poslal Nepřihlášený
Únos 23 korejských dobrovolníků v Afghánistánu nastolil v Jižní Koreji debatu o přílišné horlivosti převážně evangelikálních skupin, vysílajících tisíce misionářů do celého světa, píše agentura Reuters. Odhady hovoří o 17 000křesťanských dobrovolníků, což po Spojených státech představuje druhý největší zástup misionářů na světě. Mnohé misie se pohybují v politický nestabilních oblastech.
Hlavní tištěná média v Koreji si kladou otázku, jak je možné, že církev, která dobrovolníky do Afghánistánu vyslala, nedbala vládního varování na možnost konfliktu s proislámsky orientovaným militantním Talibanem.
Podle pravicového deníku Čoson ilbo by si náboženská uskupení měla jednou pro vždy uvědomit, že nebezpečné misie a dobrovolnické aktivity v islámských zemích, včetně Afghánistánu, nejen poškozují korejské národní zájmy, ale také vystavují Korejce obrovskému nátlaku a násilí.
Z hlasů křesťanské komunity vyplývá, že presbyteriánská církev Saemmul, jež unesené Korejce vyslala, patří k umírněnému křídlu a své misie zaměřuje převážně na dobrovolnickou zdravotní a humanitární pomoc.
Ale pro mnohé z bohatých evangelických církví v Jižní Koreji se vysílání misií do zahraničí stalo předmětem soutěžení a otázkou prestiže. A účast v misii pro dobrovolníky samotné měřítkem neochvějnosti vlastní víry.
„Dosud jsem se s podobnou horlivostí jinde nesetkal,“ řekl Song Če-rjong ze soulské univerzity Kjonghi, který se specializuje na sociologii náboženství. Kritikové církvím vytýkají, že i když v cizině dělají mnoho dobrého, často na svět nahlížejí povrchně. „Jihokorejští evangelíci a evangelikálové velmi urputně prosazují věci, na nichž jim záleží, a to bez ohledu na charakter prostředí, v němž působí“, dodává Song.
Jižní Korea se řadí k nejpočetnějším křesťanským komunitám v Asii. Téměř 30 procent jeho obyvatel se hlásí ke křesťanství, zejména k protestantskému vyznání. Křesťanská obec se rozrostla v poválečné době, kdy si od křesťanství mnozí slibovali zajištění lepšího sociálního postavení a cestu ke kvalitnějšímu vzdělání.
Několik evangelických duchovních se pochlubilo, že dokázali obejít vládní varování a zákazy v cizině a vyslali své misionáře neoficiálně, tedy bez příslušného víza. Tyto praktiky však vyvolaly kritiku od ostatních jihokorejských církví, jelikož v zahraničí těžko rozliší, zda jde o křesťanského humanitárního pracovníka anebo o misionáře, jehož stěžejním posláním je obrátit na křesťanskou víru co nejvíc oveček.
(ČTK, Christnet)
Zdroj: evangelický časopis Český bratr 9/2007
