Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 268, komentářů celkem: 429603, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 450 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

magdalena07
ivanp
rosmano
Mikim

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116507963
přístupů od 17. 10. 2001

Podobenství: Petr Vlček : Pohádka o kupcích, kteří prodávali kůži
Vloženo Čtvrtek, 01. listopad 2007 @ 10:54:33 CET Vložil: bolek

Povídky poslal Nepřihlášený

Žili byli čtyři kupci. Jednoho dne se vydali do velikého města Rano Alis na tržiště. Chtěli prodat velikou kůži. Pronajali si tedy stánek vyndali z batohu kůži a začali ji nabízet. Tržištěm procházel muž jménem Ikvid. Obhlížel jednotlivé stánky s kůžemi, porovnával ceny a vybíral. Když se zastavil u stánku oněch čtyř kupců udivilo jej, že nemají na ceduli jméno své firmy ani informaci o tom z jakého města přišli. Tehdy to bylo slušným zvykem troufám si říci přirozenou normou. Ikvid se tedy zeptal prvního z kupců / vypadal jako hvězdář či hvězdopravec a měl na paži vytetovanou koňskou hlavu /. " Kupče z jakého města k nám přicházíte ? " "To Vám nemohu říci, bojím se" odvětil tajemný muž. Ikvid se tedy zeptal ženy po jeho pravici / měla zavěšenou loutnu přez rameno a čas si krátila krásným zpěvem /. "Jak se jmenuješ ženo ?" "To Vám nemohu říci bojím se" Odvětila a zahrála pár tónů na loutnu. Ikvid se podivil, pokračoval v procházce po tržišti a přemýšlel ...


Prodají vůbec tu kůži ti podivní trhovci, kteří se třesou hrůzou, aby je někdo nepoznal, a kteří na rozdíl od ostatních skrývají informace o sobě a svém městě ? Ikvid šel do místní internetové krčmy, dal si žejdlík a zasedl k počítači. Tehdy ještě PC byly dřevěné, měly uvnitř ozubená kolečka a byly pomalé. Ikividovi tedy trvalo celý den než zjístil informace o oněch podivných kupcích. Poté se vrátil zpět na trh. Ostatní trhovci již balili, měli prodáno a vraceli se do svých domovů. Naši trhovci se tvářili velmi vznešeně a kultivovaně spolu rozprávěli o čestnosti, pravdě, o jakémsi zlém netvoru Františkovi a o spoustě zlých lidí, kteří jim nepřejí. Ikvidovi jich bylo líto a rozhodl se, že kůži koupí i přez to, že na ni nedostane záruku. Zeptal se tedy na cenu a chtěl kůži koupi, když tu přiběhl divoký pes Roník a zle Ikvida pokousal. Z koupi sešlo, Ikvid odešel k felčarovi a pes Roník se začal lísat ke kupcům. Na věžičce města Rano Alis zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Tato pohádka je moc populární V Andoře a Afganistánu a děti ji mají moc rádi. Učí je , aby nekupovali kůže od podivných, neznámých kupců.

Ikvid

Podobná témata

Povídky

"Petr Vlček : Pohádka o kupcích, kteří prodávali kůži" | Přihlásit/Vytvořit účet | 47 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Petr Vlček : Pohádka o kupcích, kteří prodávali kůži (Skóre: 1)
Vložil: EdPilgrim v Čtvrtek, 01. listopad 2007 @ 12:38:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Velmi chabé dílko. Pisatel patrně nepochopil smysl celého seriálu. Celý seriál chápu jako reflexi na praktiky, které se skutečně ve všech církvích ve větší jinde menší míře provádějí a takto devalvují výsledky práce na vinnici Páně. Sám jsem se s tím setkal i v CB a AC. Navíc učení o autoritách silně připomíná návrat k hierarchické struktuře zavedené v římské organizaci.



Re: Petr Vlček : Pohádka o kupcích, kteří prodávali kůži (Skóre: 1)
Vložil: pat v Čtvrtek, 01. listopad 2007 @ 12:40:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pohádka o silákovi.

Žil byl jednou jeden silák. Měl rád sport a říkali mu Péťa. Péťa se držel v životě jedné zásady: Nikdy a zásadně nečetl anonymy a považoval je za ohavnost. Věřil pouze tomu co je podepsané. Jednou takhle přišel domů, plnou náruč pošty. A třídil a třídil. Do koše letěla všecky reklama, lístek k zaplacení inkasa (nepodepsaný) až mu nakonec zbyly v ruce dva dopisy. Jeden byl nepodepsaný a letěl rovnou do koše. V druhém bylo napsáno: "Ten Olin nás v nebi už vážně štve. Péťo, udělej s tím něco!". Podepsán: Ježíš. I Péťa, protože byl silák, vyrazil z domu a Olin dostal nabančíno. V místním bulvárním plátku se pak objevila zpráva:
Rvačka křesťanů.
xx letý P.V. dnes dopoledne vtrhl k nic netušícímu O.K. a vrhl se na něj s výkřikem: "V nebi už Tě mají plný zuby a mě poslali srovnat skóre..." Teprve skupina přivolaných hasičů odtrhla běsnícího P.V. od zcela knokautovaného O.K. ...

V druhém dopise smutně ležícím v koši bylo napsáno: "Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým..." a žádný podpis. To se ale Péťa nikdy nedozvěděl, protože anonymy on zásadně nečte.

A poučení?
1) Tvrzení že "mé ovce znají můj hlas" je zvlášť povedená satira
2) Olin by měl začít cvičit

Pat ;-)



Re: Petr Vlček : Pohádka o kupcích, kteří prodávali kůži (Skóre: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 01. listopad 2007 @ 12:52:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobré zboží se chválí samo.Po ovoci je poznáte



Re: Petr Vlček : Pohádka o kupcích, kteří prodávali kůži (Skóre: 1)
Vložil: jakobin (jakobin@zelo.cz) v Čtvrtek, 01. listopad 2007 @ 18:20:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.zelo.cz
Obhájit svůj názor versus fňukat a plivat kolem sebe jedovaté sliny. Může to být jedno a totéž – v prvním případě viděno z laskavé perspektivy,  v druhém viděno nelaskavým, hněvem zkaleným  zrakem. Zkus se nad tím Péťo zamyslet. ;-)

 

Myslím, že ten trh je špatnej příměr. Nenabízíme zboží, který bysme si přáli, abyste přijali. Nejde nám o vaše plácání po ramenou.

 

 Už jsem to tu psala mnohokrát, je to jako když v nějakym krámu koupíš plesnivou až jedovatou paštiku a poreferuješ o tom svým blízkým, ne z pomsty tomu krámu, ale že nechceš, aby se taky otrávili. Jestli tam budou nakupovat dál a jen si dají víc pozor na expirační lhůtu, nebo tam přestanou chodit, a nebo naopak prohlásí, že jedovaté oni nejradši, to už je jejich svoboda a tu my nikomu neupíráme.

Ideální je, pokud si dají více pozor na tu expirační lhůtu. Pak se takovým věcem, které se děly u ICho, dařit v církvi nebude.




Re: Petr Vlček : Pohádka o kupcích, kteří prodávali kůži (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Pátek, 02. listopad 2007 @ 18:35:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když přišel Ikvid k felčarovi zjistil že je na dovolené a úřadující místofelčar se mu nějak nezdál. Požádal ho tedy aby se legitimoval a předložil vysokoškolský diplom. Měl už své zkušenosti s výplachy uší, dutin i mozků a tak nechtěl znovu naletět. Doktor ho naopak požádal aby předložil očkovací průkaz psa Roníka neboť takový je postup aby se zjistilo, že není nakažen vzteklinou. Tu se Ikvid přemýšleje zasmušil a teprve se tápavě rozpomínal že právě lísání Roníka mohlo indikovat tuto zákeřnou a nakažlivou chorobu ( jež mnohé jiné přivedla do hrobu). Rozlobil se na Roníka, že i když je jen tupé a navíc možná vzteklé zvíře, že naprosto legálně disponuje anonymitou v níž se skrývá nebezpečí, že může infikovat aniž by byl okamžitě legitimován (co do očkovacího průkazu). Roník u sebe prostě průkaz neměl.
Zoufalý Ikvid vyběhl bezhlavě z ordinace se zděšeným výrazem ve tváři. Lidé v čekárně se zděsili výrazem jeho tváře. Ten když uviděl jejich zděšené tváře byl popaden šílenstvím a jeho výraz byl ještě zděsilejší. Tolik anonymních tváří. A ten jejich výraz opravdu jsem udělal dobře, že jsem od tohoto neznámého lapiducha utekl.". A říkal si v duchu :"Taková klientela samej poděs."
Myšlenky o Roníkovi mu zoufale bloudily hlavou. Po výplachu všech těch věcí v hlavě nebylo ale kam zabludit. NA TRŽIŠTĚ objevil se najednou a na prázdné klenbě, která častými výplachy zbavena šedé kůry dobře odrážela světlo i cokoli jiného (například myšlenky přicházející z venčí nyní již čistýma ušima, zase jimi odcházejíc)velký neonový nápis.
Vlétl do metra a měl štěstí vlak metra se právě chystal odjet. Dveře za ním hned zaklaply. Bing beng. Rozhlédl se po vagónu metra stejně jako stovky a tisíce lidí se ihned podíval je li u řidiče umístěna vizitka s jeho jménem, ale co to. Vlak se rozjel na jinou stranu. Ach běda osumkrát běda pod vlivem myšlenkového brainstormingu se psem Roníkem, felčarem, zděšenými pacienty a posléze holé lbi uvnitř, ho neuspokojil ani neonový nápis. Tento zářící symbol naděje byl přebit zoufalou myšlenkou. NASTOUPIL JSEM DO POSLEDNÍHO VAGÓNU. Myšlenkové víry rotovaly po vyhlazených mozkových závitech bez nejmenšího odporu a myšlenky vykukovaly z rotující myšlenkové smrště jak špagety z amarounů a zase se vracely z okraje této hrůzyplné cetrifugy zpět do středu víru s jediným cílem ZACHYTIT SE.............Kdo mě to veze ??? Terorista-li, či konzument měkkých,či snad dokonce tvrdých drog. Možná nějaký pacient anonymního doktora s čekárnou plnou anonymních tváří ? Co když je to někdo kdo si také po šichtě v metru přivydělává prodejem kůží. Co když je to kožená mafie. Ano a Viktor Kožený je jejich hlavou........Co když mají spadeno i namou kůži. World skinship . Budu natažen na buben, udělají ze mě kabelku. Dají na ní vůbec mé jméno? Bude mě někdo nosit ? Jak ovlivním abych nebyl nošen anonymně ? Rotující amarou.. pardon myšlenky se roplácly o čelo zevnitř za zvuků brzdící soupravy jak náhle vlak zastavil. Genetický potenciál instinktů jako by se Roníkovým kousnutím přenesl do nervové soustavy Ikvidovy. V žilách mu již od opuštění tržiště koloval místo krve naprosto čistý adrenalin. Bing beng. Vyrazil k prvnímu vlaku soupravy aby dodatečně zjistil jméno tajemného jezdce sedícího osamoceně v kokpitu u řídícího pultu a na jehož schopnostech visel jak na vlásku několik posledních desítek vteřin Ikvidův život. Leč druhá polovina čtyřicátých let už Ikvidovi ubrala na rychlosti a dech i když vstřebávající trojmocný ozón z elektrických výbojů rozjíždějích se mohutných motorů sovětské výroby, už se také krátil. Tajemný rider zmizel v anonymní tmě tubusu a Ikvid se svěšenou hlavou vydal k východu metra kde takřka před pár okamžiky (nebýt psa Roníka) málem udělal největší kauf svého života. Ikvid vždy toužil být velkým mužem a velcí muži touží po kůžích. Gedeon nedal bez kůže ani ránu (jak se později ukázalo). Následník trůnu Franta Procházka dostal řád zlatého rouna. Magdalena si dokonce vzala podle ní jméno. (to ale nebyla ta zpěvačka z první části příběhu odehrávající se před návštěvou anonymního felčara).No a o Viktorovi už jsme tu psali. Indiáni a zvláště komančové je nosili na opasku. Ikvid se zasnil vítěství bylo na dosah a ten pitomej pes to takhle s packa l. Vyšel z metra do anonymního davu. Tržnice byla hned u vchodu to víte Pankrác. Má to ještě zkusit ? Oslovit nějakého trhovce, co kdy ještě není pozdě. " Prosím vás kudy jse de na Wilsonovo...., co to kecám? Prosím vás neprodává tady někdo kůže?
Muž žluté pleti se otočil a v anonymních očích muže asijských rysů se objevil záblesk v němž jakoby Ikvid poznal v levém oku symbol EURA a v levém dolaru. NEUMIM CECKY. Dřevěný počítač z počátku příběhu jakoby začal pracovat v jeho dobře vyčištěné hlavě, ale ani tak sterilní prostředí nevytvořilo žádnou myšlenku, či alespoň její odraz(to je podraz). Jsou beznadějně pryč. Nemám žádnou kůži. Na Ikvidových ústech se objevil škleb beznaděje. V levém koutku se objevil chomáček sněhobílé pěny. Ikvid se spustil na všechny čtyři přivinul se k nohavicím šikmookého muže a začal se lísat.





Stránka vygenerována za: 0.35 sekundy