Odpoledne jsem referoval o své činnosti proti potratům zástupci Českobratrské církve evangelické z Krnova a půjčil jsem mu videozáznam ze 7.brněnského pochodu. Daroval jsem mu též knížku „Proč pláčeš Miriam“ o psychickém utrpení žen po interupci. Když jsem se modlil doma se svou rodinou za náš národ, aby ho Bůh vysvobodil z moci vrahů malých dětí, tak jsem v mysli uviděl rudou komunistickou vlajku. Vlajku rudou krví dětí. Tekly mi slzy.

V pátek 20.2.2004 jsem byl zpočátku 15 či 30 minut na Obilním trhu sám. Tehdy mě zde fotografoval křesťanský fotograf Jiří B. Byl rád, že vyvíjím tuto činnost. Poté mi přišel pomoci mladý salezián Honza a rozdával letáčky. Přitom mu srdečně poděkovali 2 starší muži za to, co tam děláme. Jeden z nich řekl, že dovolil potratit své miminko ze sociálních důvodů, ale teď mu je 73 let a stále toho lituje, i když není křesťan. Jsem Bohu vděčný, že mne už vůbec nebolí záda, ani zadek, ani noha. Dokonce jsem dnes se saleziánem Honzou nesl pouze ve dvou masivní kříž centrem Brna na místo určení. Bál jsem se o svá záda, ale neměl jsem jiného nosiče. Proto jsem prosil Boha o samsonovskou sílu. Pak mi připadalo, že mi neviditelný anděl kříž nadlehčoval. V předchozích 13 letech jsem se zbaběle a mylně domníval, že dítě zabité umělým potratem přijde stejně do nebe. Že proto nemá smysl se angažovat v protipotratovém hnutí. Vždyť kdyby se narodilo, bezbožní rodiče a bezbožná společnost by ho naučili zlu a skončilo by s nimi v pekle. Teď už ale vím, že kdyby rodiče nešli na umělý potrat, tak by se i bezbožní rodiče - tímto dobrým skutkem – stali lepšími. I v té dnešní pyšné barbarské společnosti! Bůh by pak těmto pokorným rodičům dal milost uvěřit ve Spasitele Ježíše Krista. Je přece psáno v Písmu svatém, co vyřkl svatý apoštol Petr. Že: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (První list Petrův, 5.kapitola, 5.verš) Teď také vím, že rodiče, kteří dají interupcí popravit své dítě, se vraždou neviňátka stávají bezcharakterními Herodesy. Až později porodí již chtěné dítě, tito zlí rodiče naučí zlu i toto chtěné dítě. Nakonec plní zloby skončí spolu v pekle. Je lépe naplňovat nebe dobrými rodiči a dobrými dětmi než zbaběle mlčet ke zlu!

V sobotu 21.2.2004 na rozhlasové stanici „Radiožurnál“ poslouchám mezi 9.00 a 10.00 pořad „Křesťanský týdeník“. Zde slyším pravoslavného arcibiskupa pražského Kryštofa na konferenci zahraničních pravoslavných duchovních – i těch z Ruska, jak ostře kritizuje fakt, že do ústavy Evropské unie nebylo dáno nic o křesťanství a duchovních hodnotách. Pak přemýšlím o příběhu jedné ženy (podobný jsem slyšel už od více žen), kterou po porodu 2 dětí nutil manžel a zdravotníci k umělému potratu. Ona odmítala zabít své dítě. Avšak stress z jejich přemlouvání na ni působil tak hrozně, že její tělo samovolně potratilo. Dodnes této ztráty velmi lituje. Minorita Bogdan mi zaslal 2 příběhy MUDr.Nathansona, bývalého potratáře, který činil pokání a napravil se. Z rozhlasové stanice „Radiožurnál“ se dozvídám, že vloni došlo v České republice k 646 znásilněním. Jsem přesvědčen, že ke snížení počtu interupcí, ze 100 000 v době komunismu na 35 000 po osvobození, došlo díky tomu, že státní televize v 90.letech 20.století odvysílala dokumentární film MUDr.Nathansona o interupci „Němý výkřik“. Poznání pravdy totiž osvobozuje.