Grano Salis - G. W. Bush, křesťanství a apokalypsa

Řada kroků současné americké administrativy v čele s Georgem Walkerem Bushem vykazuje silnou náboženskou motivaci. Proto jistě stojí za to se blíže podívat na "křesťanské pozadí" a "inspiraci", která motivuje G. W. Bushe a jeho spolupracovníky, reprezentující vlivné konzervativní kruhy v USA.

Profesní a politická dráha G. W. Bushe

George W. Bush se narodil v roce 1946. Stejně jako jiní synové z velmi bohatých rodin studoval George Bush mladší na elitních školách. Promoval na univerzitě v Yale a poté absolvoval harvardskou Školu obchodní administrace. Sám G. W. Bush píše na své webové stránce, že byl průměrným studentem a spíše "organizátorem zábavy" než dobrým sportovcem. Během studia v Yale byl v roce 1966 či 1967 údajně přijat do okultního řádu Skull and bones nebo-li Lebka a hnáty (viz Právo, 26. 9. 2002). Předpokládá se, že tento řád existuje proto, aby dohlížel na vytvoření The New World Order (NWO) čili Nového světového řádu, v jehož rámci bude celosvětová moc soustředěna do rukou několika vybraných jedinců (FAKTA X, č. 25/1999, str. 701).

Po studiu neúspěšně obchodoval s ropou a od bankrotů jej zachraňovali rodinní přátelé, naftaři jako jeho otec George Bush starší (nar. 1924). V době vietnamské války sloužil G. W. Bush jako pilot u letectva texaské Národní gardy, takže nemusel jít bojovat do Vietnamu. V roce 1977 se pokoušel o zvolení do Sněmovny reprezentantů. Neuspěl však a tak se začal věnovat kopané - spolu s několika partnery koupil výnosnou licenci klubu Texas Rangers a stal se jeho manažerem. V roce 1994 byl poprvé zvolen guvernérem státu Texas. Proslavil se tam na jedné straně jako zastánce omezení práva žen na přerušení těhotenství, na druhé straně jako horlivý stoupenec trestu smrti. Výsledky jeho guvernérského působení jsou údajně obzvlášť špatné v sociální oblasti a školství.

V roce 2000 byl nominován Republikánskou stranou na prezidentskou funkci. Někteří pozorovatelé tehdy soudili, že George Bush starší chtěl prosazováním svého syna kompenzovat porážku, kterou utržil od Billa Clintona v roce 1992. V prezidentských volbách George Bush mladší sice zvítězil nad demokratickým kandidátem, bývalým viceprezidentem Al Gorem, ovšem jen s velmi těsným výsledkem, který byl navíc dosažen dost problematicky. Teprve po tragédii z 11. září 2001 získal G. W. Bush větší popularitu a také prostor pro realizaci svého neokonzerativního programu v duchu Projektu Nového amerického století - Project for a New American Century (viz dále). Od počátku však jeho politiku podporovaly vlivné americké ropné společnosti, National Rifle Association (NRA - Národní střelecká asociace s třemi miliony členů, bojující proti státní kontrole a regulaci střelných zbraní a munice) a tzv. křesťanská pravice. A právě ta nás zajímá nejvíce.

G. W. Bush a křesťanská pravice

Velmi důležitým faktorem v amerických prezidentských volbách v roce 2000 byla otázka morálky. Američané byli tehdy unaveni skandály prezidenta Clintona. Proti A. Gorovi hrálo to, že byl několikrát usvědčen ze lži. Bush se zase v minulosti opíjel a dokonce byl jednou odsouzený za to, že řádil auto v opilosti. Ale od svých 40. narozenin už nepije. Dokonce tvrdí, že ho osvobodil sám Pán Ježíš. V interpretaci tohoto výroku je však třeba být opatrný, neboť být „křesťanem“ se v americké politice nosí. Je tedy sice pravděpodobné, že Bush je znovuzrozený křesťan, není to ale zdaleka jisté (Život víry, č. 12/2000, str. 28). Jisté je však to, že je od svého údajného „znovuzrození“ konzervativním evangelikálem a proto má podporu „křesťanské pravice“.

K hlavním reprezentantům této křesťanské či náboženské pravice patří tzv. Christian Coalition (CCA) čili Křesťanská koalice a tzv. Morality Majority nebo-li Morální většina. Obě organizace jsou velmi bohaté; ovládají rozsáhlou síť rozhlasových a televizních stanic (např. Christian Broadcasting Network), které se vedle náboženských relací věnují také politice. V provozovnách těchto organizací se hraje bingo, probíhají výprodeje darovaných předmětů, pořádají se taneční večírky, kolektivní zájezdy atd. Křesťanskou koalici založil televizní kazatel Pat Robertson, neúspěšný kandidát prezidentských voleb v roce 1988, jehož osobní jmění se odhaduje na 140 milionů dolarů. Roční rozpočet koalice je asi 20 milionů dolarů a její politickou linii určuje právě Robertson. Díky Křesťanské koalici i Morální většině působí stovky kostelů jako agitační střediska republikánů.

Robertson i vůdce Morální většiny Jerry Falwell jsou protestanti (baptisté), ale mají některé shodné zájmy s katolickou hierarchii i konzervativními židovskými zájmovými skupinami. Politické spojenectví pojí Křesťanskou koalici mimo jiné s ultrakonzervativními organizacemi jako Sdružené rodiny, Koalice tradičních hodnot, Národní pravice, Výbor pro život, Ženy angažované pro Ameriku apod. Křesťanská koalice tak představuje asi třetinu republikánského voličstva. Má se proto za to, že bez pomoci Křesťanské koalice by nejspíše republikáni nedobyli Kongres a G. W. Bush by se nestal prezidentem. K nejdůraznějším požadavkům Křesťanské koalice zvaných jako Desatero patří: přijetí zákonů zakazujících potraty a homosexualitu, zavedení povinné modlitby do škol, ukončení školních programů sexuální výchovy, zrušení veřejných institucí financujících umění a humanitární akce (jakožto ohnisek prosáklých homosexualitou) a zrušení veřejného rozhlasového a televizního vysílání.

Zdá se, že Křesťanská koalice a Bush mladší si dobře rozumí v boji proti potratům, pohanům, gayům a feministkám. A také v oblasti zahraniční politiky. Např. fundamentalistická Southern Baptist Convention (Jižní baptistická kongregace) označila válku proti Iráku za spravedlivou válku - just war (Právo, 5. 3. 2003, str. 7). Silné podněty pro vojensko - politická rozhodnutí americké vlády lze také najít v nábožensko - fundamentalistických postojích Křesťanské koalice, která vytrvale usiluje o propojení millenaristické theologie s politickou praxí. V duchu této theologie je možné současné události v Izraeli a v Iráku interpretovat jako předzvěst blížících se apokalyptických a eschatologických dějů, spjatých s koncem lidských dějin a světovým zánikem. Významnou úlohu zde hraje theologický výklad eschatologie (zvěsti či učení o posledních věcech člověka i světa) a apokalyptiky (zjevení týkajícího se skončení starého věku a povahy věku nového), který nese odborný název premillenaristický dispenzacionalismus.

Premillenaristický dispenzacionalismus a křesťanská i islámská apokalypsa

Dispenzacionalismus představuje jeden ze tří základních theologických směrů současnosti - spolu s Theologií smlouvy a Theologií nové smlouvy (Zápas o duši č. 74/2002, str. 29 - 33). Dispenzacionalismus zdůrazňuje doslovný (přirozený) výklad Bible a proto obyčejně nepřijímá její obrazný (duchovní) výklad. Stoupenci dispenzacionalismu mají za to, že Bůh rozvrhl dějiny spásy do sedmi oddělených dispenzací - období. Většina pak učí, že věřící Staré smlouvy byli spaseni ve zjevení té dispenzace, ve které žili. Ta přitom nezahrnovala víru v Mesiáše, který byl pravým důvodem jejich spásy. Pojetí starozákonních obětí jakožto předobrazu evangelia a Mesiáše se stalo zřejmým až po ukřižování Krista. Rovněž Duch Svatý přebývá pouze ve věřících dispenzace (věku) milosti.

Bůh má podle dispenzacionalistů dvojí lid - Izrael a církev. „Izrael“ zde vždy označuje tělesné potomstvo Jákoba - Izraele. Izrael má pozemský účel a církev má nebeský účel. Boží hlavní záměr v historii je budoucí duchovní a fyzické požehnání Izraele. Církev je vsuvka v Božím historickém plánu pro Izrael. Ježíš nabídl národu Izrael pozemské království. Protože Jej odmítl, království bylo odloženo do budoucnosti. Zákon Staré smlouvy byl zrušen pro církev (křesťany), ale stále platí pro fyzický Izrael. Ten bude znovu pod tímto Zákonem až bude církev vtržena do nebes a Bůh se vrátí ke svému původnímu lidu - fyzickému Izraeli. Budoucí pozemské Tisícileté království - Millenium je zde totožné s Božím královstvím. Věřící dispenzacionalisté jsou vždy premileniální (premilleniární), neboť věří, že Ježíš Kristus se vrátí před pozemským Tisíciletým královstvím (Milleniem). Obvykle jsou také pretribulační, tj. věří, že k vytržení církve (opravdově věřících křesťanů) do nebes dojde před „velkým soužením“ etnického Izraele, které přijde před návratem Ježíše Krista a nastolením Tisíciletého království.

V politické oblasti se premillenaristický dispenzacionalismus projevuje někdy až zarážející bezpodmínečnou podporou USA Izraeli. Existence státu Izrael je totiž podle premillenaristických dispenzacionalistů nezbytným předpokladem propuknutí eschatologických událostí doprovázejících zánik tohoto světa (tohoto věku tmy). Podle jejich interpretace biblické knihy Zjevení sv. Jana čili Apokalypsy záchrana lidstva vyžaduje, aby Izrael jako celek přijal křesťanství, a to podle nich není možné, pokud Židé nebudou vlastnit zemi, kterou jim Bůh daroval (Hospodinův slib Abrahamovi podle odhadů starý 3800 let). K rozšíření těchto i dalších myšlenek premillenaristického dispenzacionalismu velkou měrou přispěly apokalyptické bestsellery bývalého pastora a učitele Tima LaHaye a redaktora Jerryho B. Jenkinse z cyklu Left Behind (Ponecháni napospas). Ve Spojených státech vyšlo do konce roku 2002 devět románů z tohoto cyklu, u nás však pouze tři: Ponechání napospas, Bojovníci trýzně a Nicolae (vydaly je Euromedia Group a Knižní klub v Praze roku 2001).

První díl této série (Ponecháni napospas) líčí vytržení spravedlivých předcházející druhému příchodu Ježíše Krista a zápas pozůstalých křesťanů o záchranu zbytku lidstva. Začíná zde rovněž politický vzestup muže, který se později ukáže být *****m. Tento muž, charismatický Rumun Nicolae Carpathia, se ve druhém díle (Bojovníci trýzně) stane generálním tajemníkem Organizace spojených národů (OSN), kterou přejmenuje na Světové společenství a její hlavní středisko přesune do Nového Babylónu. Podaří se mu také sjednotit různá náboženství pod korouhví víry světového společenství. Svět dále přejde na jednotnou měnu, zaváže se k odzbrojení a zachovávání míru s cílem přetvořit celý svět na jeden jediný. Konečně dojde i k podepsání sedmileté smlouvy s Izraelem. Lidstvo a zvláště Židé jsou však varováni před Antikristovými svody vystoupením dvou svědků. Ve třetím díle (Nicolae) se Antikrist dostane k absolutní moci. Úmyslně vyvolá vypuknutí světové války, po níž přicházejí epidemie a hladomor. Boží odpovědí je pak ničivé zemětřesení jako projev hněvu Beránkova (Kristova).

Tím děj pro české čtenáře žel končí; žádoucí by proto bylo vydaní překladů dalších dílů. Český čtenář má však pro porovnání k dispozici román Apokalypsa od Micheala D. O´Briena, vydaný v roce 1998 společností Triality. Anglický originál Father Elijah. An Apocalypse je z roku 1996. Román líčí "apokalypsu" z katolického pohledu. Svět v době konce ovládá ateistický materialismus v podobě kapitalismu, který se ukazuje být stejně destruktivní jako fašistický a socialistický materialismus. Lidstvo trpí naprostou beznadějí a následkem toho ignoruje pravdu nebo ji okamžitě zavrhuje. V této situaci papež posílá kněze Eliáše Schäfera k muži, který se mu jeví jako Antikrist. Tento muž jako prezident Evropského parlamentu, ředitel Rady západních států, poradce Spojených národů, člen Římského klubu a zakladatel nejvýznamnějšího obchodního centra světa (Centro Mondiale Commerciale) postupně totiž získává moc nad celým světem. Mnozí lidé doufají, že zajistí pokojný přechod z éry národních států ke světové federaci a umožní nástup Krásného Nového Věku. Eliáši se podaří Prezidenta varovat před Satanovými svůdnými sny o světovládě, nicméně ten si zvolí Satana za svého Pána místo Krista. Eliáš spolu s bratrem Enochem pak míří do Jeruzaléma varovat svět před příchodem Antikrista.

V obou příbězích můžeme bezesporu zachytit mnoho tendencí, nastupujících v dnešní době. To jistě stojí za zamyšlení. My se však vrátíme k premillenaristickému dispenzacionalismu a jeho dopadům na současnou politickou situaci. Prožidovská orientace dispenzacionalistů ovlivňuje rovněž pohled mnoha Američanů i na válku proti Iráku a celkovou politickou situaci na Blízkém a Středním východě. Druhý příchod Ježíše Krista je totiž podle nich podmíněn hlásáním evangelia všem národům. A jak je dobře známo, v řadě muslimských zemí je tomu aktivně bráněno. Proto je nezbytné zlomit "démonickou moc" islámu. Pak logicky řada konzervativních Američanů (evangelikálů, katolíků i Židů) souhlasí s názorem vládní garnitury, že na Blízkém východě vzniká nová mocnost a že arabská islámská říše by mohla být mnohem agresivnější a nebezpečnější než bývalý Sovětský svaz. Proto mají za velmi potřebné usměrnit vývoj tohoto regionu jiným směrem. Jsou přesvědčeni, že pokud se podaří vybudovat v Iráku stabilní demokratický a prosperující stát, bude to inspirující i pro ostatní okolní státy (Život víry, č. 5/2003, str. 4). Vědomě či nevědomě se tak připojují k již výše zmíněnému Projektu Nového amerického století - Project for a New American Century.

Tento projekt byl založen Gary Schmittem a Williamem Kristolem v roce 1997 jako střešní organizace amerických neokonzervativců. Projekt si staví za cíl prosadit ve světě "globální vůdčí roli Ameriky" (FriZ, nr. 2/03, str. 6). S projektem jsou od samého počátku spjata jména takových osobností jako Richard Perle, John Bulton, Dick Cheyney (nynější viceprezident USA), Paul Wolfowitz (dnes zástupce amerického ministra obrany) či Paul Kagan. Projekt podporují i četné "myšlenkové tanky" - think tanks čili expertní týmy: Washington Institute for Near East Policy, Middle East Forum, Jewish Institute for National Security Affairs, Center for Security Policy. V Izraeli pak pracuje v tomto směru Institute of Advanced Strategical and Political Studies, který stojí blízko pravicové strany Likud. K tiskovým organům projektu patří např. Wall Street Journal, National Review, Weekly Standard a New Republic. Bushovo vyhlášení "války proti terorismu" otevřelo dveře k přímé realizaci politických záměrů tvůrců projektu. Stoupenci projektu mimo jiné předpokládají, že úspěšná "amerikanizace" Blízkého východu jim otevře cestu k "amerikanizaci" dalších částí světa - např. Pákistánu, Indie, Afriky či Jižní Ameriky (FriZ, nr. 2/03, str. 7).

Tyto hegemonistické a imperiální plány amerických politiků i apokalyptické vize premillenaristického dispenzacionalismu překvapivě korelují s islámskou eschatologickou představou "konce času" (srovnej Slovník judaismus, křesťanství, islám, str. 351, 369, 390, 401 - 402). Podle ní v době konce budou síly destrukce a zmaru šířit spoušť po zemi. Nevěřící budou odvádět věřící od islámu. A právě součástí zápasu mezi věřícími a nevěřícími bude podle některých vůdců islámu rozhodující střet (bitva) mezi křesťany a muslimy. Rozkladný proces bude zastaven příchodem mahdího (mesiáše), který bude patřit k rodině proroka Muhammada. Mahdí se postaví do čela muslimů a obnoví jejich jednotu. Nastolí mravní čistotu a spravedlnost. Potom se však objeví Antikrist (arabsky Dadždžál), který prostřednictvím zázraků bude odvádět lidi od "přímé stezky" islámu. V pravý čas se ovšem objeví Ježíš (arabsky Ísá), kopím probodne Antikrista a porazí všechny, kdo nevyznávají islám. Světu tedy nakonec zavládne islám a kdo jej nepřijme, bude vyhuben. Ježíš bude žít na zemi 40 let (jako Židé na poušti) a po smrti bude pochován po Muhammadově boku v Medíně. V den zmrtvýchvstání (vzkříšení) pak bude Ježíš učasten poslednímu soudu jako svědek.

Rizika nové "aliance trůnu a oltáře"

Z výše uvedeného mimo jiné plyne, že Huntingtonův "střet civilizací" lze jak na západní, tak na islámské straně odůvodnit i nábožensky. To nám ukazuje na nemalá rizika nábožensky motivovaného politického aktivismu, včetně toho křesťanského (zde v režii americké křesťanské pravice). Náboženská motivace politických kroků může znamenat dokonce oživování historicky překonané neblahé zkušenosti náboženských válek. Toto oživování paradoxně přichází z protestantské strany, přestože řada evangelíků věří, že odklon původní církve od zvěsti evangelia byl v mnohém způsoben právě "aliancí trůnu a oltáře", jejíž počátek se datuje již od dob římského císaře Konstantina vládnoucího v letech 306 - 337 po Kristu. Nyní se zdá, jakoby se kruh uzavíral a státní moc má napomáhat realizovat určité theologické a eschatologické představy. Přitom vždy existuje nebezpečí, že křesťan omylem a v tzv. dobře víře může sloužit nikoliv svému Pánu, ale spíše jeho Protivníku. Zejména tehdy, když je ve hře moc, bohatství a obchod (podnikání). Potom je aliance trůnu a oltáře zvlášť velkým nebezpečím a rizikem. Snad se americký národ ubrání tomuto pokušení. Jinak čekají svět vskutku "apokalyptické" doby, a to apokalyptické v tom běžném slova smyslu pohromy, světové katastrofy a zkázy.

Časopis HSSLB č.11/2003

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace