poslal lutrik Náboženství a politika... Jedno slovo zprofanovanější než druhé... A není divu... Protože snad již co svět světem stojí - tedy, tak dlouho ne, až od té doby, co lidé zhřešili, se do obého plete lidská touha po moci, po slávě... Ne nadarmo nás Ježíš vybízí modlit se: “... neboť Tvé jest království i moc i sláva navěky.” Ale my máme stále tendenci si přivlastňovat to, co patří Bohu...
Protože jsem věřící - křesťanka, a protože se již dlouho o politiku aktivně zajímám - což by měl - dle mého soudu - každý křesťan - vlastně každý člověk, ráda bych se s vámi, milí čtenáři Granosalis, zamyslela nad tématy: křesťanství a politika, politika a místo křesťanů v ní, theologie a politika a podobně. A protože jsem levicově orientovaná křesťanka, ráda bych se spolu s vámi zamyslela nad tématem: Křesťanství a levice.
Jakousi obecně známou a obecně přijímanou představou je, že takřka jedinou správnou politickou platformou pro křesťana je platforma konzervativní pravice. Je to paradoxní, když si člověk uvědomí, jak se k otázce majetku, otázce životního stylu a podobně staví Ježíš - mám na mysli Jeho slova typu: “Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.” (L 18,25), “Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.” (Mt 19,21), příběh o Lazarovi a boháči (L 16, 19-31) a další. Jak tváří v tvář těmto veršům - a mnoha dalším, neboť požadavek lásky a s ní úzce související sociální spravedlnosti se vine jako červená niť celou Biblí, jak tváří v tvář Bohu, Otci milujícímu všechny a trpícímu, když kdokoli strádá, jak tváří v tvář svaté a nevinné Ježíšově krvi prolité za svět, aby se svět konečně vzpamatoval, jak tváří v tvář tomu všemu se může křesťan zapojit do politiky na straně pravice!
Bohu díky, jsou i alternativy! Sice, žel, méně známé, a ještě méně přijímané, ale jsou. Mám na mysli zapojování křesťanů do politiky - ať již na bázi theologické, teoretické, intelektuální, sociální či přímo politické - v rámci levého politického spektra. Nebudu se zde obšírně rozepisovat o východiscích těchto zjednodušeně je nazvěme “křesťansko-levicových” proudů, hnutí, skupin - velmi stručně jsem je ostatně již naznačila - jde o hledání takového společenského uspořádání, které by bylo postaveno na lásce a spravedlnosti (samozřejmě v plnosti toho lze dosáhnout až v Božím království). Nebudu se zde rozepisovat ani o historii tohoto smýšlení. Zmíním se jen velmi stručně o dvou z těchto směrů - o theologii osvobození a náboženském socialismu Leonharda Ragaze, pak o křesťansko-marxistickém dialogu v naší zemi v 60. letech 20. století, a seznámím vás s hnutím, jehož jsem zakladatelkou a předsedkyní.
Počátky theologie osvobození se datují do let 1968 - 1970. Historickým zdrojem theologie osvobození jsou dle mexického jezuity Roberta Olivera “otevřené rány Latinské Ameriky a utrpení chudých; zde se rodí historický závazek významné skupiny křesťanů. Ti požadují, aby jejich cestu provázela a osvětlovala reflexe víry, odpovídající jejich křesťanskému angažmá.”1 Ústřední téma theologie osvobození vyjadřuje G. Gutieréz ve své knize Theologie osvobození takto: “Mluvit o theologii osvobození znamená hledat odpověď na otázku: Jaký je vztah mezi spásou a historickým procesem osvobození člověka?”2 Naprostá většina lidí v Latinské Americe žije ve velké chudobě. Tato chudoba znamená konkrétně podvýživu, nedostatek vhodného bydlení, hygieny, vody, lékařské péče a vzdělání, vyšší průměr novorozenecké úmrtnosti, výrazně kratší délku života. Zatímco několik vlastníků půdy má ve své moci obrovské oblasti, miliony lidí jsou bez půdy a jsou často nuceni pracovat v podmínkách blízkých otroctví. Právě na tomto pozadí se theologie osvobození rozvinula a právě tyto problémy reflektuje. Co znamená mluvit o Bohu v této situaci? Proč je svět takový? Kdo jsou protagonisté, praví “vlastníci” života? Kdo je Ježíš a jaká je ta dobrá zpráva, kterou přináší? Víra a její reflexe je v latinskoamerické theologii osvobození těsně spjata s životem. Na jedné straně životní zkušenost klade zásadní otázky víře, a na druhé straně víra - nebo zkušenost víry ve společenství věřících - klade zásadní otázky způsob života v Latinské Americe. “Život zde lze definovat jako existenční skutečnost - sociální, ekonomickou, politickou, náboženskou, psychologickou, emocionální atd. - , jak se dotýká žen a mužů v zemích Jižní a Střední Ameriky. Víra vykládá tyto události a jejich porozumění z pohledu společenství věřících v Boha. V narativním smyslu jde vlastně o příběh, který společenství víry vypovídá o své životní zkušenosti.”3 Jedním z hlavních představitelů theologie osvobození je Leonardo Boff.
Náboženský socialismus je směr rodící se na přelomu 19. a 20. století. Za jeho rodiče bychom mohli označit německého protestantského theologa Christopha Blumhardta (1842-1919) a švýcarského protestantského theologa Leonharda Ragaze (1868-1945). Blumhardt ztratil farářské místo, neboť se zasazoval stávkující dělníky a připojil se k německým sociálním demokratům. Leonhard Ragaz opustil profesorské místo na univerzitě, aby se zcela věnoval mírovému a dělnickému hnutí. O co jde v hnutí náboženského socialismu? Budu citovat dvě místa z Ragazovy úvahy “Poselství nábožensko-sociální”:
“To, co se náhodným a příliš povrchním slovem nazývá “hnutí nábožensko-sociální” nebo také “náboženský socialismus”, jest především, užijeme-li opět problematického slova, hnutí náboženské, které se zakládá na novém pojetí víry v Krista. Jeho poselství možno vyjádřiti heslem “království Boží pro tuto zemi”. Toto heslo znamená, že hnutí náboženského socialismu znovu objevuje a znovu přijímá původní poselství Bible, Starého i Nového zákona: poselství, že nade vší skutečností má vládnout Bůh a že Jeho vláda se projevuje ve spravedlnosti.”4 “Také zde můžeme to, co je v našem stanovisku specifické, shrnout v jednu větu: Přiznáváme se k socialismu. To znamená: Přiznáváme se na základě své víry k požadavku přetvoření politicko-sociálního řádu, a to ve směru socialismu.”5 Dalšími významnými představiteli náboženského socialismu byli např. Hermann Kutter, Emil Fuchs a Paul Tillich, za ženské hnutí Clara Ragazová a za judaismus Martin Buber.
V 60. letech 20. století probíhal u nás i v dalších zemích poměrně živý křesťansko-marxistický dialog. V naší zemi byl nejvýznamnějším představitelem tohoto dialogu na straně křesťanů protestantský theolog Josef Lukl Hromádka, na straně marxistů pak to byli zejména nedávno zesnulý filosof Milan Machovec, brněnský filosof Vítězslav Gardavský - autor knihy “Bůh není zcela mrtev” či socioložka Erika Kadlecová.
A nyní již k hnutí, jež jsem založila před 12 lety - tedy v roce 1992. Nese název Hnutí za spravedlivou společnost a lásku k bližním (HSSLB). Našimi členy jsou levicově orientovaní křesťané, a také levicově orientovaní lidé, kteří věřící nejsou, ale kterým je křesťanství nějak blízké a kterým se mezi námi líbí. Naši činnost je možno rozdělit do tří oblastí - je to duchovní, osvětově-politická a sociální práce.
Nejdříve k duchovní oblasti. Dvakrát měsíčně, vždy před naší schůzkou, máme vyčleněnou půlhodinku pro modlitby. Zhruba dvakrát ročně se schází několik z nás k půldenní modlitební obnově, při níž se ztišujeme, a ve světle Písma Svatého rozjímáme nad problémy dnešní doby a dnešního světa a předkládáme je i sami sebe Pánu. V době adventní a v době postní organizujeme ekumenické bohoslužby.
A nyní oblast osvětově-politická. Pořádáme různé přednášky, besedy (například jsme pořádali třídílnou besedu s představiteli křesťansko-marxistického dialogu - z 60. let, z 80. let a formou kulatého stolu s těmi, kteří o to usilují dnes), snažíme se křesťansko-levicové myšlenky šířit mezi křesťany i mezi levicově smýšlejícími atheisty i formou publikování v novinách a časopisech, vydáváme i vlastní občasník (časopis “Člověk člověku, lidé lidem”), hledáme cesty ke spravedlnosti, mluvíme o nich a snažíme se je dle svých možností prosazovat i v praxi... Naše hnutí se aktivně zúčastnilo protestů proti zasedání MMF v Praze (v roce 2000) a rovněž akcí proti pražskému summitu NATO (v roce 2002). HSSLB je členem platformy Křesťané za mír, která organizuje a účastní se různých protiválečných akcí. V rámci této platformy jsme například pořádali v době války v Iráku každou neděli večerní modlitební setkání za mír na Náměstí Míru v Praze. V současné době se také zapojujeme do aktivit Evropského sociálního fóra, jehož česká sekce je ve stavu zrodu.
Co se týče sociální oblasti, tak např. jednou až dvakrát ročně pořádáme burzu oblečení zdarma, o níž je stále velký zájem. V listopadu 2002 jsme pořádali spolu s Levicovým klubem žen na Praze 1 mimořádnou sbírku pomoci pro lidi postižené povodněmi. Sesbírané šatstvo bylo věnováno Ošacovacímu středisku v Mělníce a dětské knihy a hry školnímu klubu ve Klech u Mělníka. Zejména se však v posledních letech zabýváme problematikou bezdomovectví - a to jak po stránce teoretické (vlastní studie k problematice bezdomovectví, účast na každoročních konferencích “V Praze doma bez domova”, naposledy účast na sčítání bezdomovců v Praze v únoru 2004...), tak dle možností i po stránce praktické.
Tolik tedy k naší činnosti. Na některých akcích spolupracujeme s hnutím Křesťanský dialog, které je nám myšlenkově asi nejblíže. Společně se modlíme, společně se radíme, společně pracujeme... Máme společné radosti - například když se nějaký nový člověk rozhodne pro život pro lásku a spravedlnost, ale ještě více máme společných starostí - někteří z nás mají například pro své postoje problémy ve svých církvích... Ale bojujeme a doufáme. A především MILUJEME...
Kontakt: Eduarda Heczková (HSSLB)
telefon: 736 453 028
e-mail : eduarda@seznam.cz
www.hnutí.zde.cz
Poznámky
1 Oliveros, R.: Teologie osvobození: její zrod, růst a konsolidace, in: Souvislosti 3/1993, str. 40
2 tamtéž, str. 41
3 Noble, T.: Víra a život v latinskoamerické theologii osvobození, in: Úvod do teologického myšlení,
II. část, str. 47 (skripta pro IES)
4 Ragaz, L. - Bauer,O.: Nové nebe a nová země!. Nová cesta, Praha, 1938, str. 10
5 Ragaz, L.: Od Krista k Marxovi, od Marxe ke Kristu. Jan Laichter, Praha, 1935, str. 289
