Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku', a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
(Luk 6,41-42)


Poslední dobou se stýkám s jednou skutečností, která mě stále a stále nemile překvapuje. Nevím jestli nastal někde problém v mé výchově, ale asi jsem až moc přístupná k názorům druhých.
Když jsem byla menší a chodila jsem do sborečku, tak mi jaksi přišlo správné souhlasit se vším, co se tam děje. Ukázalo se na jedince, který vyčnívá z kruhu-tak je to špatně! Pokud šlo o desátky, jestli je dávat či nedávat – tak samozřejmě dávat, jelikož to je velkým projevem neúcty k Bohu. A proč? Sama sem v té době vlastně ani nevěděla – ale ostatní to odkývali, tak je to pravda!!
Nyní jaksi poznávám svět na vlastní pěst. Někdy jdu s Bohem více..někdy zase méně. Ale s tím má problémy každý člověk. Řekla bych, že je to ještě hodně má mladická nerozvážnost a nepoddajnost. Prostě mám někdy potřebu se všemu vzepřít a zařvat do světa „Vlezte mi na záda, chci žít!!“ Samozřejmě už tehdy vím, že se k Bohu zase vrátím, protože tam mi je nejlépe. Ale jsou tu další a další věci, které mi jaksi dávají plno otazníků. Vím, je jen jedna pravda! To nezvažuji a nechci znevažovat. Co kdybych Vám tu teď říkala, že prostě to, co tu čtu, jsou totální blafy a že já nejlíp vím o čem je život..Když by za mnou přišel můj přítel, tak bych mu pořád skákala do řeči a dávala jasně najevo, že já jsem prostě hvězda a že jako jej teda beru za člověka rovného mě, ale že to co říká nemá hlavu ani patu. Celkem arogantní postoj, ale celkem reálný. Tohle jsou věci, které mě stále překvapují. Je mi vždycky líto, když s někým diskutuji a ten druhý nebere v potaz můj názor. Kolikrát mi to přijde až násilné a směšné, jak moc se mi někdo snaží vštěpit to, že on má pravdu. Když řeknu: „faaaaajn..já to beru, tak prosím přijmi ty můj názor. Mě nevadí, že souhlasíš s tím a s tamtím. Ani mi nevadí, že tě rozhořčuje to, s čím souhlasím zase já .. Mám Tě stále ráda, tak to tak ber ..“ Jenže reakce je stále stejná .. „Ne ne ne, ty mi prostě musíš pochopit takovým způsobem, abys mi odkejvala vše, jinak nebudu klidně spát!“ Jenže přátelé, víme všichni moc dobře, že jsme rozliční, tak proč tolik apelujeme na to, abychom se všichni ve všem shodovali? Já nevyvracím Písmo .. nevyvracím nic .. Jediné s čím nesouhlasím, jsou některé jisté postoje. Nechápu, proč je někdy tak těžké přijmout bez okolků to, že ten druhý chápe svět po svém..Víte, to jsou prostě věci, které mě trápí a trápí mě o to víc, když slyším z řad nevěřících .. „Tohle je přesně ten důvod, proč od toho dávám ruce pryč..Mám pocit, že neberete v potaz mou osobu..Berete v potaz jen to, co říkáte..“ V tom případě to chápu, jelikož někteří lidi mají tu zkušenost, že jediné co nás zajímá, je další čárka v nějakém rejstříku obrácených lidí ..
Nebudu lhát, když řeknu, že když i já s tímto přijdu do styku, mám pocit, že musím nutně odejít a žít život jinak .. S Bohem, ale tak, že lidi budou respektovat vývoj mé osobnosti a věřit v to, že upřímně hledám pravdu..A pokud člověk hledá upřímně pravdu, tak mu ji Bůh zjeví .. Tak proč se někdy angažujeme více, než je třeba? Ono někdy méně, znamená více .. Tak prosím některé z vás..Prosím, dejte mi životní prostor .. Dejte mi ho třeba tím, že se mě někteří z vás nebudete snažit přesvědčit za každou cenu o tom, že Váš pohled je ten nejlepší..Že víte nejlépe, jak žít můj život .. A vůbec...dejme to všem..


Děkuji moc

Vaše Eff