Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Apoštol Pavel vyzývá svého spolupracovníka na díle Páně, Tita, aby on ani věřící, ke kterým byl poslán nepřikládali mysl k Židovským (judaistickým) mýtům (bájím) a přikázáním lidí, kteří se odvracejí od Pravdy, zvláště těch, kteří jsou z obřízky (Tit 1,10). Pravdou pochopitelně myslí Pravdu Evangelia milosti, podle kterého Kristovo dílo na kříži vymazalo cele všechny naše hříchy, takže před Bohem (ve Věčnosti, v Nebi) již neexistuje a ani nikdy nebude existovat ani jeden z nich. Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Židovské (judaistické) mýty však jsou založeny na věčné spáse ze zákona, ze skutků. Pravda Evangelia však zní, že jsme spaseni vírou z milosti, bez skutků zákona. Milost a skutky se vzájemně vylučují, jsou to protiklady:"A poněvadž z milosti, tedy ne ze skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli ze skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek" (Ř 11,6). A tato milost způsobila, že před Bohem již není ani jeden náš hřích a již navěky jsme bráni, jako kdybychom nikdy nezhřešili. Jsme před Bohem stejně svatí a čistí jako Kristus. Jsme Kristovou Obětí očištěni do stejné svatosti, čistoty a ryzosti, jako Syn Boží. A to všichni věřící v Krista, bez ohledu na to, jak dlouho jsou u Pána. Včera zrozený Kristovec je na tom před Bohem v tomto ohledu úplně stejně, jako Kristovec, který zná Pána již např. 60 let. I dnes exituje početná vrstva judaistů v křesťanstvu. Jsou to ti, co věří ve věčnou spásu ze skutků, nebo z víry a ze skutků. Oni prostě věří v Krista "a ještě NĚCO přidaného". Pavel takové nazývá (Fil 3,2) "psi, zlí dělníci, roztržka (= narážka na obřízku). Tito křesťanští judaisté se vlastně sami obrazně řečeno obřezávají a rouhají se tak Kristově Oběti (Zj 2,9).

Jestliže má však někdo po vzoru judaistů důvěru v "tělo" (doufá v těle - v tělesnosti), pak nemůže uvidět nejpožehnanější Pravdu Evangelia, protože je mu zastřena zástěrou na duchovním zraku (2Kor 3,13-16). A to platí i pro čerstvě obrácené Kristovce, pokud jim není předložena Pravda Evangelia. Proto je třeba jako učedník zůstávat určitou dobu v Pánově Slově (v Pravdě Evangelia - zdravém učení), dokud Pravda Evangelia není ZJEVENA Duchem a nezačne přinášet ovoce (Kol 1,6). Dokud učedníka Pravda Evangelia nevysvobodí z prokletí zákona a z panství hříchu (Jan 8,30-36).

Slyší-li člověk pravé Evangelium, a je mu Duchem zjeveno, že je to Pravda, není to ještě PLNÉ poznání Evangelia. Je to sice poznání (gnósis) Pravdy, věřící je znovuzrozen, ale ještě nemá PLNÉ poznání (epignósis) Evangelia. Je to jen částečné a zbytek tvoří pouhé rozumové poznání. Toto častečné poznání se musí po určitém čase zůstávání v Pánově Slově (Pravdě), změnit v PLNÉ POZNÁNÍ PRAVDY EVANGELIA, na základě ZJEVENÍ DUCHA (Ef 1,17-18). Teprve poté učedník PLNĚ pozná i ve své osobní zkušenosti požehnanou Pravdu, která ho naplní mocí Boží lásky, věčné radosti a věčného pokoje. Apoštol Jan měl velikou radost, když jeho duchovní děti, učedníci Páně chodili v Pravdě (2Jan 4 // 3Jan 3). To znamená, že již nesmýšleli podle Židovských (judaistických) mýtů a bajek. Již byli vysvobozeni z prokletí zákona, nejen de iure, ale i de facto (Ga 3,13).

Aby však u věřícího došlo k PLNÉMU poznání Pravdy Evangelia, nesmí doufat ve spásu ze skutků, ve vlastní tělo, v to, že se vlastní tělesností může zalíbit Bohu s ohledem na věčnou spásu. Musí opustit tyto judaistické mýty a koncepty, náboženství těla, které tvoří zástěru na jeho duchovním zraku (2Kor 3,14-16). Druhou podmínkou je nepřijímat ducha světa, aby mohlo dojít k hlubokému zjevení Ducha (1Kor 2,7-16). Kdo miluje tento svět, a nenese svůj kříž (= nezapírá svou duši a její světské choutky) v tom není láska Otcova (1Jan 2,15) a tedy ani zjevení Ducha.

Výše uvedené platí i pro ty, kteří již Pravdu Evangelia PLNĚ poznali. Milování světa nebo hrubý hřích nám tuto požehnanou Pravdu dočasně zastře temným mrakem (hříchem se ocitáme pod zákonem a v těle - 1Jan 3,4), jako Davidovi, který prosí Boha, aby mu navrátil RADOST jeho SPASENÍ (všimněte si, že ne spasení samotné) - Ž 51,14. Věřící v tomto stavu, i když Pravdu zná, se nebude moci z ní těšit ve své osobní zkušenosti, nebude ji zakoušet. Zůstane mu z ní jen rozumové poznání. Zjevení Pravdy se načas vytratí, dokud není očištěn (i když v Nebesích, ve Věčnosti, je tato Pravda neporušená a věčná). Třetí podmínkou poznání Pravdy Evangelia, je nestát se obětí ještě jiné vážné hereze, než je judaistické smýšlení. V tomto případě také toto cizí učení působí jako zástěra našemu duchovnímu zraku, která brání uvidět a přijmout Pravdu Evangelia.

Když vám řeknu Pravdu Evangelia a vy ji přijmete pouze rozumem, může to ve vás vypůsobit určitou radost. Když ale je vám Pravda Evangelia zjevena navíc ještě Duchem, je to tak hluboké a intenzívní poznání, že máte chuť skákat dva metry vysoko radostí, protože poznáte MOC Evangelia ke spasení každému věřícímu (Ř 1,16), MOC Pravdy.

Je třeba si nakonec uvědomit, že poznání Pravdy Evangelia je zaslíbeno pouze těm věřícím, kteří se stali Kristovými učedníky, se vším, co k tomu náleží (Jan 8,31-36). Těm, kteří jsou VNĚ, nebude plné poznání Evangelia dáno (Mk 4,11-12). Bude dáno pouze těm, co jsou při Ježíšovi se Dvanácti (t.j. Jeho učedníkům).

Pravda však má tendenci VYMIZET, proto musí být neustále opakována, musíme se k ní stále vracet, připomínat si ji a stát v ní (Žd 2,1), abychom se jako Galatští nebo adresáti listu Židům nevraceli opět do otroctví mdlých a bídných živlů (Ga 4,9), abychom "neposlali pryč milost" (Ga 5,4) a nezbavili se tak prospěchu z Krista. Církev je sloup a základ Pravdy. Pokud v ní však není zjevována plná Pravda Evangelia, pak také ani není plně Církví.

Judaistické křesťanství se všemi svými prvky Pravdu Evangelia zakrývá. Chcete tedy náležet do oblasti tělesné zbožnosti bez moci (Tim 3,5), která vás bude držet pod zákonem a pod panstvím hříchu (Ř 6,14) nebo chcete náležet do oblasti Pravdy Evangelia, která vás udrží v neutuchající lásce, věčné radosti a pokoji (pokud jí nebudete klást překážky)?

Pavel psal Filipenským:"Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím, radujte se" (Fil 4,4). A měli proč....