Naše ego je pro nás skvělým motivátorem a zároveň velkým problémem. Je nezbytnou součástí našeho bytí, a přitom nás někdy staví do přímého konfliktu s tím, kým bychom měli být. Ego můžeme také definovat jako sebevědomí - pohled člověka na svou důležitost a hodnotu.

Někdy je těžké své pocity sebehodnoty nebo důležitosti srovnat podle Božích

instrukcí. Na jedné straně je nám řečeno, že máme větší hodnotu než všechno ostatní Boží stvoření, a na straně druhé je nám také řečeno, že se máme pokořit a stát služebníky druhých. Zdá se, jako bychom nevěděli na kterou stranu se dát. Líbí se mi následující krátký příběh, který ilustruje boj našeho ega.

"Jako profesor univerzity v Texasu jsem během dne učil a v noci se zabýval výzkumem. Kolem deváté večer jsem si obvykle udělal přestávku a zahrál si s on-line týmem strategickou hru na internetu.

Jednoho večera jsem byl zařazen do týmu protřelého veterána, který byl mistrem ve strategii. Pod jeho velením jsme si bez jakýchkoli problémů razili cestu k vítězství. Po šesti kolech jsme zůstali bez jediné porážky. Z ničeho nic mě můj neohrožený velitel informoval, že mu máma říká, aby šel do postele. "Kolik ti je?" napsal jsem mu. "Dvanáct" odepsal. Kolik je tobě? Cítil jsem jak se začínám červenat, když jsem odpověděl "osm".

Aha, naše křehké ego; které z lidí dělá vůdce a také je ničí. Způsobuje náš úspěch a také nás nutí lhát, ze strachu že o nás druzí nebudou mít valné mínění. Jsem přesvědčen, že bychom mohli vyřešit spoustu rodinných problémů, problémů v církvi i ve světě, kdybychom se prostě naučili říct: "Je mi líto, omlouvám se, udělal jsem chybu, mýlil jsem se." Příliš často poslechneme své ego, které nás k ničemu takovému nevede. Přitom Jakub píše: "Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší." (Jakub 4:10)

Jestli kdy chceme být Bohem povýšeni, budeme se muset naučit umění pokořit se. Jenže máme v sobě něco, čeho se chytá ďábel, a co nám brání přiznat slabost nebo chybu na naší straně. Odmítá přijmout situaci, kdy nás někdo využívá nebo se k nám chová nepěkně. Pavel píše ve Filipským 2:5-11 "Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Způsobem bytí byl roven Bohu, na této rovnosti ale netrval. Namísto toho zmařil sám sebe: ochotně přijal způsob služebníka, narodil se v podobě člověka. Vypadal jako jiní lidé, ponížil se však a byl poslušný, a to až k smrti, k smrti na kříži. Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš každé koleno kleklo - všech, kdo jsou v nebi, na zemi i v podzemí, a každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán."

V 1. Petrově 2:22-23 Petr píše o Ježíši, jako o našem příkladu: "On se nikdy nedopustil hříchu, v jeho ústech neměla místo lest." Když ho uráželi, neodpovídal, když trpěl, nehrozil, ale ponechával vše Tomu, který soudí spravedlivě.
Dovolí vám něco takového vaše ego? Když se nebojíme toho, že něco není fér nebo že nevypadáme v očích druhých dokonale, vám dovolí ponechat svůj život v rukou toho, "který soudí spravedlivě".

Nevím jak vy, já na tom ještě pořád pracuji, modlím se za to a snažím se důvěřovat Bohu každý den o něco víc. Doufám, že vy také.

prameny.net------------Ferda-----------