poslal lutrik
7. SVĚTOVÉ SOCIÁLNÍ FORUM
Když u nás někdo zmíní Světová či Evropská sociální fora nebo dokonce
českou Iniciativu za sociální fora, nesetká se většinou s pochopením
a zájmem. Ba stává se podezřelým z "levicového extremizmu",
"ekoterorizmu" a podobných -izmů.
Hnutí sociálních for je ale výrazem toho, že dnes občané všude na
světě začínají odmítat otročení všemocmému Trhu a "vševědoucím"
politikům, a že věří tomu, že je možný jiný svět. Hledají alternativy
a cesty ke spravedlivějšímu uspořádání společnosti, ekonomiky i
politiky, které není zhoubné pro lidi a Zemi a zápasí o ně.
Platformou pro toto společné hledání, výměnu zkušeností a spojování
se ke společným akcím jsou setkání Světových nebo Evropských
sociálních for i regionálních a místních sociálních for. Takovou
platformou je i Iniciativa za sociální fora v Česku.
Jednou součástí (nijak velkou) tohoto celosvětového hnutí jsou i
mnozí křesťané sdružení v ekumenických nebo jiných organizacích. Pro
ilustraci jsem přeložila několik stručných zpráv o akcích ekumenické
koalice na letošním SSF v Nairobi/Kenya (20.-25.1.2007).
SPOJOVÁNÍ ENERGIE A VYTVÁŘENÍ SPOLEČNÝCH STRATEGIÍ:
EKUMENICKÁ KOALICE SE ÚČASTNILA 7. SVĚTOVÉHO SOCIÁLNÍHO FORA
Slavnosti v římskokatolické bazilice Svaté Rodiny a v anglikánské
katedrále Všech svatých v Nairobi a průvod z jednoho kostela do
druhého byly součástí programu organizovaného Všeafrickou konferencí
církví (AACC) a Ekumenickou platformou Caritas k zahájení 7.
Světového sociálního fora (SSF).
Pod tématem "Lidové zápasy a lidové alternativy" se sešlo letošní SSF
poprvé v Africe. Konalo se v Nairobi, Kenya, ve dnech 20-25.1.2007 a
platforma AACC a Caritas koordinovala širokou škálu společných
pracovních skupin a seminářů, ekumenických bohoslužeb a dalších
událostí v Nairobi. Tato platforma poskytla také ekumenický pavilon,
kde různé církevní skupiny mají možnost se sdílet, koordinovat a
předkládat své starosti, pohledy, názory a informovat o své práci.
Cílem bylo zajistit viditelnou a smysluplnou ekumenickou přítomnost
na SSF a přispět k němu; ekumenickou platformu podporuje celosvětová
ekumenická koalice organizací vedená Světovou radou církví (SRC).
Na SSF organizovala SRC a její partneři různé semináře a pracovní
skupiny:
* bohatství, chudoba a ekologie: tento workshop ukazuje chudobu jako
přímý důsledek vytváření a distribuce bohatství, a hlad, nemoci a
utrpení jako odvrácenou stranu nadměrné spotřeby a nadměrného
rozvoje, a studuje alternativní cesty rozdělování bohatství;
* Životadárné zemědělství: malé farmáře, kteří praktikují
organické/ekologické zemědělství, povzbuzujeme k tomu, aby
pokračovali ve vytvoření globálního fora životadárného zemědělství
jako alternativy ke korporačnímu zemědělství a t.zv. "zelené
revoluci".
* Voda, životní prostředí a změna klimatu: mezinárodní a afričtí
činitelé diskutují strategie hledání alternativních řešení krize vody
a změny klimatu a zasazují se o lidské právo na vodu spolu s vládami
a zástupci občanské společnosti;
* Ekologický dluh: Protože vyplundrovaly přírodní zdroje Jihu a
zničily tak jeho zdroje pro obživu, mají průmyslové země Severu
ekologický dluh vůči národům Jihu. Konkrétní studie a příklady z
Afriky, Asie a Latinské Ameriky ilustrují dopady tohoto dluhu a
odpovídají na otázku "kdo dluží komu a kolik".
* "Odpovědnost chránit": V rámci tohoto vyvíjejícího se mezinárodního
standardu má v případě, že národy jsou vystaveny vážnému riziku a
jejich vlády je nechrání, tuto odpovědnost mezinárodní společenství.
Jak se těmito záležitostmi zabývají církve, které hrají významnou
roli v prevenci, pomoci, uzdravování a smíření?
Proč se ekumenické organizace zúčastňují SSF?
Ekumenická koalice se účastnila už prvního SSF v Porto Alegre,
Brazilie, v roce 2001 a od té doby byla přítomna na všech dalších. Co
ekumenické skupiny na SSF hledají? "Do určité míry byl prostor na SSF
diskutabilní, ale poskytuje skupinám a organizacím příležitost
spojovat energie a vytvářet společné strategie", říká Dr. Rogate
Mshana z Tanzanie, pracovník programu SRC pro ekonomickou
spravedlnost.
Mshana uvedl, že kromě informací, analyzy, prohlášení a vytváření
sítí toto SSF nabídne příležitosti k budoucím společným akcím. Sítě a
organizace byly požádány, aby předložily návrhy na akce k jednomu z
21 "akčních témat"; tyto návrhy musí být podepsány alespoň třemi
organizacemi. Ve čtvrtý den SSF budou všechny návrhy předneseny na
jednom z pěti "for bojů, alternativ a akcí", kde se k nim budou moci
přidat i další skupiny.
To se shoduje s zakládající chartou SSF, která je definuje jako
"otevřené místo setkání, kde se schází skupiny a hnutí občanské
společnosti stavící se proti neoliberalismu a světu obvládanému
kapitálem nebo proti jakékoli formě imperialismu, aby rozvíjely své
myšlení, demokraticky debatovaly o ideách, formulovaly návrhy,
svobodně sdílely své zkušenosti a spojovaly se k účinné akci".
Členy celosvětové ekumenické koalice na SSF v Nairobi 2007 byly: All
Africa Conference of Churches (AACC)/Všeafrická konference církví,
APRODEV (síť ekum.organizací zabývajících se humanitární pomocí a
otázkami rozvoje), Brazil Ecumenical Forum/Brazilské ekumenické
forum, Caritas Internationalis/Mezinárodní Caritas (pozn. překl.
katolická Charita), International Cooperation for Development and
Solidarity (CIDSE)/Mezinárodní spolupráce pro rozvoj a solidaritu,
Ecumenical Advocacy Alliance (EAA), Frontier Internship in Mission,
Koinonia, Lutheran World Federation (LWF)/Luterská světová federace,
Pax Romana, World Alliance of Reformed Churches (WARC)/Světová
aliance reformovaných církví, World Council of Churches (WCC)/Světová
rada církví (SRC), World Student Christian Federation (WSCF)/Světová
studentská křesťanská federace, YWCA a YMCA.
Válku proti teroru nelze vyhrát dokud se svět pro bohaté a chudé
nezmění
Válku proti teroru nelze nikdy vyhrát, "pokud ve světě existují
podmínky, které lidi zbavují naděje", jako dehumanizující chudoba,
nemoci a nevzdělanost, řekl nositel Nobelovy ceny a bývalý biskup
Desmund Tutu při ekumenickém shromáždění před oficiálním zahájením
Světovcého sociálního fora 2007 v Nairobi. "Bůh pláče" při pohledu na
hrozné věci, které se dnes ve světě dějí", řekl Tutu v nairobské
bazilice Svaté Rodiny. "Bůh pláče a říká: 'Kdo mi pomůže, abychom
mohli mít jiný svět, ve kterém bohatí vědí, že dostali mnoho proto,
aby to sdíleli s ostatními?'" Stvoření, které bylo velmi dobré "se
obrátilo v děsivý přízrak". ...
Tutu zdůraznil, že "základním zákonem našeho bytí" je to, že "jsme
svázáni jeden s druhým". Proto "jedinou cestou je, že budeme dělat
věci společně, všichni". Pouze společně můžeme být svobodní, jistí a
bezpeční. Podle Tutua toto platí i pro politiku. "Dokonce ani jediná
velmoc nemůže být zcela soběstačná, potřebuje jiné národy". ...
Jako významné kroky kupředu a jako příspěvek Afriky pro svět jmenoval
Tutu překonání otrokářství, kolonialismu a apartheidu.
Riskovat na ochranu zranitelných
Odpovědnost mezinárodního společenství chránit ohrožené obyvatele,
když jejich vlády v tom selhávají, je-li třeba s použitím síly a
podpora církví pro taková opatření byly předmětem živé debaty na
semináři SRC na Světovém sociálním foru v Nairobi.
"Odpovědnost chránit" je vyvíjejícím se, ale kontroversním,
mezinárodním standardem. Ačkoli tato koncepce uznává, že první
odpovědnost starat se o bezpečí svých obyvatel mají národní vlády,
uznává také, že, když existuje jasné selhání konat tuto odpovědnost,
je povinností mezinárodního společenství porušit suverenitu a vložit
se do vnitřních záležitostí chybujícího státu v zájmu těch, kdo jsou
v nebezpečí a na jejich ochranu.
"Někdy je potřeba sáhnout k síle" řekl Ernie Regehr, bývalý ředitel a
spoluzakladatel 'Project Ploughshares', ag.0entury Kanadské rady
církví, která pracuje s církvemi, vládami a nevládními organizacemi
při budování míru, prevenci války a při prosazování mírového řešení
politického konfliktu.
Ale použití síly - které by mělo nastoupit pouze tehdy, když selhala
prevence - musí být dočasné, omezené, doprovázené humanitární
intervencí a v rámci mírového úsilí. "Nejedná se o změnu režimu, ale
o ochranu zranitelných lidí v bezprostředním nebezpečí závažného
porušování lidských práv", zdůraznil Regehr.
Debata na přeplněném semináři byla velmi živá. Neexistuje propast
mezi ideálem a praxí? Co nebo kdo je "mezinárodní společenství", a
jak můžeme důvěřovat něčemu takovému? Nezahrnují církve jak obhájce
tak i porušovatele lidských práv? Není zde nebezpečí ospravedlňování
zločinů?
Regehr zdůraznil, že mezinárodnímu společenství chybí morální a
politická vůle k ochraně zranitelných. "Je tragickou skutečností, že
mezinárodní společenství příliš často nepřijímá svou 'odpovědnost'
chránit, ale pouze 'možnost'/'opci' chránit, když to vyhovuje jeho
zájmům", řekl.
Riskantní charakter této koncepce potvrdil ambasador Bethuel Kiplagat
z Kenyi, bývalý moderátor Komise církví pro mezinárodní záležitosti
(CCIA) SRC. Ale: "Jaká lepší možnost je k dispozici v případech jako
genocida ve Rwandě nebo ve vztahu k současné tíživé situaci dětí v
severní Ugandě, kde více než 20 let jsou tisíce dětí unášeny, mučeny,
znásilňovány a zabíjeny protivládními rebely?", ptal se.
Farářka Shirley DeWolf ze Zimbabwe, členka CCIA SRC vyzdvihla a
doporučila, že, jestliže se nějaká církev neřídí svou povinností vůči
obyvatelstvu ve vážném nebezpečí, jehož vláda je nechrání, pak by
měla onu církev bratrsky volat k pořádku "mezinárodní církev".
Mezinárodní církev by měla vyzvat jednotlivou církev k dodržování
uznávaných morálních principů. "Mnoho jsme toho neudělali, nebyli
jsme dost horliví", řekla De Wolf.
"Církev může selhat někdy výrazným způsobem", uznal Regehr. "Ale
ještě je zdrojem pro dobro, který musí být plně zmobilizován."
Semena života - hledání alternativ k dominantnímu agrobyznysovému
modelu
Juan Michel
Proč si v posledních letech alarmující množství indických rolníků a
farmířů vzalo život? Proč se lidé ze zemědělské oblasti Jang Seong u
Kwangju v Jižní Koreji zapojují do organického/ekologického
zemědělství? Proč organizace sponzorované církví v Brazilii pracují
na tom, aby znovu získaly původní semena? Odpověď na tyto otázky má
co dělat s dopadem ekonomické globalizace na zemědělství, kde v
současnosti vedou zápas na život a na smrt dva modely.
V případě Indie začíná příběh zavedením geneticky modifikovaných
semen bavlny (před nějakými 15 lety). Vláda dotovala produkci bavlny
a vysoké zisky přiměly farmáře, aby začali s monokulturami, případně
si brali půjčky, aby si mohli najmout více půdy k obdělávání. Na této
cestě také vzdali zasévání potravinářských zrnin.
Zdálo se, že každý je spokojený, dokud se nezhroutil trh, neklesly
ceny, farmáři nepřestali být schopni splácet své půjčky a banky
jejich půdu nevyvlastnily. A pozvolna, nejprve někteří, potom mnoho z
farmářů ukončilo svůj život sebevraždou. Podle oficiálních čísel mezi
roky 1993 a 2005 dosáhl počet těch, kdo si vzali život, 100.000.
"Byla to smrtící past", řekl William Stanley, sociální aktivista z
Indie, který pracuje v Lutherské církvi a občanských sociálních
organizacích. "Farmáři během deseti let z dostatku upadli do bídy.
Mnozí nemohli unést tuto ztrátu důstojnosti."
Stanley promluvil k účastníkům semináře "Životodárné zemědělství",
který v Nairobi uspořádala koalice ekumenických organizací vedená
SRC.
Na témže semináři Seong-Won Park, theolog z Jižní Koreje, vyprávěl
účastníkům o rostoucím počtu lidí v jeho zemi, kteří se obracejí k
alternativnímu životnímu stylu.
V okázale moderní, městské, průmyslové a technicky vyspělé zemi,
která je pro mnohé modelem úspěšného rozvoje, se někteří lidé vracejí
k ekologickému životnímu stylu. "Ne mnoho, ale řada lidí v Jižní
Koreji se cítí vyčerpána převládajícím životním stylem a jsou ochotni
se vzdávat privilegií, která nabízí," informoval Park.
On sám se zapojil do ekologického farmaření na Theologickém semináři
Young Nam, kde vyučuje a povzbuzuje své studenty k tomu, aby
pohlíželi na svou budoucí službu z ekologického hlediska. Doma Park
pěstuje zeleninu pro svou rodinu. Aby to dokázal, musel se učit od
zkušených farmářů a nyní s nimi přímo obchoduje.
Parkova osobní zkušenost odpovídá širšímu hnutí v Jižní Koreji. V
zemědělské oblasti Jang Seong u Kwangju místní církev sehrála
ústřední roli v prosazování ekologického farmaření a obchodního
systému od výrobce přímo ke spotřebiteli. Po 15 letech zápasu konečně
spolupracují církev, organizace občanské společnosti a místní správa
v rámci "fora pro alternativní vizi", které prosazuje ekologické
farmaření a také tradiční trhy místních farmářů.
Více než jen osivo
Ať už praktikujete jakékoli zemědělství, potřebujete zasít semena. Na
první pohled se to zdá snadné: semena jsou semena, ne? Nikoli. Ony
dva modely zemědělství - organické/ekologické, které by Park a jiní
nazvali "životadárné" v protikladu k současnému dominantnímu
korporačnímu a tržnímu modelu - potřebují a používají různé druhy
osiva.
Proto v Brazilii a jinde lidé a organizace, které se zabývají
praktikováním a prosazováním ekologického farmaření, také bojují o
zachování a ochranu ohromného množství původních semen ohrožených
zaváděním hybridních a transgenetických semen, která prodávají
agrotechnické společnosti.
"Dnes se semena užívají jako prostředky moci a nadvlády", říká Nancy
Cardoso, brazilská theoložka. Podle ní "technologická manipulace,
kontrola, koncentrace a komercionalizace semen malou skupinou
gigantických kapitalistických společností vystavuje lidstvo a přírodu
nebezpečí".
Pro Cardosovou jsou semena něčím víc než "jen semena", a jejich
pěstování a zacházení s nimi jsou něčím více než jen ekonomickou
aktivitou. Podle jejího názoru jsou semena materiální, ale také
symbolickou strukturou. Je to "kód, informační systémy - semena jsou
živoucími cestami, mosty z dávných dob a deníky časů současných i
klíči k možnostem, které doposud neznáme", uvádí.
Proto způsob, jakým se semena pěstují a užívají není pouhou
mechanickou činností, ale výrazem sociálních vztahů, které mají vztah
k přírodě, ekonomice, ale i k politice a ekologii. Pro Cardosovou
toto vše propůjčuje theologickou dimensi zápasu o regeneraci a
ochranu diversity původních semen - naléhavému úkolu směřujícímu k
zachování života zajištěním potravinové autonomie a bezpečnosti.
Společné hledání alternativ
Semenářský zápas je pouze jednou částí širšího úsilí o prosazení
životadárného zemědělství. Rostoucí počet organizací a lidí přichází
na pomoc tomuto modelu, který vidí v kontrastu k převládajícímu
modelu zemědělství. Tento pojem vznikl v rámci Ekumenické koalice pro
alternativy ke globalizaci (ECAG), která v dubnu 2005 konala první
"forum životadárného zemědělství" ve Wonju/Jižní Korea a přimlouvala
se za tento model jakožto potřebnou alternativu k "život
zabíjejícímu" zemědělství.
Forum kritizovalo současný dominantní model jako kapitálově
intenzivní, orientovaný na export, monokulturový a hlavně se honící
za ziskem. Tento model, říká Park, který se fora účastnil, "nutí
farmáře používat geneticky modifikovaná osiva, pesticidy, chemická
knojiva a mechanizaci vedoucí ke znehodnocování půdy, ztrátě
biodiverzity a soustřeďování půdy do rukou několika málo vlastníků.
Naopak model životadárného zemědělství soustředěný na ekologické
hospodaření se nabízí jako "sociálně spravedlivý, přátelský k
životnímu prostředí a ekonomicky schůdný", slovy Lucy Ngatia,
absolventky ekologie na Universitě Nairobi. V Africe vlastně
ekologické farmaření zvyšuje hodnoty farmářské produkce, tedy
odstraňuje chudobu a zároveň zvyšuje potravinovou bezpečnost,
vysvětlovala Ngatia účastníkům semináře.
"Rozsévač vyšel, aby rozséval" říká starý příběh (Lukáš 8.5). Zdá se
to jednoduché, ale není. Nikdy nebylo. Ale ti, kdo prosazují
životadárné zemědělství by řekli, že zkušenost dokazuje, že odpor
proti dominantnímu modelu je možný, když jsou všichni členové
společenství jednotni v hledání alternativ.
Bohatství, chudoba, ekologie souvisejí s obecným blahem
Řečníci v pracovní skupině organizované SRC řekli, že bohatství,
chudoba a ekologie jsou pevně propojeny navzájem, a jsou také spojeny
s veřejným blahem.
Bohatství, chudoba a ekologie se všechny úzce vztahují k
udržitelnosti života, řekl Dr. Marcos Arruda z Brazilie. Sociální
vědec a aktivista Arruda nazval současnou světovou ekonomiku
ekonomikou "války a smrti, která pro své sociální nerovnosti,
globální finanční krizi a militarizaci ohrožuje život. Je třeba ji
nahradit "ekonomikou založenou na solidaritě", která vyžaduje
"zespolečenštění a demokratizaci vlastnictví".
Potřebu znovu najít "smysl pro obecné blaho" zdůraznil farář Phillip
Woods, vedoucí mezinárodní kanceláře Spojené reformované církve ze
Spojeného království. "Dnes se ztratilo vzájemné propojení s mými
bližními, protože se pro nás životní styly stávají tržním zbožím jako
záležitost volby", řekl.
K tématu životních stylů potvrdila paní Lapapan Supamanta, generální
sekretářka Mezinárodní buddhistické asociace, jako ústřední pojem
sdílení, který souvisí s jistou lhostejností vůči bohatství. Když
srovnávala nadměrnou spotřebu s umírněností a bohatství se skromností
položila Supamanta otázku, zda nemá jít spíš o "vymýcení bohatství
než o vymýcení chudoby".
Pan Xiao Lian, badatel z Čínské akademie sociálních věd, navrhoval
větší rozdělování bohatství. "Je třeba chudým rozdělit větší kus
koláče", řekl, a připomněl, že ekonomický růst - který v Číně v
posledních letech dosahuje ročně 10% - má být takové povahy, aby
chránil životní prostředí.
"Jiný vlastnický řád je možný", parafrázoval profesor Ulrich Duchrow,
německý theolog, motto SSF.
I když uznává, že lidé "potřebují pro
své životy vlastnictví", kritizoval Duchrow současný model, který je
založen na vyvlastňování, vykořisťování a vyloučení. Nový řád
vlastnictví má být založen na "sdílení zdrojů a ovoce společného
úsilí lidstva".
John Jones, sociální aktivista z Norska obhajoval známý model
přerozdělování bohatství - "sociální stát". Sociální stát je o "právu
každého dostat svůj podíl" a jeho cílem je "společnost pro všechny",
tvrdil. Ale koncentrace bohatství na Severu ve skutečnosti tomu
odporuje. "Znečištění, ba dokonce lidé jsou na Jihu levnější", řekl.
Biskup Mvume Dandala, generální sekretář Všeafrické konference církví
také poukazoval na bolestnou nerovnost mezi Severem a Jihem. "Chudoba
v Africe je přímým příčinným důsledkem bohatství Severu", řekl a
zdůraznil, že africké vlády jsou "spoluzodpovědné".
"Potřebujeme spolupracovat a všichni potřebujeme společnost, která na
chudobu pohlíží jako na nepřítele", řekla malawijská ministryně
zdravotnictví Marjorie Ngaunje, která popsala řadu iniciativ své
vlády jak povzbudit malé zemědělce a ženy.
Mezi konkrétními cestami jak zlepšit životní podmínky chudých
zdůraznila Birgit Weinbrenner z Holandska pozitivní účinek
mikrokreditu. "Množství příběhů ukazuje, že chudoba se zmenšuje a
lidé jsou schopni podporovat své děti", řekla Weinbrennerová, která
je tajemnicí pro programy v Oikocreditu. Církve - které příliš často
jednoduše hledají nejvyšší finanční návratnost pro své investice - by
měly více investovat do mikrokreditů, podtrhla.
Ekologický dluh: Kdo dluží komu?
"Ti, kdo postavili přehrady na Zambezi a profitují z nich, to jest
portugalská vláda a jihoafrická společnost Eskom, mají vůči Mozambiku
ekologický dluh", řekl malawijský ekonom Francis Ng'ambi účastníkům
pracovní skupiny o ekologickém dluhu.
Ng'ambi přednesl konkrétní studii, aby ilustroval relativně nový
pojem "ekologický dluh". Jde o myšlenku, že průmyslové země Severu -
jejich instituce a korporace - mají dluh vůči zemím Jihu kvůli
způsobu, kterým využívaly přírodní zdroje těchto zemí a často
poničily a znečistily přirozené životní prostředí.
Řeka Zambezi s více než 30 velkými přehradami je podle Ng'ambiho
"nejprokletější řekou Afriky". Její využití vedlo jen v případě
přehrady Cahora Bassa vedle řady dalších problémů k vystěhování více
než 57.000 lidí, k poškození zemědělských systémů, vzrůstu nemocí
pocházejících z vody a k hromadění toxického odpadu.
"Přítomnost přehrad na té řece do velké míry přispěla k záplavám,
které zpustošily povodí Zambezi v roce 2000", říká Ng'ambi, který
pracuje ve skupině Společenství křesťanských rad jižní Afriky
Ekonomická spravedlnost. A dodává, "Lid Mozambiku má všechno právo
požadovat kompenzaci za ekologický dluh od těch, kdo jsou odpovědni
za škody v okolí řeky Zambezi".
Ekologický dluh lze považovat za "revoluční pojem" v tom, že "mezi
zeměmi převrací postavení tradičních dlužníků a věřitelů", říká
Athena Peralta z Filipin, která koordinuje práci SRC na ekologickém
dluhu.
Když se země Jihu pokoušely splatit své finanční dluhy věřitelům ze
Severu, také často ve své snaze zajistit potřebné dodatečné fondy
zapříčinily zničení životního prostředí. Z toho důvodu "uznání
ekologického dluhu s sebou nese především zrušení neoprávněného
finančního dluhu, který 'dluží' země Jihu", dodává Peralta.
Ale bude to ve skutečnosti ještě více než to. Protože se ekologický
dluh nahromadil ve jménu rozvoje definovaného ještě především jako
neustálý růst výroby, příjmů a spotřeby, říká Peralta, "není třeba
ničeho menšího než posunu paradigmatu myšlení a hodnot rozvoje". Aby
k tomu došlo "musí se občanská společnost postavit statu quo a
zpochybnit současnou balanci moci v politickém a ekonomickém
pořádku".
Dalšími konkrétními studiemi diskutovanými v této pracovní skupině
byl víceúčelový projekt Jaime Roldose Aguilera v Ecuadoru
(prezentovaný Yvonne Yaňezovou z Acción Ecológica, organizace
zabývající se spravedlností v ohledu na životní prostředí); těžká
situace domorodých lidí v Orissa v Indii (prezentovaná Williamem
Stanleyem, ředitelem sociální práce Lutherské církve v Indii); a
Projekt Rio Madeira v amazonském pralese (prezentovaný Luisem Novoa a
Jairo Moreirou, představiteli lidí postižených přehradami v povodí
Madeira).
Příběh ve sklenici kalné vody
Juan Michel
Sklenice vody vám může vyprávět celý příběh. Jako sklenice, kterou
Dunstan Ddamulira nedávno dostal na ugandském venkově. "V mé zemi
(Ugandě) se vám nemůže stát, že by vám někdo odmítl vodu k napití.
Tak jsem zastavil u jednoho domu a požádal o sklenici vody. Děvčátko
mi ji podalo. Z 50% to bylo bláto." Aby to dokázal, ukazuje
fotografii pořízenou svým mobilem. Je to 50% bláta.
Tato sklenka blátivé vody byla Ddalimurovi nabídnuta v Bijaba,
vesnici, kde žije asi 150 obyvatel ve střední Ugandě. Vesnice je na
kopci. V období dešťů musí vesničané čerpat vodu z jámy, kterou
vykopají, aby zachytili dešťovou vodu. Aby našli vodu v období sucha,
musí chodit nějakých 8 km do údolí.
To, čím musejí procházet obyvatelé Bijaby, je každodenní zkušeností
1.1 miliardy lidí na této planetě. Nemají přístup k dostatečnému
množství vody nebo k čisté vodě na pití a pro domácí spotřebu. V
důsledku toho a kvůli nedostatečné a neodpovídající kanalizaci umírá
každým rokem kolem 2 milionů lidí, z nichž je nejvíce dětí.
Ještě daleko více lidí denně trpí nedostatkem vody. Nedostatek
znamená, že v některých zemích obstarání vody pro rodinu může zabrat
5 hodin práce každý den - a jsou to ženy a dívky, které toto břemeno
postihuje nejvíce. A jsou ovšem také nemoci související s vodou a
také překážky ve vzdělání, které jdou ruku v ruce s nemocí a námahou
spojenou s obstaráváním vody.
Více než 80% lidí postižených nedostatkem vody žije na venkově. Dvě
třetiny z nich jsou v Asii. Také přes 40% obyvatelstva subsaharské
Afriky spadá do této skupiny. Jako v mnoha jiných situacích
nespravedlnosti, vykořisťování a deprivace jsou těmi
nejpostiženějšími ti nejchudší. "Nedostatek vody vhání lidi do
začarovaného kruhu bídy a chudoby", říká Ddamulira.
Kde jsou příčiny
Proč exituje takováto situace? "V Ugandě", říká Ddamulira, "je to
kombinace faktorů: nedostatečné financování, nerovná distribuce,
nedostatek technologií vhodných pro venkov, vládní korupce".
Ddamulira pracuje u Agentury pro spolupráci a výzkum ve věci rozvoje,
která podporuje projekty týkající se zásobování vodou a kanalizace a
zabývá se také uvědomováním a školením se zvláštním zaměřením na
ženy.
Pro Moshe Tsehlo z Lesotha je otázka řízení jednou z hlavních
základních příčin. V jeho zemi 5 přehrad umožňuje jeho vládě prodávat
vodu do Jihoafrické republiky. Co se děje s příjmy z tohoto obchodu
je záhadou kvůli nedostatku vládní transparentnosti. I když jsou
zdroje vody ve venkovských oblastech, nejsou tyto oblasti pro vládu
prioritou pokud jde o zásobování vodou. Důsledkem je, že zemědělství
zajišťující živobytí trpí nedostatkem závlahy a lidé tím postižení se
stěhují z vesnic do měst.
Tsehlo je v Lesothu koordinátrem organizace 'Participatory Ecological
Land Use Management' (Správa účastnického a ekologického využívání
půdy), která pracuje v oblasti prosazování a také podpory malých
projektů na zadržování vody, zavodňování a lahvování. "Na národní
úrovni se naše obrana zaměřuje na doplnění ústavy tak, aby zahrnula
přístup k vodě jako lidské právo", říká. A dodává, "Potřebujeme
základnu v zákonech, abychom se mohli bránit privatizaci vody v naší
zemi".
V diskusi v této skupině byli partnery Ddamulira a Tsehla Danuta
Sacher, vedoucí oddělení pro politiku a kampaně organizace Brot fűr
die Welt (Německo) a Asa Elfstrom, poradce pro vodu a rozvoj Švédské
(lutherské) církve.
Pro Sacherovou je katastrofická situace ohledně vody pro tak mnoho
lidí ve světě jasným výrazem způsobu, jakým jsou chudí
marginalizováni. Vlády se o chudé nestarají. "Nestarají se ani o
dlouhodobou cirkulaci vody", říká. "Jsou pouze schopny se na tyto
záležitosti dívat obchodnickýma očima, ale ztrácí se jim úplný
obraz".
Organizace Sacherové poslední 4 roky bojuje za právo na vodu a neváhá
ukázat na Světovou banku. "Kvůli jejímu vlivu na určování národních
politik a jejímu poselství, které velebí privatizaci jako "to"
řešení, jsme ztratili snad 10 let", potvrzuje.
Pro Švédskou (lutherskou) církev, která spolupracuje s partnery v
téměř 30 zemích tří kontinentů, bude záležitost vody prioritou pro
následující tři roky, říká Elfstrom. Letos to bude předmětem církevní
kampaně na získávání finančních prostředků během Letnic.
Mluvíme ekomenicky
Čtyři organizace zastoupené Ddamulirou, Tsehlo, Sacherovou a
Elfstromem jsou členy iniciativy Ecumenical Water Network
(ECN)/Ekumenické skupiny pro vodu. ...
ECN spojuje církve, organizace a hnutí, které spojily své úsilí k
obraně a uskutečňování práva lidí na přístup k vodě všude na světě a
k zajišťování toho, aby společné křesťanské svědectví o záležitostech
vody bylo v globální debatě slyšet.
Podporuje iniciativy a řešení mající svůj základ v místních
komunitách a zasazuje se o to, aby - kromě toho, že je Božím darem -
byla voda považována za lidské právo. Snaží se také zvyšovat
uvědomění církví o naléhavosti této věci.
Mezi mnoha myšlenkami, které si ECN odnáší s sebou z Nairobi, je
návrh na zdokumentování porušování práva na vodu. Zve také další
organizace, aby se (každá podle svého vlastního zaměření) připojily k
iniciativě "Modrý říjen" kampaněmi za práva související s vodou,
které budou probíhat jeden týden v říjnu.
Valné shromádění SRC v Brazilii v roce 2006 0ve svém prohlášení "Voda
pro život" vyhlásilo: 'Když je životadárná voda pronikavýnm způsobem
a systematicky ohrožována, je třeba mluvit a jednat'. Účastníci SSF
to dělají.
POZNÁMKA: Více informací o práci SRC o ekonomické globalizaci najdete
na webu SRC: http://wcc-coe.org/wcc/what/jpc/economy.html
O práci ECN (Ecumenical Water Network) na http://water.oikoumene.org
Zprávy a články ze SSF připravované Juanem Michelem, pracovníkem SRC
pro vztah s medii, který je členem Evangelické církve River Plate v
Buenos Aires/Argentina a zveřejňované na e-news@wcc-coe.org na
několika místech zkrátila a z anglického originálu přeložila mp
