat, že nový David, tedy Ježíš, se stejně tak bude muset skrývat v těle.
Jednoduše řečeno, tři výskyty ve Starém zákonu ohledně „skrývání“ Davida, budoucího krále Izraele, se odehrály v těle, což je pochopitelné. Onen čtvrtý výskyt je determinovaný, určený třemi předchozími výskyty skrývání Davida, nás vede k závěru, že se Bůh Izraele stejně tak musí skrývat v těle! „Polopatě“ řečeno, tři místa výskytu slova מסתתר [mistater] skrytý, určují charakter „skrývání“ onoho posledního místa slova „skrývat“ v knize proroka Izaiáše. A pokud jste společně se mnou dospěli až sem, vážení čtenáři, tohle je prorocká řeč nejenom o skrývání Boha Izraele, konkrétního skrývání v těle, ale rovněž tak proroctví o vtělení Boha!
Aby se mohl Bůh Izraele skrývat, tak, jako se skrýval král David, pak se musel Bůh narodit na této zemi jako člověk. Takže zde máme nejméně dva podstatné body proroctví Svatých textů Bible, Bůh se bude skrývat na zemi jako člověk, podobně jako se skrýval David. Druhý bod, aby k tomuto došlo, aby se Bůh skrýval v těle, pak se zde bude muset narodit v lidské podobě, jako pozemšťan! Nyní si společně připomeňme biblické texty, kde se naplňuje ono zmiňované proroctví, s kterým se s vámi sdílím.
Druhým textem, jenž je zásadním pro mou dnešní úvahu, je biblický text „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ (Izaiáš 45:15) Jakpak jsem dospěl k závěru, že se tento text týká Našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista? A jakpak z něj vyvodím závěr o vtělení Boha? Ono adjektivum, přívlastek skrytý מסתתר [mistater] se totiž vyskytuje ve Starém zákonu pouze ve čtyřech „exemplářích.“
Třikrát se ve Svatých textech Bible vyskytuje o králi Davidovi a poslední výskyt je v našem uvažovaném textu: „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ (Izaiáš 45:15) Soudím, že všechny výskyty onoho hebrejského slova מסתתר [mistater] – skrytý spolu souvisí. Nyní učiním s vámi, mí čtenáři, malý exkurs, kde objasním svůj pohled na práci s biblickými texty, rovněž tak i způsob, jakým uvažuji.
Jak může souviset výskyt stejného slova „skrytý“ s výskytem toho stejného slova u proroka Izaiáše? Podívejme se blíže na krále Davida a jeho „skrývání.“ Je řečeno: „Zífejci vystoupili k Saulovi do Gibeje a řekli: David se přece skrývá u nás na nepřístupných vrcholcích v Choreši, na pahorku Chakíle, na jih od pouště Ješímónu.“ (1 Samuelova 23:19) Ne jinak je tomu v ostatních biblických textech [1]
David se skrývá před králem Saulem, avšak Zifejci, což jsou židovští rodáci z města Zif, přicházejí za Saulem a Davida zrazují. Může nám tento text něco napovědět o Ježíši Kristu, respektive o vtělení Ježíše Krista? Já se domnívám, že ano! Ono skrývání Boha, podle proroctví proroka Izaiáše je determinované, určené skrýváním Davida. Jednoduše řečeno, pro porozumění biblického textu o skrývání Boha, si dojdeme pro výklad k biblickým textům týkajících se skrývání Davida, budoucího krále nad Izraelem.
Text proroka Izaiáše je nadto opravdu zvláštní, víte čím, vážení čtenáři? Není dostatečně „průkazné“, čí je promluva o „skrývajícím Bohu“, zda je to pokračující promluva Boha, nebo naopak řeč proroka. Celý odstavec v biblickém textu začíná promluvou Hospodina o Kýrovi jeho pomazaném. Pokud dobře nastudujeme zmíněnou pasáž, pak učiníme závěr, že jsou v textu jistá konstatování, která přesahují pouhého pozemského krále.
Pro jistou omezenost prostoru, která mi je dána, nemohu více rozebírat celý text o králi Kýrovi. Text končí konstatování „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ Já osobně tento text vztahuji na promluvu Boha, jako pokračující Hospodinovu řeč ke Kýrovi. Jistěže nebyl Kýros Bohem Izraele, z toho důvodu se domnívám, že náš uvažovaný text se týká Ježíše Krista. Mimoto je zde řeč o skrývání, což bych přisuzoval novému Davidovi, tedy Ježíši Kristu (Ježíš je syn Davida, nový David)
Až potud možná zní někomu výklad textu „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ značně podivně, ale budiž, nejspíš konstatujete. Jakpak jsem přišel na vtělení Boha, jakpak jsem dospěl k tomuto závěru? Pokud se David skrývá, skrývá se bezesporu v těle. Pakliže jsme vyčetli tento zásadní údaj, předpokládám na základě svého výkladu, který se vám snažím předat, že nový David, tedy Ježíš, se stejně tak bude muset skrývat v těle.
Jednoduše řečeno, tři výskyty ve Starém zákonu ohledně „skrývání“ Davida, budoucího krále Izraele, se odehrály v těle, což je pochopitelné. Onen čtvrtý výskyt je determinovaný, určený třemi předchozími výskyty skrývání Davida, nás vede k závěru, že se Bůh Izraele stejně tak musí skrývat v těle! „Polopatě“ řečeno, tři místa výskytu slova מסתתר [mistater] skrytý, určují charakter „skrývání“ onoho posledního místa slova „skrývat“ v knize proroka Izaiáše. A pokud jste společně se mnou dospěli až sem, vážení čtenáři, tohle je prorocká řeč nejenom o skrývání Boha Izraele, konkrétního skrývání v těle, ale rovněž tak proroctví o vtělení Boha!
Aby se mohl Bůh Izraele skrývat, tak, jako se skrýval král David, pak se musel Bůh narodit na této zemi jako člověk. Takže zde máme nejméně dva podstatné body proroctví Svatých textů Bible, Bůh se bude skrývat na zemi jako člověk, podobně jako se skrýval David. Druhý bod, aby k tomuto došlo, aby se Bůh skrýval v těle, pak se zde bude muset narodit v lidské podobě, jako pozemšťan! Nyní si společně připomeňme biblické texty, kde se naplňuje ono zmiňované proroctví, s kterým se s vámi sdílím.
„Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (Jan 1:10-11)
„Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla. Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.“ (Jan 12:36)
„V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.“ (Lukáš 10:21) – charakter Ježíše, pravý smysl služby Ježíše Krista, to vše je skryto.
Výše zmíněné texty jednoznačně chápu jako naplnění onoho proroctví o „skrytém Bohu.“ Celá Ježíšova služba, ač byla veřejná, je skryta těm, kterým Bůh Otec nezjevil pravou podstatu Ježíšovi osoby. Možná bychom mohli pochopit na základě logiky mého výkladu, proč Pán Bůh nevyjevuje svůj záměr s celým světem mnohem zřetelněji. Když jsem se nad problémem hlouběji zamýšlel, učinil jsem závěr, že na onom skrývání pravé podstaty biblických skutečností, charakteru Ježíše Krista, něco je.
V okamžiku, kdy se někdo skrývá, co uděláme? Snažíme se jej nalézt. Naše hledání, náš způsob, kdy se snažíme dopátrat, zda je na vzkříšení Ježíše něco pravdy nás vede k našim vlastním dotazům. Pokud jsem uvěřil, pak jsem uvěřil na základě své vlastní zkušenosti. Byly to mé vlastní dotazy, mé vlastní hledání, můj vlastní způsob, jak jsem dospěl až k závěru, že je Ježíš vzkříšený. Nepochybně se na onom odhalení, že je Ježíš vzkříšený, stejně tak podílel i samotný Bůh.
Jednoduchý příklad výše řečeného. Jsou dva studenti, oba dva jsou vcelku dobří žáci. Zatímco se první student pouze látku „nabifluje“, druhý student si sám pokládá otázky v souvislosti s probíraným učivem. Avšak pokud se obou studentů zeptáte na probrané učivo dejme tomu za určitou dobu, třebas za rok. Ten, který se učivo pouze naučil zpaměti, nebude vědět téměř nic. Naproti tomu druhý student, si díky vlastnímu pokládání otázek učivo nejenom vybaví, ale je schopen předat vědomosti i svým o rok mladším spolužákům, protože nic z toho, co mu utkvělo v mysli, nezapomněl.
K Bohu, ke křesťanství byste měli dospět svým vlastním způsobem, svou vlastní cestou. Je docela pravděpodobné, čemuž i věřím, že si položíte dotazy, které mě osobně nikdy nenapadly. A garantuji vám, vážení čtenáři, že na své dotazy nad jakoukoliv pochybnost obdržíte odpovědi, jako tomu bylo v mém případě.
Výše zmíněné texty jednoznačně chápu jako naplnění onoho proroctví o „skrytém Bohu.“ Celá Ježíšova služba, ač byla veřejná, je skryta těm, kterým Bůh Otec nezjevil pravou podstatu Ježíšovi osoby. Možná bychom mohli pochopit na základě logiky mého výkladu, proč Pán Bůh nevyjevuje svůj záměr s celým světem mnohem zřetelněji. Když jsem se nad problémem hlouběji zamýšlel, učinil jsem závěr, že na onom skrývání pravé podstaty biblických skutečností, charakteru Ježíše Krista, něco je.
V okamžiku, kdy se někdo skrývá, co uděláme? Snažíme se jej nalézt. Naše hledání, náš způsob, kdy se snažíme dopátrat, zda je na vzkříšení Ježíše něco pravdy nás vede k našim vlastním dotazům. Pokud jsem uvěřil, pak jsem uvěřil na základě své vlastní zkušenosti. Byly to mé vlastní dotazy, mé vlastní hledání, můj vlastní způsob, jak jsem dospěl až k závěru, že je Ježíš vzkříšený. Nepochybně se na onom odhalení, že je Ježíš vzkříšený, stejně tak podílel i samotný Bůh.
Jednoduchý příklad výše řečeného. Jsou dva studenti, oba dva jsou vcelku dobří žáci. Zatímco se první student pouze látku „nabifluje“, druhý student si sám pokládá otázky v souvislosti s probíraným učivem. Avšak pokud se obou studentů zeptáte na probrané učivo dejme tomu za určitou dobu, třebas za rok. Ten, který se učivo pouze naučil zpaměti, nebude vědět téměř nic. Naproti tomu druhý student, si díky vlastnímu pokládání otázek učivo nejenom vybaví, ale je schopen předat vědomosti i svým o rok mladším spolužákům, protože nic z toho, co mu utkvělo v mysli, nezapomněl.
K Bohu, ke křesťanství byste měli dospět svým vlastním způsobem, svou vlastní cestou. Je docela pravděpodobné, čemuž i věřím, že si položíte dotazy, které mě osobně nikdy nenapadly. A garantuji vám, vážení čtenáři, že na své dotazy nad jakoukoliv pochybnost obdržíte odpovědi, jako tomu bylo v mém případě.
Dodatek: článek je napsán tak, aby vedl k přemýšlení, nemyslím si, že jedině já mám „patent“na rozum. I tento článek je dalším z těch mých diskutabilních, možná by podrobná exegeze textu „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ vyvrátila, nebo naopak potvrdil můj závěr - že se týká Ježíše Krista.
poznámky:
1. 1 Samuelova 23:19; 1 Samuelova 26:1; Žalm 54:2; Izaiáš 45:15 pouze v těchto textech je užito מסתתר [mistater] skrytý.