Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 459 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116485154
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Reformace trochu jinak II
Vloženo Úterý, 20. březen 2007 @ 22:51:43 CET Vložil: bolek

Historie poslal Pattre

Papežský katolicismus, státní luteránské křesťanství a kalvinistická teokracie

Sněm, který se konal v březnu 1541 v Řeznu, s rozhovory posléze ztroskotaly na otázce skutečné přítomnosti Kristovy v eucharistii. Ve skutečnou přítomnost v tom, či onom smyslu věřili všichni. Formální koncepci transsubstanciace, jež byla ve 13.stol. navržena Tomášem Akvinským, nepřijímal nikdo.

Buer, Malanchthon, Kalvín i Zwingli, ti všichni se klonili k vytvoření odlišných formulací. Luther učil skutečnou, tělesnou přítomnost Kristova těla a krve „ve, s i pod“ živly..

Zwingli fyzické požívání těla Kristova a krve popíral, Kalvín byl někde na půl cesty mezi nimi.. Lutherův postoj byl v zásadě totožný s postojem sv.Augustina. Katolickou nauku v tomto směru Luther v podstatě přijímal, jak se sám vyjádřil: „…raději bych pil krev s papeženci, nežli pouhé víno se zwingliány“.

Leč v Řeznu přítomen nebyl a domníval se, že snaha vyjít Římu vstříc na polovic cesty je zbytečná a rozhovory bojkotoval. Na obou stranách zvítězili extrémisté. Contarini opustil Řezno zmaten i zklamán a byl vyveden z rovnováhy vlastní neznalostí protestantského učení. Když se v Tridentu o pět let později konečně sešel všeobecný koncil, byl Contarini již mrtev, umírnění rozptýleni, katolická církev byla vzdorným nesmiřitelným zbytkem, který nedokázal myslet na nic jiného než na válku a plenění. Karel V. už zanechal vší naděje , že dosáhne jednoty. Že Luther zemřel v průběhu prvního zasedání posloužilo k lítosti, že ho již nelze upálit. Luteránství bylo svou naukou i strukturou v zásadě konzervativní a bylo i jistou formou státního katolicismu, sice zbavenou všech mechanických aspektů, zredukovanou a zjednodušenou, která se však od středověkého křesťanství v zásadě nelišila.

Zwingli, který roku 1522 zavedl reformu v Curychu a který kázal radikálnější nauku, tvrdil, že Luthera předešel. Na rozdíl od Luthera nechoval žádnou úctu k minulosti a katolicismus nějak neprožíval. Ve Štrasburku se přední reformátor Martin Bucer snažil o smíření myšlenek Luthera a Zwingliho. Jeho úsilí sice selhalo, nicméně při svém tažení vytvořil sáhodlouhý korpus nauky o spasení, z níž Kalvín, jenž byl jeho žákem, odvodil jasnou a soudržnou alternativu k Luteránské variantě reformovaného křesťanství. Kalvín , syn církevního právníka, pocházel ze severozápadní Francie a byl (po Erasmovi) nejčtenějším z reformátorů. Roku 1533, ve věku čtyřiadvaceti let, již odvrhl katolicismus a v průběhu tří let pak využil díla Bucerova a Lutherova, aby vytvořil nejen novou sumu křesťanského dogmatu, nýbrž celý systém státní a církevní vlády. Jeho „Instituce křesťanského náboženství“ byly ve všech základních bodech dokončeny roku 1564, kdy je začal prvně uplatňovat v Ženevě. Kalvín byl nesmírně inteligentní, rozhodný a sebejistý, a tak se pustil do Lutherovo znovuobjevené augustinovské predestinace a dovedl ji až k jejímu konečnému završení tj.: lidé nejsou předurčeni jen ke spáse, ale i k zatracení. Satan a jeho ďáblové jednají na příkaz Boží:

Nemohou vymysleti žádné zlo, ani – když už ho vymysleli – ho dokázat zosnovat, ani – pokud ho už zosnovali – pohnout prstem, aby ho vykonali, leda pokud jim Bůh tak nepřikáže.

Boží vůle předurčuje i ty nejnemenší události a činy, ať už jsou dobré nebo zlé, ode vší věčnosti a dle jeho plánu. Některé má Bůh v úmyslu (neboť všichni lidé jsou hříšní a hodni zatracení) milostí spasit a některé má v úmyslu zatratit.

Zeptáme-li se, proč se Bůh nad některými ustrne a proč jiné odmítne, není jiné odpovědi, než že se mu tak zlíbilo“. „ Navíc jejich zatracení vychází z Bohem předurčeného osudu tak, že jeho příčina a podstata budou nalezeny v nich samých…člověk pak klopýtne právě tehdy, když Bůh určil, že se tak má stát, leč také klopýtne ze své vrozené hříšnosti.“

Přijatelnost této děsivé nauce vyvolení, respektive zatracení dodává skutečnost, že se důkazem vyvolení byl blízký vztah k Bohu, což v praxi znamenalo členství v kalvinistické obci. Pokud se člověk vyvaroval Exkomunikace, mohl být celkem bez obav. A právě v tom spočívá síla i slabost kalvinismu: pokud člověk děsiví argument dvojího předurčení nepřijme, pak je samozřejmě odpudivý a pokud ho opravdu přijme za svůj, pak je to teorie téměř neodolatelná.

Přesto se Kalvínovi nepovedlo zavést v Ženevě svou teokracii v dokonalé podobě, neboť její občané trvali na tom aby konzistořím předsedal smírčí soudce a navíc pastorům bylo zakázáno (teoreticky) vykonávat jakoukoliv občanskou jurisdikci. Na druhou stranu se mu podařilo dosáhnout toho, že jeho protivníci byli odmítnuti jako „volnomyšlenkáři“, vyhnáni, mučeni a popraveni. Alpinistické konzistoře se překvapivě podobaly karolinským koncilům (i oni byli motivováni augustinovskou představou vytvoření města Božího na zemi). V polovině 16.stol. na Západě existovali tři odrůdy státního náboženství: papežský katolicismus, státní luteránské křesťanství a kalvinistická teokracie. Všechny tři měli universalistické cíle: předvídali, že v budoucnosti nastane okamžik, pro jehož příchod do jisté míry i pracovali, kdy jejich nauka a instituce prosazeny v celém křesťanstvu.

Všechny byly také organicky spojeny se státem ve kterém existovaly. Všechny byly náboženstvím povinným, kde bylo u moci a dělalo si nárok na monopol vlády nad křesťanským duchovenstvem. Luteráni a Kalvinisté (a ve stejné míře i katolíci) kromě toho, že aktivně pronásledovali odpůrce a extrémisty, se také stavěli jeden proti druhému a navzájem se nenáviděli. Kalvinisté považovali Luterány za nereformované, za katolíky maskované rouchem bohabojnosti. Luteráni zase neuznali, že kalvinismus je legálním náboženstvím a házeli je do stejného pytle s novokřtěnci. Luteráni také neposkytli kalvinistům vojenskou pomoc, aby je chránili před Římem a jeho spojenci. Všechny tři strany – kalvinisté, luteráni i katolíci – ostatní obviňovaly, že mají dvojí metr domáhání se tolerance jsou-li slabé a pronásledují druhé, jsou-li silné. Tři hlavní konfese se čím dál více soustřeďovali na přesné a spletité vymezení vlastní víry a svou energii vyplácaly na vzájemné hádky mezi sebou.

Spory se dále vedly především o otázce vztahu Boží milosti a lidské svobodné vůle. Zmínění reformátoři zaváděli reformu ve spolupráci s výkonnou mocí či vládci a nehodlali porušit spojenectví církve se státem. Při změně učení zůstával ideál státní církve stejný s tím, že k ní patří všichni obyvatelé oblasti. Avšak byli tací, pro něž byla reformace jen poloviční a radikalizovali se. Někteří z nich byli „racionalisty“ a zpochybňovali základy křesťanského učení, jako např. učení o Trojici. Někteří „spiritualisté“ zase pohrdali Biblí a všemi vnějšími formami. Zdůrazňovali význam Ducha svatého, jenž mluví ke každé duši „vnitřního světla“.

Někteří byli zase tzv. „revolucionáři“ , kteří se domnívali, že nastává konečný zápas popsaný v knize Zjevení a že Boží lid má ustanovit Království nebeské silou. Ovšem „evangelikálové“ byli mezi nimi největší a nejdůležitější skupinou a vždy toužili po důkladnější reformě ve světle Bible. Odmítli ideu státní církve a křtu nemluvňat, jenž je nevyhnutelně provázel. Jejich odpůrci se chopili u nich rozšířené praxe Nového křtění těch, kdo byli pokřtěni jako nemluvňata a nazvali je „anabaptisty“ neboli „novokřtěnci“. To byla vhodná nálepka, protože opětovné křtění bylo hrdelním zločinem. Anabaptisté byli tvrdě pronásledováni a skoro vymíceni, ovšem jejich myšlenky přežily a postupně nabývaly vlivu. Reformace zastihla Římskokatolickou církev naprosto nepřipravenou, ale tato situace netrvala dlouho. V polovině 16.stol se sešel Tridentský koncil, aby vymezil katolické učení oproti protestantismu a zavedl program katolické reformy Osobně ctím to, co vzešlo z reformace a hlásím se jako protestant k jejímu odkazu, ale nevytvářím si z ní svatou ikonu. Že mnozí reformátoři nás navrátili k základům Písma a pravého smyslu otázky spasení (jak ji v listu Římanům napsal apoštol Pavel), je díky zásahu Boží milosti v době totálního morálního marasmu Západní latinské církve. Dál reformaci vytvářeli a vedli padající a omylní lidé, kteří nemohli obsáhnout vše dokonale. Všech těchto služebníků si vážím i přes některé nedostatky.

Jako protestant nemohu souhlasit s agresivní kampaní vedenou proti katolíkům zde na GS a to i přesto, že mám velmi vážné problémy s historií této všeobecné církve, její modloslužbou a mnohými body Řkc katechismu. Přesto členy této církve mám rád, přijímám je jako sourozence v Kristu a vyjadřuji naději pro ně i pro vzájemný dialog, jež může vést k přispění reformě jí samotné.

Z podepsání Charty Oecumenicky nenaznačuje nic, co by mohlo vést k pohlcení ostatních evangelikálních církví touto Římskokatolickou, v nějakou mega-církev a považuji to na tomto portálu za určitý projev panicko-hysterické kampaně. Dokonce se neštítí brát za rukojmí ty, kteří položili život pro svou víru v minulosti. Ty padli na více stranách zákopů až ve vyústění naprosto šílené Třicetileté války. Pattre


Podobná témata

Historie

"Reformace trochu jinak II" | Přihlásit/Vytvořit účet | 22 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Dotaz na redakci GS (Skóre: 1)
Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Středa, 21. březen 2007 @ 07:57:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pokud v zaslání příspěvku již tagy -HTML kód nejsou povoleny a má se použít už jen fce editoru, proč tedy článek Reformace trochu jinak II nebyl rozdělen odstavci, tak jak byl nastaven v editoru? samozřejmě při prohlédnutí v editoru před odesláním se jako rozdělený zobrazil. Předem děkuji redakci GS za vysvětlení. S pozdravem Pattre



Re: Reformace trochu jinak II (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Středa, 21. březen 2007 @ 12:09:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mily pattre

Suhlasim. O Kalvinovi viem ale ked sa na to pozries ako na historicky celok, kto to cele vlastne zaviedol? Vies kolko staroci pred tym fungovala katolicka inkvizicia, kde bolo upalovanie a mucenie ludi uplne bezna, normalna zalezitost, doslova norma? Katolicizmus po starocia zavádzal vrazdy ako normu, a uplne beznu vec ....Niekde v diskusiach som cital ze katolici veria v inkviziciu do dnes, veria dokonca takym klamstvam ze inkvizicia zaviedla pravo a sudny proces a to zijeme v roku 2007 ....

 Luther tiez po vyjdeni s katolickeho kultu urobil iste mnozstvo chyb ... ale ja nechapem preco po nom chcete hned dokonalost, vsak to bol katolicky farar a ucenie neviestky prijimal celych 20 rokov v seminaroch !!!

Okrem toho, katolicka infiltracia nieje zalezitostou iba tohto storocia ... posobenie katolikov s pozicie evanjelikalov je velmi stara praktika ...

Pattre , vyjdi s jehovistickeho kultu a skus sa hned na druhy den zbavit ich ucenia, ich zakonnictva a preexponovanosti. Ze je to nemozne?  

To je ako porovnavat zabijanie sudetskych nemcov cechmi a zabijanie fasistov v druhej sv. vojne napriklad v koncentrakoch.  Obe veci su velmi zle a odsudenia hodne ale obe veci niesu to iste.... Je to bohuzial diabolsky zakon pomsty, zakon akcie a reakcie ...

Nebyt odklonu casti krestanstva od povodneho biblickeho ucenia okolo roku 300, za vlady cisara konstantina, neexistuje ako nasledok katolicka inkvizicia a jej priserne zverstva a milionove obete. Nebyt inkvizicie a katolicizmu, nieje ani reformacia zo vsetkymi jej minusmi.

Moja otazka ale je: Preco chcu evanjelikalni krestania opakovat historicke chyby, dnes pod nazvom "ekumenizmus"? Preco chcu opakovat historicku chybu z roku 300? Preco si naivne myslia ze to nebude mat nasledky podobne tym v dobe inkvizicie?



Re: Reformace trochu jinak II (Skóre: 1)
Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Středa, 21. březen 2007 @ 14:30:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Gojime,
Ať už inkvizici a násilí zavádí kdokoliv, neopravňuje ho to ( ve smyslu účel světí prostředky) k tomu, aby i při těch nejryzejších reformách církve a revidování Božího Slova se takových věcí dopouštěl. To před Pánem stejně neobstojí a myslím, že se to snažil ve své době reformátorům vysvětlit např, Erasmus, ale nic naplat, posvěcenou pravdu doprovázelo i násilí kdyby máslo na hlavě měla jen římskokatolická církev (když má na svědomí těch excesů nejvíce a je jistě jejich původcem), bylo by kydání hany možná více oprávněné, ale ….historie jsou fakta. Je pravda, že těžkopádná katolická církev má dodnes problémy s vlastní reformací, ale to ponechme jí samotné a pokud bude přístupnější k dialogu k vlastním reflexím, tak jen dobře. Nicméně k sebereflexím musíme přistupovat ve způsobu následování Beránka všichni, protože žádná instituce nám nic nezaručí (tu správnou spásu) to pouze naše Víra v Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Nicméně náš život v církvi je naprosto nutný a k obecenství svatých jsme v Písmu vybízeni. Učením Svědků Jehovových jsem se jeden čas zabýval a měl jsem s některými docela silné rozhovory. Podílel jsem se také na přechodu jedné sestry (asi před 9.lety) od nich k nám…bylo krásné sledovat, když ji zazářil Kristus … ten ukřižovaný a teologie Jehovistů se rozsypala jak domeček z karet. Učení se zbavila během krátké doby, určitě i zákonictví, ale odbourání některých stereotypů trvali déle…ale to už jsou ty naše cesty za Bohem. Nicméně není mi jasné proč „ekumenismus“ tj. dialog (tak i nastavení jistých pravidel dialogu na kterých se všichni shodnou a jsou všichni ochotní se zavázat je respektovat) nazývat chybou a nevím zda tento krok lze nějak účelně spojovat se situací ve 4.stol. Církev jako celek do té doby bojovala o holé přežití a to nejen občasným pronásledováním, ale vzniku mnohých herezí, proto se nelze divit, že právě z Nikajského koncilu roku 325 a Konstantinopolského koncilu roku 381 vzešla známá vyznání víry. A můžeme se samozřejmě ptát, zda se poddal císař křesťanství, nebo se křesťanství zaprodalo impériu, ale také se můžeme ptát, proč se impérium a křesťanství také znesvářely, protože křesťanství v době Pavlovo misií bylo nepolitické a národnostně indiferentní.Pattre



Re: Reformace trochu jinak II (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz) v Středa, 21. březen 2007 @ 18:07:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Dekuji ti Pattre, za tve clanky. Ja jsem asi o trosicku radikalnejsi, nez ty. Je tedy dobre, ze me nazory takto vyvazujes, at uz vedomne, ci nevedomky.



Re: Reformace trochu jinak II (Skóre: 1)
Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Čtvrtek, 22. březen 2007 @ 05:29:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Demagogu, od doby, co jsem na Granu reaguji na to, co považuji za nespravedlivé a nečestné. Nevadí mi názory těch, se kterými v něčem nesouhlasím, ale vadí mi demagogie těch, co ve světle vlastní „dokonalé“ biblické apologetiky dokážou tak zjevně manipulovat s okolím a s událostmi jak žongléř. Dějiny, stejně jako Písmo se dá opravdu přizpůsobovat k vlastním cílům dle potřeby vlastní svaté války a zejména na době reformace je to hezky vidět. To že Bůh ponechal naše předky ve víře se utopit v řevnivosti pravd vlastních táborů v potocích krve válek je nabíledni. Sami otevřeli cestu k osvícenectví když už všichni měli po krk svatých válek a marasmu třicetileté války jež zničila Evropu. Dnes se dá takto štvát verbálně a mnohé to velmi baví. Štvát se dá např. proti katolíkům, či někomu jinému…dle potřeby. To co tu předvádějí zejména Pastýř (jenž některé skrytě ponižuje) a Krytyk (jenž ponižuje zjevně) jenom podtrhuje nebezpečnost xenofobie na tomto portálu. Možná se opravdu jedná jen o jednoho téhož nicka…..kdo ví? Nicméně čím dál více lidí je napodobuje a možná i obdivuje. Tento styl zřejmě dnes frčí. Ještě smutnější je , že se lidé a ani křesťané příliš z historie nepoučili, nebo jen velmi málo a i zde mnozí podléhají různým kampaním, které mají za cíl vést k nevraživostem. Zatím co v Písmu čtu, že sám Bůh je právě v Kristu boří…díky Bohu …jiní rozptylují, pomlouvají a stavějí ploty proto, aby sami mohli časem vystavět svou Ženevu a upalovat protivníky. Jsme nositelé smíření a pokoje, boření plotů a lidsky vytvořených ohrad…už není ani Řek, ani pohan, ani Žid…ale nové stvoření v Kristu. Ne jednota pro jednotu, ale pro jednotu v Kristu, která je v Bohu již vytvořena a my o ni usilujme pokud je to možné! Vymlouvat se dá na tu cuchtu babylonskou jež tak jehovisticky se dá náramně vykreslit. Jedná se samozřejmě čistě o nechutnou propagandu. Pravda vlastního učení přece opravňuje ke všemu….nebo ne? Jsem rád, že Písma svědčí o Kristu a že právě On je to Slovo Boží…pojďme všichni k němu, neboť on spojil ty jinak nesourodé učedníky a vše rozmanité v jedno pouto lásky. Pojďme společně chválit a uctívat našeho Krále, a zanechme těch nechutných agitací a výpadů! Pattre



Re: Reformace trochu jinak II (Skóre: 1)
Vložil: agur v Čtvrtek, 22. březen 2007 @ 07:54:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No můj dojem je takový, že reformaci zlehčuješ. Důvod toho článku vidím až v posledních odstavcích, kdy kritizuješ kritiku Char Oecum.
Katolicismus a protestantismus považuji za rozdílná náboženství bez jakéhokoliv smyslu je sbližovat. Nehodnotím, co je lepší, ale jsou jiná. A sblížit nejdou bez zásadních ústupků ze svých dogmatik, pak se ovšem jedno nebo obě musí změnit do něčeho jiného nebo do toho druhého nebo se vytvoří nové.
Ještě poznámečku, napsal jsi:
Přesto členy této církve mám rád, přijímám je jako sourozence v Kristu a vyjadřuji naději pro ně i pro vzájemný dialog, jež může vést k přispění reformě jí samotné.
To se trochu nad katolíky povyšuješ, ne? Máš pro ně naději, vidíš potřebu jejich reforem. Chtěl bys jim sloužit, viď?
Pán skrze vás charizmatiky požehná těm, co jsou kolem?
Nezapomeň mi napsat, že ti podsouvám něco, co není pravda.



Re: Reformace trochu jinak II (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 22. březen 2007 @ 08:17:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Domnívám se, že základem Pattreho mírumilovných filipik je prastaré charismatické učení, že až se sjednotíme, přijde probuzení. Vše, co křesťani činí, musí tudíž směřovat k jednotě, která musí být viditelná – učení neučení – a až se toto stane, protrhne se hráz s požehnáním a náš národ se obrátí ke Kristu. K tomu je potřeba ovšem přijmout službu pomazaných vůdců s touto vizí a jen neučení lidé, bez pravého poznání, tomu brání.

 
Tak se v těchto kruzích namísto příchodu Krista očekává příchod probuzení,

namísto posvěcení (oddělení) se učí věroučně nepodmíněné sjednocení,

místo Krista se uctívá Růst.

 
Souhlasím ale, že pokud si bude každý moci psát co chce, nebude snadné toto uskutečnit. Lidé pak zbytečně moc přemýšlejí, jsou znepokojováni, namísto aby se podřizovali vůdcům s touto vizí. Myslím, že by se už konečně měl – když hacking selhal a pachatel byl odhalen – najít nějaký způsob, jak tomu svobodnému šíření nepohodlných myšlenek zamezit. Pattreho mírný, inteligentní a laskavý způsob se zjevně míjí účinkem.

 
S pozdravem,

 
Pastýř




Stránka vygenerována za: 0.28 sekundy