Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jsou dva druhy věřících. Jedni se snaží duchovně růst, jejich cílem je POZNAT KRISTA a proto všechno položili za škodu a mají to jako za lejna, aby Krista ZÍSKALI také ve své zkušenosti, aby mohli okoušet i hloubky, které v Kristu jsou ( Ef 3,16-18 ) a také, aby vyrostli do plného věku postavy Kristovy – tedy do dospělosti v Kristu. Tím se z nich stanou VÍTĚZOVÉ, kteří porazili toho Zlostníka a nechali se vysvobodit Pravdou ( Zj 2,11 // 1Jan 2,13-14 // Jan 8, 32 ). Druzí věřící žijí lhostejně k cíli Božího povolání v Kristu Ježíši. Dál žijí ve světě, případně i úmyslně hřeší a nemají v plánu se svých hříchů zbavit. Žijí převážně v těle a budou se z tohoto svého života před soudnou stolicí Krista zodpovídat ( Lk 12,45-46 // Ga 6,7-8 ).

Žd 12,5-6 říká, že Bůh své děti přísně vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna. Účelem Boží výchovy je naše účast na Jeho svatosti. Boží kázeň a výchova probíhá už v této časnosti. Písma nám také zjevují, že tato výchova, kázeň a náprava bude pokračovat i v době, která bude charakterizovaná SPRAVEDLNOSTÍ – tedy v době Kristova tisíciletého Království na zemi, která nastane po druhém Kristově příchodu ve slávě a moci, když přijde, aby obdržel zaslíbený Davidův trůn v Jeruzalémě ( 2Sam 7, 8-17 // Ž 89, 20-38 ), odkud bude vládnout celému světu. Příchod Krista v moci a slávě bude znamenat v první řadě SOUD všech PRAVÝCH křesťanů PŘED SOUDNOU STOLICÍ Krista. Soud začíná od Domu Božího. Podle 2Kor 5,10 dostane každý křesťan od Pána buď ODMĚNU nebo TREST, podle toho, co působil ve svém fyzickém těle. Působil-li dobré a konal Boží vůli – obdrží DOBRÉ. Působil-li ZLÉ a konal-li nepravost a žil svévolně – obdrží ZLÉ. S tím se srovnává i Ga 6, 7-8: „ Nemylte se, Bůh nebude oklamán, neboť cokoli rozsíval by člověk, to bude i žíti. Neboť, kdo rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení, ale kdož rozsívá Duchu, z Ducha bude žíti život věčný.“ Zde se nejedná o život věčný, který podle 1Jan 5,13 MÁME již NYNÍ. Ani se zde nejedná o život věčný, který budeme mít na věčnosti na Nové zemi a v Novém nebi. Protože oba tyto životy jsme obdrželi ZDARMA, skrze VÍRU a z MILOSTI ( Zj 22,17 ). Je však také věčný život, který můžeme získat skrze SKUTKY. Myslím tím přirozeně skutky, které pro nás připravil Bůh od věčnosti, abychom v nich chodili ( Ef 2,10 ), ve své vůli, tedy skutky Boží vůle, ke kterým nás vede Duch svatý. Je to věčný život v Království Božím ( Kristově ), které bude trvat 1000 let ( Zj 20,4-6 // Ga 5,21 // 1Kor 6,9-10 // 2Pt 1,10-11 ) a je připravené jako ODMĚNA pro věrné Kristovy služebníky ( Lk 12, 31-44 ). O tomto životě hovoří např. Mk 10,30: Tam Pán Ježíš říká, že ti, co pro Něj OPUSTILI všechno, vezmou V BUDOUCÍM VĚKU ŽIVOT VĚČNÝ. Zde se nemluví o věčném životě získaném milostí skrze víru, ale o věčném životě ZA ZÁSLUHY, skrze SKUTKY, tedy o životě v KRÁLOVSTVÍ ( viz. také Mt 19,16-19 ). Je to věčný život, který se získává vstupem TĚSNOU BRÁNOU a chozením po ÚZKÉ CESTĚ ( cesta kříže a sebezapření ) – Mt 7, 13-14. Je to život v KRÁLOVSTVÍ ( Mt 7,21 ). V církvi je však mnoho věřících, kteří neznají rozdíl mezi věčným životem a Královstvím nebes na zemi. Myslí si, že věčný život a Království jsou TOTOŽNÉ. Že konečná spása bude vlastně vstupem do tohoto Království. Mylně považují podmínky pro vstup do Království za podmínky pro vstup do věčného života. Tím upadají do zákonictví, protože podmínky vstupu jsou pro obě místa zcela ODLIŠNÉ. Zatímco do věčné spásy se vchází skrze VÍRU a z MILOSTI, která je ZDARMA a není ničím PODMÍNĚNÁ, pak do KRÁLOVSTVÍ se vstupuje PODMÍNĚNĚ, skrze SKUTKY ( konání Boží vůle ). Pán Ježíš řekl: „Nebude-li HOJNĚJŠÍ spravedlnost vaše, nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉHO.“ ( Mt 5,20 ). A také : „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do Království nebeského, ale ten, kdo ČINÍ VŮLI Otce mého, kterýž v nebesích jest.“ ( Mt 7, 21 ). Nevěrní křesťané nakonec uslyší: „Odejděte ode Mne, činitelé nepravosti.“ Zde se v žádném případě nejedná o VĚČNOU SPÁSU nebo o VĚČNÉ ZATRACENÍ, protože věčná spása nemá NIC ČINIT s NAŠIMI SKUTKY, ale pouze s naší VÍROU, a s tím, zda jsme skrze ni přijali Ducha svatého a byli jsme znovuzrozeni. Avšak vstup do Království, má co činit VÝHRADNĚ s NAŠIMI SKUTKY. V Mt 16,24-27 hovoří Pán Ježíš o nutnosti zapření SEBE SAMA, o VZETÍ KŘÍŽE a NÁSLEDOVÁNÍ Pána pro ty, KDO CHTĚJÍ PŘIJÍT ZA NÍM. Tím myslí, přijít za Ním do KRÁLOVSTVÍ, o kterém hovoří v následujících verších: „Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdáž ODPLATÍ každému, podle SKUTKŮ jeho.“ Zatímco věrní křesťané vstoupí s Kristem do Jeho radosti v Království, nevěrní uslyší od Krista: „JDĚTE ODE MNE“. Říká to v tom smyslu, že nevejdou s Kristem do jeho Království. Ztratili svoji ODMĚNU. Budou vyvrženi do vnějších temností a tam bude pláč a skřípení zubů ( Lk 13,27-29 ). V Jan 10,28 říká náš Pán o svých ovcích : „A já život věčný dávám jim, a nezahynou navěky, aniž jich kdo vytrhne z ruky Mé.“ Zde hovoří o svém DARU věčného života, který je nezvratitelný. V Mt 5-7. kap. však Pán hovoří o VSTUPU DO KRÁLOVSTVÍ, který je třeba si ZASLOUŽIT svými SKUTKY. Zde se již nejedná o DAR, ale o ODMĚNU. Jestliže smísíme tyto dvě skutečnosti, dostaneme se do neřešitelných problémů. Smísíme tím MILOST a ZÁKON, DAR a ODMĚNU, VĚČNOU SPÁSU a KRÁLOVSTVÍ. Výsledkem bude, že nám obě skutečnosti SPLYNOU a výsledkem bude ZÁKONICTVÍ – budeme věřit tomu, že věčnou spásu si lze ZASLOUŽIT nebo, že je možné ji ZTRATIT skrze neposlušnost. Z Písma víme, že ODMĚNOU věrných služebníků bude radost jejich Pána – tedy KRÁLOVSTVÍ nebeské na zemi, SLÁVA tohoto Království ( Mk 10,37 // Jan 17,24 ), TRŮN ( Zj 3,21 ) a královská KORUNA ( Zj 3,11 // Jak 1,12 // 2Tim 4,8 ). Tito věrní služebníci budou s Kristem vládnout nad národy – jeden nad pěti městy, jiný nad deseti městy ( Lk 19,16-19 ). Co se však stane s těmi křesťany, kteří NEZVÍTĚZILI, nenásledovali Krista, nenesli svůj kříž, nezapírali sami sebe ( svoje duše ), nekonali Boží vůli, ale žili si pro své staré JÁ? Někteří byli přísně trestáni již za svého života v této časnosti. Někteří však žili vesele dál, a nebylo proč si myslet, že by je Pán nějak trestal. Co bude s nimi, když nebudou moci vstoupit do Království, neboť toho NEBUDOU HODNI? ( Lk 21,36 // Mt 10,11 + 13 // 2Tes 1,5 ). Tito věřící budou EXKOMUNIKOVÁNI z KRÁLOVSTVÍ. Pro ty, kteří nebudou HODNI vstoupit do KRÁLOVSTVÍ, je připraven spravedlivě dávkovaný TREST, jehož účelem bude OČIŠTĚNÍ a NÁPRAVA těchto neposlušných Božích dětí. Základní OČIŠTĚNÍ probíhá samozřejmě skrze KREV Kristovu. Mnoho Božích dětí však hřeší a mají mnoho nevyznaných hříchů, které nedávají pod očistnou moc krve Kristovy. Proto Bůh používá k jejich očištění ještě jiných prostředků – VÝCHOVU a TRESTÁNÍ. Mnoho Božích dětí je dnes poskvrněno mnoha bludy a také mnoho jich otevřeně hřeší. My však víme, že při vstupu do věčnosti – na Novou zemi a na Nové nebe již budeme zcela OČIŠTĚNI a budeme podobni Pánu Ježíši. Do Nového Jeruzaléma NEVSTOUPÍ NIC POSKVRŇUJÍCÍHO. Tím nám vzniká PROBLÉM. Jestliže je pro mnohé křesťany taková propast mezi ČISTOTOU, která bude v Novém Jeruzalému a mezi značně NEČISTÝM subjektivním stavem, ve kterém jsou NYNÍ, JAK a KDY tedy bude tento PROBLÉM PŘEKLENUT? Víme, že BUDOUCÍ VĚK ( = VĚK KRÁLOVSTVÍ ), bude obdobím ODMĚNY pro jedny a TRESTU a NAPRAVOVÁNÍ pro druhé. Víme také, že v BUDOUCÍM VĚKU také budou ještě mnohé hříchy ODPUŠTĚNY ( Mt 12,32 ). Nyní je věk MILOSTI a před námi leží VĚK KRÁLOVSTVÍ ( budoucí věk ), po němž již nastane VĚČNOST na Nové zemi a v Novém nebi. Zde již žádné očišťování věřících probíhat nebude. Někdo říká, že smrtí dojde k úplnému očištění. Někdo říká, že k tomu dojde při vytržení a proměně při Pánově příchodu pro Církev. Jaký smysl, by pak měla soudná stolice Kristova, která bude až po tom všem? Kde jsou pro tyto vývody biblické důkazy? Písmo říká, že nevěrní služebníci Pána budou více nebo méně BITI ( Lk 12,45-48 ) po druhém příchodu Pána. Kol 3,24-25 říká, že budou-li služebníci Páně páchat nepravost, vezmou ODMĚNU své nepravosti. V 2Tim 1,18 přeje Pavel Oneziforovi, aby mu dal Pán v ONEN DEN ( soudná stolice Kristova ) najít u Něj milosrdenství. Zle jednajícímu bratru Alexandru Kotlářovi však přeje, aby mu Pán ODPLATIL podle jeho zlých SKUTKŮ ( 2Tim 4,14 ). ( To je názorný příklad ZADRŽENÍ HŘÍCHŮ ). Těm, co ho opustili při jeho první obhajobě před císařem, přeje Pavel, „kéž jim to NENÍ POČÍTÁNO.“ ( 2Tim 4,16 ). OHNIVÁ GEHENNA V KRÁLOVSTVÍ V Mt 18, 1-9 hovoří Pán ke svým UČEDNÍKŮM. Ne k těm, co nejsou Jeho učedníky, ale výhradně ke svým učedníkům: „lépe je tobě do života vjíti kulhavému, aneb bezrukému, nežli dvě nohy a dvě ruce majícímu uvrženu býti do OHNĚ VĚČNÉHO.“ Zde se mluví o soudu nad SKUTKY neposlušných křesťanů, které budou potrestány po Kristově soudu před soudnou stolicí Kristovou, těsně po nastolení KRÁLOVSTVÍ. Trestem zde bude uvržení do OHNĚ, doslova do GEHENNY. ŽIVOT, o kterém se zde mluví, je ŽIVOT V KRÁLOVSTVÍ, neboť je to život ZÍSKANÝ SKRZE DOBRÉ SKUTKY. Mt 5,22 hovoří o tomtéž: „kdo by řekl ( bratru svému ) „BLÁZNE“, musí PEKELNÝ OHEŇ TRPĚTI.“ Verše 25-26 hovoří o DOČASNÉM ŽALÁŘI ( KRIMINÁLE ), kam budou uvrženi ti učedníci, kteří budou hrubě hřešit proti svým bratřím. Protože i hněv a utrhání vůči bratru je Pánem posuzován stejně jako vražda v srdci. Z kontextu vyplývá, že vězením je zde ohnivá Gehenna z verše 22. Takový člověk nevyjde ven, dokud všechno nesplatí do posledního haléře ( v. 26 ). Lk 12,5: Pán opět mluví ke svým UČEDNÍKŮM: „Bojte se toho, který, když zabije, má moc uvrhnouti do pekelného ohně ( přesněji do GEHENNY ).“ – Lk 12, 1- 5. Zde Pán vyzývá učedníky, aby měli bázeň před Bohem, neboť On jest Ten, který má moc uvrhnouti neposlušné učedníky do Gehenny ( viz. výše – Mt 18,1-9 // Mt 5,22 ). Verše 6 – 7 ukazují, že se zde nejedná o nevěřící, ale o věřící – o vrabce ( Mt 6,26 ) Nevěřící jsou vrány. Zj 2,11 : „Kdo zvítězí, nebude uražen od smrti druhé.“ To také logicky znamená, že kdo bude poražen, bude také ( viz. výše ) URAŽEN ( = uražen, ukřivděn, poškozen, způsobí mu škodu ). Druhá smrt ho bolestně zasáhne, ale jen dočasně. Nepohltí ho úplně, jako ty, kdo v ní skončí navěky. Je to jako s autem po havárii. Může být havárie, která zcela zničí automobil, takže už je nepoužitelný a jeho řidič zemře. A může být lehčí havárie se škodou třeba 30-50 000 Kč a řidič urpí lehké nebo těžké zranění, ale přežije to. Žd 6, 8 : „Ale vydávající trní a bodláky, zavržená jest, a BLÍZKÁ zlořečení, jejížto konec bývá SPÁLENÍ.“ Toto místo hovoří o těch, kteří odmítnou Boží milost v Kristu ( odpadnou od víry a milosti ) a vrátí se zpět k Zákonu a zvířecím obětem, k víře v to, že spásu je možno získat skrze skutky. Opět nejde o věčné zatracení. Ten člověk je BLÍZKÝ zlořečení, ale není zcela zlořečený. Je to stav PODOBNÝ zlořečení, ale není to zlořečení samotné. Žd 10,26-29: „Neboť jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti Pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy. Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a OHNĚ prudká pálivost, který žráti má protivníky.“ Židé, kterým Pavel píše, se chtěli vrátit zpět k Zákonu a k obětem kozlů a telat. Tím by oběť Kristova za jejich hříchy přestala být účinná, protože oni by pošlapali Syna Božího, nevážili by si krve smlouvy, kterou byli posvěceni a potupili by Ducha milosti. Byla jim zjevena Pravda o Kristu a oni by odpadli a vrátili by se zpět k Zákonu a ke skutkům. Pokud by takto odpadli od MILOSTI ( Žd 12, 15-17 ), byli by DUCHOVNÍMI SMILNÍKY jako Ezau, který za jednu krmi PRODAL své PRVOROZENSTVÍ. I oni by se návratem k Zákonu dopustili duchovního smilstva a prodali by své znovuzrození ( prvorozenství ), neboť první znovuzrození byli právě ze Židů. Tito odpadlí Židé, by nevstoupili do Kristova Království a ještě by byli potrestáni skrze oheň. Jan 15,6 : „Nezůstal-li by kdo ve Mne, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschne, a budou sebrány a na OHEŇ uvrženy a SHOŘÍ.“ Zde Pán mluví o těch, kteří neponesou OVOCE. Jde tedy opět o ty, jejichž skutky nebudou uznány PLNÝMI před Bohem ( Zj 3, 1-5 ). Nejde zde o zatracení Božích dětí, ale o KÁZEŇ v KRÁLOVSTVÍ. 1Kor 3,15: „Pakli čí dílo shoří, vezme škodu, ale sám spasen bude, a však tak, jako skrze oheň.“ Toto je poslední místo, které uvedu společně s těmi výše uvedenými. Dokazuje více než jasně, že i kdyby nějakému křesťanovi shořely v Božím soudu VŠECHNY jeho SKUTKY, stejně bude nakonec SPASEN pro víru v Kristovu oběť. Neboť nikdo nemůže položit jiného ZÁKLADU pro naši spásu, než je Ježíš Kristus ( 1Kor 3,11 ). Věřím, že všechny výše uvedené verše dostatečně ukazují, že v době KRÁLOVSTVÍ (v budoucím věku ) bude probíhat OČIŠŤOVÁNÍ a NÁPRAVA skrze OHEŇ GEHENNY a že mnohým budou ještě v této době odpuštěny jejich hříchy, když si je spravedlivě "ODSEDÍ" v Božím KRIMINÁLE.