poslal Gregorios777
KAPITOLA 12. ORGANIZACE TAM, KAM PATŘÍ
Navrhuji, aby neorganizovaní křesťané neměli vůbec nic co dělat s cokoliv organizovaným? Vůbec ne! V prvé řadě věřím, že praktické záležitosti je nezbytné pořádně organizovat. Věřím dokonce, že za určitých okolností organizace mohou mít své místo v neformálním stylu služby, o kterém jsem mluvil. Křesťané ale musí vědět, jak tuto lidskou tendenci - všechno organizovat - držet pevně tam, kde patří. Jinak se může vymknout kontrole! Už jsme viděli organizování v Novém zákoně - když bylo zapotřebí zavést pořádek do praktické situace (distribuce jídla potřebným vdovám ve Skutcích 6). Pokud se mne osobně týká, nikdy jsem neviděl nic "duchovního" v tom, když někdo nechal vykonávání praktických záležitostí na Duchu svatém! Z mých raných dob křesťanské služby si dobře pamatuji některé horlivé křesťany, kteří promítali pro omladinu výborné filmy (v dobách před videovými kazetami) - avšak nikdy neměli správné elektrické zástrčky, nebo pořádně udržovanou promítačku a často zapoměli zkontrolovat, zda je možné místnost pořádně zatemnit!
Nechápali, proč se dostali do tolika nesnází, když "se spoléhali na Ducha svatého"! Zapomněli, že úkolem Ducha je jen iniciovat, řídit a zmocnit lidi k něčemu, ale ne vykonávat všechny praktické úkoly. Když vás tedy Duch inspiruje řekněme k tomu, abyste vzali neukázněného mladíka na výlet nebo dovolenou a dá vám hojnou milost a moudrost, kterou budete určitě potřebovat; buďte prosím vás ochotni alespoň zamluvit cestu a ubytování, sestavit seznam věcí, které si vzít sebou, zjistit možnosti jak strávit volný čas když tam dojedete a všeobecně zorganizovat - sama sebe! Ten princip se vztahuje na mnoho situací. Bůh nedopusť, aby se vyskytl druh křesťanů, kteří by nechali praktická zařízení ve zmatku proto, že by měli nějaký klamný smysl duc*****sti. Naštěstí jsem neviděl žádné znaky takového postoje mezi lidmi, o kterých jsem mluvil.
* * * * * * * * * * * *
Nový zákon doporučil rozumné organizování záležitostí, když to bylo nutné. Kromě toho je v něm také malá zmínka o organizaci. Pavlův projekt na pomoc obětem hladomoru v Jeruzalémě (o kterém je v Novém zákoně několik zmínek) byl jakýsi druh organizace. Její založení zapojilo křesťany ze široce rozptýlených církví a to byl ten jediný způsob jak splnit jasné povolání od Boha. Čas od času jsem si všiml, že křesťané z "volných sdružení" (jak jsem je nazval ve 2. kapitole) jsou do takových organizací zapojeni. Dovolte, abych vám uvedl osobní příklad. Podobně jak mnoho jiných křesťanů, Mavis a já přispíváme do projektu na podporu dětí ve "třetím světě". Považuji to za báječnou "organizaci" a jsem si jist, že se dotýká oblasti potřeby, která by jinak zůstala bez povšimnutí. Ve skutečnosti se obdivuji hodně projektům, kterých jsem si během všech těch let všiml, nebo o kterých jsem četl, nebo do kterých jsem byl zapojen, obyčejně v oblastech kritické lidské potřeby.
**********
Křesťané ale mají naneštěstí ve zvyku organizovat všechno. Někdy se zdá, že nemohou myslet o službě jinak než v rámci organizací. Kdykoliv se naskytne nějaká potřeba - praktická potřeba, společenská potřeba, nebo evangelistická potřeba - v dnešní době se lidem zdá, že ji mohou uspokojit jen nějakým druhem organizace. Zatím co křesťané zanedbávají svou jednotlivou osobní zodpovědnost za takové potřeby, když na ně příchází během každodenního života. Avšak zakládání organizací může mít velmi lehce opačné účinky. Jsou k tomu dva důvody. Ten první je, že křesťané se mohou tak zamotat do směsi církevních aktivit, že jim nezbude čas na SKUTEČNÝ KONTAKT SE SKUTEČNÝMI LIDMI - i když ty aktivity byly původně naplánovány proto, aby pomohly křesťanům stát se požehnáním pro jiné lidi. Věřící je často považován za "velmi angažovaného" když je zapojen do četných aktivit - zatím co právě to zapojení může vážně podrývat pravé poslání věřícího "být tam, kde je Ježíš" - podél potřebných lidí. Často jsem slyšel, jak ti co opustili "strukturovaný" církevní život řekli: "Není to báječné, když máš čas a volnost na vykonávání věcí, ke kterým tě Pán skutečně povolal?" Vyřazení organizací může být pochopitelně výmluvou lenošných křesťanů k tomu, aby nedělali nic. Avšak pro ty, jejichž vidinou je jednoduše být k dispozici Ježíšovi a jiným lidem, je ta nová svoboda velmi vítaná a tvořivá. Ten druhý opačný účinek je toto: organizace může z lásky velmi lehce odebrat "osobní dotek". Za mého mládí "děti v péči" byli opatrovány v ústavech jako sirotčince nebo Dětské domovy. Nepochybuji, že tam bylo vykonáno mnoho dobré práce. Avšak dnes je důraz správně přesunut na osobní opatrování nebo adoptaci - na péči o takové děti mimo ústavy a organizace a v obyčejném běhu života. Pevně věřím, že tento princip by se měl vztahovat také na "církevní činnost". Lidé jsou daleko více požehnaní, když obdrží upřímnou osobní pozornost, než když jsou na přijímacím konci nějakého projektu. Navíc, v projektech se křesťané snadněji "utahají konáním dobra" než v případech, kde vyrostlo skutečné přátelství. Někdo kdysi prohlásil, že věřící mimo struktury nemají žádnou možnost k "dosahu" (v evangelistickém smyslu) dětí a mladých lidí, kteří nejsou z křesťanských rodin. Avšak mnoho "nestrukturovaných křesťanů" je ve styku s dětmi a omladinou během normálního běhu událostí - skrze jejich vlastní rodiny, nebo zaměstnání, nebo sousedství. Kdykoliv jsou křesťané ve styku s jinými lidmi, je tam potenciál k požehnání jiných kterýmkoliv způsobem Ježíš doporučuje - včetně povzbuzení k tomu, aby se stali jeho učedníky. "Výsledky" mohou být pomalejší než výsledky organizací, ale mám za to, že jsou jistější. Od dětí a omladiny ovlivněných organizovanými projekty jich velká část odpadne. To mne ale zavádí do oblasti kritizování služebních zvyků jiných lidí. Pokud je to možné, jsem odhodlán se tomu vyhýbat. Nový zákon je plný příkazů, abychom nekritizovali své spolukřesťany. V Římanům 14 (verše 4, 13) Pavel píše: "Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníika? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán... Nesuďme už tedy jeden druhého." V 1 Korintským 11 (v 31) nás varuje: "Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni". Pavel tím následoval postoj samotného Ježíše: "Když ho (Jana) Petr spatřil, řekl Ježíšovi: 'Pane, a co on?' Ježíš mu řekl: 'Jestliže chci, (aby sledoval určitý směr činnosti), není to tvá věc. Ty si dej pozor na to, abys následoval mne'." (Jan 21:21,22 - pokus zachytit důraz původní řečtiny). My tedy máme posuzovat naše vlastní metody a ne jiných lidí! To může někdy znamenat, že se sami sebe zeptáme: "Mám to dělat takovým způsobem jako oni?" - avšak následovník Krista nemá vyhledávat chyby na jiných spolu-věřících. VŠE CO CHCI ZDŮRAZNIT JE TOTO: SLUŽBA BEZ ORGANIZACÍ, SLUŽBA V PRŮBĚHU ŽIVOTA, JE BIBLICKÁ A REALISTICKÁ.
