poslal Nepřihlášený Českým a moravským věřícím všeho druhu se píše do paragrafovaného znění zákon, který provede narovnání vztahů státu a církve, trůnu a oltáře, víry a nevíry. Není to žádná restituce a nebude to žádná odluka.
Restituce to nebude proto, že se zdaleka nevrátí všechno. Kdo drží v osobním vlastnictví zem či nemovitosti, které získal od státu ze druhé ruky, nebude je vracet do první ruky církví. Pouze část majetku se vrátí řádům. Tedy žádná restituce. Jen částečná náprava křivd.
Také žádná odluka, protože už záhy po revoluci přestal stát ovlivňovat náš církevní svět přímo tím, že by zasahoval do jmenování duchovních. To povýtce dělal před tím celá léta, a tvářil se jako šlechta s patronátním právem. Jenže o kostely a duchovní život patronátně nepečoval. Nemovitosti chátraly a faráři dostávali jeden z nejnižších platů za socialismu.
Největší problém není v tom, co a jak se bude vracet. Dá se vysvětlit i přechodné období, kdy budou klesat po pěti procentech dolů dosavad vyplácené peníze na platy duchovních. Dá se pochopit, že stát nemá miliardy na hromádce a je spíše přístupný splácení. Dá se dopočítat, jak mu naroste cena půdy, kterou okamžitě dostane do vlastnictví, když se srovnají ceny s Evropou. To vše se pochopit. Jen nejde lidem na rozum, jak bude s penězi hospodařit církev a náboženské společnosti. A ptají se po tom nejenom ekonomové, ale i věřící sami.
Je pravdou, že hospodařit církve už trochu umí, ale tady půjde o investiční finančnictví. Podle podmínek v zavedených demokraciích by jim mohl stát ještě trochu pomoci. Zákonné úpravy dotování dobročinných záležitostí sahají dále. Dovolují totiž spotřebovávat jen úroky, stanovují audity a další nástroje důvěry. To vše vytváří důvěryhodné prostředí pro dárce. Po léta jsme si stěžovali, že neroste generace donátorů. Někteří jednotlivci narostli, ale plošně mentalita bezpečné obětavosti spíše klesá. Poznámky o nehospodárné a nekontrolovatelné občanské společnosti bylo slýchat dost zřetelně. Ale byly to pro stát góly do vlastní branky.
Narovnání některých křivd způsobených státem církvím a náboženským společnostem v době nesvobody pomůže rozhýbat diskusi o dobročinnosti vůbec. Doufejme, že pomůže i k návratu zemědělské půdy sedlákům, kteří byli okradeni jinak. Nešlo totiž jen o křivdy pro víru.
http://www.kvasnicka.info/
