Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Chudeřín, v němž sídlí sbor Církve bra­trské, nebýval vždy součástí města Litvínova. Dřívější vesnička se stala okrajovou částí města a postupem času se nachází ne příliš daleko od centra. Také začátky sboru se odvíjely „za humny“. V dnes již historicky vzác­ném dokumentu – v ručně psaném s­e­šitu bratra Jindřicha Špačka z poloviny 20. století – se píše o vzniku Spolku křesťanů v Mostě z roku 1906. V sešitě najdete zápis o návštěvě bratra A. Adlofa v tomto spolku a o tom, že zde přijímal do tehdy Svobodné reformované církve nové členy.

Práce byla pak přenesena do Společenství křesťanské-ho sdružení Snaha v Chudeříně, které pak patřilo již pod správu sboru Praha 1 – Sou­kenická ulice. Sbor vždy patřil k početně menším a správou příslušel ve druhé polovině minulého století pod Ústí nad Labem.

Při malém setkání, které jsme měli nad tímto článkem, vzpomínal dnešní správce sboru, kazatel Petr Šimmer na službu bratrů Antonína Voříška, který sbor spravoval z Dě­čína, Otty Rusnoka, Adolfa Kotoučka. Bratr Voříšek mu řekl osobně v době, kdy dojížděl sám opravovat střechu sborového domu v Litvínově a kde již téměř „vymřel“ život sta­nice: „Víš, já věřím, že tady bude sbor a bude to letniční sbor,“ dodává P. Šimmer...

Novou pionýrskou práci konal kazatel O. Rusnok. Po osmi letech na ni navázal bojovný modlitebník kazatel A. Kotouček. Tak vznikal počátek nové stanice. Početní růst sbor zažil začátkem let 90. Přicházeli hlavně mladí, stu­denti, učni. „Předcházely nás modlitby víry těch starších a dřívějších členů tehdy ústec­kého sboru, zejména kazatele Vl. Fajfra, který se denně přimlouval za Mostecko,“ podtrhuje P. Šimmer. Prvotními důrazy byly znovu­zro­zení, osvobození a učednický životní styl. „Často jsme se modlili proti temnotě tohoto kraje vyvyšováním jména Ježíš a vyzná­vá­ním, že milost Boží je větší než nepravost celého Mostecka, šli jsme s evangeliem do škol, do ulic města s transparenty a kytarou apod. Tak jsme se dostávali do povědomí lidí z nejateističtějšího okresu ČSFR,“ vzpomíná P. Šimmer. „A postupně jsme přijímali vizi, že máme být požehnáním pro tento kraj a že máme působit tak, aby se vytvářela v tomto kraji další společenství křesťanů.“ Vznikaly domácí skupinky. Model domácích skupinek se do dnešních dnů osvědčil a ukázal jako dobrý.

Mnozí noví členové – dá se říci, že více než polovina, dojížděla z Mostu. A když v ro-ce 1994 se začalo hovořit o tom, že pro ně­které zvláště početnější rodiny s malými dětmi je vhodnější přemýšlet o přenesení sboro­vého života do Mostu, nešlo o přemýš­lení pro nás radostné. Vždyť v litvínovském prostředí jsme se cítili tak „doma“. Počáteční úvahy však pře­šly v realitu a v roce 1995 v květnu jsme se v Mostě sešli poprvé na prvních boho­služ­bách mostecké stanice. Sbor Litvínov začínal znovu... S jedním členem staršovstva a asi 30 členy sboru.

V současné době čítá sbor 80 členů a 5 členů do 18 let, 17 přípravných, 41 dětí. Sbor má, jak říká bratr Šimmer, „dvě nohy“ – a to je misie a sborová práce. Misie je pod vede­ním vikáře Járy Šmahela, sborovou práci vede vikář Libor Trousil. Sbor a misie patří k sobě a jedna činnost bez druhé nemůže zdravě růst. Sbor od svého nového počátku vědomě přecházel do učednického modelu, tj. k výchově učedníků. V současnosti probíhá již čtvrtý ročník učednického setkávání, které zahrnuje druhou vlnu učedníků. Z té první jsou ti, kteří se dnes nejvíce podílejí na vedení a provozu sboru.

Jak to prakticky vypadá? „Jsme spolu u jíd­la, modliteb, při společném budování z Písma, ve sboru i venku – jde o to být spolu, důraz klademe na budování chara­kteru. A to se týká nejen mladých lidí, do učednického setkávání nedochází jen mladí lidé.“ Škola je průběžná, časově zatím neo­mezená. Ti vy­zrálí se následně podílejí na výchově začí­najících. Práce „studentů“ je vy­hodnocována pověřenými učiteli. Jedním z cílů je také roz­poznat obdarování učedníka a jeho na­smě­rování do služby, která je pod pastýřským zaštítěním vedoucího školy.

Jako misijní službu sbor založil v největ­ším sídlišti města Janov Občanské sdružení Libuše. Zde se začínalo s dětskými kluby. Posléze se přešlo na misijní činnost ve stano­vených oblastech daného sídliště. V součas­nosti máme čtyři oblasti, kde se dlouhodobě pracuje s dětmi v terénu. V posledním období se navazuje na rodiče těch dětí. Nyní jsou dětské kluby i v nedalekém Meziboří, kde nás k této práci pozval MÚ. Jsme rádi, že jsme vnímáni veřejností jako užiteční. „Snažíme se, aby se rozvinula mládežnická misijní práce. Stále více vnímáme, že je to „běh na delší dech“ – vyjádřil se bratr Šmahel.

K mládež­nické misijní práci patří i napří­klad víkendové pobyty s dětmi v Načetíně v Krušných horách. Několik akcí v Načetíně bylo i s rodiči dětí, kterým sloužíme. Budujeme přátelské vztahy. Dnes již těmto rodičům nevadí, že jejich děti vedou křesťané, kteří se sdílejí o své víře před jejich dětmi.

Budování učedníků není možné jen teo­reticky. Praktický základ vzniká právě v mi­sijních a diakonských aktivitách. Kolik věr­nosti, trpělivosti, víry a odpouštění je nutno v terénu prokázat. Kazatel P. Šimmer stále nosí v srdci víru, že povstane nová generace mladých, Bohu oddaných a věrných, stateč­ných lidí, kteří budou plni moci Ducha svatého přemáhat moc zla ve jménu Ježíš. Proto, ani nevíme jak, se přeneslo budování nových učedníků za hranice sboru a dnes pod zá­štitou Ob. sdr. Isachar tato činnost v rámci severozápadního regionu mezidenominačně narůstá. Pro představu: před asi čtrnácti dny proběhla dvoudenní konference těchto mladých již v počtu okolo 100 účastníků pod názvem: Jen ti nejlepší. Tuto činnost vede vikář J. Šmahel.

Veřejné bohoslužby na náměstí Litvínova vždy jednou za měsíc se dostaly do povědomí města. Ke sborovým bohoslužbám slouží objekt sboru „Noemi“, objekt bývalé mateřské školy. Ten se podařilo ze tří čtvrtin již zrekon­struovat k potřebám sboru a diakonie (klub maminek, připravují se zde dětské boho­služby, na které by sbor svážel děti z Janova i Meziboří. Zatím se tato služba koná ve starém sborovém domě).

Podkrušnohoří stejně jako celý západ severních Čech prochází složitým a těžkým obdobím – postupující restrukturalizace hos­po­dářství přináší „zeštíhlování,“ případně likvidaci dřívějších velkých podniků, ale tak očekávané střední podniky v podstatě nevzni­kají. Mnoho lidí se cítí existenčně ohroženo a mostecký úřad práce zaznamenal v lednu přes 23% míru nezaměstnanosti. Církev žije uprostřed společnosti a nemůže se z ní vy­dělovat. Vše se jí dotýká a její povinnost mod­liteb za města a konkrétní pomoc potřebným vyplývá z Písma svatého. Nebylo možné se v našem malém rozhovoru v Litvínově tomuto tématu vyhnout...

„Nosím v srdci, že Bůh tento kraj znovu pozvedne. Mám velkou naději pro tento kraj. Vnímám, že prokletí zemí, je pro spravedlivý Boží hněv proto, že , které leží nad našímy Češi jsme ne jednou pošlapali právo. Bůh miluje právo. Asi se mnou nebude každý souhlasit, ale osobně vidím, že Benešovy dekrety jsou pošlapáním práva nevinných sudetských Něm­ců, kteří byli odsunuti z území, které jim od krále Karla IV. vždy patřilo. Nesoudím vinu Němců. To ať dělají poctivě historikové a také Bůh. Mě zajímá, čím jsme se provinili my. Proto toužím, aby i naši politici, za které se také modlím, měli odvahu zrušit tyto dekrety. Raduji se, že vidím Bohem darovanou smírčí oběť v Jeho Synu Ježíši Kristu, jenž naši vinu pošlapání práva vůči nevinnému vzal také na sebe. Dílo kříže Božího Syna chci i nadále s vděčností a chválou v srdci přinášet před Boží tvář, dokud od nás neodejme svůj hněv.

Kdo se přidá? Mnohou Boží milost v na­šem kraji již vidím a jsem do budoucna mo­tivován Ježíšovou láskou pokračovat v tomto zápase,“... řekl bratr kazatel Petr Šimmer na závěr.

Bratrská rodina 3/2004