Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Křesťané věří, že Bůh je svatý, mocný, že má vesmír ve svých rukou, že řídí dějiny podle své dokonalé vůle a že má ve své moci i záležitosti našeho života.

Vládne, a proto také můžeme prohlásit, že když někdo trpí, děje se to z Jeho vůle. Kdyby chtěl, mohl by s tím něco udělat. Pokud s tím nic nedělá, je to proto, že se rozhodl nezasáhnout.


V Žalmech si můžeme všimnout, že žalmista často právem Boha obviňuje, právem se na Něj zlobí a hádá se s Ním.

Wiesel, Žid, který přestál holocaust a napsal řadu knih o utrpení, vzpomíná na jednu příhodu, která se udála, když pobýval v německém koncentračním táboře. Byla to taková zvláštní událost, a to nezvyklý „soud“. Nevšední v tom, že totiž rabíni soudili Boha. Po tři dni předkládali porotě svá nařčení. Svědkové předstupovali před porotu a vyprávěli o svém utrpení. Rozpomínali se na to, jak se k Bohu intenzívně modlili. Vinili  Boha, že jejich modlitby nevyslyšel. Měli Bohu za zlé, že neukrátil jejich utrpení a nepostavil se na jejich stranu. Porota vyslovila verdikt, prohlásila Boha vinným. Poté, co soud skončil, rabíni se k právě odsouzenému Bohu pomodlili.

E. Wiesel se tehdy jako svědek rozhodl, že pokud se z koncentračního tábora vrátí živý, napíše o tom. A že do příběhu zakomponuje ještě jednu zvláštní postavu – „obhájce“, který předloží důkazy o Boží nevině. Který se nebude bát prohlašovat a dokazovat, že ačkoli Bohu osud židovského národa nebyl lhostejný, že podle „obhájce“ neměl Bůh moc s tím něco udělat, nebo tu moc měl, ale rozhodl se dát událostem volný průběh.

Tímto obhájcem nemůže být podle Wiesela nikdo jiný než ďábel. Jedině on přece umí vést správnou obhajobu tak, že by snížil Boží svrchovanost a dobrotu. Než aby Bohu dával vinu, tak jak to činí žalmista ve svých Žalmech, bude Jej ďábel omlouvat jako slabého či neschopného, tedy jako někoho, koho jen stěží můžeme brát vážně.

Každý dům potřebuje hromosvod, terý jej ochrání v bouři. I kdyby byl blesk sebesilnější, nenapáchá žádnou škodu, protože hromosvod jej svede do země, kde není nic, co by zničil. Žalmy - modlitby k Bohu, jsou takovými hromosvody v našich emocionálních bouřích.

Žalmy ukazují na to, abychom si i třeba stěžovali, abychom i třeba osnovali pomstu, abychom i třeba vinili Boha, a to všechno, jak žalmista: Formou modlitby. Žalmy předpokládají, že je Bůh dostatečně silný, mocný a milosrdný, aby dokázal naše emoce pohltit, tak aby nenapáchaly žádnou škodu.

Existuje lepší způsob, jak se s těžkými životními situacemi vyrovnat? Ano své emoce můžeme vykřičet k nebi  a tak zabránit tomu, aby cokoli, co ze sebe vydolujeme – hořkost, nenávist, touhu po pomstě, beznaděj – zranilo někoho jiného.

Žalmy jsou nám vzorem rozhovoru s Bohem, modlitby, kdy hledáme Boží pomoc v naší beznaději. Žalmy, obvykle nekončí pesimisticky. Takový zápas se nám může jevit jako drzý, neomalený, nepřijatelný …..ale naznačuje cestu, že zápas s Bohem vede k řešení, boj se mění v pokoj, obvinění v pokornou odevzdanost. Křik nakonec utichá a klid naplňuje žalmistovu duši, pomáhá v setrvaní v Boží náruči.

(podle profesora religionistiky na Whitworth College G.L.Sittser)

rive