Grano Salis - Bludy a falešná učení v církvi

Bludy a falešná učení v církvi Biblická hodina 16.1.1987 Text: Mt. 24,23-25 Bratři a sestry, Boží Slovo je jenom jedno. Bylo nám dáno, abychom je četli, vzdělávali se, aby skrze ně k nám Pán Bůh promlouval. Ale toto jediné a jednou dané slovo nemusí být všemi stejně pochopeno a stejně vykládáno. Evangelium o spáse člověka může být hlásáno překroucené a všelijak znetvořené. Božího Slova může být dokonce zneužito ke zlému. Jen si vzpomeňme na chvíli, když byl Pán Ježíš pokoušen na poušti. Jak satan při pokušeních cituje Boží Slovo. Vidíme, že zlo nebylo ukryto ve slově samotném, ale v tom, jak byl pochopen jeho smysl a k čemu bylo použito. Když satan říkal Pánu Ježíši: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: Svým andělům o tobě dal příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.", pak se tímto citovaným slovem snažil zamaskovat pokušení, aby Pán Ježíš zneužil moc z výsosti, aby neoslavil svého nebeského Otce, aby oslavil sám sebe. Vidíme tedy, že velmi záleží na výkladu Slova Božího, zda je správný, či nikoliv. Z nesprávného pochopení a výkladu mohou vzejít bludy a falešná učení, která mohou náš meč Ducha, Boží Slovo, pořádně otupit. A tak jsou nám velkým příkladem Berienští, o kterých se píše ve Skutcích apoštolů, kteří velmi pilně studovali Boží výroky, na každý den rozvažujíce, zda by ty věci tak byly. (Sk 17, 10-11) Chceme-li porozumět dnešním, starším i dávným bludům v církvi, musíme se vrátit na začátek a dostat se k jejich jádru. Jejich počátek, zrození bludů, bylo již v době první církve a jejich jádro spočívá v porušeném lidském myšlení.

Zprávy o životě prvotní církve nám říkají, že sbory byly již v té době "sužovány bludy" a "trhány všelijakým dělením". Ve sborech se objevovaly rozličné úchylky od Boží Pravdy. Tak například mezi korintskými věřícími byli takoví lidé, kteří tvrdili, že mrtví nebudou vzkříšeni k novému životu. Píše o tom apoštol Pavel v 1. Kor. 15,12v., kde se ptá: " Ale jak mohou někteří z vás říkat, že vzkříšení vůbec není?". Tito lidé se asi stále považovali za křesťany, když vidíme, že popření vzkříšení nepovažovali za nic důležitého. Apoštol jim však ukázal, že takový blud ohrožuje samotné základy křesťanské víry. Také Efezský sbor byl ohrožen. Starším tohoto sboru apoštol Pavel řekl, že po jeho odchodu mezi ně přijdou vlci hltaví, kteří nebudou odpouštět stádu, a že ze sboru samotného povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby obrátili učedníky po sobě. (Sk. 20,29-30) I v dopisech Timoteovi a Titovi kladl apoštol velký důraz na čistotu učení a předpověděl, že "v posledních dnech odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských." (1. Tim. 4,1) Předvídal dokonce, že sbory tak upadnou, že "zdravého učení nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, ... odvrátí se od pravdy a obrátí se l bludům." (2Tim. 4,3-4) Naplnění těchto proroctví se uskuteční až na konci věků, avšak počátky se objevují již v době apoštola Pavla. Tehdy byla církev už definitivně oddělena od židovské synagogy. Tím také skončila diskuse, zda je člověk ospravedlňován skrze víru nebo ze skutků. Tuto otázku řeší spolu s apoštolem Pavlem také apoštol Jakub ve své epištole. Učení církve však začalo být v té době ovlivňováno pronikáním pohanského myšlení a filosofie. Vynořilo se mnoho otázek, které se týkaly Pána Ježíše. Kdo byl Kristus? A čím byl? Jestli byl Bohem - jak tedy mohl zemřít? Jestliže zemřel, jak mohl být Bohem? mnozí říkali, že na tento rozpor není odpověď. Křesťanství se už v té době stalo velikým proudem myšlení, který obsahoval různé důrazy a všelijaká učení. Některé z nich byly extrémní a jiné vyloženě bludné. Mohli bychom být v pokušení a považovat tuto rozličnost učení za nedůslednost apoštolů. Vždyť Nový Zákon stanoví pevný základ křesťanského učení. Přesto však musí být v církvi místo pro nějaké odchylky. Protože všichni nejsme stejní a protože, jak říká apoštol Pavel: "nyní vidíme v zrcadle a skrze podobenství (nejasně) a protože z částky poznáváme a z částky prorokujeme." (1 Kor. 13, 12 a 9v) V dobách ranné církve však tyto odchylky nabývaly hrozivých rozměrů a ve sborech začínaly ostré diskuse. Bylo třeba se bránit bludům. Vždyť toto nebezpečí ohrožovalo sbory snad ještě více než pronásledování. Ukázalo se, že největší překážkou pro růst církve a pro život církve bylo pronikání pohanských myšlenek do církve. Jaké to byly myšlenky? A jaká učení ohrožovala církev? Pokusme se odpovědět na tyto otázky, i když naše odpověď nemůže být vyčerpávající. Základem pohanského myšlení je filosofie. I v tehdejší době, stejně jako dnes, se lidí dotýkaly záhady vesmíru, života a smrti. A lidé toužili po jejich vysvětlení. A filosofie je takovým pokusem shrnout všechno známé vědění o těchto problémech do nějakého systému. Tyto systémy bývají nehotové, syrové, někdy naivní, jindy složité a spletité, někdy jsou velice hluboké až nesrozumitelné. Některé z nich předpokládají, že je nějaká "Nejvyšší síla" nebo osobní Bůh. Jiné systémy jsou otevřeně materialistické a Pána Boha považují za představu, kterou pak odmítají jako pověru nebo nepotřebnost. Ale žádná filosofie nikdy nestavěla své systémy na Božím zjevení. každá předpokládá, že člověk má možnosti sám porozumět světu ve kterém žije. Filosofové se domnívají, že člověk nakonec stejně pronikne všechna tajemství jen svým rostoucím rozhledem a zdokonalováním svého rozumu. To je základ filosofie. Základ, který se nekryje s křesťanským základem. I když některé filosofické systémy si přivlastňují křesťanské rysy nebo křesťanský slovník; dokonce i některé jejich myšlenky do křesťanství pronikly - přece stojí filosofie vždy proti křesťanství. Netvoří základ, ze kterého by mohlo křesťanství čerpat. Toto by asi tak bylo velice stručně k otázce filosofie, k pohanskému myšlení. Pro náš přehled a orientaci bude dobré, když se ještě trochu hlouběji ponoříme do oblasti filosofie a přiblížíme si dva filosofické systémy, které se staly kolébkou mnoha bludů v církvi. Prvním filosofickým systémem je GNOSTICISMUS. Musím poznamenat, že kde začíná filosofie, tam je český jazyk bezmocný. Neubráníme se setkání s cizími slovy. Je však užitečné zapamatovat si tyto cizí, pro nás neznámé pojmy. Název tohoto systému je odvozen od řeckého slova gnosis, což znamená známost, poznání. Byla to filosofie, která slibovala spasení prostřednictvím poznání. Podle gnostiků je spasení ve vědění, nevědomost je hříchem. Svět, ve kterém člověk žije, je pouze dočasný, pomíjející a mlhavý, kdežto jediným skutečným světem je neviditelný svět myšlenek. Smyslem lidského života musí být snaha uniknout z tohoto neskutečného světa do onoho skutečného světa idejí. Člověk může vyrůst a vysvobodit se sám ze zajetí tím, že pochopí skutečný svět a že bude hledat "Nejvyšší dobro", "Nejvyšší myšlenku", která je cílem všeho. Cestu k tomuto úniku otevírá meditování a asketický život. Z těchto předpokladů vyplynuly dva naprosto odlišné závěry. První z nich byl asketismus. Jeho zastánci tvrdili, že tělo, protože je hmotné, je nutně zlé. A proto musí být udržováno pod přísnou kontrolou, musí být ukázněno, jeho žádosti musí být kroceny a potlačovány. Druhý závěr vyrostl z předpokladu, že tělo je neskutečné, že pravou skutečností je duch. Proto na tělu nezáleží a nezáleží ani na tom, co tělo činí... Proto jestliže se povolí všem žádostem a vášním těla, nemá to žádný vliv na spasení ducha. Vždyť přece duch, jen duch, zůstává pro věčnost. Na tomto učení byl založen blud, před kterým apoštol Pavel varoval sbor v Kolosis, když ve 2. kapitole 8v napsal: "Hleďte, ať by vás někdo neobloupil moudrostí světa a marným zklamáním, uče podle ustanovení lidských, podle živlů světa a ne podle Krista." "Nikdo vám nesmí upírat právo na vítěznou odměnu, nikdo, kdo si libuje v pokořování sebe, v uctívání andělů, kdo se tváří, že je ve viděních doma. Takový člověk nemá proč se nadýmat, protože to děla pod vlivem svého tělesného smýšlení a nedrží se hlavy. Proč si tedy ještě - jako byste dosud žili ve světě - dáváte předpisovat: "Toho se nedotýkej." "Tohle jíst nesmíš." "Na tohle ani nesahej." Nejsou to než nauky a předpisy lidské. Dává si to jméno moudrosti, ale je to jen zbožnost, pokořování sebe a trýznění těla podle vlastních výmyslů. Pro krocení tělesných choutek to nemá žádný význam. (Kol. 2,16-23) I z ostatních souvislostí zjistíme, že apoštol Pavel gnosi zcela odmítl. Ještě se krátce zastavme u druhé, příbuzné filosofie, kterou byl NOVOPLATONISMUS. Tato filosofie je založená na perském systému světla a tmy. Podle ní je duch vždycky, za každých okolností dobrý a hmota, tělo naopak vždy nezbytně zlé. Chce-li být člověk spasen, musí postupně odstupovat od života, který je závislý na vnímání světa, a začínat žít životem ducha, což nakonec bude dovršeno smrtí. Pak ustane zlý vliv těla a vykvete pravý duchovní život. Tato filosofie šla dál než gnostikové v tom, že tvrdí, že nelze dosáhnout duchovního života žádným rozumovým úsilím a přemýšlením, ale když se člověk pohrouží do nekonečna a tím se také od gnostiků liší. Člověk může mít s Pánem Bohem kontakt jen prostřednictvím svých citů. Tolik na okraj k novoplatonismu. Obě tato učení vytvořila hlubokou propast mezi duchem a tělem. Tělo a duch jsou podle nich nejen zásadně neslučitelné, ale jedno z nich je dobré a druhé zlé. Následkem toho není v těchto filosofiích místo pro jednotu člověka s Pánem Bohem. I vykoupení je nepotřebné, ba dokonce nemožné, protože nic, co se odehrává ve hmotném světě, přece nemůže ovlivnit skutečný svět ducha. A vzkříšení těla? To by byl neodpustitelný omyl. Protože by znovu obživilo zlou hmotu, zlé tělo. Vidíme, kam vedou cesty těchto pohanských učení. Jak daleko se vzdalují biblickému pohledu na zlo. V Bibli je hřích a zlo chápáno jako vina a neposlušnost. Zlo je třeba překonávat ve světě a ne únikem ze světa. Bible říká, že tělo je neutrální, není v něm ani dobro ani zlo. Hřích spočívá v neodolání pokušení boží zákon neposlouchat, u když poznávám, že Boží zákon je správný a i když ho chci naplnit. "Chtění zajisté hotové mám, ale abych činil dobré, toho nenalézám. " (Řím. 7,18) Bible říká, že všichni lidé jsou pod mocí zla. Do její moci se dostávají tak, že k tomu dávají dobrovolné svolení, že se nerozhodnou proti zlu. V tom je podstata hříchu. Proto nelze hřích překonat askezí a únikem ze světa. Hřích a zlo je třeba překonávat ve světě, ve kterém žijeme. Pán Bůh nám k tomu podal pomocnou ruku. Poslal Pána Ježíše Krista, který svou smrtí a vzkříšením nad zlem zvítězil. Tím pro nás otevřel cestu spasení. A od tohoto okamžiku už nepatří tento svět mocnostem zla, ale Pánu Ježíši Kristu. Ke skutečnému přemožení zla pak dochází tam, kde je zlo před Bohem rozpoznáno, vyznáno jako hřích a odpuštěno. A tak hřích může být překonán jen tak, že jej litujeme, vyznáme a přijmeme odpuštění. To vše ve víře v Boží milost v Pánu Ježíši Kristu. Takový je tedy pohled Bible na člověka a jeho spasení. Tak jej tehdy viděli i apoštolé Pavel, Petr, Jakub a Jan. Bylo však třeba tento pohled Bible přetlumočit i sborům, které dosud s nebezpečím bludů zápasily. Bylo třeba zastavit ten příval falešných učení, zaujmout jasné stanovisko. A tak je v této době napsáno pět malých epištol. Druhá epištola Petrova, epištola Judy a tři epištoly Janovy. Tak například ústředním tématem 2. epištoly Petrovy je poznání. Bludaři ve sborech se vychloubali a povyšovali pro svoje poznání. Apoštol Petr řekl, že falešné poznání mohou věřící přemoci toliko pravým poznáním. Také Juda bojuje proti stejným bludům. Apoštol Jan zase napsal ve své 1. epištole 2,19, že zastánci falešného učení "z nás vyšli, ale nebyli z nás. Nebo kdyby byli z nás, zůstali by s námi..." V některých sborech tehdy došlo k rozdělení. Bludaři odešli ze sborů a vytvořili vlastní skupiny. Někteří z nich se po vzoru apoštolů stali cestujícími kazateli svého učení a snažili se proniknout do menších sborů. Zvláště do těch, které nebyly příliš pevné v učení. Druhá epištola Janova obsahuje varování před takovými učiteli: "nebo mnozí bludaři vyšli na svět, kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle." (2. Jana 7). Jan nabádá sbory, aby takové učitele nepřijímali, neboť "kdož takového pozdravuje, obcuje skutkům jeho zlým." (2. Jana 10-11) Vidíme, že skupina těchto epištol postavila solidní, pevnou hráz proti bludům. Když si je přečteme, zjistíme, že jen neútočily proti falešným učením, ale všechny předkládají sborům čisté učení evangelia. Jejich předmětem nejsou jen důkazy proti bludům, ale také nabádání k dospělosti v myšlení a ke svatosti života. Nechtějí vyvolávat debatu, ale chtějí pomoci křesťanům ve víře, aby stáli pevní, "ostříhajíce sami sebe, aby se jich ten zlostník nedotýkal" (1. Jana 5,12). Řekli jsme si, že tato malá analýza falešných učení v ranné církvi, může být užitečná i životu našich sborů v dnešní době. Podobně jako i naše lidské povahy, tak se totiž ani bludy za ta staletí příliš nemění. Mění se jen názvy, způsoby, ale podstata zůstává stejná. Přehlédneme-li dějiny od první církve až do naší doby, pak zjistíme, že bludy mají tuhý život, dokonale se přizpůsobují situaci a dovedou přežívat v různých obměnách. Ovocem pohanských filosofií, o kterých jsme mluvili, se postupem času stala mystika. Pronikla v ovčím rouše do církve a církev si ji v určitých obdobích dokonce pěstovala. Největšího rozkvětu dosáhla mystika ve středověku v katolické církvi. Tato církev ji ostatně v různých formách pěstuje dodnes. Oč vlastně jde? Mystika znamená řecky zavírat oči, soustředit se, koncentrovat se, nazírat Boha. Obecně můžeme říci, že usiluje o sjednocení člověka s Bohem, božstvem nebo přírodou. Člověk vlastně sám vypracovává metody, jak se k Bohu přiblížit. Už tedy ne Pán Bůh, jeho iniciativa, jeho podávaná ruka, jeho volání, ale člověk, sám, svými kvalitami, svými výjimečnými, vypracovanými či vyškolenými schopnostmi může Pána Boha poznat a přispět ke sjednocení s ním. Tato snaha však může snadno skončit v modlářství. To když se účelem stane zážitek a cílem člověk. Mystice nejde o sjednocení lidské vůle s vůlí Boží, o to, aby tato Boží vůle byla uskutečňována v každodenním lidském životě, a tak přispěla k oslavě a rozhlášení Božího jména. Mystice jde o styk a spojení s Bohem kvůli prožitku. Snaží se Pána Boha přinutit, aby poskytoval člověku co možná nejkvalitnější citový zážitek, co možná nejvíce duševní rozkoše. Je to manipulace s Bohem a útěk ze světa do duchovní sféry. A už jsme u toho, co hlásali gnostikové. Je to jen oblečené do slušivého křesťanského šatu. Vypadá to horlivě, nábožně, duchovně. Vždyť přece křesťané kladou na duchovní život velký důraz. A tak velice snadno může mystika zakořenit i v našich sborech. Buďme tedy bdělí a na stráži. Pán říká: "Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do Božího království, ale ten, kdo činí vůli nebeského Otce." A činit Boží vůli znamená být zde, uprostřed světa, být Božím nástrojem, být světlem i solí, být Božím oděncem, který šíří jeho království. Jak? Jen si vzpomeneme, co řekne Pán spravedlivým v den soudu: Mt 25, 34-36! Pán Ježíš nás posílá do světa, "Jděte, získávejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Já budu s vámi po všechny dny až do konce světa." To je Boží vůle. A ten vejde do Božího království, kdo tuto vůli činí. " Kdo jde dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha.", říká apoštol Jan. "Kdo v učení zůstává, má Otce i Syna." Už dobře rozumíme slovu: "kdo jde dále a nezůstává v učení Kristově..." Vždyť bludaři se vždycky domnívají, že vedou lidi k vyššímu poznání, dál, k nějakému náboženskému pokroku. Ano, říkají, je to pravda, čemu věříte, ale my vám přinášíme ještě něco víc. Vyšší poznání, vyšší stupeň duchovního života. A protože toto nové, co nám přinášejí, pramení z narušeného lidského myšlení, pak je to vždy bližší našemu porušenému srdci, je to vždy bližší našemu přirozenému lidskému naturelu, naši lidské přirozenosti. Ano bludy jsou nutně vždy atraktivnější a žádostivější než cesta následování. Vždyť Pán Ježíš nabízí cestu sebezapření. "Kdo chce za mnou přijít, vezmi kříž svůj, zapři sebe sám a následuj mě." Na úzké cestě následování není místo pro uspokojování vlastních cílů, záměrů a potřeb, pro sebeoslavu a svévoli. Bludaři tedy ve své snaze přinést nám něco nového, nepoznaného, se podobají hadu v ráji, když hovoří s Evou. Říká:"Ano, toto vám řekl Pán Bůh, ale já vám říkám ještě něco, co vám Pán Bůh nedořekl, co zamlčel, co nechtěl, abyste věděli. Jestliže okusíte, otevřou se vám vaše oči a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.Nebudete zaostalí a nepoučení. Pokud mne poslechnete, budete víc, než jste dosud." Podobně tak i šiřitelé bludů vychází z toho, že žádný křesťan není a nikdy nemůže být spokojený sám se sebou. Kdyby tomu tak bylo, byl by podobný chvástavému samospravedlivému farizejovi, který v chrámě děkuje Bohu, že je takový jaký je. Křesťan zjišťuje, že je nedokonalý, že sice roste k dokonalosti, ale za svého pozemského života mu bude vždy něco k úplné dokonalosti chybět. Dokud nepřijde "dokonalé", dokud nesvleče své pomíjitelné tělo a neobleče tělo nepomíjitelné. Celý svůj život žijeme v napětí mezi dokonalým obrazem Pána Ježíše a všelijak nedokonalou kopií, kterou svým životem vytváříme. A to nás má přivádět blíže k Pánu Ježíši, k pokání, k obětavějšímu životu. Kdo by však netoužil po pravé dokonalosti, bezchybnosti a naprosté svatosti? Vždyť je to naše naděje, že jednou tak bude, až bude ten zlostník odsouzen. Ale kdo z nás nebyl alespoň jednou v životě zarmoucen, ztrápen, unaven svou nedokonalostí, tím, že tak příliš často musí říci: "Pane odpusť mi."? A kdo z nás nezatoužil po tom, jak by to bylo krásné, kdybychom byli zbaveni svých nedostatků, slabostí a náchylnosti k poklesnutí? A právě z této přirozené touhy každého křesťana těží falešní učitelé, když říkají: "Dosáhneš toho, po čem toužíš. Otevřou se ti oči a budeš jako bohové. Nebudeš už potřebovat pokání z hříchů, protože nebude z čeho, budeš výše než ostatní. Nebudeš se už muset neustále pokořovat a ponižovat před Pánem, budeš s ním jednat jako rovný s rovným. Ba, co víc! On splní každé tvé přání. Na každé zavolání bude připraven posloužit svému svatému. Budeš mít ve své ruce moc, o jaké se nikomu ani nezdá. A kdyby snad Bůh někdy nechtěl poslechnout a nečinil by, co chceš, můžeš ho přinutit. Můžeš se modlit tak dlouho, dokud nepovolí. Můžeš mu položit nůž na krk a říci, jestli mě nevyslyšíš, způsobím si škodu na zdraví. "Dej si pozor Pane, můžeš přijít o svého svatého, a to by byla přece škoda!" Bojme se dohlédnout, kam až vede tato cesta bez pokání a s prosazováním lidské vůle! Dne se už asi těžko setkáme s některým z bludů, o nichž jsme si řekli, v čisté podobě. Ponejvíce poznáváme jen některé jejich rysy a ještě častěji jsou rysy různých bludů smíchány do jednoho učení. Je to dáno tím, že lidé dnes už nemají tolik času, aby důkladně prostudovali to, čemu chtějí věřit, a tak jen letmo přečtou několik brožurek, bývá to většinou importovaná literatura, a z toho, co v tom spěchu pochytí, bývá zpravidla blud slepován. A tak často ani nemají ponětí, kam až je jejich blud může zavést, kam sahají jeho kořeny. Závěrem mi dovolte ještě krátkou poznámku. Řekli jsme si, že i dnes se můžeme setkat s projevy falešných učení. A tak se nám vtírá taková praktická otázka:"Jak se máme zachovat vůči těm, kteří se těmto bludům oddávají?" Odpověď jako vždy nalezneme v Bibli. Bible na žádném místě nedoporučuje bludaře pronásledovat nebo dokonce upalovat. "Oni se sami oddělují", píše apoštol Juda v 19. verši. Nás věrné však apoštol nabádá k milosrdenství. Abychom usilovali o záchranu těch, kteří byli zmateni a pobloudili. Falešné učení však v žádném případě nemá být mezi námi trpěno. (Juda 22 násl.) "Když někdo kolísá, pomáhejte mu přesvědčováním, kdo je v ohni, zachraňte ho tím, že ho z něho vytrhnete. (Kraličtí překládají: "Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce.") Jiným však ukazujte soucit, ale opatrně, bojte se dotknout i jen jejich šatů nasáklých tělesností." A vzápětí, na závěr tohoto listu, přidává požehnání, kterým chci končit. Je to snad nejkrásnější požehnání v Novém zákoně. Vyzdvihuje se v něm panství a moc Pána Ježíše, který je mocen zachovat své služebníky bez úrazu a vytrhnout je z bludů: "Tomu, který má dosti moci uchránit vás před pádem a uvést vás čisté před svou velebnost, Jemu, jedinému Bohu, který nás zachránil, budiž skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sláva, velebnost, vláda a moc. Tak to bylo přede vším časem a tak buď nyní i navždycky. Amen."

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace