Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

„…nyní přišel polský ministr školství Roman Giertych s dalším kontroverzním návrhem. Chce zakázat propagování homosexuality ve vzdělávacích zařízeních. Pokud se učitel agitace týkající se gayů či lesbiček dopustí, hrozí mu podle nového návrhu zákona vyhození ze školy, peněžitý trest, či dokonce vězení.“ (Zmíní se o gayích, vyhodí ho ze školy, Lidové noviny 21. března 2007, str. 9) „Probuď se Ameriko! Svoboda křesťanské víry je ohrožena! Kam se propadá svoboda náboženského projevu, když se dostane do konfliktu se zákony hájícími práva gayů?... svoboda projevu je tak vydána na milost a nemilost jakémusi srovnávacímu procesu, v němž kterýkoliv soud může dojít k závěru, že práva homosexuálů převažují nad právem svobody projevu. (Čí váhy však při tom budou používány?)… A můžeme si být jisti, že se nevzdají, dokud homosexualita nebude zákonem chráněná a křesťanské označení homosexuality jako hříchu nebude kriminalizováno.“ (Smith, J. LaGard, Hnutí homosexuálů, Praha 2004, str. 142-147.)

Ty dva úryvky velmi dobře vystihují snahy, nebo tendence v hnutí protihomosexuálních bojovníků. Vyjádříme li to otevřeně pak podle nich má "právo na práva" jen někdo. Samozřejmě v ukázce z Lidových novin se o právech nehovoří přímo, jak by se ale tvářili Američané ve své svobodné zemi na někoho kdo by se snažil zakázat přednášky o tom, že černoši nejsou žádní podlidé, nebo nehorázní kriminálníci, jak by se to společnosti snažili namluvit Jižané. Jsou skutečně tyto dvě oblasti, práva homosexuálů a práva křesťanů v tak nesmiřitelném rozporu jak tvrdí LaGard Smith a masa dalších bojovníků?

Argumentem těžkého kalibru je tvrzení, že homosexuálové nemají žádná práva jako jiné komunity, nebo menšiny, prý je to to samé jako bychom přiznávali práva komunitě cizoložníků, zlodějů nebo vrahů. Je čestné řadit homosexuály mezi vrahy, cizoložníky a nejrůznější devianty? Komu, čím a jak homosexuál ubližuje? Na všechny tři otázky lze odpovědět záporně! Pokud je chování homosexuála hříšné, pak je stejně hříšné, nebo hříšné stejným způsobem jako jednání heterosexuála. V tomto celý problém neleží, Smith tvrdí, že homosexuálové svými právy ruší práva jiných, rozumějme práva křesťanská, a právě proto je nemůžeme řadit do kategorie menšin. Navíc homosexuálové jsou bez výjimky nemravní (což u jiných skupin není, tam je různá koncentrace lidí mravných i nemravných).

Je tomu skutečně tak? Práva žen (zejména feminismus, který je pro některé fundamentalisty synonymem pro vulgarismy nejhoršího ražení), lidé žijící „na hromádce“, jiná náboženství; tolerance toho všeho neruší křesťanská práva, nedeptá to slušného křesťana? Ženská práva nemusíme líčit v tak temných barvách jak to dělají feministické autorky, nicméně žena byla chápána jako něco méněcenného (v křesťanských zemích jako kdekoliv jinde), nesezdané páry už nejsou stigmatizovány a právně šikanovány, jak se to dělo v Evropě posledního tisíciletí, naše země se staly prostory, kde je povoleno hlásat jakékoliv náboženství a žádné není bráno jako přednostní. Co se stalo s křesťanskou morálkou? Jak to, že dokázala skousnout tyto nebetyčné nemravnosti? Ano homosexualita je něco trochu odlišného, jenže nejde jen o to, co je VÝSLOVNĚ řečeno v Mojžíšovo knihách a novém zákoně. Odpůrci homosexuality se snaží o racionální zpochybnění homosexuality (což je relikt novověkého chápání světa a fundamentálního scientismu), proto se dopouštějí takových nehorázností jako jsou tvrzení o propojení homosexuality s nejrůznějšími deviacemi, snaží se tak násilně napasovat rozum na dogmatické chápání světa (ukazuje to, že i ve jménu barbarství ducha lze psát fundované traktáty, které lze jen těžko odlišit od skutečně hodnotných děl- příkladem za všechny je Melleus Maleficarum).

Nezbytně nutné je také dokázat, že homosexualita je věcí vůle (jak jinak by totiž mohla být označena za mravně závadnou?) děje se to dvěma způsoby:

a) jejich sexuální orientace není geneticky daná;

b) orientace je sice daná, ale chování lze přeci ovládat.

Ad b) to lze tvrdit jen když bereme chování a vědomí jako věc, jako sumu charakteristik uchopitelných rozumem a vůlí- jde prostě jen o to jinak nastavit kombinatoriku chování. Jenže od doby založení psychoanalýzy víme, že některé věci prostě změnit nelze- z cholerika se nemůže stát flegmatik. Navíc: když je homosexuální orientace daná (jako že je) pak kdo jí dal? Bůh nebo ďábel? Práva obou stran existují a jsou si naprosto rovnocenná, není dobře když jedni šikanují druhé, jenže leckteří jedinci se nás snaží přesvědčit, že právě to se děje. V čem spočívá onen konflikt?

Je řečeno: „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.“ Myslím, že ta první osoba tam nebyla použita náhodou, jeden každý křesťan nebude obcovat s mužem jako se ženou, protože pro křesťana a křesťanské společenství je to ohavnost. Bůh se zde obrací k jednotlivcům, jenže odpůrci homosexuality se snaží o její státní zákaz. Chtějí všem bez rozdílu nařídit své mínění a svou vůli, chtějí vytvořit klony sebe sama a odlišnosti ubít zákazy. Nařídit víru to je silné pokušení, protože lidé se přeci o sebe neumí postarat, jsou od přírody pomýlení a my vlastníci pravdy je musíme i proti jejich vůli zachránit.

Navíc je zde více jak tisíciletá tradice sepjetí církve se světskou mocí (obzvlášť silné v pravoslaví), to je asi také jeden z důvodů boje o Práva, někteří příslušníci církve se stále domnívají, že stát je stále organicky spojen církví a křesťanstvím jako takovým.