poslal ferda Pavel, hrabě z Oldenburgu
Gilotina začíná padat
Dokument Evropské rady :Stát, náboženství, sekularizace a lidská práva ,je vyhlášením války katolické církvi. (Nepřítele Církve) je možno potkat všude a ve všem. Dokáže postupovat násilně a rozbíjet. V posledních staletích se pokusil uskutečnit duchovní a sociální rozložení jednoty tajemného Kristova organismu. Usiloval o přirozenost bez milosti, o rozum bez víry, o svobodu bez autority někdy také o autoritu bez svobody. Je to nepřítel, který se stává stále konkrétnějším a bez skrupulí dal na program dne: Kristus ano, ale Církev ne! Později pak: Bůh ano, ale Kristus ne! A nakonec vystoupil s rouhavým heslem: Bůh je mrtev, nebo dokonce Bůh nikdy neexistoval. A nyní stojíme tváří v tvář pokusu vystavět budovu světa na základech, o kterých můžeme bez váhání prohlásit, že jsou na prvním místě odpovědné za všechno ohrožení, které lidstvo tíží: hospodářství bez Boha, právo bez Boha, politika bez Boha.
Toto řekl papež Pius XII. v promluvě o nepříteli Církve v říjnu 1952. Svým odsouzením kreacionismu spolu s usnesením z 29. června tohoto roku o Státu, náboženství, sekularizaci a lidských právech tlačí se Rada Evropy na pozici jediné platné morální instance ve Velko-Evropě. Dogma se nazývá lidská práva. Lidská práva jsou mírou všech věcí. Podle nich se všichni musí řídit. Státy musí všemi prostředky usilovat o to, aby všechny skupiny, které se podílejí na procesu vytváření veřejného mínění, se řídily lidskými právy. Kdo to nedělá, musí být právem vykázán.
Zvláště dokument z 29. června 2007 je vyhlášením války Církvi.
Konstatuje se v něm, že „náboženství jednotlivce nebo volba nemít žádné náboženství je absolutně soukromá záležitost“. Náboženská svoboda však není neomezená, „protože náboženské principy, které v praxi znamenají porušení lidských práv, jsou nepřijatelné:. Pro naši tak tolerantní a liberální společnost tedy existují náboženské zásady, které jsou nepřijatelné. Lidská práva , to je nejvyšší dogma dnešní doby. Toto dogma nepřipouští žádné kladení otázek zda ještě respektuje Boha anebo staví na jeho místo někoho jiného, v tomto případě člověka.
Co však znamenají lidská práva konkrétně? Brzy budou tato lidská práva přijata většinou evropských zemí do Charty základních práv EU, která je ještě více protikřesťanská než dřívější a je vymahatelně závazná pro všechny země, které ratifikují „zjednodušenou smlouvu“, jak byla na posledním evropském su-mitu v Bruselu projednána. V této chartě je např. diskriminováno právo na život, protože nerespektuje nenarozené děti, které se mohou stát obětí potratu, ani staré lidi, protože z dřívější konvence byla škrtnuta klausule, podle které ůnikdo nesmí být záměrně usmrcen“. Tak se otevírají dveře k eutanazii a k sebevraždě s lékařskou asistencí. Nová charta také počítá s právem uzavřít sňatek a založit rodinu, aniž by stanovila, že se musí jednat o muže a ženu, takže homosexuálové jsou oprávněni uzavírat sňatek a adoptovat děti, a to tím spíše, že nemohou očekávat žádnou diskriminaci také vzhledem k právu na svobodnou volbu sexuální orientace.
Dále se přiznává rodičům právo na výchovu dětí , za předpokladu, že budou respektovat „demokratické hodnoty“. Pak je tu ještě rovnoprávnost mezi mužem a ženou „ve všech oblastech“ včetně náboženství, za což může katolická církev děkovat feministkám, protože to má umožnit trestní stíhání Vatikánu za protiprávní diskriminaci, neboť Církev nepřipouští kněžské svěcení žen a jejich přístup k vyšším církevním úřadům. Existuje také právo na rouhání, protože zpráva pana Puiga jasně vyjadřuje, že právo vyjadřovat se nesmí být nijak omezováno a nesmí se brát ohled na určitá dogmata nebo přesvědčení toho nebo onoho náboženského společenství. To jsou některá nedotknutelná dogmata nového náboženství lidských práv, které nestrpí žádné otázky ze strany jiných náboženství, ať se jedná o jakékoliv z nich.
Na tomto základě je zřejmě nepřijatelné, aby některá země „vypracovala své zákony zcela anebo zčásti tak, aby odpovídaly katolickému morálnímu učení“. Je tedy zcela vyloučeno, aby Malta sama rozhodovala o povolení rozvodu anebo Irsko o právu plodu na život. Státy musí reagovat okamžitě, říká Rada: „Kde se výkon náboženství dostává do rozporu s lidskými právy nebo s veřejným zájmem, je první povinností vlády respektovat demokraticky vyjádřenou vůli občanů.“ Pokud se stane, že občané pokládají za dobré katolické zákony, jako na Maltě nebo v Irsku, pak v takovém případě musí být tyto země pokárány. Vliv náboženských struktur nemůže nebo nesmí existovat, protože ony ohrožují svobodu ve společnosti. Aby se takovému riziku předešlo, „musí být přijato usnesení, že náboženským organizacím je zakázáno vměšovat se do otázek, které musí zůstat čistě světské“. Nejedná se tedy o omezení „bezmezného“ nebo „přehnaného vlivu“, jde o jakýkoliv vliv náboženských hierarchů.
O otázkách, které humanistické proudy zcela neprávem pokládají za čistě světské (jako je potrat, eutanazie, homosexuální sňatek), mohou se náboženské autority bavit s hrstkou přívrženců někde v koutě sakristie. Jinak riskují, že budou obviněny z homofobie a pohnány před Evropský parlament, jak se stalo biskupovi Mons. Leonardovi z Namuru anebo prezidentu italské biskupské konference, arcibiskupovi z Janova Mons. Bagnascovi (nebo budou dostávat výhružné dopisy, jak se to v poslední době stalo). Riskují také, že budou předvoláni před parlamentní vyšetřující komisi, která vyšetřuje vměšování příslušníků náboženských společností do politického života, jak se to stalo v Austrálii v souvislosti se setkáním kardinála Pella, arcibiskupa v Sydney, s jeho kolegou arcibiskupem z Perthu. A riskují, že budou postaveni před soud, jako se to stalo kardinálovi Norbertu Riverovi z Mexico City, který vyzval lékaře pracující ve veřejných nemocnicích, aby jednali podle svého svědomí a odmítli provádět potraty, které jsou nyní zákonem povoleny. Šíří se tak krok za krokem „diktatura relativismu“, kterou pranýřoval kardinál Ratzinger ve své promluvě v konkláve, které ho zvolilo papežem. Je to diktatura, která dává lidským právům a demokracii přednost před jakýmkoliv náboženským principem. Zvolení představitelé jen na základě toho, že byli zvoleni, mohou vymáhat i ta nejhorší bezpráví jménem většiny.
Co zbývá církvím, jestliže se nemohou bránit nemravnému zákonodárství, které odporuje přirozenému i Božímu zákonodárství? Přizpůsobit se. Rada zdůrazňuje: „Náboženství se musí pohybovat ve světle vědeckých a sociálních změn a vzít na vědomí nové zákony a nové hodnoty společnosti.“ Toto všechno bylo prodiskutováno a přijato právě o slavnosti svatých Petra a Pavla, dvou apoštolů, kteří prolili svou krev, aby vydali svědectví o Kristu a odepřeli sklonit koleno před vládcem, který se pokládal za boha naprosto stejně jako dnešní stát.
Gilotina už začíná padat.
Buďto skloníme hlavu a obětujeme kadidlo novému idolu , lidským právům a budeme jednat proti katolickému svědomí, nebo budeme klást odpor tím, že budeme následovat volání papeže a chránit „hodnoty, které musí zůstat nedotknutelné a o kterých nelze vyjednávat“. To jsou především: respekt a obrana lidského života od početí až do přirozené smrti a rodina založená jako sňatek muže a ženy.
Podle Kath-net, 8. října 2007
P.S.Mám za to,že je to útok nejen na Katolickou církev,ale celé křesťanství.
čas.Světlo ***Ferda***
