Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

CYRIL A METODĚJ, misionáři muslimů, SLOVANŠTÍ APOŠTOLOVÉ.
Cyril a Metoděj pocházejí ze Soluně, makedonského města. Jejich otec Lev byl vysoký vojenský hodnostář. Měli pět sourozenců. Nejmladší Konstantin, později nazvaný Cyril, se narodil r. 827. Po studiích se stal Konstantin knihovníkem při chrámu sv. Moudrosti.
R. 851 poslal Omar, vladař Saracénů v Melitě, do Cařihradu tento vzkaz: “Můžete-li zjevně objasnit nauku o Boží Trojici, pošlete nám muže, který nás o tom dovede přesvědčit a předčit."

Tomuto pozvání nebylo možné se vyhnout, jinak by tvrdí Saracéni řekli, že křesťané nedovedou hájit svou víru. Tak povolal princ Michal Konstantina a řekl mu: “Slyšíš, filozofe, co proti naší víře mluví Agarjané? Ty, jako sluha Nejsv. Trojice, jdi a vzepři se jim! Bůh ti dá milost a sílu, abys je přemohl jako David Goliáše."
Konstantin, znalec arabského jazyka, šel. Když přišel do Melity, zpozoroval, že Agarjané pomalovali dveře křesťanů obrazy ďáblů. Saracéni se ho posměšně ptali: “Víš, co ty obrazy znamenají?" Konstantin vtipně odpověděl: “Kde jsou obrazy ďáblů zvenčí, tam jsou uvnitř křesťané; kde obrazy ďáblů zvenčí nejsou, tam jsou bezpochyby uvnitř ďáblové."
Během učeného sporu o víru namítali Agarjané, že mezi křesťany jsou roztržky ve víře a že se jejich život nesrovnává s křesťanskou vírou. Na to řekl Konstantin: “Náš Bůh je jako mořská hlubina. Mnozí chtějí vyzkoumat jeho bytost a na tu hlubinu se vydávají; ale jen ti, kdo jsou silní duchem, ho s jeho milostí poznávají a přeplavují se šťastně vírem pochybností k pravdě; kteří však mají slabou víru, nebo se plaví na zpuchřelých korábech porušené vůle, ti utonou. Vaše mohamedánská víra je však jako úzký potůček, který může každý pohodlně překročit. Váš Mohamed vám neuložil nic těžkého, ale povolil vám oddat se hněvu a tělesným žádostem. Jinak Kristus; on pozvedl člověka od země k nebesům, a proto žádá od člověka těžké věci, aby se sebezapíráním a přemáháním tělesných chtíčů přibližoval k andělům."
Když se potom Agarjané opovážili mluvit rouhavě a potupně o Nejsv. Trojici, zakřikl je Konstantin a vyložil jim toto tajemství slovy samého Mohameda, čímž byli nevěřící nemálo zaraženi.
Později se vychloubali Saracéni svou domnělou učeností. Konstantin je však zahanbil tímto podobenstvím: “Nějaký člověk nabral z moře vodu, nalil ji do koženého měchu a chlubil se cizincům, že takovou vodu nikdo nemá. I přišel k němu muž z pomoří a řekl mu: "Blázne, že se nestydíš vychloubat se tímto s*****utým vakem! Co ty máš ve vaku, toho my máme celé moře." Tak i vy se chlubíte svou troškou moudrosti, kterou m á t e o d n á s . ”
To jsou naši otcové!
Do Cařihradu přišli poslové moravského knížete Rostislava prosit o věrozvěsty. Řekli: “Naši lidé odstoupili od pohanství, ale nemají učitele, který by jim naším jazykem vyložil pravou křesťanskou víru ." Císař zavolal Konstantina a pravil mu: “Vím, že jsi unavený, filozofe, ale je zapotřebí, abys šel na Moravu, neboť nikdo jiný by takové dílo nedokázal vykonat s úspěchem. Vezmi si bratra Metoděje, jste Soluňané a umíte dobře hovořit slovanským jazykem." Konstantin se ujal díla, vytvořil písmo pro slovanský jazyk a začal překládat Písmo svaté a bohoslužebné knihy. A pak se dali svatí bratří na cestu a horlivě hlásali pravdy Boží na Moravě. Lid jim dobře rozuměl a přilnul k nim oddanou úctou a láskou jako ke svým duchovním otcům. Za pět let byla Morava křesťanská.
Papež Mikuláš I. (858-867) se doslechl o blahodárné činnosti svatých bratří a povolal je do Říma. Poslechli rádi, neboť se už dříve chystali do Říma, aby tam donesli ostatky sv. Klimenta, aby podali obvyklou zprávu o své misionářské činnosti, vyžádali si schválení pro slovanský překlad posvátných knih a aby po¬prosili o povolení slovanské liturgie (bohoslužby).
Než došli do Říma, zemřel papež Mikuláš I. Jeho nástupce Hadrián II. se zaradoval, že nesou ostatky sv. Klimenta, a ve slavnostním průvodu je uvedl do města. Papež po zralé úvaze schválil slovanské liturgické knihy; posvětil je a položil na oltář v kostele Panny Marie Větší. Potom byla za jeho přítomnosti slou¬žena mše sv. v slovanském jazyku. Nakonec byli oba bratří vysvěceni na misionářské biskupy.
Náhle Konstantin ochuravěl a v předtuše blížící se smrti vstoupil do kláštera. Tam přijal jméno Cyril. Na smrtelném lůžku domlouval svému bratru: “Hleď, bratře! Až dosud jsme byli oba spojeni a tvořili jednu brázdu. A já nyní na brázdě padám a můj den se nachýlil. Vím, že velmi miluješ horu (tj. olympský klášter), ale nechtěj pro horu opustit své poslání na Moravě. Zůstaň u toho dobrého lidu a vyučuj ho pravdě Boží!"
Křížová cesta.
Metoděj se vrátil na Moravu sám. Byl jmenován panonským arcibiskupem. Ale jeho činnosti se postavily na odpor velké překážky. Franští biskupové si činili nároky na území Moravy a Panonie. Na jejich rozkaz byl Metoděj zajat, odvezen do Německa a uvržen do tuhého žaláře, kde ho drželi dva a půl roku. Metoděj se odvolal k papeži Janu VlIl., ten vše vyšetřil, Metoděje vysvobodil a přísně potrestal provinilé biskupy.
Metoděj se vrátil na Moravu. Moravané se velice radovali z toho, že se jim vrátil milovaný arcibiskup. V té době (r. 874) pokřtil Metoděj českého vévodu Bořivoje. To byl veliký a rozhodný krok, který vedl k tomu, že se celý český národ obrátil na křesťanskou víru. Bořivoj si vzal do Čech kněze Pavla. Bořivojova manželka, kněžna Ludmila, přilnula ke Kristu a velice brzy byl zbudován chrám na Levém Hradci a na Pražském hradě.
Němečtí biskupové však nepřestávali strojit Metodějovi úklady. Pomlouvali ho, že není pravověrný, že slouží mši svatou v barbarském jazyku, aby skryl své bludné učení. Metoděj se na pozvání papeže Jana VIII. odebral do Říma a tam osvědčil pravou katolickou víru; také přesvědčil papeže o prospěšnosti slovanských obřadů a doložil, že jejich zavedením křesťanská víra zapustila hluboké kořeny mezi Slovany. Papež shledal Metoděje za úplně pravověrného a písemně dovolil konat služby Boží jazykem slovanským.
Na žádost knížete Svatopluka byl Němec Viching vysvěcen na nitranského biskupa, ovšem s příkazem, aby ve všem podle církevních zákonů poslouchal svého arcibiskupa Metoděje. Ale biskup Viching se nad Metoděje povyšoval, lhal, že má tajné rozkazy od papeže, že prý z vůle papežovy je Metoděj postaven pod jeho dohled. Metoděj byl nucen písemně se otázat papeže, jak se věci mají. Papež arcibiskupa uklidnil a slíbil, že viníka potrestá. Tak svatému Metoději nastaly pokojné časy a mohl po tři léta klidně pokračovat ve svém apoštolském díle. Přeložil Písmo svaté - kromě knih Makabejských. Bylo mu asi šedesát let, když na Velehradě dne 6. dubna 885 zesnul v Pánu.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.456-459