(2) "... je uveden v Who´s Who in Science and Engineering a Who´s Who in the World, byl nominován jako mezinárodní vědec roku 2002 (IBC) a člen New York Academy of Sciences."
uvedeni ve who's who je placene, kdo zaplati je tam stejne jako sponzor na dresu nasich hokejitu. to o nem vypovida jen tolik, ze ma tolik penez nazbyt ze muze utracet za takovyhle chujoviny. stejne tak tyto jejich nominace na vedce roku, ny akademie je to stejny. ta ma asi 10000 takto platicich clenu jejichz vedecke vykony jsou vesmes na bodu mrazu, temi prispevky je v podstate akademie financovana.

Při sopečných výbuších navíc vznikají laviny bahna a záplavy. Např.když v r.1980 a pak znovu v r.1983 v USA státě Washington vybuchla Mount St. Helens, vytvořili se za pár hodin až 50 metrů silné vrstvy zeminy.

Pokud jsou v těchto vrstvách usazenin uzavřeny předměty, zvířata nebo lidé, jsou až 50 metrů pod povrchem země. Jestliže je v těchto sedimentech tvrdidlo (sádra, vápno, kalcitový cement, křemičitanový cement) a dostatek vody, pak nahrnuté vrstvy během několika hodin zkamení na vrstvy vápence či pískovce. Na množství tvrdící přísady (hydraulických pojiv, minerálů) a na poměru tvrdidla a vody (= poměr voda/cement) záleží, zda budou mít vrstvy sedimentů pevnou nebo volnou strukturu či zda dokonce vytvoří pevnou skálu.

Vrstvy sedimentů a skály tak vznikají při přírodních katastrofách velice rychle. Tento scénář jsem poprvé představil v Darvinově omylu a nazval jsem ho teorií přírodního betonu, a to k velkému zděšení geologů a geofyziků, neboť pomalý růst zemských vrstev zrnko po zrnku je tak odhalen jako velký podvod minulých 150 let. Zároveň se mnohonásobně snižuje stáří zemské kůry, dokonce v desítkách procent: u stáří geologických vrstev je nutno škrtnout několik nul. Krásným příkladem pro mé tvrzení je Grand Canyon (viz s.44nn.)

Dr.Ing.Hans-Joachim Zillmer, Evoluce podvod století, Euromedia Group Knižní klub, Praha 2006, s.98-99

Ale vždyť je přece všechno přesně datováno, máme i stáří hornin! V Darvinově omylu upozorňujeme na zásadní chyby metod radiometrického datování. Těmito metodami lze ostatně datovat jen vyvřeliny (obecně rozšířené druhy: žula a čedič), ale nikoli sedimenty (jako je třeba břidlice, pískovec a vápenec). Fosilie se však vyskytují jen v usazeninách, a proto se nedají přímo datovat.









PZ: Celou knihu Vám Whynote opisovat nebudu, kupte si ji a přečtěte, máte-li skutečný zájem hledat pravdu.

To, co bylo kdysi známé jako rekapitulační teorie, už dávno z vědecké literatury zmizelo; přesto je tato teorie i nadále prezentována jako vědecká realita v evolucionistických publikacích. Tato teorie zformulovaná koncem 19.století Ernstem Haeckelem říká, že žijící embrya procházejí evolučním procesem (rekapitulují ho), jímž prošli jejich údajní předkové. Podle Haeckelovy teorie má lidské embryo v matčině děloze postupně znaky ryby, plaza, savce a nakonec člověka.

Z části embrya, jež byla spojována se „žloutkovým vakem“ se vyklubalo těleso produkující pro embryo krev. Ta část, o které Haeckel a jeho přívrženci tvrdili, že jde o „ocas“, je ve skutečnosti páteř, jež se během svého vývoje jen podobá ocasu, dokud se nezformují nohy. To jsou všeobecně akceptované, vědecké skutečnosti.

George Gaylord Simpson, jeden ze zakladatelů neodarwinismu, píše: „Haeckel popsal vývojový proces zcela chybně. Dnes je nade vší pochybnost prokázáno, že ontogeneze (vývoj jedince ze zárodečné buňky do pohlavní zralosti) není opakováním fylogeneze (procesu vývoje celých druhů)“ (Simpson/Beck, 1965, s.241).

V článku zveřejněném v American Scientist jsme se mohli dočíst: „Není pochyb, že Haeckelův biogenetický zákon je mrtvý. V 50. letech byl definitivně vykázán z učebnic biologie; jako námět vážného vědeckého studia byl mrtvý již ve 20. letech“ (Keith S. Thompson in: American Scientist, sv. 76, květen/červen 1988, s. 273).

Ernst Haeckel byl dobrým pozorovatelem přírody, ale lačný slávy jako profesor Reiner Protsch. Proto falšoval své kresby, aby podporovaly teorii, kterou prosazoval. Haeckelovy zfalšované kresby klamně dokazovaly, že se lidské embryo podobá rybě. Když to bylo odhaleno, jeho jedinou obhajobou před akademickým senátem bylo, že ostatní evolucionisté se podobných hanebností dopouštějí také.

„Po tomto kompromisním přiznání k podvrhu bych se vlastně měl cítit zahanben a zničen, ale mou útěchou je, že vedle mě sedí na lavici obžalovaných stovky dalších spoluviníků, mezi nimi řada nejspolehlivějších pozorovatelů a biologů skvělé pověsti. Převážná většina všech vyobrazení v nejlepších učebnicích biologie, v pojednáních a zprávách by si zasloužila stejnou měrou obvinění z podvrhu, neboť jsou všechny nepřesné a více či méně padělané, schematické a vykonstruované“ (Hitching, 1982, s. 204). Padělky na široké frontě!

Dr.Ing.Hans-Joachim Zillmer, Evoluce podvod století, Euromedia Group Knižní klub, Praha 2006, s. 222-224.

povídám, povídám pohádku
o zeleném kuřátku
povídám pohádku druhou
že je hlava nohou
povím vám i tu třetí
až se sejdou děti