Hledání: ZVYK A PŘÍKAZ II.a
Vloženo Úterý, 27. listopad 2007 @ 13:04:22 CET Vložil: bolek |
poslal Gregorios777 ČÁST DRUHÁ SHROMÁŽDĚNÍ K BOHOSLUŽBÁM: ČERSTVÝ POHLED NA BIBLI
KAPITOLA 3. NĚKTERÁ PŘEKVAPENÍ VE STARÉM I NOVÉM ZÁKONĚ - SMLOUVĚ
Když jsem se plně vložil do studia Božího slova ohledně této záležitosti, čekalo mne dost hodně překvapení, dokonce i ve Starém zákoně! Tady je to první překvapení: Kolektivní uctívání nebylo vůbec provozováno až do postavení Svatostánku používaného Izraelci během jejich čtyřiceti let v pustině. Žádná z dřívějších osobností Starého zákona “nechodila do kostela, modlitebny apod.”! (No kdo by pochyboval o zbožnosti Noého, Abraháma, Izáka Jakoba nebo Josefa?) Když Svatostánek přestal cestovat a stal se pevnou budovou, kolektivní uctívání (bohoslužby) byly soustředěny na jedno místo, a jen to jedno místo, v celém Izraeli. (Nejprve Sílo - kde sloužil mladý Samuel; pak na krátko Nob; a nakonec Jeruzalém, kde je Šalomoun “modernizoval” na velkolepý chrám.) A tak tu máme další překvapení: Jestliže jste během těch staletí nebydleli blízko místa, které bylo tím jediným střediskem uctívání, pak jste vůbec do kolektivního uctívání nechodili, kromě výročních svátků jak Samuelova matka Anna.
FAKT JE, ŽE PO VĚTŠINU STAROZÁKONNÍ ÉRY, ČASTÉ KOLEKTIVNÍ UCTÍVÁNÍ BYLO K DISPOZICI JEN KDYŽ EXISTOVAL SVATOSTÁNEK NEBO CHRÁM, A TO JEN PRO TY, KDO BYDLELI DOSTATEČNĚ BLÍZKO, ABY DO CHRÁMU MOHLI CHODIT. Ve světle těchto faktů se musíme zamyslet nad významem čtvrtého přikázání: “Pamatuj na den sobotní - zachovávej jej svatým”. Mohlo to pokaždé znamenat “Zůčastněte se kolektivního uctívání každou sobotu”, když pro většinu lidí po většinu doby k tomu nebylo zařízení? Když si prozkoumáme biblické případy “porušení soboty” ukáže se, že stížnost byla pokaždé na práci; na pokračování pracovní aktivity v den odpočinku, o kterém Bůh řekl, že má být “postaven zvlášť” (to stejné slovo jak “svatý”). Není nikde žádná zmínka o vynechání bohoslužby! (Podívejte se například na Nehemiáše 13:15-22). Během posledních pár staletí př.n.l. pochopitelně vzrůstal zvyk místních synagog s pravidelnými bohoslužbami každou sobotu. Je tu ale další překvapení: To vzniklo bez jakéhokoliv příkazu od Boha, pokud se Bible týká! Nezdá se pravděpodobné, že Písmo by nic neříkalo, kdyby to byl důležitý aspekt zavedený následkem výslovného Božího pokynu. (Knihy jako IVP “New Bible Dictionary” - Nový biblický slovník - nebo jakákoliv kniha o historii Izraele, by potvrdily tento pozdní vývoj židovské kultury započatý lidskou iniciativou.) Nicméně, na začátku křesťanské éry kolektivní uctívání v určitých budovách v určeném čase byl po prvé v historii mezi Židy pevně zaveden. PŘEKVAPUJÍCÍ JE, ŽE NOVÝ ZÁKON NEDOPORUČUJE POKRAČOVÁNÍ TOHOTO VZORU V KŘESŤANSKÉ FORMĚ!
* * * * * * * * * * * *
Zdá se, že Nový zákon má jen málo nadšení pro určené časy a místa uctívání. Nejprve se podíváme na místa. Raní křesťanští předáci mluvili proti myšlence mít určité stavby, které by mohly být nazývány “Boží dům” nebo “Svatyně”, (i když tím výrazem byl označen chrám v Jeruzalémě). Štěpán prohlásil (Skutky 7:48-49): “Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: ‘Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin’” (citoval Izaiáše 66:1). Později Pavel kázal (Skutky 17:24): “Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli”. Jiná otázka podobná, je chrám ducha svatého v našem těle..... Během prvních třech staletí n.l. křesťané té rady dbali. Potom, na začátku čtvrtého století, když se císař Konstantin stal “křesťanem” a křesťanství se dostalo “do módy”, začaly se objevovat budovy s převzatými symboly pohanství a po jejich smíšení s křesťanstvím jejich různé formy a podoby. A církev se vrátila k pozdějšímu židovskému vzoru. Jiný raný křesťanský předák, který zjevně nebyl moc nadšený pro “domy na scházení” nebo pro organizaci uctívání, byl pisatel Židům. Podotýká (Židům 9:1): “Ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské”. Považuji za rozumné navrhnout, že podle pisatele Židům Nový zákon, pod kterým žijeme, nemá ani jedno ani druhé!
* * * * * * * * * * * *
Na první pohled, myšlenka vyřazení pozemské svatyně nebo budovy, která by se nazývala “Dům Boží”, zdánlivě odebírá téměř všechen význam z některých krásných veršů v Žalmech - veršů o důležitosti Božího domu - některé z nich jsou vyryty do našich srdcí prostřednictvím čtení Žalmů, zpívání chvalozpěvů a duchovních písní. Například: “Jak mi je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů” (Ž 84 v. 1) “Raději chci stát před prahem domu svého Boha, než přebývat ve stanech svévolníků” (Ž 84 v. 11) “Spravedlivý roste jako palma... v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha” (Ž 92 v 13-14 “Budeme se sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu” (Ž 65 v. 5) “Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu!” (Ž 122 v. 1) “Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě” (Ž 134 v. 1) Je mnohem víc “Boží Dům” veršů. Musí být všechny “zahozeny” těmi, kdo jsou mimo struktury? Vůbec ne! Navrhuji, že klíč k jejich významu pro novo zákonné věřící spočívá v 1 Petrův 2:5 “I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům”. “Náš místní dům Boží”, ti co opustili struktury by namítli, “není dům z cihel a malty”. Ani není postaven z organizačních uspořádání. Boží dům, do kterého náležíme, je dům vztahů - vztahů s Pánem a jeden s druhým. TO, CO BYLO NAZVÁNO “VOLNÉ SDRUŽENÍ”, JE VE SKUTEČNOSTI DŮM Z ŽIVÝCH KAMENŮ. Verše o “Domě Božím” pro nás mají nadále smysl. Opravdu si myslíme , že naše volné sdružení, náš dům z živých kamenů, je pěkný. Nevadí nám, že se jako křesťané zdáme neefektní - pouze před prahem - hlavně když se podílíme na domě z živých kamenů. Jsme vděčni za to, že nejsme “samotáři”, ale že z našeho hlediska kořeny našich duchů jsou zasazeny do skupiny věřících. Tím prospíváme! My jsme naplněni dobrými věcmi, které plynou z Domu ze živých kamenů. My máme radost - velkou radost - když je navrženo jakékoliv spojení s našimi spolu-věřícími, jakkoliv neformální. A když se spojíme, opravdu to z našich srdcí vyvolává uctívání. To, co žalmista cítil o chrámu, my cítíme o našem Domě z živých kamenů, o našem volném
sdružení věřících. Ta fráze z 1 Petrův 2:5 - “živými kameny, z nichž se staví duchovní dům” - se mnohokrát objeví během této brožurky. Ne proto, že bych chtěl založit celou novou doktrínu na několika slovech vybraných z izolovaného verše (i když takové věci se v minulosti často děly). Zdůrazňuji ten verš jednoduše proto, že podle mého shrnuje celou tendenci novo zákonného Písma na předmět života církve. Nový zákon mluví o církvi, která je nic víc a nic méně než seskupení křesťanů, postavených a udržovaných dohromady ne kameníkem, ne žádným lidským organizátorem, ale Duchem. To je druh Domu Božího, do kterého my “mimo struktury” náležíme, a kterého si velmi ceníme.
* * * * * * * * * * * *
Tolik o předmětu míst určených k uctívání. Je tu také otázka určených časů a nedělních, či sobotních shromáždění! Prošel jsem všemi odvolávkami na “Den Páně” a na “první den v týdnu”, které jsem jen mohl najít, a přišel jsem jen na dva případy kde je jmenovitě řečeno, že shromáždění Božího lidu bylo v neděli - a ani v jednom ani ve druhém není zmínka o tom, že by se shromáždili k uctívání! Ten první případ je ve Skutcích 2, verš 1, kde všichni Ježíšovi následovníci “byli shromážděni na jednom místě” v den letnic (což bylo vždycky v neděli). Není řečeno proč se sešli, avšak po nějakou dobu se “ustavičně” (denně?) scházeli k modlitbám (to mi připomíná denní modlitby našeho “volného sdružení” ve škole, když manželka našeho kolegy byla vážně nemocná). To shromáždění tedy mohlo být částí období nějaké zvláštní modlitby - i když bych se měl zmínit o tom, že ten den byl národní den oslav, kdy se lidé stejně scházejí dohromady. Ten druhý případ je ve Skutcích 20 verš 7, kde Pavel k Efezským dlouho promlouvá večer před tím, co má z oblasti odejít. Je pravda, že apoštol Jan měl velký zážitek v neděli, ale byl tehdy ve vyhnanství a nezmiňuje se o přítomnosti žádných jiných (Zjevení 1:9-10). Pavel navrhl, že neděle, jako první den v týdnu je vhodná na to, aby věřící odložil stranou příspěvek pro chudé (1 Korintským 16:2) - není tam ale zmínka o žádném “nedělním shromáždění”. A to je zhruba všechno. Kromě těchto odvolávek neděle není v Novém zákoně zmíněna! To, na co jsem v této kapitole poukázal neznamená, jak brzy vysvětlím, že chodit uctívat v určitý čas každou neděli do určité budovy musí být nesprávné. Vše o co žádám je: Prosím vás neříkejte, že bible to přikazuje, a nebo doporučuje.
|
