poslal Kristus Každý živý člověk má svůj přirozený život těla (bios) a život duše (psyché) oživující jeho tělo. Znovuzrozený člověk věřící v Boha, Pána Ježíše Krista má ke svému přirozenému lidskému životu přidán ještě jeden život (zoé), tj. božský život. Jakým životem má tedy žít? Svým přirozeným lidským nebo božským nebo oběma? To je zásadní otázka.
Na úvod se chci podělit o svědectví, které mi čas od času Pán připomíná.
Přišel jsem kdysi na návštěvu k mé dlouholeté přítelkyni, u níž byl současně hostem její přítel, který se zajímal o křesťanství a víru v Boha. Když zjistil, že jsem křesťan, začal se mne vyptávat na všechno možné. Asi hodinu a půl kladl jednu otázku za druhou a já odpovídal. Dnes si už vůbec nevybavuji ani otázky ani odpovědi, na co však nemohu zapomenout, je resumé, závěr, kraličtí by řekli summa všeho, co bylo řečeno. Po té hodině a půl ten starší hledající muž najednou řekl: "Ahá; takže vy teď už nežijete svůj život, ale Jeho život!" A mně, jak se říká, spadla brada a zmohl jsem se jen na konstatování, že lépe bych to nevyjádřil.
Janovo evangelium bývá nazýváno evangeliem života. Je to zřejmě proto, že slovo život je v něm zmíněno bezkonkurenčně nejvícekrát ze všech čtyř evangelií a navíc se vždy jedná o slovo znamenající božský život (zoé). Ostatní evangelia se zmiňují i o životě bios, psyché nebo např. biotikos=každodenní život. Jan pro nás zaznamenal, že Pán Ježíš je např. život jako světlo lidí (1,4), že má život sám v sobě jako Otec (5,26), že kdo jí Jeho tělo a pije Jeho krev, má život věčný (5,26); kdo Ho následuje, bude mít světlo života (8,12); Já jsem vzkříšení a život (11,25), Já jsem ta Cesta, Pravda a Život (14,6). V 17. kapitole ve své modlitbě Pán Ježíš definuje věčný život jako poznávání jediného pravého Boha (Otce) a Toho, kterého poslal, Ježíše Krista. A nakonec Jan ve 20. kapitole uzavírá: Tato (znamení) však jsou zapsána, abyste uvěřili*var.: věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
To znamená, že jako věřící máme život věčný, a ten život je ve jménu Pána Ježíše Krista, neboť jméno představuje osobu nositele toho jména. Do toho jména jsme byli pokřtěni (ponořeni) a jsme v Něm, v Kristu. To je naše pozice, jak o tom učí Bible.
Ale jakým životem žijeme skutečně? Naším přirozeným lidským nebo božským? Chodíme v těle, ve tmě, směřujíc ke smrti nebo podle Ducha, následujeme Pána a máme světlo života. Bůh Otec nás vyvolil, povolal, předurčil k věčnému životu. Bůh Syn nás vykoupil, aby nám mohl dát svůj život v jeho jménu a Bůh Duch do nás tento život přenáší a činí pro nás život Pána Ježíše skutečným, abychom skrze Pána skutečně žili. Pavel měl tuto zkušenost života a proto mohl říci: žít pro mne znamená KRISTUS...
Věříme tomu? Žijeme vírou? Nebo si myslíme, že to bylo možné pro Pavla, ale ne pro nás. Bůh si rozhodně nic takového nemyslí! On přece není přijímač osob a miluje všechny své děti. Tak Mu jako Jeho děti dělejme radost naší vírou, která je Jeho darem pro nás, a je v Kristu stejně jako Boží láska. A v Kristu je také víra i láska naše a můžeme je nést jako ovoce Ducha.
Kéž se nad námi Bůh smiluje a dá nám milost prožít Krista jako náš život. Kéž ve světle Jeho k nám promlouvaného slova, které je Duch a Život, vidíme světlo, abychom skrze Ducha moudrosti a zjevení viděli a rozuměli Boží vůli a kéž v nás působí chtění i skutečné činění Jeho vůle. Kéž upevní naše srdce, aby se nenechalo snadno odvést od Božích věcí. Kéž podle své slávy svou mocí posilní skrze Ducha našeho vnitřního člověka, abychom zakořeněni a založení v lásce poznali Kristovu lásku převyšující poznání, mohli se všemi svatými pochopit nekonečné rozměry Boha a byli tak naplněni do vší plnosti Boží. Amen.
SV
