Ekumenický školení mužstva

Tak jsme měli včera zas to školení k tý Ekumenický chartě. Některý hovada, co ji nepochopili, tady proti ní vedou nepřátelskou kampaň a se ví, že nás to žere jak vosina za krkem.

Začíná se vo tom moc mluvit, co jsme nechtěli, protože se to těm beranům dost těžko rozmlouvá. Nejhorší je, že pak znejistějí i ty, co to podepsali a furt votravujou na radě, jestli se ten podpis dá ještě vodvolat. Blbouni. Místo toho, aby byli rádi, že už to maj za sebou, tak začnou vo tom přemejšlet.

Tak teda chodim na ty školeni, abych taky jako měl ty argumenty, co těm protestantum vytřou zrak. Hlavni ale je, aby ta veřejnost, co to čte a neni v obraze, aby byla na naší straně. Školeni sou každej tejden v pátek, protože přes tejden sme všichni rozfrcaný po práci nebo ve školách a to je pak těžký, abysme se všichni sešli, že jo.

Všechno to spunktoval pan farář, kterej dostal instrukce zhora, že prej je situace vážná a že má svolat místní ekuménu a domluvit školení mužstva, neb prej ztrácíme půdu pod nohama ve věci tý ekumenický charty. Dostal sem esemeskou befel, že v pátek v pět mám bejt na faře. Pan farář se modernizoval, takže mobilizace ekumény je otázkou několika minut.

Tož sem zrušil plánovanej nákup s babčou v tesku a vyrazil na faru. Se ví, pro ekuménu se musí něco vobětovat, i když babče sem to nevysvětlil. Vztekala se, že prej tam maj akce, který v sobotu končej. Tak sem ji uklidnil, že tam pojedem až skončí školeni, což předpokládám bude někdy kolem půlnoci. A do půlnoci musej v tesku ty akce držet, né?

Vždycky se na to naše ekumenický spolčo moc těším, protože to je vždycky úžasnej pocit JEDNOTY. U nás ve sboru je to jen takový poloviční. Ale když se tam sejdem všichni, to je vám pak taková plnost, až to bere dech. A tentokrát sme se sešli vopravdu všichni! Bylo nás pět. Já, Mařka z cébéčka, Honza vod bapťáků, adventista Ervín, kvůli kerýmu se nemůžem scházet v sobotu a pan farář. Řeknu vám, že sem byl dojatej, když sem viděl to naše malý stádečko tak pěkně pohromadě.

Ještě tam seděli dva bráškové, který jsem neznal. Ale pan farář nám je hned představil. Nebyli to bráškové z Charismatický obnovy, jak jsem si myslel, ale bráškové jezuiti. Že prej přijeli, aby nám dávali to školení. Tož to sme byli rádi, neb pan farář sice umí mluvit pěkně, ale často z ničeho nic upadá to těch stavů meditace a my pak nevíme, kdy to skončí. Což se u brášků jezuitů nepředpokládá, neb mám o nich ty nejlepší reference. Tak sem se začal těšit jak malej Jarda.

Pan farář nám nabíd biskupský chlebíčky a votevřel flašku z arcibiskupskejch sklepů. Se ví, mešní je mešní. Napadla mě kacířská myšlenka: Škoda, že se nepřijímá podobojí, takhle si ho užívá jen pan farář, ale hned jsem ji zahnal, neb by se pan farář zítra u zpovědi moc zlobil. Když vínko rozlil do sklének, školení mohlo začít. Ale vo tom vám povim až příště.