poslal Willy Apoštol Petr ve svém 1. listu, verších 3-9 píše:
"Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví nezničitelnému, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovávanému v nebesích pro vás, kteří jste mocí Boží střeženi skrze víru k záchraně, připravené, aby byla zjevena v posledním čase. Proto jásáte (jásejte), i když jste nyní nakrátko (trochu), je–li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista. Ač jste Ho neviděli/nepoznali, milujete (nebo milujte) Ho; ačkoli Ho ani nyní nevidíte, věříte (nebo věřte) v Něho a jásáte (nebo jásejte) nevýslovnou radostí, plnou slávy, docházejíce cíle/smyslu (své) víry, záchrany duší."
Co je tedy vlastně spasení neboli záchrana duše?
Pán Ježíš na toto téma mluví v Matoušově evangeliu ve známé 16. kapitole, kde je poprvé zmínka o církvi v souvislosti se zjevením pravdy o Kristu, jehož se dostalo Petrovi od nebeského Otce. Pán ve verších 24 - 26 říká: Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže chce za mnou někdo přijít, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. 25Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí*nebo: ztratí … ztratil; nebo: zničí … zničil ji; kdo by však zahubil*nebo: ztratí … ztratil; nebo: zničí … zničil svou duši kvůli mně - Marek zde dodává ještě ... a evangeliu, nalezne ji. 26Vždyť co člověku prospěje, získá–li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši?
Co znamená duši zachránit = nalézt a zachránit = zahubit a naopak ztratit = zničit = uškodit? Abychom tomu porozuměli, musíme se podívat na další místo Písma - L 17, 33: Kdo by usiloval svoji duši zachovat*var.: zachránit, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu., rozuměj k životu věčnému.
Jak tomu všemu rozumět?
Naše úplná spása se skládá - stejně jako naše bytost ze tří "částí". Náš duch je spasen v okamžiku jeho obnovení Duchem Svatým při našem znovuzrození. Naše tělo bude přetvořeno v okamžiku při Pánově příchodu v tělo podobné Jeho tělu slávy. A co duše? V případě duše se spása neděje v okamžiku, nýbrž je postupně proměňována naším růstem v životě tak, jak procházíme zkouškami víry, kdy naše duše trpí a jde o to, že nemáme usilovat o to, aby byla z těchto utrpení zachráněna, ale máme ji zapřít, abychom ji nalezli v Pánu, který má být jejím potěšením v tomto světě (věku) místo "potěšení", která nabízí tento svět, v němž jsme cizinci a přistěhovalci bez domovského práva, neboť nejsme z tohoto světa. Jak píše Pavel Řémanům (12:2): A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé nebo: dobrou, přijatelnou a dokonalou Boží vůlí. Tzn. že spása duše je proces, který probíhá za naší spolupráce s Bohem po celý náš pozemský život, neboť dokud jsme v tomto těle hříchu a smrti, nikdy s tímto procesem nebudeme hotovi. Spása našeho těla bude završením a pokud se nedožijeme Pánova příchodu, budeme vzkříšeni v tom stavu duše, v jakém jsme zemřeli.
O něco výše je zmínka o potěšení. Naše duše má ráda a potřebuje potěšení. Bůh to ví a chce naši duši potěšovat, tj. být naším potěšením. Ale jde o zdroj tohoto potěšení. Boží vůlí je, aby naším potěšením byl On sám v Kristu. Satan však o tom ví také, a tak nabízí, nejen lidem ve světě a ze světa, ale i věřícím, zábavu, která má nahradit jejich potěšení z trojjediného Boha a tím je připravit o potěšení duše v budoucím věku Království. Jinak řečeno - zapřít duši, tj. zapřít své já, znamená upřít duši potěšení nabízené nepřítelem v tomto věku, aby mohla mít potěšení z Pána a odměnu ve věku budoucím tím, že ji Pán získá pro sebe v Jeho Království Kristově a nebeském. Podobně jako trpěla Lotova duše Sodomě, naše duše trpí v tomto světě různými věcmi a její záchranou bude Pánův opětovný příchod, kdy se tento svět a království satana stane Královstvím naše Pána a Božího Krista a země bude obnovena, protože satan bude spoután a uvržen do propasti a nebude moci svádět lidi k nepravostem. Tehdy se budou vítězní věřící plně a skutečně radovat s Pánem, poněvadž v Jeho Království bude vládnout spravedlnost a oni budou vládnout s Ním. Ti věřící, kteří odmítnou trpět v tomto věku a budou chtít svou duši zachovat, tzn. nebudou chtít své duši upřít potěšení tohoto věku=světa, který celý leží v tom Zlém, budou nuceni podstoupit utrpení ve věku budoucím, aby jejich duše mohla být proměněna a zachráněna pro Boha ve věčnosti. Bude to sice dočasný Boží soud jako Boží nutné opatření, ale je na každém věřícím, chce-li trpět krátce v tomto životě nebo (třeba) 1000 let po něm.
Je-li tedy cílem naší víry záchrana naší duše tak, jak je v Písmu popsána, bylo by skutečně škoda tento cíl minout. Mimochodem hebrejské slovo překládané do češtiny jako hřích je výrazem z lukostřelby a znamená minout cíl. Tož tak.
Kéž jsme mocí Boží střeženi skrze víru k této záchraně, která je připravena, aby byla zjevena v posledním čase. Amen.
