|
Právě je 410 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116562150 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Nebezpečná učení: Křesťanství a nacionalismus
Vloženo Sobota, 02. červen 2007 @ 00:18:59 CEST Vložil: bolek |
poslal marobud Křesťanské poselství je určeno "celému světu". Stačí citovat závěr Matoušova evangelia, Zprávu o vylití Ducha svatého ze Skutků apoštolů či Pavlovo tvrzení, že nejsme ani Židé, ani Řekové.
Přesto mnoho křesťanů chápe svůj nacionalismus jako součást své víry. "Bůh, král, vlast" bylo tradiční heslo nejrůznějších uskupení, kde Bůh nakonec zůstal stranou. Máme nejrůznější "národní církve", ať již vzešlé z reformace, nebo pravoslavné. Ne, nechci kritizovat spojení církve a státu v minulosti, byť mne znepokojuje spojitost pravoslavné církve s ruským imperialismem, nebo vliv některých evangelikálníck kruhů na zahraniční politiku USA. V minulosti selhaly luterské církve v Německu, že nerozeznaly nebezpečí nacismu. Mnohé církve v Čechách propadly nacionálnímu běsnění po roce 1945 a neodhalily včas nebezpečí komunismu. Nejobtížnější je pochopit provázanost nacionalismu s katolicismem, který je svým založením nadnárodní. Můžete namítnout: Boží slovo by se mělo zvětsovat a Bůh oslavovat ve srozumitelném jazyce, ne latinsky. Jenžem kdo tak činí hanácky, kdo ostravsky, kdo jihočesky, kdo pražsky? Nikdo.
Problém je však v něčem jiném. To že křesťané se nebrání národnostnímu běsnění, které vede ke konfliktům. Agrese, jaké přinesly obě světové války bylo pozdě zastavit, v době kdy opravdu hrozily, národnostní uvědomění, které je způsobilo tu však už bylo dlouho.
Bohužel se na něm podíleli i křesťané. Prostě tím, že se identifikovali s určitým jazykem s určitou národností, poskytli argumenty nacionální propagandě. Národnost není něco co se automaticky dědí. Národnost je sebeidentifikace, přesvědčení, názor.
Je tento názor slučitelný s křesťanskou vírou? Podle mého názoru nikoli. Není přípustné považovat někoho, kdo mluví jiným jazykem za méně hodnotného člověka. Ano mateřský jazyk nás determinuje k tomu, že si s ním tak dobře nepopovídáme, k tomu, že nemůžeme stejně kvalitně žít nikde jinde, ale to je všechno. Nemáme právo vyžadovat po komukoli, aby se učil náš nesrozumitelný jazyk. Nemáme právo považovat svou příslušnost k určitému stádu, k určité zemi za víc, než příslušnost ke Kristu. Nesmíme schvalovat činy, které jsou ku prospěch našeho národa či státu, ale jsou morálně sporné.
Neměli bychom bránit přistěhovalcům, kteří k nám utíkají před pronásledováním, válkou nebo jen chudobou. Je třeba odkázat do patřičných mezí ty, kteří by se zde chovali nedobře, ale nemá smysl se bát o národní identitu, o kulturu, to jsou z hlediska naší víry nepodstatné věci.
Mam rád tuhle zemi. Právě proto ale vím, že jí český nacionalismus (a nejen on) uškodil. Myslím, že by lidé byli šťastnější, kdyby nebylo národní uvědomění.
Osobně se nehlásím k žádné národnosti a domnívám se, že by se žádný křesťan neměl hlásit k jakékoli národnosti. Pojem národnosti byl během 2 uplynulých století. zdiskreditován. Nepotřebuji lživé historky o Praotci Čechovi. Nepovažuji za důležité, jestli někdo četl Karolinu Světlou. Je mi jedno, jakým jazykem budou mluvit moje vnoučata. Víra je důležitější.
|
Podobná témata
|
|
Re: Křesťanství a nacionalismus (Skóre: 1) Vložil: Olin v Sobota, 02. červen 2007 @ 02:36:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nazdar Marobude!
Tleskám tvé rozhodnosti, byť ji považuji za přetaženou. Nacionalismus je i pro mě téměř nesnesitelný. Každý rok se koukám o státním svátku na shromáždění nejstarší generace v Národním museu. Je to úděs - poslouchat lidi, jejichž utrpení je mi pochopitelně líto, ale jejichž exaltovný nacionalismus a sebelítost nemohu akceptovat. A jsem zas na rok vyléčen z národních iluzí.
Chci tě ale upozornit, že národnost, jak ji odmítáš, je středoevropská anomálie. Ve světě jsi prostě takové národnosti, jaký máš pas. To pak není třeba odmítat. Francouzem je každý, kdo se ve Francii narodil, ať už jeho rodiče přišli odkudkoli. Napadlo by někoho, že Jean Alesi není Francouz? Svět motorsportu je ohromen schopnostmi Lewise Hamiltona, Britové ho považují za nejzářivější hvězdu sportovní Británie, a nikomu nepřijde divné, že má černou pleť. Ivan Lendl je Američan, a když se ho ptali na vztah k původní vlasti, řekl jen: "Narodil jsem se tam."
Já kvůli tomu, že mám odpor k nacionalismu, nepřestávám být Čech. Nejsem jím o nic míň. Jsem jím proto, že je celý můj život upředen ze vztahů a skutků související s touto zemí a se společností, která tu žije. Kdysi se to projevilo tak, že jsem odmítl emigrovat. A mohl jsem, nic zlého by se se mnou nestalo. Jen bych ztratil to, co jsem měl v komunistickém Československu rozdělané. A to jsem nechtěl. Podobně, jako jsem Čech, jsem ovšem Evropan, a tady už narážím na dnešní protievropskou fobii, ´módní v evangelikálních kruzích České republiky. Moji bratři se vesměs domnívají, že český národ se má zachránit před hrozbami z Evropy. To je ten dnešní, křesťanský nacionalismus - až to dveřmi tříská!
Přeji si, jistě spolu s tebou, aby se naše země více světu otevřela.
OLIN |
|
|
Re: Křesťanství a nacionalismus (Skóre: 1) Vložil: aviaf v Sobota, 02. červen 2007 @ 21:42:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | Mne to taky prijde trochu pretazeny. Kdyz Pavel pise, ze uz v Kristu nei rozdilu mezi Zidem a Rekem, tak tim snad nemysli, ze se tyto narodnostni ci kulturni identity timto neodvolatelne zrusuji, ale ze proste neni potrebne ani zdrave je absolutizovat. Pavel tyhle identity neignoroval, ba dokonce v 1K 9 pise, ze vsem byl vsim, aby ziskal alespon nektere. Cesta ke Kristu vede skrze potlaceni zbytneleho Ja, nikoli skrze potlaceni vlastni identity. Stejne tak bys mohl tvrdit, ze nezalezi na tvym jmene a prijmeni a z hlediska spasy na nem asi opravdu nezalezi. Kuli tomu se ale jeste nezacnu predstavovat jen svym rodnym cislem.
Takze, "osobne se nehlasit k zadne narodnosti", jak to pises, neni nijak obzvlast krestanske ci pravoverne. Prohlasit "jsem Cech" znamena proste akorat rict, ci problemy, strasti a radosti povazuju za sve: ktera je ta skupina, na ktere mi nejak zalezi. Ceske dejiny jsou i moje dejiny. Kdybych byl Spanel, resil bych obcanskou valku a siglo oro. Kdybych byl Anglican, trapila by me treba kolonialni historie. Jako Cech resim takovy veci jako mnichovanstvi, nebo narodni obrozeni.
Jinak, s celkovym vyznenim souhlasim, nacionalismus je jen zdurelou obdobou obycejne etnicke identity a, jako cokoli zdureleho, je treba ho radikalnim rezem vyoperovat. Nebo aspon podvazat, aby casem sam o sebe odumrel. To je ale neco jineho nez aktivne usilovat o stav, kdy nevim, ci jsem.
Aviaf |
|
|
|
|