Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Před nedávnem proběhla na GranoChatu diskuse o chvalách (vŕšipu), a protože článek o náboru na chváliče, kde se rozvinula zajímavá diskuse zapadnul, tak bych si dovolil shrnout svý názory na vŕšip, což prosím bertež jako odrazovey můstek pro další souboje argumentů.


Asi se shodnem natom, že by se chválit mělo. Dělal to náš Mistr, dělal to Jeho praprapra...prapředek David, dělali to bratří vždycky. Přiznám se, že vŕšip néni zrovna moje krevní skupina. Mé podání se spíš než zpěvu, podobá kvákání skákavého obojživelníka, ale tak to chodí, ne každey umí zpívat tak, jako jakobin, ale ani to néni žádoucí, každey by prostě měl chválit tak, jak umí. Ale snažit by se měl opravdu každey. Spousta bratří má zlozvyk při vŕšipu zpívat jen tak napůl huby z o"bjektivně pochopitelneych důvodů", ale to néni správný, když chválit nechci, tak na chvály prostě nejdu a naopak. (Pomíjím variantu, že pokrytec chodí na chvály, aby vypadal zbožnější).

Naskýtá se otázka, jestli jsou lepší tradiční, nebo progresivní songy. Myslim si, že všechno má svý místo. Na pravidelný bohoslužbě se všim sou vhodnější tradičnejší, ale když se naplánuje ňáká speciální vŕšip akce, tak tam je často žádoucí zpívat progresivnější songy. Speciálním případem sou vŕšipy při zvláštních příležitostech (Svátcích atd.). Nejedná-li se o Svátky, které mají hlubokey duchovní podtext (např. Letnice nebo Velikonoce), tak bych se osobně přimlouval za co nejprogresivnější program.

Pak je třeba zvážit, jestli pořádat vŕšipy jen tak, nebo jen jako součást komplexní bohoslužby. Sem všema desteti pro speciální vŕšipy. Sice na takové akce chodim tak 1/rok, ale sem rád, že se něco takovýho v mym akčnim rádiu děje. Přináší to mnohé pozitivní ovoce (2 na sobě nezávislé dlouhodobé zkušenosti).

Další otázkou je vnější forma chval. Spousta lidí, když začne vŕšip, tak jako na povel zaujmou pozici "haende hoch" a chválí a jinak to ani neumí. Sem pro pluratlitu, nejlepší je, dyž si každey chválí, jak sám chce. Ve slušný společnosti platí nepsaná dohoda, že osoby puzený chválit méně tradičnim způsobem, než většina sálu dou dozadu, a tam chválí po svym, aby ostatní se neceytili blbě, že by se na ně někdo moh koukat, že milujou míň, než ostatní. Myslim si, že při dlouhotrvajícím vŕšipu je užitečný, aby se to postupně rozjuchalo, sám sem se o minulym masopustu přidal k roztleskávačkám s praporkama a supr.
Ale na hlavně je potřeba mít soudnost, co se hodí a co ne. Ne při každý příležitosti je vhodný tančit kozáčka, mávat vlaječkama či tance s loučema.

Co se týče personálního obsazení sboroveych chválicích skupin, tak chci poukázat na jednu nechutnost, praktikovanou nejen charóšimi sbory. Tou nechutností je simonie (=prodávání církevních úřadů). Jak vladimir ukázal ten náborovey leták, tak se mu povedlo přehlídnout fakt, že podmíkou členství v vŕšip-týmu je často platit řádně desátky a beyt pozitivně zapsaney u príčra, skutečný lidský a morální předpoklady sou druhořadý.
Přitom funkce vŕšip menežra néni zdaleka tak lukrativní, jak na první pohled vypadá. Spousta lidí si myslí, že chválič je stejně důležitey, jako príčr, ale tito lidi nevidí, že tyto mýty šíří hlavně príčři sami, aby v případě, že se stane malér (což se jednou stát musí) byli aspoň částečně z obliga.
Dalšim oblíbeny mýtem je, že chválič je mocnym sborovym fukcionářem. Néni tomu tak, chválič je sice vysoce prestižní, ale prakticky bezmocná funkce, proto se do ní často jmenují opoziční předáci, nebo rovnou ženský. Jediná možnost, jak ovlivňovat čŕč z pozice chváliče je, že může ovlivňovat celkovou atmosféru, ale manipulace, připadně persekuční personální politika či něco podobnýho ani náhodou.
Mnohem důležitější než vŕšip menežr je kids menežr, ten totiž ovlivňije budoucí generace => znovuzvolení príčra a menežmentu v příštích volbách, tam je potřeba, aby byla loyalní a neambiciozní figura, ne na chvalách.

Jestli sem na něco zapomněl, tak pište komentáře

אלעזר