poslal ferda
Zajímavosti
Rabín
Dr.Louis Finkelstein:
Farizeové,
sociologické pozadí jejich víry, 1938, I.díl;
„Rabín
Eliezer ben Hyrkanus, jeden z největších mudrců, chválil
výklady Písem prvních křesťanů (Aboda Zara
17a). Pavel se i po svém obrácení považoval za
farizeje (Sk.23,6) a farizeus Gamaliel, známý svou
moudrostí a tolerancí, ochránil apoštoly před
trestem (Sk.5,34). Sám Ježíš pochválil
horlivého farizeje (Mk.12,34) a potvrdil naše největší
přikázání: „Slyš Izraeli…“ (tamtéž).
Farizejství
bylo proroctví v akci. Puritáni se sice nepovažovali
za farizeje, ale byli jejich pokračovateli. Farizejové
milovali chrám, ale byli proti kněžím. Nemohli se
zcela oprostit od rituálů jako damašská sekta nebo
křesťané, a jistě by neváhali, jako John Milton,
označit tehdejší duchovní za „slepá ústa“,
za pastýře, požírající své
vlastní stádo. Ne náhodou se Bunyan považoval
za Izraelitu a Milton byl znalý nejen hebrejských
Písem, ale také i rabínské tradice.
Nejvíce
jsou si farizejové a puritáni podobní svým
osudem. Bojovali proti snahám žít v luxusu, proti
nemravnostem a samovládcům, byli vedeni logikou svých
názorů k extrémnímu asketismu, byli obviňováni
z rozmařilosti a fanatismu, chtěli si udržet venkovské
hodnoty přímosti a citlivosti. Obě hnutí se
angažovala v občanské válce, poznala, že používání
síly vede ke zmaru a byla ochotna pokračovat v díle i
mimo svou vlast. Vrcholem farizejství je babylonský
Talmud, podobně jako je vrcholem puritánství kultura
Nové Anglie.
Starověké
farizejství putovalo z Palestiny do Babylona, z Babylona do
severní Afriky, Itálie, Španělska, Francie a Německa,
odtud pak do Polska, Ruska a do východní Evropy obecně.
Nicholas
de Lange, Miri Freud Kandel:
Moderní
judaismus, Oxfordská
studie, 2005
Sloužila
chudým z lásky ke Kristu
Svatá
Luisa de Marillac (1591-1660)Mario Scudu
Vypráví
se, že Napoleon jednou ve chvíli odpočinku naslouchal
skupině kulturně kvalifikovaných osob, které
diskutovaly o otázkách filozofie, politiky a vědy, a s
nadšením vyzvedaly osvícenství, které
prý vneslo do společnosti filantropický cit. Císař
jim naslouchal, ale byl stále více netrpělivý a
znavený všemi těmito řečmi. Nakonec je přerušil a řekl:
„To je všechno pěkné a dobré, ale nikdy to
nevytvoří šedou sestru.“ Tak se totiž nazývaly
Dcery lásky, které založil svatý Vincenc z
Pauly a Luisa Marillacová a které byly již více
než jedno století ve Francii velice známé a
ctěné pro své dílo lásky ve prospěch
těch nejchudších a nejubožejších ve společnosti,
která se honosila svým titulem osvícená
světlem rozumu.
V
polovině 17. století, když již šedé sestry působily
více než deset let a mírnily tolik utrpení a
zachraňovaly ubohé lidské životy, žil v Paříži
v klidu a v pohodě anglický filozof Thomas Hobbes.
Od
něho pochází v jeho díle Leviatan (1651)
filozofické pojednání o státním
absolutismu. Všechno mělo být podrobeno státu, i
náboženská autorita. Absolutní stát s
absolutní mocí nad jednotlivými individui byl
podle něho nutný proto, aby se předešlo nevyhnutelné
nevraživosti mezi lidmi a dychtěním po vlastních
právech. Slavné je jeho rčení: Homo homini
lupus „ člověk je člověku vlkem „ je připraven kvůli
vlastním právům na přežití zničit jiného
člověka.
Šedé
sestry, protože věděly, že stát není všechno, byly
skutečnými anděly a mírnily bolest v každém
koutě, kam státní autorita nikdy nevstoupila, protože
ani nevěděla o lidských potřebách a nouzi. V tomto
svém důležitém a společensky užitečném a
skutečně osvíceném díle šly ve stopách
svých zakladatelů sv. Vincence a sestry Luisy Marillacové.
Tyto dvě významné postavy svou aktivní svatostí
osvítily i významné francouzské
osobnosti, jako byli Pascal, Descartes, Richelieu a Mazzarin,
Molière, Corneille, Bossuet, Berulle, sv. Jan Eudes a další.
Co
chodí dokola, to se nakonec vrátí
Jmenoval
se Fleming a byl to chudý skotský rolník.
Jednou, když se snažil vydělat pro rodinu na živobytí,
uslyšel volání o pomoc z nedaleké bažiny.
Zahodil nářadí a běžel k močálu.Tam našel
vyděšeného kluka po pás v černém bahně, jak
křičí a snaží se dostat ven. Rolník osvobodil
mladíka a zachránil ho tak před pomalou a úděsnou
smrtí. Další den se u Skotovy zahrádky zastavil
luxusní vůz. Vystoupil z něho elegantně oblečený
šlechtic a představil se jako otec chlapce, kterého rolník
Fleming zachránil."Chci se s vámi vyrovnat,"
řekl šlechtic. "Zachránil jste život mému
synovi" "Ne, nemohu přijmout peníze za to, co jsem
udělal," odvětil skotský rolník a odmítl
nabídku. V tu chvíli se ve dveřích objevil
rolníkův syn. "Tohle je váš syn?" zeptal
šlechtic. "Ano," odvětil rolník hrdě.
"Udělám vám nabídku. Dovolte, abych mu
poskytl stejnou úroveň vzdělání, jaké
se dostane mému synovi. Pokud je mladík aspoň trochu
po otci, určitě z něho vyroste muž, na kterého budeme oba
pyšní." A tak se stalo. Syn rolníka Fleminga
chodil do nejlepších škol a po čase promoval na Lékařské
fakultě St. Mary's Hospital Medical School vLondýně a
posléze dosáhl světového věhlasu jako
vynálezce penicilinu Sir Alexander Fleming. Po letech, syn
téhož šlechtice, který byl zachráněn z močálu
dostal zápal plic. Co mu zachránilo život tentokrát?
Penicilin.Ten šlechtic se jmenoval Lord Randolph Churchill. A
jeho syn? Sir Winston Churchill.
CO
MOŽNÁ NEVÍTE O ATOMU
Název
atom pochází z řeckého výrazu atomos –
nedělitelný. Jde o nejmenší jednotku chemického
prvku, která je dále nedělitelná chemickými
metodami. Objev atomu ovlivnil nejen chemii, ale i fyziku a biologii.
Cesta k objevu atomu začala zhruba v pátém až čtvrtém
století př. n. l. Tehdy jako první v historii zřejmě
použil termín atom a vytvořil teorii atomu řecký
filozof Demokritos (cca 460 až 371 př. n. l.). Tvrdil, že
skutečnost se skládá z nekonečného množství
různorodých, nedělitelných a neviditelných
nejmenších součástek (atomů). Ty se podle něj
neustále pohybují v prázdném prostoru a
jejich slučováním a rozlučováním
vznikají různé materiály ...
STŘET
GALAXIÍ
Ve
vesmíru se mohou srazit nejen planety s asteroidy, ale i celé
galaxie. Čeká stejný osud i naši galaxii? Mléčná
dráha, tedy galaxie, v níž se nachází
naše sluneční soustava, sousedí s asi čtyřiceti
dalšími galaxiemi. Spolu s nejbližší galaxií
v Andromedě patří v této skupině k největším.
Obě galaxie jsou od sebe vzdáleny asi 2,5 milionu světelných
let. Jejich vzdálenost však není neměnná, řítí
se k sobě rychlostí 120 kilometrů za se*****u
***Ferda***
