poslal Nepřihlášený Několik posledních let jsme svědkem obnovy v duchovním životě
křesťanů a židů díky utváření nových náboženských společenství, která
se osvobodila od tradičních očekávání úlohy a parametrů "kostelů" a
"synagog". Tyto nové organizace, vedené zejména Generací X (narozenou v
letech 1965-1983), Generací milénia (1983-2000) či "kulturní
tvořivostí" (holistickou, městskou, uměleckou), se dožadují
duc*****sti, ale nemají zájem o bezmyšlenkovitá pravidla či povrchní
uctívání. Namísto toho se soustřeďují na duchovní zážitky, které sahají
za zdi budov, upevňují společenství, a především vytvářejí něco, co
nazývají autentickým spojením k jejich tradici a k Bohu. Tito
noví vůdci snižují význam klíčových témat 20. století, kterými jsou
technika, řízení a fragmentace, a formulují duc*****st založenou na
společenství, které se navrací k přirozené formě bohoslužby, učení a
sociální spravedlnosti.
V křesťanství je tento fenomén znám jako Objevující se církev
(Emerging Church). Je částečně reakcí na hnutí "růstu církve" (church
growth movement) a hnutí "vnímavosti vůči hledačům" (seeker-sensitive
movement), které podnítily expanzi megasborů jako jsou Willow Creek (v
Illinois), Saddleback (v Kalifornii) či Lakewood (v Texasu). Oproti
těmto důrazům vytvořili křesťanští teologové a pastoři Objevujícího se
hnutí nová duchovní společenství, která jsou založena na obnově
liturgie (znovu nalezli tradiční liturgii a spojili ji s populární
kulturou) a na obnově odpovědnosti za sociální spravedlnosti
společenství. V židovském světě se tento fenomén postupně začíná
nazývat "Objevující se židovství", protože v něm existuje velká
podobnost s Objevující se církví. Novátoři, kteří tyto komunity vedou,
zpochybňují většinový názor, že malá vylepšení (jako například drobné
změny v bohoslužbách) zabrání lidem v tom, aby své kongregace
opouštěli. Namísto toho tvrdí, že se nacházíme v novém světě, v
postmoderní kultuře s narůstající mírou globalizace, a odpovědi
evangelia a Tóry musejí být dávány uvnitř těchto subkultur.
Objevující se (Emerging) sbory a církve se nevejdou do stereotypů, a
tak tedy "káva a svíčky Objevující se církev netvoří". Stručně řečeno, Objevující se sbory a církve jsou komunity, které uskutečňují cestu Ježíše v postmoderních kulturách. Širší definice je tato: Objevující
se sbory a církve jsou ty, které používají život Ježíše jako vzor pro
způsob života a které přetvářejí sekulární sféru tím, že žijí velmi
mnoho ve společenství. Díky těmto třem aktivitám otevřeně vítají ty,
kdo přicházejí z venku, štědře se sdílí, spolupracují, tvoří, vedou,
ale neovládají, a spolupracují při duchovních aktivitách. Nejedná
se o velké "divácké" bohoslužby, ale tato malá, přirozená, duchovní a
často nikým neřízená společenství vytvářejí pospolitý život tím, že
uctívají Boha ve svých domovech před jídlem a slouží chudým ze
sousedství.
Zdá se, že uprostřed židovského Objevujícího se (Emerging) hnutí se
vytvářejí tři obecné typy vůdců a společenství: nezávislé modlitební
skupinky (minjanim), "para-shule" ("para-synagogy", podobné
křesťanským "para-churches", tj. nadcírkevním organizacím) a
kongregační praktikující společenství. Modlitební skupinky (minjanim)
jsou většinou organizovány při oslavách šabatu, vedených laiky.
"Para-shuly" bývají vedeny charismatickými provozovateli, kteří
překračují hranice tradičních institucí a tyto instituce spojují. Vůdci
třetího typu (ať už si to přiznávají nebo ne) přetvářejí či nahrazují
synagogy. Všechny tři zmíněné typy přitahují jedince, kteří nejsou
nikde členy a kteří hledají spíše krátkodobé duchovní zážitky.
Nezávislé modlitební skupinky a nová kongregační společenství se zdají
být magnetem pro vysoce vzdělané, ale nezakotvené absolventy židovských
letních táborů a univerzitních programů.
Duchovní paradigma Objevujícího se (Emerging) hnutí se odklonilo od
myšlenky zaujmout lidi mimo kostel a synagogu připravováním
"relevantních" (oslovujících) bohoslužeb zaměřených na duchovní
hledače. Z pohledu Objevujícího se hnutí jsou tyto "oslovující" církve
jen málokdy skutečně oslovující. Většina lidí je dokonce nemá ráda.
Mohou být sice lepší než bohoslužby starší generace, ale pro nově
příchozí a pro mládež obvykle oslovující nejsou. Ten, kdo je uvnitř
společenství, může jen stěží hádat, co hledači venku chtějí. Obvykle
hádá špatně. - Narozdíl od toho zastávají Objevující se společenství
názor, že to, co křesťané a židé potřebují, je smysluplná bohoslužba
prostřednictvím přivedení každého jednotlivého života k Bohu.
Bohoslužba musí být reflexí samotných příslušníků společenství, nikoliv
reprodukcí současných cédeček, měkkého rocku 80. let ani hymnů z 18.
století. Místo toho, aby společenství napodobovalo kultury jiných
společenství, společně přináší své vlastní osobité způsoby života Bohu,
ať už jsou tyto způsoby jakékoli. Proto se i zbloudilý náhodný
návštěvník může v bohoslužbě najít a připojit se ke společenství. Ale
pokud je hlavní důraz kladen na ty, kdo stojí vně společenství tak, aby
pro ně byla bohoslužba oslovující, pak neuspokojí ani členy
společenství, ani ty, kdo jsou dosud mimo něj.
Společenství, která chtějí být "relevantní" (oslovující),
zachovávají svým zaměřením na instituci myšlenku, že žít Tóru či
následovat Ježíše znamená chodit do synagogy nebo do kostela. Život
takového společenství pak přejímá svou podobu z amerických náboženských
kongregací spíše než z proudu vlastní tradice. Právě toto znamená
poměrně značnou překážku pro hledače, kteří musí nejprve konvertovat k
hodnotám amerických kongregací a pak teprve učinit vlastní duchovní
rozhodnutí. Proto prakticky všichni, kdo navštěvují "relevantní"
bohoslužby, vyrostli v prostředí církve nebo synagogy anebo ještě
současně navštěvují nějakou jinou kongregaci - každopádně to nejsou
lidé, kteří by nikdy nebyli v kostele či synagoze. - Naproti tomu
misijní kongregace navazují kontakty s těmi, kdo nesdílejí jejich víru,
mimo své prostředí, v jejich světě, nikoli ve světě
příslušníků kongregace. Navazování kontaktu se neděje prostřednictvím
pozvání na bohoslužbu ("přijď k nám" ), ale prostřednictvím misie ("jdi
a zůstaň tam"), tj. bohoslužbami v jejich prostředích - a alternativním
životem. Židovské a křesťanské misie se odehrávají ve 'světě', který
byl dříve známý jako sekulární, v jeho teritoriu - nikoli v teritoriu
věřících. Kontakt s hledajícím se navazuje prostřednictvím služby v
jeho světě.
Jak židovská, tak křesťanská Objevující se (Emerging) společenství
praktikují to, co jeden představitel, Dr. Dwight Friesen z "Quest: A
Christ Commons" v Seattle, nazval "ortoparadoxem" - kreativním tlakem,
který vyvstává z toho, že v uspořádání priorit společenství je dán
stejný význam učení i cílené praxi. Objevující se křesťanská i židovská
společenství smazávají hranici mezi "posvátným" a "světským"; ignorují
tradiční institucionální hranice proto, aby mohly konat svou práci
kdekoliv, zejména v místních městských částech. Jinak řečeno, instituce
jsou řízeny činnostmi, nikoli definovány svou adresou. Objevující se
(Emerging) duchovní paradigma se snaží rozvrátit protiklad posvátného a
světského (který způsobila modernita) tím, že všechen prostor činí
posvátným. Když je většina energie společenství věnována k udržení
instituce, potom to znamená, že čas strávený v kostele nebo synagoze je
svatější, důležitější a cennější než každodenní duchovní praxe.
Zaměření se na instituci jako na společnou základnu rovněž zachovává
konzumní vzorec spirituality - takový, kdy placení nebo dobrovolní
pracovníci vytvářejí duchovní produkty, které by měly být konzumovány
pasivními pozorovateli. Namísto toho je v Objevujícím se (Emerging)
hnutí cílem vytvořit prostředí, ve kterém je společenství tvůrcem
bohoslužby - bohoslužba je "konzumována" těmi, jimiž je tvořena. Snad i
díky tomu se Objevující se hnutí vážně vrací k teologii jako základu
jak pro modlitbu, tak i pro aktivismus.
Nikoli smlouva nebo program, ale vztah je základní
metaforou pro mnoho Objevujících se (Emerging) židovských společenství.
Jak napsal rabín Dov Gartenberg ze společenství Panim Hadashot v Seatlu
ve státě Washington, "pohostinnost jako hlavní duchovní ideál slaví
velký návrat. Dělení se o jídlo, otevřené dveře, neodsuzující
přijímání, péče jeden o druhého jsou hlavními misijními součástmi
duchovního života. Stejně jako jejich židovské protějšky berou některá
Objevující se křesťanská společenství pohostinnost poměrně vážně - učí
své lidi, aby otevřeli své domovy ne proto, aby byly "relevantní" nebo
protože mají být "zaměřena na růst", ale proto, aby jednoduše byli
věrní jádru tradice, té tradice, která byla mnoha americkými církvemi
zapomenuta.
Samozřejmě mnoho z obsahu a pohostinnosti Objevujícího se (Emerging)
židovství připomíná strategii, kterou používají Chabad, Aish HaTorah a
další ortodoxní misijní organizace. Pohostinnost není charakteristikou
pouze ortodoxních, ale pokud je spojena s neodsuzujícím přístupem k
osobním duchovním praktikám a s pozorností věnovanou sociální
spravedlnosti (což není v ultraortodoxním světě běžné), stává se mocným
duchovním prostředkem, který má velký dopad na způsob, jakým židovské
instituce jednají se židy všech tradic. Ani pro Objevující se církve
není pohostinnost ničím novým, ale nové je její postavení v životě
církve. Pohostinnost se posunula kupředu a do centra. Není už
považována za druhotnou záležitost. Pohostinnost se stala 'evangeliem',
přítomným ztělesněním 'dobré zprávy'. "Učení jako hlavní aktivita
společenství byla nahrazena pohostinností, aktivitou, která nás všechny
spojuje," říká Dough Pagitt, pastor jednoho z Objevujících se sborů v
Solomon's Porch v Minneapolis.
Některým pozorovatelům se tento pohyb může zdát jako něco podobného
tomu, čím bylo hnutí malých skupinek v křesťanských církvích či hnutí chavura
v judaismu na konci 60. a začátkem 70. let. Ale je zde mnoho zásadních
rozdílů. Za prvé, malé skupiny v křesťanských církvích nekonají
samostatné bohoslužby, nýbrž jsou organizovány jako součást většího
společenství. Domácí skupinky Objevující se církve a synagogy jsou
samozřejmě malé, ale naprosto samostatné: jsou samostatnými
společenstvími, ne jen jednou částí mezi mnoha jinými. Za druhé,
židovské chavurot 60. let byly mnohem méně zaměřeny na tradiční obřady: mnohé chavurot
byly vytvořeny proto, aby přinesly v obřadech svobodu, anebo dokonce
svobodu od tradičních obřadů. Naproti tomu téměř všechna Objevující se
společenství věnují značný čas a energii nějaké formě bohoslužby, již
si vždy definují a vytvářejí pro sebe. Za druhé, ze širšího
sociologického pohledu se židovské chavurot staly nástrojem
spirituality generace baby-boomu, která byla více individualistická a
hledačská. Jejich organizačním dědictvím jsou malé skupiny, které lze
najít v synagogách jako "Židovské skupiny putování životem". Za třetí,
jak poukazuje spoluzakladatel společenství "Brooklyn Jews" v New Yorku,
rabín Andy Bachman, dnešní Objevující se skupiny rozhodně nejsou
utopistické. To se projevuje v jejich přístupech nejen k sociální
spravedlnosti v nedokonalém světě, ale k nestabilitě a nejistotě, která
je charakteristická pro život generací narozených po baby-boomu.
"My všichni stojíme na prahu," poznamenala rabínka Sharon Brousová
ze společenství IKAR v kalifornském Los Angeles na setkání křesťanských
a židovských vůdců Objevujícího se (Emerging) hnutí, "ale ne nutně na
prahu starých dveří." Objevující se hnutí vzdoruje jednoduché definici:
ve své snaze o nalezení duchovního jádra náboženské příslušnosti,
nesvázaného žádnými nálepkami a škatulkami, přesahuje přes hranice
jednotlivých židovských a křesťanských proudů. "Vytváříme nové dveře,
vytváříme okna, děláme díry do zdí," pokračovala Brousová. "Slyšíme
hlasy zvenčí jinak, než byly slyšeny dříve." Ačkoli vůdci hnutí
prezentují bohatou rozličnost přístupů a filosofií, sdílejí hodnoty
duchovní praxe a objevující se (emerging) vize náboženské příslušnosti
jako sdílení vztahů, zaměřené na spiritualitu v záměrně vytvářeném
společenství.
J. Shawn Landres and Ryan K. Bolger
J. Shawn Landres je ředitelem výzkumu v organizaci
Synagoga 3000, institutu vedení židovských kongregací, a externí
vědecký pracovník Centra židovských studií na Kalifornské univerzitě v
Los Angeles.
Ryan K. Bolger je docentem v oboru studia církve v současném světě na Škole interkulturních studií Fullerova teologického semináře
Přeložila Jana Lejčková, překlad upravil Zdeněk Vojtíšek
http://www.dingir.cz
