Rádo se stalo, Nematemne,

 Ano i já takto chápu to otevření Bohu. Když jsem to v minulosti udělal, přišel jsem o mnohe, dá se říct o vše co jsem kdysi měl. Měl jsem Boží rodinu, měl jsem společenství o které jsem se mohl opřít, měl jsem víru, že Bůh je mým ochrancem, měl jsem víru, že jsem Boží dítě, že jsem spasen. Ale něco ve mně bylo co mi ukazalo můj život dle litery. 

Jasně, život podle litery je hrůza, poněvadž litera zabíjí. Bůh však přece nechce, abys žil podle litery, nýbrž v Duchu, který obživuje. Tímto Duchem (obživujícím) se stal ve svém vzkříšení Kristus (1K 15:45b), tzn. že máme žít a zůstávat v Kristu, Jenž je náš život (Ko 3:4). A když Ho jako svůj život poznáš, budeš všechno, čeho sis předtím cenil, považovat stejně jako Pavel za lejna, za hnůj, za nic, abys mohl poznat a poznal Jej a moc Jeho vzkříšení i účast na Jeho utrpeních, připodobnil se smrti, abys dospěl ke vzkříšení z mrtvých (Fp 3:8-11).


 Pamatuji si na své modlitby, na to co se dělo v mém srdci, na to mé vnitřní rozhodnuti, kdy jsem věděl, že cesta na kterou se vydávám nevím kam povede. Tušil jsem riziko, že vše co jsem popsal v prvních větach ztratím, ale též jsem věděl, že nemohu jinak. Vstoupil jsem na cestu s rozhodnutím, že to nebudu já kdo bude určovat její směr. A na teto cestě jsem dodnes, mohu ti říct, že nelituji. Věřím, že tato cesta je správná pro všechny, je to cesta podle Ducha, ne litery a pokud tě tvůj Duch vede po cestě která je jiná než má, ještě to neznamená, že ta má není ta správná.

Takhle, jak´s to napsal, to zní dobře, ale to, cos popsal jinde, tomu neodpovídá. Ta jediná správná Cesta je přece Osoba - Pán Ježíš Kristus, Syn živého Boha - a tou Cestou je Kristus jako Pravda a Život, tou Cestou je následování Krista coby Beránka Božího a poznávání Jeho jako Pravdy a Života. A to nejde bez sebezapření, ztráty duše v tomto věku a bez každodenního braní na sebe a nesení našeho kříže. Je to cena, kterou je třeba zaplatit, ale výsledek či odměna stojí za to. Není to jen nějaký imaginární věčný život; je to plné potěšení z tohoto života v Osobě Pána Ježíše Krista, nepopsatelná radost, která bude trvat nejprve 1000 let a pak věčně. Nevím, jestli jsi někdy prožil Jeho přítomnost, nevím, jestli k tobě osobně někdy přímo mluvil. Jestli ano, pak věz, že to byla jenom předchuť, závdavek, záloha na budoucí plnou chuť, na plnost, kterou si nyní, kdy poznáváme částečně, neumíme představit.

Vy křesťane předkladate lidem jedinou cestu, ale neuvědomujete si, že nejde o ani tak o tu cestu, ale o to jak člověk jde. Protože ten postoj, ten vztah k tomu co člověk poznává, ta otevřenost vůči novému, vůči pravdě, určuje jak ta cesta vypada. To je tou cestou.

Podle mé víry a přesvědčení tuto jedinou Cestu předkládá lidem Bůh Otec. který z lásky dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Může být, že Ji předkládá skrze lidi, je to však stále Bůh a ne člověk, kdo touží po tom, abysme po této Cestě šli. A nemyl se - jde jak o Cestu, tak o to, jak člověk jde. V angličtině pro to mají dokonce jen jedno slovo - Way, které se dá přeložit jako cesta i jako způsob podle kontextu konkrétní věty. Jít touto Cestou, znamená podle Petra, stát se svatými v celém svém způsobu života (1P 1:15) a mít dobrý způsob života v Kristu (1P 3:16). Je to Cesta, na níž podle Pavla rosteme v životě, abysme dozráli a dospěli v plnou míru postavy Kristovy (Ef 4:13), pro Jeho souhrnné vyjádření skrze Jeho Tělo, které (se) buduje v lásce (Ef 4:16) jako Boží stavbu, která roste ve svatou svatyni v Pánu a Boží příbytek v Duchu (Ef 2:20-22). Tož tak.

willy