Grano Salis - Jiří Sečka: Jak čelit strachu?

"Ať se vaše srdce nermoutí. Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ Jan 14,1

„Tyto věci jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Na světě budete mít soužení (strach), ale buďte stateční: já jsem přemohl svět." Jan 16,33

Všichni lidé mají strach

Žádné jiné slovo se neobjevuje v Bibli tak často, jako právě: „Neboj se!“- 365x v Bibli stojí „Neboj se!“ Na každý den jednou. Proč?

Boží přání je osvobodit člověka od strachu. Každý člověk má strach. To vědí nejen psychologové a teologové, to ví každá budoucí matka, každý student před zkouškami, každý zaměstnanec v době nezaměstnanosti….

Křesťané smí též mít strach

Bible mluví o strachu otevřeně, nedělá jako kdyby neexistoval, bere ho velmi vážně. Mluví o celé řadě lidí, kteří mají strach.

„…mluví ze mne úzkost mého ducha.“ Job 7,11

„Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!“ Žalm 22,12

„A byl jsem u vás ve slabosti a v bázni a ve mnohém rozechvění.“ 1Ko 2,3

Sám Ježíš měl jako člověk strach před smrtí

„On za dnů svého těla s velikým křikem a slzami obětoval modlitby a prosby tomu, kdo ho byl schopen zachránit před smrtí, a pro svou zbožnost byl vyslyšen.“ Žid 5,7

Život beze strachu neexistuje, jedině snad v pohádkách. Strach patří k člověku. A tak můžou mít i křesťané strach, aniž by se za něj museli stydět.

„Ve světě máte strach“, říká Ježíš.

Strach ve světě přibírá neustále na intenzitě

Za posledních 20 let počet a intenzita věcí či situací, které plodí strach, vysoce vzrostl. Bojíme se nezaměstnanosti, krácení sociálních příspěvků, zvyšování cen, teroristických útoků, změn klimatu, hurikánů, vln mořských příbojů….

Třeseme se strachy při představě, že by nějaká zhoubná nemoc, či epidemie napadla naše orgány a vydala nás tak mučivé smrti. Existuje tak dnes mnoho věcí, které nám nahání strach.

Co je to strach?

Jiná slova pro strach: úzkost, soužení, trudnomyslnost, těžkost, sklíčenost nebo deprese. Definice: „Člověk se cítí něčemu vydán na pospas.“

Jak se strach projevuje? Jaké má následky?

(1) Všeobecně

Strach nás oslabuje, paralyzuje. Užírá předčasně naší životní a pracovní sílu, protože nám bere to nejdůležitější a to je radost ze života a z práce. Strach nám nedovolí udělat nic dobrého.

Strach signalizuje našemu já, že se nacházíme v nebezpečí, že jsme vydáni nepřátelskému světu a jeho temným mocnostem na pospas, na milost a nemilost. Jestliže nenajdeme řešení dané situace a problém v sobě pouze potlačíme, pak důsledkem tohoto potlačení vznikají problémové neurózy.

Protože má člověk pocit, že je vydán něčemu na pospas a stále více ztrácí pevnou půdu pod nohama, drží se ve své nouzi kdejakého stébla a snaží se zachránit, co se dá.

Ze zkušenosti víme, že když vypukne někde požár, tak člověk ve svém strachu nikdy nezachrání to, co má cenu, ale většinou to, co je zcela bezcenné. Vynáší zrcadla, kartáček na zuby, ale rodinného příslušníka nechá uhořet. A tak zde vidíme moderního člověka v honbě za bezcennými věcmi, o kterých Bible říká, že pominou, že je ničí mol a rez a zloději je kradou.

"Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou, ale hromaďte si poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou.“ Mt 6,19+20

(2) V církvi

Kdo má strach je stísněný, je mu úzko. Takový křesťan hledí jen na vnější věci, kterých se může přidržet. S nimi může totiž disponovat. S jejich pomocí může poznávat, porovnávat a zkoumat. V mnoha církvích a skupinkách existují vnější věci jako šaty, vlasy, hudba, výzdoba, které stávají se důležitějšími než duchovní obsah.

Strach brání mnoha křesťanům v nových zkušenostech s Ježíšem. Neodváží se k ničemu novému. Místo toho se chtějí proti všemu novému a neznámému zabarikádovat a do všech detailů pojistit. Důsledkem toho nemůžou duchovně růst. Jsou to duchovní mimina, která se živí jen mlékem. Pevná strava jim způsobuje bolení břicha a chronické problémy zažívacího traktu.

Strach nehledí dopředu, ale zpět do minulosti. Takoví křesťané hledí velmi rádi do dějin své vlastní církve, na svůj původ, tradici, příslušnost ke své církvi a snaží se tak ze své minulosti vydolovat nějaký ten duchovní impuls pro svou cestu víry. Svá svědectví opakují při každé příležitosti a nevadí jim, že tyto zážitky jsou více než 10 let staré a pro posluchače časem nudné. Od té doby nic nového s Ježíšem neprožili. Odvaha jít dopředu je tak v mnoha církvích zlomena.

Strach je nakažlivý. Mnohým církvím a skupinám, které velmi dobře začaly, vzal strach dynamiku a sílu jít dopředu. A tak místo toho, aby vedly duchovní boj a zabíraly nová území pro Krista, stáhly se zpět do pozice fundamentální obrany. Dnes mluví o hodnotách a dědictvích církve, které je nutné bránit a neustále si je připomínat.

Bojácný a úzkoprsý křesťan nemiluje svého bližního, ať už se jedná o spolukřesťany nebo o nevěřící, kteří jsou bez Ježíše ztraceni.

„Láska zahání strach…“ Jan 4,18

A kdo nemiluje, nemá pravděpodobně sílu a plnost Ducha svatého, neboť: „…Bůh vylil svou lásku do naších srdcí skrze Ducha svatého.“ Ří 5,5

A o Duchu Svatém, kterého jsme dostali od Boha v Bibli stojí:

„Bůh nám přece nedal ducha bázlivosti, ale ducha moci, lásky a jasné mysli.“ 2 Tim 1,7

Příčiny strachu a jak se s ním vypořádat

Psychologové mluví o tzv. pra-strachu, který je každému člověku dán v okamžiku, kdy v bolestech přichází na tento svět. Pra-strach nebo pocit vydání se na pospas je vlastně důsledkem toho, že se člověk Boha zřekl a stal se tak bezbožníkem. Buď jsme v rukou Božích anebo jsme v rukou jeho nepřítele, satana.

Poté co Adam s Evou zhřešili stojí napsáno: „Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.“ Gen 3,8

Strach má v tedy první řadě něco společného s naším vztahem k Bohu a sice ve dvou směrech:

(1) Špatné svědomí

Možná, že se Bůh už delší dobu snaží navázat s tebou spojení. Chce ti říct: tak jak dnes žiješ, nemůžeš přede mnou obstát. Ale ty jsi zbabělý a snažíš se za všech okolností takovému rozhovoru s Bohem zabránit. A tak se nyní nacházíš na cestě Adama a Evy. Utíkáš před svým svědomím, schováváš se před Božím hlasem. Dobře, tvé svědomí tedy mlčí, ale tlačí plnou vahou, plným obsahem, kterého by se chtělo rádo zbavit, na tvou duši. A tak může vzniknout pocit strachu, který tě ve dne v noci pronásleduje.

Ďáblova rada se od Adama a Evy nezměnila a je stále stejná: Utíkej před Bohem! Schovej se před Hospodinem! Tak si tě může strachem k sobě připoutat a ve svém strachu mu dáš všechno, co po tobě žádá.

Ježíš nám naopak radí: Neutíkej ve svém strachu před Bohem, ale utíkej k Bohu! Přines , co nemůžeš svěřit žádnému člověku, přines to Bohu. Přines své hříchy, přestupky a břemena ke kříži, kde Ježíš za tebe zemřel a vyznej jednotlivě své hříchy.

„Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.

Vyznáváme-li však své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti.“ 1 Jan 1,8+9

Ježíš tě nejen osvobodí od hříchu, který tlačí na tvé svědomí, ale také od všech strachů, které úzce s tvým hříchem souvisí.

(2) Nevěra

Možná, že to nebylo tvé svědomí, ale tvá nevíra, nedůvěra, která tě uvedla do strachu. Na základě vlastních negativních zkušeností se s tebe stal pesimista, který vidí všechno černě. Pokud něčemu věříš, pak jen tedy tomu, co vidíš. Ve svém strachu sis vybudoval nějaké jistoty a nakonec jsi zjistil, že takové jistoty nejsou k ničemu. A tak ti nahnala nespolehlivost tvých úmorně vybudovaných jistot a únikových cest nový strach. Tvůj strach tedy vznikl z celé řady zklamání. A tvé zklamání není nic jiného, než důsledek mnoha krátkozrakých klamů. Chytil ses ve své krátkozrakosti ne záchranného pásu, kruhu, ale stébla a nyní se s ním potápíš a jdeš ke dnu.

Ježíš říká: „nebe a země pominou, ale mé slovo nepomine.“ Všechny jistoty jsou bez Boha maximální nejistotou. Ježíš nám neslibuje žádné jistoty, ani materiální ani zdravotní. Často se stává, že nás dokonce vyvádí z našich jistot ven. Nabízí nám něco jiného. Nabízí nám svoji přítomnost a pomoc. Jistotou malého dítěte je ruka matky nebo otce. Mojí jedinou jistotou je ruka Ježíšova o které prorok říká, že není krátká.

Ježíš přemohl svět, ve kterém máme strach

Ježíš si neprotiřečí, když říká: „Ve světě máte strach, ale nebojte se!“ Jan 16,33

Chce tím říct, že neexistuje život bez strachu. Strach se nedá ani vyhladit ani vykořenit. Je součástí naší bytosti a také jí zůstane. Ale nemusí tě nutně blokovat a paralyzovat. Nemusí tě přivádět k zoufalství. Můžeš strachem projít, tak jako Ježíš prošel řadou svých nepřátel, kteří ho chtěli svrhnout ze skalního útesu. Strach nevykořeníš ze svého života, ale můžeš ho ovládat a naučit se nad ním panovat. Proč? Důvod najdeme v Ježíšově příslibu: „Já jsem přemohl….!“ Jan 16,33b

Měli bychom to vědět a neustále si to připomínat: Ježíš zasadil smrtelnou ránu všemu, co nám nahání strach. A proto se nechceme ke světu, který nás sužuje a zastrašuje, otočit zády, ale s jeho přemožitelem a vítězem do něho vstupovat a jím procházet. Společně s Ježíšem půjdeme od jednoho vítězství k druhému. A tak musí veškerý strach zmizet. Neboj se a důvěřuj, v každé situaci a za každého nebezpečí.

„Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ Iz 41,10

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace