poslal Seraphim Evoluce, velký podvod minulých 150 let
Při sopečných výbuších navíc vznikají laviny bahny a záplavy. Např.když v r.1980 a pak znovu v r.1983 v USA státě Washington vybuchla Mount St. Helens, vytvořili se za pár hodin až 50 metrů silné vrstvy zeminy.
Pokud jsou v těchto vrstvách usazenin uzavřeny předměty, zvířata nebo lidé, jsou až 50 metrů pod povrchem země. Jestliže je v těchto sedimentech tvrdidlo (sádra, vápno, kalcitový cement, křemičitanový cement) a dostatek vody, pak nahrnuté vrstvy během několika hodin zkamení na vrstvy vápence či pískovce.
Na množství tvrdící přísady (hydraulických pojiv, minerálů) a na poměru tvrdidla a vody (= poměr voda/cement) záleží, zda budou mít vrstvy sedimentů pevnou nebo volnou strukturu či zda dokonce vytvoří pevnou skálu.
Vrstvy sedimentů a skály tak vznikají při přírodních katastrofách velice rychle. Tento scénář jsem poprvé představil v Darvinově omylu a nazval jsem ho teorií přírodního betonu, a to k velkému zděšení geologů a geofyziků, neboť pomalý růst zemských vrstev zrnko po zrnku je tak odhalen jako velký podvod minulých 150 let. Zároveň se mnohonásobně snižuje stáří zemské kůry, dokonce v desítkách procent: u stáří geologických vrstev je nutno škrtnout několik nul. Krásným příkladem pro mé tvrzení je Grand Canyon (viz s.44nn.)
Dr.Ing.Hans-Joachim Zillmer, Evoluce podvod století, Euromedia Group Knižní klub, Praha 2006, s.98-99
Grand Canyon leží nepříliš daleko od Tuba City. Na tabuli v Yavapai Point Museum v Grand Canyon National Parc je popsána víra domorodých Havasupaiů. Podle jejich pověstí zalila Zemi potopa a když nakonec voda ustoupila a hory vyrostly do výše, vznikly řeky; jedna z nich vyhloubila obrovský příkop, dnešní Grand Canyon.
Tyto pověsti původních obyvatel odpovídají přesně scénáři popsaném v této knize: po globální potopě lidé viděli, jak hory rostou do výšky a jak vodu pak odvádějí nové dravé řeky.
Robert H. Webb (U.S.Geological Survey v Tusconu, Arizona) potvrzuje, že část Grand Canyonu vznikla katastroficky za života prehistorických indiánů (srv. Fenton a kol., 2002, s.191-215). Poslední fáze hloubení údajně proběhla před pouhými 1300 lety. Zdá se, že mýty Havasupaiů vyprávějí právě o této události. Mají pravdu, když tvrdí, že Coloradská plošina byla vyzdvihnuta do výše za života jejich předků (a dinosaurů)?
Ale vždyť je přece všechno přesně datováno, máme i stáří hornin! V Darvinově omylu upozorňujeme na zásadní chyby metod radiometrického datování. Těmito metodami lze ostatně datovat jen vyvřeliny (obecně rozšířené druhy: žula a čedič), ale nikoli sedimenty (jako je třeba břidlice, pískovec a vápenec). Fosilie se však vyskytují jen v usazeninách, a proto se nedají přímo datovat.
Avšak radiometrické datovací metody nedávají pro žuly a čediče různé výsledky jen při použití různých postupů, ale i při použití jedné a téže metody! Podle jedné vědecké publikace (Arizona Bureau of Geology and Mineral Technology Bulletin, 197/1986, s.1nn.) bylo za použití draslíko-argonového modelu určeno stáří jedné řeky lávy na sever od Colorado River mj. na pouhých 10 000 let. Stáří stejné lávové řeky podle jiného vzorku bylo stanoveno na 117 000 000 let (U.S.Atomic Energy Commission Annual Report, č. C00-689-76, 1967).
Datování takovým vysokým stářím je očividně nesprávné, protože v tu dobu Grand Canyon ještě neexistoval. Staré indiánské legendy vyprávějí o sopečných výbuších během vzniku Grand Canyonu a po něm: ke všemu došlo před nedávnem!
Výsledky těchto nových vědeckých výzkumů spolu s legendami původních obyvatel a popsanými nálezy pozůstatků dinosaurů dokládají, že lidé žili spolu s dinosaury nikoliv ve středověku Země, ale ještě před relativně krátkou dobou. V takovém případě lze při troše štěstí najít dokonce i kosti ještěrů, které dosud nestačily zkamenět.
Nezkamenělé kosti dinosaurů nejsou nic zvláštního. Na severozápadní Aljašce bylo v roce 1961 na jednom místě nalezeno množství kostí dinosaurů, které nebyly zkamenělé ani mineralizované. Trvalo 20 let, než byly identifikovány jako kosti dinosaurů s kachními zobáky a jejich rohatých příbuzných (Journal of Paleontology, sv.61/1, 1986, s.198-200; srv. Geological Society of Amerika: abstract programs, sv.17, s.548).
Ve vědeckém periodiku Science z 24. prosince 1993 (s.2020-2023) se píše o senzačním nálezu kostí dinosaura s kachním zobákem dochovaným v čerstvém stavu v Montaně. Pod mikroskopem bylo dokonce možno srovnávat dobře zachované struktury kostí se strukturou kostí kuřete.
Jindy našel spodní čelist dinosaura s kachním zobákem jistý mladý Eskymák, jenž v roce 1987 pracoval na Bylot Island s vědci z Memorial University na Novém Foundlandu: čelist nebyla zkamenělá a byla v „čerstvém“ stavu. O nálezu psal Edmonton Journal z 26.října 1987 (srv. Saturday Night, srpen 1989, sv. 104/8, s. 16-19).
Další zprávy o nezkamenělých kostech dinosaurů najdeme v magazínu Time z 22.září 1986 (s.84) a ve článku Margaret Helderové z roku 1992 s titulkem Fresh dinosaur bones found (Nalezeny čerstvé kosti dinosaura) v magazínu Ex nihilo (sv.14/3, červen/srpen 1992, s.16-17).
Nezkamenělé kosti dinosaurů se nehodí do obrazu vysokého stáří dinosaurů a stejného stáří vrstev, které je obsahují, jak si ho vytvořila oficiální geologie. Nacházejí se však i další pozůstatky, které by měly být zkamenělé, ale nejsou.
Dr.Ing.Hans-Joachim Zillmer, Evoluce podvod století, Euromedia Group Knižní klub, Praha 2006, str.44-46
Dr.Ing.Hans-Joachim Zillmer se narodil r.1950. Je poradcem Komory stavebních inženýrů Severního Porýní-Vestfálska, je uveden v Who´s Who in Science and Engineering a Who´s Who in the World, byl nominován jako mezinárodní vědec roku 2002 (IBC) a člen New York Academy of Sciences.
