Při posuzování postavení křesťanské církve, křesťanství v dnešní společnosti bychom si měli uvědomit, že mnohá rozhodnutí, mnohá prohlášení církevních funkcionářů nepochybně nemají onen právní charakter, jako tomu bylo v minulosti. Naše názory, naše prohlášení mohou, a také tomu tak chceme, ovlivnit veřejné mínění, avšak nemají na pomyslné misce vah stejnou závažnost, jako tomu bylo s jednotlivými rozhodnutími církve v minulosti, kupříkladu ve středověku.

Je jeden biblický příběh, jehož závěr vysvětlí mé pochopení zmíněné problematiky. Tímto příběhem je oddíl zaznamenaný v biblické knize Genesis. Jedná se o první drama v lidských dějinách, o bratrovraždu. Jedná se o příběh Kaina a Ábela. Jak souvisí první vražda v dějinách lidstva s mým „načrtnutým“ tématem, o kterém se s vámi sdílím, vážení čtenáři? Pokud věřím a vyznávám, že je Bůh vševědoucím, pak musel Pán Bůh už dopředu vědět, co se mezi Kainem a Ábelem odehraje. Závěr celého příběhu o Kainovi a Ábelovi, ke kterému jsem mohl dospět, je: „Pán Bůh respektuje naší svobodnou vůli, naše svobodné rozhodnutí i přes svůj nesouhlas s naším jednáním.“

Jakpak jsem došel k výše uvedené myšlence? Je řečeno: „I řekl Hospodin Kainovi: 'Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.'“ (Bible, Genesis 4:6-7) Hospodin Bůh jednoznačně nesouhlasí s myšlením Kaina, jak jsme se mohli dočíst, ale přesto přeze všechno respektuje jeho svobodnou vůli, jeho svobodné rozhodnutí.

Právě řečené by mohlo být pomyslným „klíčem“ k pochopení našeho křesťanského stanoviska k potratům, homosexualitě, pornografii, námi křesťany. I přesto, že nesouhlasíme s potraty, je to stejně tak i můj názor, natolik si ceníme svobodného rozhodnutí jiného člověka, že náš postoj zůstane pouze u verbálního vyjádření našeho nesouhlasu!

Srozumitelně řečeno, nesouhlasím s potraty jako takovými, svůj nesouhlas tímto dávám prokazatelně najevo, ale rozhodnutí, zda žena podstoupí potrat, či nikoliv, zůstane pouze a jenom na ní samotné. Otázkou k možné diskuzi zůstává, kdy Pán Bůh učiní přítrž snahám jedince o naprostou nezávislost nejenom vůči němu samotnému, ale stejně tak i vůči svým bližním.

Článek, na který odpovídám, je k přečtení zde - Papežský prelát pro potraty?!

Dodatek: jsem křesťanem protestantem, který se snaží pochopit biblické texty tak, jak mi je Pán Bůh dává poznat. A jsem na protestantismus hrdý, vděčný za reformaci!

Zveřejněno na mém blogu 30.9.2008 - http://karelsykora.blog.idnes.cz/

karels